Zlatou palmu získal v Cannes film íránského režiséra Panahího

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Zlatou palmu, hlavní cenu festivalu ve francouzském Cannes, v sobotu večer získal film It Was Just an Accident (Byla to jen náhoda) íránského režiséra Džafara Panahího, informují tiskové agentury. Ocenění za nejlepší mužský herecký výkon převzal Brazilec Wagner Moura, nejlepší herečkou je Francouzka Nadia Melliti.

Hlavní hrdina vítězného thrilleru o pomstě je bývalý trestanec. Na začátku unese muže s umělou nohou, jenž vypadá přesně jako jeho mučitel z vězení. Protagonista si vzápětí ověřuje u ostatních bývalých vězňů, zda dotyčného poznávají, a rozhoduje se, co s ním.

„Umění mobilizuje tvůrčí energii té nejcennější, nejživější části nás samotných. Sílu, která proměňuje temnotu v odpuštění, naději a nový život,“ zdůvodnila výběr předsedkyně poroty Juliette Binoche. Vyhlašování ceny publikum ocenilo podle agentury AP ovacemi vestoje.

Oceněný filmař na pódiu řekl, že nejdůležitější je budoucnost jeho země, kde vládne autoritářský režim. „Spojme své síly. Nikdo by se nám neměl opovažovat říkat, jaké oblečení máme nosit, co máme nebo nemáme dělat. A kino je společnost. Nikdo nemá právo nám říkat, co máme dělat nebo čeho se máme zdržet. Doufejme i nadále. Chtěl bych vám všem poděkovat, děkuji festivalu v Cannes a všem, kteří jsou zde dnes večer přítomni,“ řekl Panahí podle britské BBC a vyzval spoluobčany, aby „odložili“ své rozdíly a problémy.

Snímek částečně vychází z režisérových vlastních zážitků z žaláře, kam jej íránské úřady poslaly opakovaně. „Před tím, než jsem šel do vězení a než jsem poznal lidi, které jsem tam potkal - a vyslechl si jejich příběhy, jejich zázemí -, jsem se ve svých filmech zabýval úplně jinými otázkami,“ konstatoval režisér v rozhovoru pro server The Hollywood Reporter.

Postavy byly inspirovány rozhovory s dalšími vězni a „příběhy o násilí a brutalitě íránské vlády“, dodal Panahí. Ten byl v Íránu naposledy předloni propuštěn z vězení, kde se ocitl za protesty proti zadržení dvou kolegů filmařů, kritických vůči státu. Z šestiletého trestu si odpykal sedm měsíců.

Předtím byl v roce 2010 odsouzen na šest let za podporu protivládních protestů a vedení údajné „propagandy proti systému“. Nakonec se dočkal podmínečného propuštění na kauci po dvou měsících, ale dostal zákaz natáčet filmy a cestovat do zahraničí.

Navzdory riziku trestního stíhání nyní Panahí slíbil, že se po festivalu v Cannes do Teheránu vrátí. Na dotaz, zda z toho nemá strach, odpověděl, že vůbec. Íránská státní tisková agentura IRNA pozdě večer vyzdvihla, že Panahí „přinesl Zlatou palmu íránské kinematografii“ 28 let po obdobném úspěchu Abbase Kiarostamího.

Druhou hlavní cenu, tedy Grand Prix, si ze sobotního závěrečného ceremoniálu v Cannes odnáší novinka dánského režiséra Joachima Triera nazvaná Affeksjonsverdi neboli Citová hodnota. Hlavní role v ní ztvárnili Renate Reinsve a Stellan Skarsgård.

O cenu poroty se výjimečně dělí dva tituly: španělské drama Sirât a německé In die Sonne schauen.

Nejlepší ženský herecký výkon podala Nadia Melliti ve filmu La petite dernière, z mužů porotce nejvíc zaujal Wagner Moura snímkem o brazilské vojenské diktatuře nazvaným O agente secreto, v anglické distribuční verzi The Secret Agent. Jeho autor Kleber Mendonça Filho převzal také sošku za režii.

Ocenění za scénář obdrželi bratři Jean-Pierre a Luc Dardenneové za novinku Jeunes mères, kterou také režírovali.

Už v pátek si cenu ve druhé soutěžní sekci Un certain regard, zaměřené na debutující filmaře a artovou tvorbu, vysloužil snímek La misteriosa Mirada del Flamenco, v překladu Záhadný pohled plameňáka. Mezi dvacítkou soutěžních děl byl i český Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové, ten však neuspěl, jak informovala agentura AFP.

Snímek La misteriosa Mirada del Flamenco z chilsko-francouzsko-španělsko-belgické koprodukce natočil chilský rodák Diego Céspedes. Podle stránek festivalu vypráví očima jedenáctileté Lidie příběh skupiny transvestitů žijících roku 1982 v drsném hornickém městečku v Chile. Do jejich života tragicky zasáhne onemocnění AIDS, o němž jsou místní přesvědčeni, že se dokáže šířit pohledem.

Teprve třicetiletý Céspedes podle AFP vzpomíná na temnou představu o AIDS jako čemsi strašném, nečistém a nebezpečném. Vnímal to tak prý mimo jiné z postoje vlastní matky. Proto se rozhodl natočit příběh o transgender ženách odmítaných společností, ale šťastných, že jsou spolu.

Karavan, celovečerní debut scenáristky a režisérky Zuzany Kirchnerové, před publikem v Cannes otevřel téma života lidí s mentálním postižením a autismem. Jednou z hlavních postav je David, kterého ztvárnil David Vodstrčil. Sám představitel mužské role, jenž je úspěšným sportovcem, žije s Downovým syndromem. Ve filmu ale hraje hocha s poruchou autistického spektra.

Pětačtyřicetiletá Ester v podáni Anny Geislerové po letech péče o syna Davida přijímá pozvání přátel a jede za nimi do Itálie. V cizím prostředí je ale David nepředvídatelný a působí problémy. Ester nechce být nikomu na obtíž, nastartuje proto starý karavan a vyráží sama se synem na cestu napříč Itálií. Tak začíná poetická road movie o svobodě, různých podobách lásky a touze začít žít, nejen přežívat. Karavan bude mít v českých kinech premiéru 28. srpna.