Necítím emoce. Chci pomstu, říká souzený ruský zločinec. Většina trestu uniká

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Když ukrajinští novináři ze serveru Slidstvo.info dělali rozhovor s vojákem, který zabíjel civilisty v Buči, z jeho odpovědí bylo zřejmé, že necítil žádné výčitky svědomí. Žádné emoce, řekl. Chci se vrátit do války, pokračoval. Chci pomstu.

Alexej Kartašev je jedním z mála ruských vojáků, kteří byli za válečné zločiny na Ukrajině spáchané během plnohodnotné invaze skutečně dopadeni a postaveni před soud.

Pochází z Pskova, sloužil ve 234. pluku 76. výsadkové brigády. V březnu 2022 během ruské okupace zastřelil ukrajinského civilistu - Valerije Koltunova, pracovníka ostrahy v supermarketu Novus v Buči. A to byl jen začátek.

Ukrajinské úřady ho spojují s dalšími krutostmi: znásilněním a zavražděním mladé ženy, jejíž tělo bylo nalezeno ve sklepě - nahé, se zohavenými ňadry a rozdrcenou lebkou. S popravami mužů za školkou. S týráním nevinných.

Kartašev dnes sedí v předběžné vazbě v Kyjevě a s jediným přáním: vrátit se na frontu a zabíjet znovu.

Od zahájení ruské plnohodnotné invaze na Ukrajinu v únoru 2022 vynesly ukrajinské soudy k dubnu 2025 celkem 141 rozsudků za válečné zločiny. Vyplývá to z údajů ukrajinského státního zastupitelství.

Podle dostupných informací bylo pouze 19 pachatelů odsouzeno osobně, zatímco 122 rozsudků bylo vydáno v nepřítomnosti obžalovaných, kteří se nacházejí mimo území Ukrajiny - převážně v Rusku.

Ukrajinské úřady přitom v současnosti vyšetřují více než 150 tisíc případů podezření na válečné zločiny. Mezi nimi jsou útoky na civilní obyvatelstvo, mučení, znásilnění, únosy, deportace dětí i ničení civilní infrastruktury. Většina pachatelů tak stále uniká trestu.

Mezitím Trumpova administrativa podniká kroky k oslabení mezinárodního tlaku na Rusko, když se stahuje z koalic zaměřených na potrestání ruských válečných zločinů.

Od svého nástupu administrativa odstoupila od mezinárodní koalice vedené EU, která měla potrestat Moskvu za porušování mezinárodního práva. Bílý dům také omezil činnost Týmu pro odpovědnost za válečné zločiny ministerstva spravedlnosti a zrušil program na zabavování majetku sankcionovaných ruských oligarchů.

Kromě toho dva zdroje informovaly The Washington Post, že administrativa zrušila pozici koordinátora pro shromažďování informací o ruských zločinech napříč vládními agenturami.

I přesto Ukrajina neustále pracuje na shromažďování důkazů a potrestání viníků. Vytvořila například hned několik registrů a databází ruských válečných zločinců, které obsahují jména, data narození, vojenské jednotky, hodnosti a další důležité informace, které mohou vést k efektivnímu stíhání pachatelů.

Mezi 1. lednem a 23. prosincem 2024 ukrajinské soudy s jejich pomocí vynesly celkem 41 rozsudků podle článku 438 trestního zákoníku, v rámci kterých bylo celkově odsouzeno 66 osob. V některých případech tak soud rozhodoval o více obžalovaných současně.

Článek 438 je dnes hlavním právním nástrojem pro stíhání válečných zločinů na Ukrajině. Zahrnuje například týrání civilního obyvatelstva a válečných zajatců, rabování na okupovaných územích či použití zakázaných zbraní.

Z celkového počtu odsouzených bylo 60 občanů Ruska. Mezi nimi například poradce samozvaného „šéfa DLR“ (separatistické Doněcké lidové republiky), který se podílel na únosech civilistů, soudce z Krymu, jenž rozhodoval o vyhošťování Ukrajinců, nebo obyvatel Chersonské oblasti, který během okupace spolupracoval s ruskými jednotkami na zatýkání a mučení civilistů.

Stíhání ruských válečných zločinů je mimořádně složité a vyžaduje obrovské množství práce, času a důkazů. Nestačí, když oběť popíše, co se jí stalo - největší výzvou je dokázat, kdo přesně byl pachatelem. A to bývá nejtěžší úkol, se kterým se ukrajinské prokuratury denně potýkají.

„Oběti často dokážou popsat místo útoku nebo situaci, například když ruské jednotky napadly civilisty, kteří se snažili evakuovat. Pokud ale dané území bylo tehdy okupované a osvobozené až později, je nutné zpětně zjistit, kdo tam působil,“ popsal časopisu TIME bývalý ukrajinský prokurátor Andrij Kostin, který rezignoval loni na podzim v reakci na korupční skandál.

Pak přichází na řadu moderní technologie. Vyšetřovatelé využívají tzv. open-source intelligence – tedy veřejně dostupné informace, třeba z profilů vojáků na sociálních sítích. Na analýze se podílejí i nevládní organizace a dobrovolníci z občanské společnosti. Existuje i speciální mezinárodní platforma, tzv. Mezinárodní rada expertů, která sdružuje přes 45 organizací, jež pomáhají se sběrem důkazů.

Když se díky těmto metodám podaří konkrétní osoby identifikovat, ukáže se fotografie přeživším – a ti často poznají svého trýznitele. „Ano, tenhle voják tam byl. Toho si pamatuju.“ Tím se kruh uzavírá – a vzniká důkaz, který obstojí u soudu.

Ukrajinské úsilí o potrestání válečných zločinů však nezůstává omezené pouze na domácí půdu. Postupně se zapojují i další evropské státy, které na případy reagují i nezávisle na postoji Spojených států.

Příkladem je případ ruského bojovníka Andreje Tordena, obviněného z válečných zločinů spáchaných v roce 2014 na východní Ukrajině.

Torden, který byl v roce 2023 zadržen ve Finsku při rutinní kontrole na letišti, čelí obviněním z vraždy a zohavení ukrajinských vojáků v rámci paramilitární skupiny Rusič, známé svou brutalitou a vazbami na ruskou žoldnéřskou Vagnerovu skupinu. Torden je prvním ruským bojovníkem, který čelí soudu mimo Ukrajinu za zločiny spáchané na jejím území.

O několik týdnů dříve, než před soud v Helsinkách předstoupil ruský bojovník, zase rozhodl soud v Kyjevě o jiném případu válečné brutality. Ševčenkivský okresní soud v ukrajinském hlavním městě vynesl rozsudek nad ruskou občankou Olgou Bykovskou, která během telefonátu s manželem, ruským vojákem nasazeným na Ukrajině, souhlasila a dokonce ho vybízela ke znásilňování ukrajinských žen.

Podle ukrajinských úřadů byla Bykovská odsouzena v nepřítomnosti k pěti letům vězení za porušení zákonů. Rozsudek vychází z odposlechu konverzace z dubna 2022, který zveřejnila ukrajinská bezpečnostní služba (SBU).

V nahrávce žena říká svému manželovi, že znásilnění ukrajinských žen mu dovoluje, pokud při tom použije ochranu. Pár byl později identifikován novináři Rádia Svoboda jako Olga a Roman Bykovští, kteří žijí ve Feodosii na okupovaném Krymu.

Na mezinárodní scéně mezitím sílí snahy o vytvoření zvláštního tribunálu, který by mohl soudit ruské vedení za samotný akt agrese – tedy za rozhodnutí rozpoutat válku proti Ukrajině.

V únoru tohoto roku oznámila koalice 37 států, včetně všech členských zemí EU, „významný pokrok“ směrem k ustavení tribunálu pro zločin agrese. Evropská komise to označila za klíčový krok k zacelení jedné z největších mezer v současném mezinárodním právu.

„Když se Rusko rozhodlo převálcovat Ukrajinu a porušit Chartu OSN, spáchalo jeden z nejtěžších zločinů – zločin agrese. Nyní přichází spravedlnost,“ prohlásila předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.

Zatímco Mezinárodní trestní soud v Haagu má mandát stíhat jednotlivce za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, jeho pravomoci v případě zločinu agrese jsou omezené – zvlášť pokud jde o státy, které nepřistoupily k doplňujícímu ustanovení Římského statutu, jako je právě Rusko.

Nově vznikající tribunál by měl tuto mezeru překlenout a umožnit stíhání těch, kteří nesou odpovědnost za samotné rozhodnutí válku rozpoutat.