„Šťouralům se neotvírá.“ Nelegální domov seniorů nic měnit nehodlá

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Nenápadný dům na okraji Bzence, pětitisícového města na Hodonínsku, působí jako obyčejné, trochu zanedbané rodinné sídlo. Nic - žádná cedule, nápis nebo třeba vybavení - nenasvědčuje tomu, že by tu měl fungovat domov s pečovatelskou službou. Před vchodem stojí jen staré houpací křeslo, opodál leží popelník přetékající nedopalky.

Přesto právě tady funguje Domov u sv. Marušky. Nelegálně. A podle kanceláře veřejného ochránce práv za podmínek, které ohrožují zdraví i důstojnost jeho obyvatel.

Vážné nedostatky odhalil tým ombudsmana při loňské návštěvě. Léky podle něj nebyly bezpečně uskladněny, v lékárně panoval chaos. Odborné úkony, včetně injekcí, prováděli lidé bez zdravotnického vzdělání. Chyběla pravidelná dokumentace i spolehlivý způsob předávání informací. Upozornil také na rizika spojená s výživou klientů, špatně přístupné prostory a možné omezování osobní svobody.

„Situace je o to vážnější, že stát v současnosti nemá kontrolu nad kvalitou služeb, které domov provozuje. Zařízení totiž nemá registraci k poskytování pobytových sociálních služeb,“ stojí ve zprávě kanceláře.

Vedení domova jakékoli pochybení odmítá. „A na co vám je ta registrace? Je to domácí péče, já ubytovávám lidi,“ ptal se při rozhovoru s redaktorkou Seznam Zpráv Lukáš Polánek, který je jedním ze tří členů výboru spolku u sv. Marušky.

„Až my budeme mít registraci, tak to nebude stát 18, ale 50 tisíc. Kdo na to bude mít? Měla byste na to, abyste zaplatila mamince 50 tisíc měsíčně příspěvek?“ pokračoval.

Výhrady veřejného ochránce práv označil za „absurdní“ a dodal, že jediným nedostatkem jsou chybějící madla a plošina pro invalidy. Odmítl i výtku, že léky podává nekvalifikovaný personál. Jak si tedy vysvětluje, že ombudsman došel k jiným závěrům? „Je to ko*ot,“ nešetřil ostrými výrazy.

Domov působí nedostupně. Na první problémy zájemce o bližší informace narazí ve chvíli, kdy si vyhledá jeho webové stránky. Ty se totiž zobrazí jen registrovaným uživatelům. Bez registrace se tedy člověk nedostane ani k základním informacím - popisu zařízení, fotografiím nebo třeba kontaktu.

Otevřenější domov není ani při osobní návštěvě. Není nijak označen a dovnitř se dostat nelze – na zvonění v průběhu několika hodin nikdo nereaguje. Následné vysvětlení Lukáše Polánka je stručné: „Šťouralům se neotvírá.“

Dostat se dovnitř však nebylo jednoduché ani pro zaměstnance týmu veřejného ochránce práv. Nejprve je personál odmítl vpustit, později povolil jen omezený vstup. Po čtyřech hodinách ale návštěvu ukončil s tím, že další spolupráce nebude možná. Plánovaná dvoudenní inspekce tak skončila předčasně.

„Viděla jste někdy, jak taková kontrola probíhá?“ reagoval na žádost o vysvětlení Lukáš Polánek.

„Bylo mi úplně jasné, kam to směřuje, že nejde vůbec o nějakou starostlivost. Lidi se začali třepat, byli z toho vynervovaní, nechtěli je tam, vyháněli je, i když jim řekli, že jsou spokojení,“ hájil přístup zařízení.

Domov u sv. Marušky funguje rok, do veřejného rejstříku byl zapsaný loni v zimě. Podle obyvatel Bzence ale nemá příliš dobrou pověst. „Není to špičkové zařízení, kde by chtěl člověk být, až zestárne,“ říká jeden z místních, který se představuje jako Pavel Janovský.

„Majitel vidí jen finanční zisk, nechce nikomu pomáhat. Ale to je chyba systému. Lidé toho zneužívají,“ myslí si.

Podobně to vnímá jeden ze sousedů, jméno říkat nechce. V domě, kde domov dnes sídlí, v minulosti pomáhal s opravami, když ještě patřil dřívější majitelce. „Zdědil ho její vnuk a udělal z toho takovou prasárnu. Je mně těch lidí líto,“ krčí rameny.

Někteří si pak při zmínce jména provozovatele jako první nevybaví péči o seniory, ale policejní zásah kvůli pěstování marihuany. „Byla tady zásahovka, pěstoval marjánku. Bydlím opodál, a když jsem viděl transportér se zatemněnými skly, dost mě to překvapilo,“ vzpomíná Pavel Janovský.

Tuto událost Lukáš Polánek nepopírá, jen lakonicky dodává: „Odsouzený jsem nebyl.“

Domov u sv. Marušky na výtky veřejného ochránce práv nereagoval, funguje dál nelegálně. „Poskytování pobytové sociální služby bez registrace lidem s vysokým stupněm závislosti na péči je z hlediska špatného zacházení příliš rizikové a klientům neposkytuje žádné záruky,“ shrnuje zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm.

Domov by podle něj proto měl o registraci neprodleně zažádat, a pokud ji nezíská, s poskytováním služby okamžitě skončit.

Za neoprávněné poskytování sociální služby může padnout pokuta až dva miliony korun. „Vážnější jsou případy, kdy dochází k porušování práv klientů – například pochybení v péči, fyzické omezování, neposkytování pomoci nebo péče,“ říká Cristina Boušková, právnička odboru dohledu nad omezováním osobní svobody kanceláře ombudsmana.

V takových případech může jít i o trestné činy – například ublížení na zdraví či omezování osobní svobody. Může jít také o neoprávněné podnikání.

Zástupce ombudsmana zároveň upozorňuje, že zdaleka nejde o výjimečný případ. Kolik zařízení bez registrace v Česku funguje, jednoduše spočítat nelze - nejsou totiž v žádném z registrů. Starší odhady ale zmiňují přibližně 70 takových zařízení.

Od roku 2012 provedli pracovníci kanceláře ombudsmana celkem 19 kontrol. U šesti z nich zatím nebyly zveřejněny výsledky, protože zprávy publikují až po ukončení komunikace s daným zařízením.

Ze třinácti již zveřejněných případů upozornil veřejný ochránce práv na špatné zacházení v deseti z nich.

„Registrace by klidně někomu mohla připadat jako formalita. Ale o klienty pečují zpravidla laici bez jakékoli průpravy nebo kvalifikace. Velmi často přistupují i k náročným zdravotnickým úkonům,“ varuje Boušková.

„Setkávali jsme se s tím, že třeba mění močové katétry, kanyly, ošetřují rány a proleženiny. Někdy mají přístup k velkému množství tlumicích léků, které mohou zneužít, pokud se klient nechová podle jejich představ. Neodborná péče tak může vážně zhoršit zdravotní stav klientů, v krajních případech ohrozit jejich život,“ dodává.