Průzkum v domovech seniorů ukázal, kdo je nejčastěji trýzní. Rodina to není

O výskytu násilí na seniorech-klientech anonymně odpovídalo 973 profesionálů z domovů pro seniory a z domovů se zvláštním režimem.

Výsledky ukazují, že vůči seniorům se násilí nejčastěji dopouštějí zejména další klienti a pak také příbuzní.

„Mluví se hodně o pečovatelích, ale obrázek je mnohem barvitější v tom, že prostředí domovů není zcela bezpečné. Je to paradox,“ uvedla socioložka a vedoucí projektu Lucie Vidovićová, která působí i jako předsedkyně vládního Výboru pro práva starších lidí. Za průzkumem z přelomu roku stojí respektovaný Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, zřízený Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Dotazník mimo jiné odhalil, že ani umístění do instituce seniora neochrání před nátlakem některých příbuzných, kteří se od něj snaží získat peníze. „I z osobních rozhovorů víme, že i personál váhá, kde je hranice, kdy zasahovat a kdy ne,“ říká socioložka.

Zároveň upozorňuje, že fakticky mohou být údaje trochu nadhodnocené i kvůli tomu, že dotazník vyplňovali především lidé, kteří měli zájem problematiku řešit a sdílet.

Zjistit, kolik přesně seniorů se v pobytových zařízeních setkalo s nějakou formou násilí, není z daného průzkumu možné, odpovídali totiž pracovníci, nikoliv samotní klienti.

„Nám až tak o čísla nejde. Spíše chceme burcovat k hledání řešení. A je nám trochu jedno, jestli to je 30 procent, nebo 35 procent,“ podotýká Vidovićová.

Výsledky socioložka označuje za „volání čísel“.

Podle dat Českého statického úřadu žilo ke konci roku 2023 v domovech pro seniory přes 34 tisíc osob a v domovech se zvláštním režimem 23,6 tisíce lidí.

Výzkum mezi pečujícími se konal v rámci projektu FEANCI, který se zaměřuje na fenomén týrání, zneužívání a špatného zacházení se seniory v kontextu sociálních služeb v České republice.

Definice násilí je proto širší, než co si pod tímto pojmem lidé obvykle představují. V dotazníku se badatelé doptávali třeba na finanční násilí, které zahrnuje vše od vydírání přes používání peněz nebo majetku bez dovolení až po krádeže. A rovněž emoční a psychické násilí až po fyzické a sexuální.

„A všechny průšvihy až na drobné výjimky někdo zažil. To je na jednu stranu velmi smutné, na druhou stranu je dobře, že se o tom mluví a víme, že všechny tyto věci se někde dějí,“ zmiňuje Vidovićová s tím, že se v datech objevilo i nucení k sexu.

Konkrétně pohledem pracovníků se klienti nejčastěji navzájem urážejí nebo si nadávají, stejně tak se ale mezi sebou i znevažují nebo dlouhodobě ignorují.

Seznam Zprávy v infografech níže přinášejí výčet násilí, které si navzájem provádějí klienti. Data v procentech přitom neuvádějí podíl ohrožených klientů, ale podíl pracovníků, kteří takové násilí zaznamenali:

U příbuzných vnímali pracovníci v domovech nejčastěji finanční násilí, zejména pak to, že seniory nenechali rozhodovat o jejich penězích:

Respondenti anonymně popsali i nejčastější formy násilí, které znamenali ze strany svých kolegů, pracovníků domovů, zde převažuje znevažování, ignorování nebo urážky a nadávky:

V průzkumu ovšem respondenti reagovali i na otázky, jakého násilí se oni sami na seniorech dopouští, zde podobně jako u násilí od kolegů převládalo znevažování:

U sexuálního násilí je ovšem zároveň podle vedoucí projektu v rámci péče o klienta někdy velmi tenká hranice.

„Už jen tím, že pečujete, se vystavujete riziku, že se něco takového stane. Například někoho umýváte a něco se stalo,“ snaží se popsat s tím, že v dotazníku pracují i se situacemi, jako je dotýkaní se klienta sexuálním způsobem proti jeho vůli.

Zásadní rozdíl oproti dřívější výzkumné zprávě, která se zaměřovala na násilí vůči seniorům v domácím prostředí nebo na veřejnosti, je ovšem počet nahlášených událostí.

Zatímco v domácím prostředí jen 24 procent respondentů o svých útrapách s někým mluvilo, v institucích nahlašování problematického chování funguje lépe – 75 procent lidí, kteří vyplnili dotazník, deklarovalo, že by problém nahlásili.

„Dá se to prezentovat vlastně jako dobrá zpráva, že lidé reflektují, že když se takové věci dějí, není to v pořádku a snaží se to řešit. Pro nás jako společnost je úkol jim vyjít vstříc,“ říká Lucie Vidovićová.

Upozorňuje zároveň na fakt, že z dat i tak vyplynulo, že stále 22 procent seniorů uvedlo, že se obávají negativního dopadu. „Znamená to, že nám chybí ochrana oznamovatelů a to, že se najde nějaké dobré řešení,“ poznamenává socioložka.

Zejména upozorňuje, že je třeba se zaměřit na skutečnost, že ve 21 procentech případů respondenti reagovali tak, že incident neoznámili, protože se báli pomsty.

Ředitelka spolku MILA, který se zaměřuje na podporu seniorů i osoby pečující, popisuje, že senioři se stávají zranitelnými i z toho důvodu, že v české společnosti nemáme úplně vyjasněno, co vlastně péče je.

„Je nutné si uvědomit, že klient je uprostřed a kolem má profesionály a rodinu. Ale ne vždy je rodina s pečovateli v těsném kontaktu. Hodně často je to tak, že jsou lidé v nějakém zařízení a rodina má pocit, že když platí službu, tak tím její role končí. Což je velké nepochopení v tom, co sociální služba je,“ podotýká ředitelka Simona Bagarová.

Volá po tom, aby se místo nových metodik, pravidel a kontrol, kterými se svazují pečovatelé, začalo řešit to, že jde o podhodnocenou profesi, kde jsou lidé přetíženi.

„V médiích se objevuji jen negativní zprávy o tom, co udělali pečovatelé špatně, ale nikdo nenapíše souvislost, že 33 procent pečovatelů odslouží více než 19 směn o 12 hodinách v měsíci, což nám vyšlo v průzkumu. To není v lidských silách dělat pořád s maximální empatií a trpělivostí,“ konstatuje ředitelka spolku. Je podle ní potřeba změnit podmínky.

Dotazníku se účastnil i Domov se zvláštním režimem Zastávka. Ředitel Tomáš Kratochvíl, popisuje, že klíčová prevence je o tématu násilí na seniorech mluvit.

„Zapojili jsme se proto, že mi záleží, aby se mluvilo otevřeně. Nejde o to, někoho pranýřovat, ale pomoci se bavit o tom, co může seniory ohrozit i nevědomky,“ konstatuje Tomáš Kratochvíl.

„Kuchařku“, co by se mělo v zařízeních dělat, ovšem nemá. „Podstatný je výběr pracovníků a klima v zařízení. A to, že určité chování nebo nastavení zaměstnanců netolerujeme. Pokud si všimneme, že se některý zaměstnanec chová hrubě k lidem, je to opakované a třeba si toho všímají i kolegové, tak s ním se musíme opravdu rozloučit,“ konstatuje.

Popisuje, že signál je pro něj už to, jak se klienti tváří, když pracovníka vidí. Jestli se spíše začnou usmívat, nebo naopak znervózní.

Nově také zavedli online rozhraní, skrze které je možné vytvářet ankety nebo i připomínky. „Líbilo se mi, že je to taková moderní schránka důvěry pro zaměstnance,“ říká.

Lenka Desatová, předsedkyně Rady seniorů, popisuje, že problém násilí mezi klienty řešila minulý týden. „Člověka to nenapadne. Vžijte se ale do klienta, který byl zvyklý na své a najednou se dostane do domova pro seniory, kde je potřeba, aby se podřídil nějakému režimu, a ne každý může být ve svém vlastním pokoji. Najednou přijdete o soukromí,“ líčí.

Jediným řešením je podle ní snažit se klienty umisťovat na pokojích tak, aby měli k sobě povahově blízko.

Vedoucí výzkumného projektu Lucie Vidovićová popisuje, že násilí není jen téma pobytových služeb. „Prezentovala jsem data na konferenci o paliativní péči v Ostravě. Zajímavé bylo to, že tam byli lékaři a všichni pozorně poslouchali, a pak jedna paní zvedla ruku a řekla, že jestli nás tohle šokuje, tak ať se jdeme podívat do nemocnice. Co může být horší než to, že se takové věci dějí až 80 procentům klientů?“ ptá se socioložka.