Hysterie jako za beatlemánie. Z Billie Eilish v Praze fanoušci šíleli

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Jekot v pražské O2 areně dosahuje první červnovou neděli takové intenzity, že se člověk bojí, aby domů neodcházel s pištěním v uších. A to se ještě hlavní hvězda večera ani neukázala. Na pódium umístěné uprostřed davu se spouští z obří kostky složené ze svítících obrazovek. Vzápětí Billie Eilish šibalsky mrkne do kamery a v kšiltovce, kraťasech a dresu se svým křestním jménem na zádech vybíhá mezi fanoušky jako sportovec na hřiště.

Ze dvou prohlubní stage ji doprovází pětičlenná kapela, která už v tu chvíli hraje zasněný otvírák Chihiro, pojmenovaný podle postavy slavného animovaného filmu Cesta do fantazie japonského režiséra Hajaa Mijazakiho. Hlavní hrdinka v něm projde záhadným tunelem a objeví se na místě připomínajícím opuštěný lunapark. Je možné, že když zpěvačka ze zákulisí míří před dav svých obdivovatelů, cítí se dost podobně.

Rozverný singl Lunch, v němž otevřeně popisuje sexuální zkušenost se ženou a přirovnává ji ke gurmánskému zážitku, s ní už sborově zpívá celá hala. A nadšení obecenstva až do konce téměř dvouhodinového setu nepolevuje. Příchozí znají zpaměti každou skladbu a jejich hysterický řev může připomenout časy beatlemánie, kdy podobnému šílenství čelili John, Paul, George a Ringo. Nyní jsme pro změnu svědky Billiemánie.

„Nejsem tvoje kámoška ani cokoli jiného, sakra,“ zpívá hudebnice zkraje vystoupení v hitu Therefore I am, jako by se mezi sebou a fanoušky snažila nastavit jasné hranice. Za doprovodnými muzikanty v tu chvíli šlehají plameny. Snad aby všichni brali výstrahu patřičně vážně. Lidé si ale z varování nic nedělají a dál křičí jako o život. Zklidňují se, až když mladá Američanka ubírá tempo při dojemné Wildflower – jedné z nejsilnějších písní její loňské desky Hit Me Hard and Soft.

Turné k nové nahrávce je vůbec první, na němž třiadvacetiletou Billie Eilish nedoprovází o čtyři roky starší bratr Finneas O’Connell. Ve stejné době totiž koncertuje s vlastním albem For Cryin’ Out Loud!, jež v červenci představí také na festivalu Colours of Ostrava. Jako producent se podílel na veškeré sestřině dosavadní tvorbě, včetně průlomového singlu Ocean Eyes, který sourozenci v roce 2015 nahráli na web SoundCloud. Dnes se na streamovací službě Spotify blíží ke dvěma miliardám přehrání a zpěvačka jej ve zkrácené verzi, pouze s pianem, hraje také v Praze.

Zasmušilá teenagerka s křiklavě obarvenými vlasy se za krátkou dobu stala takovou senzací, že ji Dave Grohl začátkem roku 2019, krátce před vydáním jejího debutového alba When We All Fall Asleep, Where Do We Go? neváhal přirovnat ke své bývalé kapele Nirvana. „Moje dcery jsou Billie Eilish posedlé. Když vidím, jak jsou na ni fanoušci napojení, vybavuje se mi mánie, kterou jsem v roce 1991 zažíval s Nirvanou. Hudebníci jako Billie Eilish dokazují, že rokenrol ještě rozhodně není mrtvý,“ nechal se tehdy slyšet nynější frontman skupiny Foo Fighters.

Zpěvačka přitom rockovou hvězdu ani trochu nepřipomínala. Namísto křiku šeptala a spíš než v řízných kytarových riffech si libovala v minimalistických elektronických beatech. S rozervanci typu Kurta Cobaina ji nicméně spojovala schopnost pojmenovat vnitřní démony a úzkosti své generace.

Na vrchol hitparád se vyšplhala s písněmi o psychických problémech, sebevražedných tendencích, závislostech i klimatické krizi. Na desce When We All Fall Asleep, Where Do We Go? se inspirovala noční můrami, což se zřetelně projevovalo také v hororových klipech.

V Praze z ní zaznívá mimo jiné melancholická skladba When The Party’s Over, v jejímž videu zpěvačce tečou z očí černé slzy. Billie Eilish ji postavila pouze na vrstvení svého hlasu pomocí looperu, a právě tak ji chce uvést také v O2 areně. Je však nutné, aby publikum aspoň na okamžik ztichlo, což nebude snadné. „Teď přichází jediná chvíle, kdy vás musím požádat, abyste mlčeli. Pak už si zase dělejte, co se vám zachce,“ žádá hudebnice. Když už se zdá, že konečně nastal klid, ozve se z davu výkřik „I Love You“. Někdo jiný ale dotyčného uzemní, a tak se mise přece jenom vydaří.

Když Billie Eilish leží na zádech uprostřed vysočanské haly a zpívá a cappella, člověk má pocit, jako by se ocitl v dětském pokojíčku, kde s bratrem Finneasem singl nahrávala. Uvědomí si přitom, jak je v té davové psychóze všude kolem zranitelná. Mladá umělkyně se přesto neváhá fanouškům rozdat, komunikuje s nimi naprosto bezprostředně, jako by si ani nepřipouštěla, že právě vystupuje před vůbec největším davem v historii pražské O2 areny čítajícím přes 20 tisíc lidí.

Z debutu pochází také hit Bury a Friend, v němž zpěvačka zachycuje soužití s neodbytnou příšerou, která se schovává pod její postelí. „Chci se sebou skoncovat,“ skanduje s ní obecenstvo refrén plný vyčerpání a rezignace.

Billie Eilish bylo pouhých 17 let, když v roce 2020 při předávání Grammy proměnila hned pět nominací. Od té doby získala další čtyři sošky a stala se také dosud nejmladší dvojnásobnou držitelkou Oscara za písně k bondovce No Time to Die a filmu Barbie. Raketový start kariéry v tak mladém věku si však pochopitelně vybral daň. Už jako třináctiletá začala trpět depresemi, během dospívání bojovala se sebepoškozováním a těsně před prvním turné zažívala ochromující panické ataky. Náhlá popularita ji ještě navíc vystavila enormnímu společenskému tlaku.

Neskrývá, že jí dlouho záleželo pouze na reakcích publika. „Pokud jsem byla v životě spokojená, bylo to proto, že mě milovali lidé na internetu. Když jsem se jim však znelíbila, dovedlo mě to hodně rozrušit,“ svěřuje se v loňském rozhovoru pro časopis Vogue. Největší kritiku přitom paradoxně neschytávala za tvorbu, ale vzhled. Ke svému tělu měla odmala problematický vztah, a tak nejdřív ideálům krásy vzdorovala oblečením nadměrných velikostí. Když v roce 2021 vydávala druhou desku Happier Than Ever, vyměnila naopak unisexové teplákovky za oděvy, které zvýrazňovaly její ženské křivky. Ani tentokrát se ale všem nezavděčila.

„Celých prvních pět let kariéry jsem slýchala, že jsem příliš klučičí a že bych byla přitažlivější, kdybych se chovala jako žena. Když jsem se konečně začala cítit dobře v oblečení, které je feminní, stala jsem se zase pro některé zaprodancem,“ popisuje Billie Eilish. K tématu bodyshamingu se vrací také v úvodní skladbě svého loňského alba Hit Me Hard and Soft. „Lidé říkají, že vypadám šťastně. Jenom proto, že jsem zhubla. Ale moje staré já je pořád tady a možná je i opravdovější. A myslím, že mu to sluší,“ zpívá v introspektivní baladě Skinny.

Šťastná podle svých slov nebyla nikdy. „Umím se radovat, bavit a smát, i tak ale pořád zůstávám depresivní. Když je mi těžko na duši, řeknu si, že to zase přejde. Přichází to ve vlnách, jednou je mi lépe, podruhé hůř. To mě vždycky uklidňovalo,“ přibližuje Billie Eilish v loňském rozhovoru pro magazín Rolling Stone. Oporou pro ni vedle bratra Finnease od začátku byli také otec Patrick O’Connell a matka Maggie Baird, která s dcerou donedávna obrážela i koncertní šňůry.

Skladba Skinny zaznívá také v polovině pražského setu. Billie Eilish si v ten moment nechává na pódium donést židličky, bere do ruky akustickou kytaru a vítá duo vokalistek, s nimiž pak zpívá také singl Your Power. Posléze se přidávají i členové kapely a hrají se zpěvačkou ještě předělávku tklivé písně Somewhere Only We Know britské skupiny Keane. Po akustické části hudebnice fanouškům dopřává naopak čirou taneční party. Zařazuje lascivní track Oxytocin nazvaný podle hormonu uvolňovaném při sexu a pak erotické dusno zesiluje ještě rozmařilým duetem Guess, který nahrála s britskou kolegyní Charli xcx.

Billie Eilish vyrůstala ve čtvrti Highland Park v Los Angeles. Oba rodiče jsou herci a své děti se rozhodli vzdělávat formou domácí výuky. Od útlého věku je motivovali k rozvíjení kreativity. Finneas se nadchl pro bicí, Billie propadla tanci. Když si však ve 13 poranila bok, musela od pohybových aktivit dočasně upustit, a tak se začala více věnovat zpěvu. S bratrem se pak pustila do práce na prvních nahrávkách a teprve nedávno si uvědomila, že se od vydání singlu Ocean Eyes prakticky nezastavila.

„Jednoho dne mi došlo, že jsem se už roky normálně nebavila. Dělala jsem si iluze, že vedu naplněný život. Kdo může říct, že šel v 17 na Grammy a vyhrál pět cen? Jinak jsem ale skoro žádné zážitky neměla. Vždyť jsem téměř nechodila ven, tak jak bych mohla?“ říká pro Rolling Stone a vypráví, jak se poslední dobou snaží chodit víc mezi lidi. Někdy zajde na zmrzlinu s nejlepší kamarádkou, jindy zavítá třeba na narozeninovou oslavu zmiňované Charli xcx.

V rozhovoru přiznává, že si dřív nikoho nepřipouštěla k tělu. „Zakládala jsem si na tom, abych pro okolí zůstávala tajemná a cool. Nedovolila jsem druhým, aby mě opravdu poznali. Jako bych hrála postavu jménem Billie Eilish,“ vysvětluje, jak se cítila v roli jedné z nejmladších popových superstar. „Pořád se bojím světa kolem sebe a mám k tomu dobrý důvod. Kdekoli se objevím, může mě někdo vyfotit. Přesto jsem to riziko přijala a dělám přesně to, co mě nejvíc děsí,“ dodává.

Psychické propady zpěvačku často potkávaly právě na turné. „Vždycky jsem se to pokoušela nějak přetrpět. Připomínala jsem si, že jde o dočasnou záležitost a brzy šňůra zase skončí. Pravdou ale je, že takhle bude vypadat zbytek mého života. Proto jsem si postupně našla způsob, jak si můžu koncertování užít a nepřipadat si při tom tak osaměle jako dřív,“ vyzdvihuje.

Při jejím vystoupení v O2 areně lze snadno podlehnout dojmu, že se jí to daří. „V Praze jsem naposledy koncertovala v roce 2019 a byl to jeden z nejlepších zážitků na mém tehdejším turné,“ přesvědčuje návštěvníky a zdá se, že ji Česko nezklamalo ani tentokrát. Snad je tedy v současnosti alespoň šťastnější než dřív, jak zpívá v pozvolna gradující titulní skladbě své druhé desky, která přichází na řadu těsně před závěrem.

Také optimistická tečka v podobě zamilovaného hitu Birds of a Feather naznačuje, že do jejího potemnělého světa v současnosti proniká čím dál víc světla. Když se nicméně ve finále ukloní a probíhá kolem bouřícího davu, má o ni člověk pořád trochu strach.