400 miliard na armádu. Kde na to vzít bez vyšších daní

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Program amerického prezidenta na zbylé týdny před prázdninami ještě není definitivně daný. Na summit Severoatlantické aliance do Haagu koncem června však s největší pravděpodobností dorazí osobně.

Ať už Donald Trump přiletí jako partner, anebo jako vůdce smečky, který si užívá ponížení a doprošování ostatních, kteří jsou na USA bezpečnostně závislí, jeho vzkaz bude jasný. Už delší dobu létají přes Atlantik vzkazy, že Evropa musí za svou obranu utrácet víc. A v Haagu k tomu má být dojednán i jasný číselný závazek.

Pro zdejší politickou scénu to přinese před volbami nový střet s realitou. Ekonomové varují, že nové obranné nároky jsou moc velké na to, aby je šlo zaplatit podle dosavadních předpokladů – tedy na dluh, bez zvedání daní. Kdo z politiků to však spoluobčanům vysvětlí?

Někdejší minimum na úrovni dvou procent hrubého domácího produktu, kam se loni po letech odkladů těsně dopracovalo i Česko, má jít vzhledem k ruské agresi a výzvám z USA podstatně výš. „Předpokládám, že v Haagu se dohodneme na vyšším cíli výdajů na obranu v celkové výši pěti procent,“ uvedl generální tajemník NATO Mark Rutte minulý týden při své cestě do USA.

Číslo pět po dlouhém šuškání zaznělo veřejně. Dvě procenta HDP v Česku letos činí 161 miliard korun a právě tolik činí letošní armádní rozpočet. Jde o víc peněz než na platy učitelů (125 miliard) nebo dopravní stavby (119 miliard). Navýšení na dvouapůlnásobek, tj. z dvou na pět procent, by tedy znamenalo pro rozpočet radikální zásah.

K navýšení nedojde hned. Už jen proto, že výrobci zbraní mají kvůli náhlé změně nálad své výrobní linky vyblokované na dlouho dopředu a investice do navýšení kapacit zaberou čas. Armáda by teď ani nevěděla, za co tolik peněz utratit.

Nizozemsko na začátku května prozradilo, že Rutte napsal vedoucím představitelům NATO dopis, v němž je vyzval, aby 3,5 procenta HDP šlo na „tvrdé vojenské výdaje“ a zbylých 1,5 % HDP na „související položky, jako jsou infrastruktura, kybernetická bezpečnost a další věci“. A to vše do sedmi let.

Před dvěma týdny s Ruttem nové nároky probíral v centrále NATO český prezident Petr Pavel. Podle zvyklostí by jako hlava státu měl jet i na summit NATO. Na schůzce s Ruttem si Pavel vyslechl tradiční pochvalu za pomoc Ukrajině a také uznání za nedávný závazek české vlády, která se ke zvyšování obranných výdajů hlásí, byť zatím jen do tří procent.

Ale vše do sebe zapadá, přípravná jednání běží na více frontách. Nemá-li summit v Haagu působit dojmem diktátu Washingtonu, musí se evropští lídři k vyšším výdajům přihlásit v předstihu sami, dobrovolně. Což u řady z nich jde dohromady s uznáním, že Rusko představuje pro Evropu reálné nebezpečí.

Německo si po volbách naplánovalo výdajovou „bazuku“ za půl bilionu eur, Polsko letos zvedlo armádní výdaje na 4,7 procenta HDP. Německý kancléř jede tento čtvrtek do Bílého domu a dá se čekat, že příprava na summit NATO bude jedním z témat.

Petr Pavel už Česko na novou bezpečnostní realitu připravuje delší dobu, naposledy začátkem května na Hradě. V projevu s názvem „Evropa jako úděl“ se přímo přihlásil k někdejším vizím exprezidenta Václava Havla ohledně nutnosti větší kontinentální jednoty. Navýšení armádních rozpočtů popsal kvůli ruské hrozbě jako „nevyhnutelné“, což opakuje i na dalších vystoupeních.

„Nastal čas začít se spoléhat sami na sebe,“ poznamenal Pavel v pátek na konferenci ekonomického institutu CERGE-EI, věnované mimo jiné kardinální otázce, která po Haagu přijde na stůl –, tedy kde nové peníze na obranu vlastně vzít.

„Když Trump řekne pět procent, nikdo nebude protestovat,“ říká ke svojí představě o dění v Haagu člen sněmovního výboru pro obranu za ODS, poslanec Pavel Žáček. I on bere číslovku pět po své nedávné cestě do USA a schůzkách v Kongresu jako hotovou věc, a také jako nový faktor, ke které bude třeba se před volbami nějak postavit.

V Česku je zatím politický provoz o krok pozadu, na velký skok armádních výdajů až k pěti procentům nemá nikdo zformulovaný a veřejně známý názor. Strany vládní koalice se v březnu dohodly, že armádní rozpočet má stoupat z dvou na tři procenta do roku 2030, a to tak, aby se extra výdaje nezapočítávaly do dříve schválených dluhových stropů. Jinými slovy, aby si na ně stát mohl bez okolků půjčit.

Pokud jde o zaplacení pěti procent, v tom jsou vládní strany podle Žáčka teprve „na začátku diskuse“. SOCDEM staví kampaň na úplném opaku, stávající armádní rozpočet líčí jako dostatečný a slibuje nasměrovat peníze jinam. Podobně si budoucnost představuje SPD nebo komunistická aliance Stačilo!.

Hnutí ANO svůj program nechce stejně jako před minulými volbami dopředu upřesňovat. Andrej Babiš už si podle všeho nutnost dalšího navyšování armádních výdajů uvědomuje, vyšší daně ale doposud strana líčila jako tabu a do programu chystá spíš jejich snižování, konkrétně u zdanění podniků. 

Ekonomové CERGE-EI před diskusí s prezidentem vyhotovili stručnou studii, podle které je zapotřebí vzít v úvahu, že navýšení obranných výdajů nyní nejspíš bude mít trvalejší ráz. A v takovém případě doporučují přiznat si problém a zvednout daně včas.

„Pokud by šlo o dočasné výdaje, mohlo by dávat smysl si na ně půjčit a splatit je později. Ale teď vše nasvědčuje tomu, že jsme v jiné situaci a že obranné výdaje budou vyšší trvale,“ uvažuje ředitel CERGE-EI Marek Kapička. V takové situaci dává podle něj ekonomický smysl zvednout daně hned a na nic nečekat.

Závěry studie jsou vlastně triviální. Jestli se má za armádu utrácet víc, stát má jen tři možnosti, kde peníze vzít. Tou první je ušetřit někde jinde, na to ale nelze v praxi moc spoléhat. „Škrty v jiných kapitolách rozpočtu z důvodu navýšení obranných výdajů nejsou historicky příliš časté,“ upozorňuje Kapička se spoluautorem Michalem Frantou.

Druhá varianta, tedy půjčit si, by podle nich byla při trvalé potřebě vyšších obranných výdajů chybou. Už jen při postupném navýšení z dvou na tři procenta do roku 2030 a následném zafixování na 3,1 procenta, což se už dnes jeví vzhledem k signálům před Haagem jako málo, by Česko do roku 2050 nahromadilo dluh na úrovni 35 procent HDP. To je skoro dvojnásobek oproti současnosti.

Vyšší dluh samozřejmě není zadarmo. Nabaluje úroky a představuje jen odklad placení v čase. A toto placení si stejně jednou vyšší daně vynutí. „Odklad nárůstu daní je z ekonomického pohledu neefektivní. Čím více se bude zvýšení daní odkládat, tím nákladnější to řešení bude,“ stojí v dokumentu CERGE-EI.

Sázet na větší půjčování má navíc ještě dva limity. Jeden je domácí, a sice že Česko čekají v nejbližších dekádách mimořádné náklady i jinde. Ať už jde o financování důchodů a zdravotnictví v důsledku stárnutí populace, o stavbu Dukovan nebo slibované investice do vysokorychlostních železničních tratí.

Druhý mantinel je mezinárodní. A sice že obranné výdaje nyní chce zvedat kdekdo. Pokud se bude o peníze věřitelů ucházet najednou velké množství zemí, cena peněz půjde spíš nahoru než dolů.

„Nejspíš to nakonec bude nějaký mix,“ říká k novým výzvám ohledně financování obrany ekonom Ondřej Jonáš. Rovnou přidává i tip, o kterém už mluvil v minulosti několikrát, a sice že český daňový systém má rezervu v podobě zdanění nemovitostí. Konkrétně v tom, že by se měly počítat z tržní hodnoty domů, bytů a pozemků, nikoli jen podle zabraných metrů.

S jiným doporučením opakovaně ve svých publikacích o Česku přicházejí ekonomové OECD. Stejně jako Jonáš poukazují na to, že v Česku je sice vysoké zdanění práce, ale zároveň toto zdanění nepodléhá žádné progresi. Ve světě je běžné, že z vyšších výdělků se státu odvádí víc procent, Česko je v tomto ohledu spíše anomálií.

Že se Česko bez vyšších daní možná neobejde, uznávají i pravicově smýšlející ekonomové. Byť zdůrazňují, že politici by měli v první řadě hledat úspory jinde. „Navyšovat výdaje na obranu nelze bezbolestně. Vláda si musí vybrat, zda zvýší daně, zvýší dluh, nebo omezí jiné výdaje,“ uvažuje bývalý ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.

Sám za sebe by prý preferoval v první řadě škrty, ale uznává, že v praxi tato představa naráží na nevoli voličů a dobře organizovaných lobbistických skupin. „Vláda pravděpodobně, stejně jako u konsolidačního balíčku, bude volit mix opatření,“ míní Pánek.

Ekonom investiční společnosti BH Securities a jeden z ekonomických poradců premiéra Petra Fialy Štěpán Křeček nabízí ještě jednu cestu, kde peníze vzít. A sice zredukovat v rámci EU výdaje na Green Deal, zefektivnit státní správu a zastropovat jiné výdajové položky tak, aby v rámci přerozdělování HDP zůstalo na armádu víc.

„To je politicky průchodnější,“ míní Křeček, byť by takový postup znamenal, že třeba penzisté, státní zaměstnanci, zemědělci či jiní příjemci přerozdělených veřejných peněz by měli čím dál menší podíl na reálném bohatnutí celé společnosti. A ani to v politickém provozu obvykle neprojde.

Podle Pánka by Česku pomohly také reformy, jako je rozvolnění migrační politiky nebo bytové výstavby tak, aby se zrychlil ekonomický růst a nové vládní výdaje nepředstavovaly tak velkou zátěž. V případě armády je háček v tom, že čím vyšší HDP, tím víc peněz na ni má jít.

Bohatnutí státu tedy čistě matematicky v tomto ohledu nic neřeší. „Voliče to však bude méně bolet, protože budou mít vyšší disponibilní příjem,“ uzavírá Pánek.