Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Pro Kreml by se jen těžko hledal důležitější svátek než je Den vítězství. Tradiční bujará vojenská přehlídka v Moskvě k památce konce druhé světové války se v zemi těší velké pozornosti a emocím. Pro řadu Rusů znamená důvod k hrdosti a potvrzuje pomocí propagandisticky pečlivě připravené akce důvěru v sílu země.
Zahraniční pozornost se pak upíná k tomu, kdo se ukáže v blízkosti diktátora Vladimira Putina, nebo jaká slova zamíří ke svým spojencům a nepřátelům.
Zatímco dříve oslavná atmosféra často zachvátila i další postsovětské státy, ve kterých hrál všudypřítomný ruský vliv po dekády významnou roli, po začátku invaze na Ukrajinu se Den vítězství spíše stává symbolem narůstajícího odstupu.
Svátek připomínající sovětské vítězství nad nacistickým Německem se stal ústředním bodem národní identity moderního Ruska a pokračování ve válce na Ukrajině.
Postoje v jiných státech bývalého Sovětského svazu jsou nicméně často komplikovanější a odrážejí složitou dynamiku postimperiálních vztahů s Moskvou. A přestože tam nadále připomínky probíhají, proměňují se jejich významy a podoba.
Kazašské úřady letos v mnoha velkých městech zakázaly na Rusko napojené průvody ke Dni vítězství. Přestože se udržuje státní svátek a proběhne i menší vojenská přehlídka, akce jsou laděné spíše do dědictví středoasijské země než v oslavy Moskvy.
Co pro Rusy znamená Den vítězství
Vyzdobené ulice, svatojiřské stuhy a pochodující vojenské kapely. Monstrózní oslavy vítězství nad nacismem letos v některých ruských městech omezily kvůli obavám z ukrajinských dronů a sabotáží.
Po začátku ruské války na Ukrajině daly kazašské úřady jasně najevo, že neschvalují vojenskou kampaň Moskvy. Zároveň byla Astana opatrná, pokud jde o vyjádření přímého odsouzení agrese.
Od ruské stopy se snaží očistit i oslavy v Kyrgyzstánu - už dříve tak například zakázal užívat během tohoto dne symboliku písmena Z, které je spojené s ruskými vojenskými akcemi na Ukrajině.
Další státy, včetně Arménie nebo Tádžikistánu, rovněž tlumí pompéznost oslav a odkaz na přátelství s Ruskem v posledních letech je stále méně zřetelný.
Přes všechny odchylky od tradičních oslav se ale nedá říct, že by se postsovětské státy úplně distancovaly. Lídři všech zmíněných zemí totiž budou součástí velké přehlídky na Rudém náměstí.
Snaha se od ruského dědictví odklonit, ale zároveň udržovat alespoň nějaký vztah s Putinem, je pro postsovětské státy v regionu od začátku války specifická pozice.
Takto se v Moskvě slavilo v roce 2023:
Odklon od ruského impéria
Symbolika svátečního dne je přitom pro Rusko opravdu důležitá.
„Kult konce druhé světové války měl významné místo už v Sovětském svazu. Putin ho obnovil ještě mnohem dříve, než rozpoutal válku na Ukrajině,“ řekl Seznam Zprávám už dříve ruský novinář Leonid Ragozin, který v minulosti pracoval například pro BBC.
„Důraz na nějaké historické trauma tvoří důležitou část autoritářských režimů, které se snaží kontrolovat a mobilizovat lidi. Putin je ve využívání historie úspěšný a je skutečně populární u velké části ruského obyvatelstva,“ dodal.
Nyní se na ní odráží hlubší a dlouhodobější trend. Tradičně silné a pevné spojenectví se státy v takzvaném ruském dvorku slábne. Partnerství, které bylo historicky poznamenané řadou nedokonalostí a nerovností ve spolupráci, postupně ztrácí svou sílu.
V řadě postsovětských zemí ruský vliv výrazně klesl, protože ekonomiku i vojenskou pověst Ruska poškodil neúspěch válečných akcí na Ukrajině.
Oslabení vlivu pak bylo pozorovatelné zejména na Kavkazu, kde se v souvislosti s tím vyostřil konflikt o Náhorní Karabach. Od rozpadu Sovětského svazu se zde ruská diplomacie zaměřovala na udržování vlivu v regionu pomocí bezpečnostních a ekonomických záruk. Obojí nicméně od začátku invaze začalo postupně uvadat.
A zatímco dříve platila Arménie za pevného ruského spojence, nyní se proti jeho schopnosti ostřeji zakročit otevřeně vyjadřuje a hledá nové spojence.
Jak se proměnily vztahy v regionu
Podobné scény se odehrávají i ve Střední Asii, která rozšiřuje svou paletu spojenců. Výrazně se prosazuje například Čína, která prostřednictvím své iniciativy Nové hedvábné stezky investuje do infrastruktury a energetiky v celém regionu.
Pro některé vlády se Peking stává vítaným partnerem, který nabízí finanční výhody bez přímého politického nátlaku.
Současně svůj kulturní a politický vliv v regionu posiluje Turecko, a to zejména v zemích s turkickými kořeny, jako jsou Kazachstán, Kyrgyzstán nebo Uzbekistán. Děje se tak nejen skrze spolupráci v rámci Organizace turkických států, ale také prostřednictvím vojenských dohod.
