Článek
Přestože je svět smartphonů skoro až neuvěřitelně široký z hlediska hardwarů, vládnou mu jen dva operační systémy. Řeč je konkrétně o Androidu od Googlu a iOS od Applu.
Co bylo dřív aneb začátek nekonečné války
Ještě než se pustíme do porovnávání operačních systémů Android a iOS, je třeba si dát pro celkové pochopení článku malý rychlokurz jejich minulostí. Bez alespoň základního kontextu se totiž mohou zdát v některých ohledech nepochopitelné nebo přinejmenším zvláštní.
Android vznikl svým způsobem už v roce 2003, avšak tehdy se na něm pracovalo jakožto na softwaru určeném pro digitální fotoaparáty. Z této vize však nakonec sešlo a firma stojící za projektem začala své snahy upínat k vytvoření systému, který měl být konkurencí pro tehdejší Symbian a Micrisoft Windows Phone. V roce 2005 pak koupil firmu Android Google, který její snahy dotáhl k prvnímu zdárnému konci – tedy první verzi operačního systému Android pro mobilní zařízení. Ta si svou premiéru odbyla v roce 2008 jakožto open-source řešení, které mělo právě díky své otevřenosti a tedy de facto i nainstalovatelnosti na jakoukoliv elektroniku splňující hardwarové požadavky dobýt svět. Ostatně, i proto byl a i nadále je Android založen na jádře Linuxu, který je právě open-source. A otevřenost Androidu zůstala doposud, což jej v některých ohledech sráží, ale v některých naopak povznáší nad konkurenci.
To historie iOS je o poznání přímočařejší. Apple jej totiž od prvopočátku vyvíjel s vizí dostat jej jen na své iPhony. První verze systému iOS nesla název iPhone OS, byla vyvinuta na základech počítačového macOS (konkrétně pak s jádrem XNU). Objevila se “už” v roce 2007 v prvním iPhonu 2G. O rok později pak byl iPhone OS přejmenován na iOS, čehož se drží až do dneška. Pokud se ptáte, proč se Apple nevydal stejnou cestou jako Google a nevytvořil open-source systém instalovatelný i na zařízení výrobců třetích stran, odpověď je jednoduchá. Větší otevřenost s sebou přináší nutnost tvorby určitých kompromisů souvisejících s hardwarem. To je v očích Applu cesta k produktům, které nejsou tak kvalitní, jak by být mohly. Je pro něj proto lepší, když zjednodušeně řečeno předem ví, pro jaký hardware svůj software vyvíjí. Vývoj všem těmto skutečnostem uzpůsobí tak, aby byl výsledný operační systém de facto ušitý na míru každému zařízení, na který míří. Systém je tak maximálně optimalizovaný. Applu navíc dává jeho postoj celou řadu dalších výhod souvisejících s dodatečnou softwarovou podporou, protože vše může řešit na přímo.