Článek
Přestože mají fyzické knihy své nezaměnitelné kouzlo, ne vždy jsou tou nejlepší volbou. S rozměrnějšími či těžšími kusy se hůře cestuje a v malém bytě zaberou cenné místo. Nejlepší alternativu v dnešní době představují čtečky elektronických knih, které dokáží zprostředkovat obdobný zážitek, ovšem bez nároků na prostor.
Co je to čtečka knih?
Čtečky elektronických knih lze popsat jako jednoduché tablety, do kterých se dají stáhnout tisíce knih – ať už z veřejných internetových úložišť nebo z online knihkupectví. Možnost uložení velkého množství knih je také jejich hlavní výhodou. Pozitivní je pak i to, že díky velmi úsporným displejům a minimu funkcí „navíc“ čtečky – na rozdíl od většiny další elektroniky, kterou každodenně využíváme – vydrží nabité dlouhé týdny, a to i při intenzivním provozu. Za nevýhodu lze označit pořizovací cenu, která sice nemusí být vyloženě vysoká, ale je třeba brát v potaz to, že za ní dostanete „jen“ zařízení pro čtení a nikoliv obsah (není-li tedy zdarma ke stažení), za který si tak budete muset ještě připlatit. Oproti fyzickým knihám je dále třeba brát v potaz fakt, že se jedná o elektroniku, jejíž životnost je na rozdíl od klasické papírové knihy přece jen omezená. Za poslední větší nedostatek lze označit snad už jen fakt, že jsou elektronické knihy dostupné v několika formátech, což může jejich nákup méně zkušeným uživatelům zkomplikovat. Ne každá čtečka totiž podporuje všechny formáty, které jsou v dnešní době k dispozici.
Zatímco tablety využívají zpravidla LCD, čtečky knih jsou v naprosté většině případů vybaveny E-Ink displeji, které lze velmi zjednodušeně popsat jako elektronické „papíry“, na kterých se obsah vyobrazuje díky elektronickému inkoustu. K jeho aktivaci je třeba – na rozdíl od „pohánění“ LCD – extrémně málo elektrické energie. Sluší se však dodat, že oproti LCD je také vykreslování obsahu o poznání pomalejší a většinou (až na dražší elektronické čtečky) černobílé, respektive černožluté (v závislosti na výrobcem zvoleném e-papíru a jeho odstínu). Displeje elektronických čteček knih jsou navíc prakticky vždy matné, zatímco u tabletů výrobci většinou spoléhají na lesk.