Hlavní obsah

Manželka šéfa soudu se stala soudkyní. Proč právě ona, je záhadou

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Na každý nový článek vám budeme posílat upozornění do emailu.

Foto: ČTK, ČTK

Gabriela Strnadová se stala soudkyní v roce 2015. Na snímku při jmenování u Miloše Zemana.

Reklama

Na uvolněné místo soudce v Jindřichově Hradci se hlásilo sedm kandidátů. Neexistují doklady, proč byla Gabriela Strnadová lepší než ostatní.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Gabriela Strnadová zažila během několika let slušný profesní postup.

Z notářské kanceláře se přesunula do justice – nejprve se stala soudkyní, dnes už působí jako místopředsedkyně okresního soudu na jihu Čech.

Právě začátek její kariéry v soudnictví je ale tak trochu zakrytý mlhou. Doktorku práv Strnadovou prosadilo k okresnímu soudu v Jindřichově Hradci vedení Krajského soudu v Českých Budějovicích. A to v době, kdy místopředsedou této soudní instituce byl její manžel Zdeněk Strnad.

O stejný post přitom společně se Strnadovou usilovalo ještě dalších šest kandidátů. Krajský soud však nedokáže odpovědět na otázku, proč mezi všemi uspěla právě místopředsedova manželka – a v čem byla nejlepší.

Jak je to možné? O posuzování kandidátů a finálním výběru chybějí podle soudu písemné dokumenty. A hlavní aktéři buď mlčí, nebo si nevzpomínají.

Jak vybrali nejlepší?

Gabriela Strnadová rozhoduje žaloby o majetek nebo dědické spory od roku 2016. Několik měsíců před nástupem na Okresní soud v Jindřichově Hradci ji do funkce soudkyně jmenoval prezident Miloš Zeman.

O to, jak se stala soudkyní v Jindřichově Hradci, se začal už v roce 2020 zajímat advokát Jan Frišman. Dnes říká, že chtěl zjistit, jakou roli sehrál její manžel.

Následoval souboj přes paragrafy a žádosti podle informačního zákona, který definitivně skončil až letos.

Krajský soud v Českých Budějovicích nejprve v odpovědi na oficiální žádost o informace sdělil, že „neposkytuje informace o průběhu řízení, které se týká procesu jmenování soudců“.

Až teprve po zásahu Ministerstva spravedlnosti se advokátu Frišmanovi podařilo zjistit dvě zásadní věci.

Za prvé: kromě Gabriely Strnadové (tehdy pracovala jako notářská kandidátka) se o místo soudce hlásili ještě čtyřicetiletý advokát s šestnáctiletou praxí, tři asistentky soudců, jeden vyšší soudní úředník a jeden bývalý ředitel odboru na Ministerstvu spravedlnosti.

Za druhé: na krajském soudu se nenašly žádné písemnosti osvětlující, proč si vedení soudu zvolilo právě Strnadovou. Například pohovory s kandidáty nebo jiné dokumenty, které by posuzovaly praxi a zkušenosti kandidátů.

Jediné dva konkrétní důvody, jak ukazují odpovědi na žádost o informace, jež Seznam Zprávy pročetly (viz níže faksimile dokumentu), zněly: Gabriela Strnadová měla 13 let praxi v notářské kanceláři a bydliště v místě soudu - to znamená v Jindřichově Hradci.

„Takže podle mě bylo jmenování manželky tehdejšího místopředsedy Strnada výsledkem čiré libovůle tehdejších funkcionářů krajského soudu. A nikoli řádného, zodpovědného výběru kandidáta,“ shrnul advokát Frišman.

Foto: Seznam Zprávy

Oficiální odpověď soudu na žádost o sdělení, proč klání sedmi kandidátů vyhrála právě Gabriela Strnadová, místopředsedova manželka. Konkrétní důvody v odpovědi chybí.

Už si nepamatuju, řekl předseda

Soudkyně Strnadová ani její manžel Zdeněk Strnad, na žádost redakce o vyjádření nereagovali. Otázka byla jednoduchá: jestli Zdeněk Strnad z pozice místopředsedy soudu nějak pomohl manželce k taláru.

Že by se stala Gabriela Strnadová soudkyní díky manželově přímluvě, popírá tehdejší předseda českobudějovického krajského soudu Milan Tripes, který ji za soudkyni navrhl. „Mohu zcela jednoznačně vyvrátit podezření, že by byl výběr pro účely jejího jmenování do soudcovské funkce ovlivněn jakoukoli intervencí ze strany doktora Strnada,“ řekl nyní.

Zároveň dodal, že si už nevzpomíná, čím Gabriela Strnadová předčila ostatní uchazeče. „Pamatuji si pouze, že se jednalo o velmi kvalitní kandidátku,“ dodal Milan Tripes, který ve funkci předsedy skončil před třemi a půl lety.

Konkurzy nebyly povinné, ale…

Pravda je, že jmenování soudkyní se v případě Gabriely Strnadové odehrálo v poněkud rozvolněných poměrech. Do roku 2018 neměly konkurzy na místa soudců jasná a jednotná pravidla. Po dlouhodobé kritice téhle praxe je prosadil až ministr spravedlnosti Jan Kněžínek (za ANO).

„Výběrová řízení se skládají z písemné části, psychologického vyšetření a ústního pohovoru a jsou v nich ověřovány jak odborné, tak osobnostní předpoklady pro výkon funkce soudce,“ popsal Vladimír Řepka, mluvčí Ministerstva spravedlnosti.

Podle nynější předsedkyně Krajského soudu v Českých Budějovicích Martiny Flanderové tak už dnes výběrová řízení probíhají jinak. A je u nich zpětně dohledatelné, proč kandidát zvítězil. „Je postupováno transparentně, otevřeně,“ říká předsedkyně Flanderová.

Na druhou stranu advokát Frišman upozorňuje, že nějaká kritéria pro výběr soudkyně Strnadové musel mít logicky soud i tenkrát. Sice nebyla nařízena shora, avšak vedení soudu nějak muselo kandidáty ohodnotit. Jenže – jak už zaznělo – nikdo neví, jaká ta pravidla u Krajského soudu v Českých Budějovicích v tomto případě byla.

Ostatně i dlouholetá prezidentka Soudcovské unie a dnes ústavní soudkyně Daniela Zemanová ještě před zavedením pravidel pro výběrová řízení prosazovala, aby soudy postupovaly při výběru nových kolegů průhledně.

„Kdyby se někdo stal soudcem díky osobním kontaktům, jak pak bude soudit? To je přece nepřijatelné pro celou společnost, pro uchazeče o funkci soudce je to navíc demotivující a ponižující,“ řekla Zemanová v roce 2017 v rozhovoru pro Lidové noviny.

Soudce cestovatel

Advokát Frišman dlouhodobě neusiloval jen o informace týkající se soudkyně Strnadové. Před dvěma lety Seznam Zprávy popsaly, jak z krajského soudu – opět ne úplně jednoduchou cestou – vymohl údaje o pracovních cestách místopředsedy Zdeňka Strnada.

Ukázalo se, že Strnad strávil v pracovní době nejméně 84 pracovních dnů roku 2018 mimo soud: na nejrůznějších seminářích, konferencích nebo na dalších cestách, někdy i několikadenních pobytech v zahraničí – například ve Vietnamu nebo v Estonsku.

Z evidence dochované na soudu navíc nebylo možné ve všech případech určit, kam a proč soudce Strnad cestoval. Ani jaký to mělo přínos pro soud.

Některé cesty například bez podrobností vykázal jako „odvoz a dovoz“ či „seminář“.

Reklama

Doporučované