Rozhodčí, také musíte být lepší! Zorvan o nabídkách i obou tvářích fotbalu

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

I teď, kdy má pocit neskonalého štěstí, si při cestě na Strahov vzpomněl, jak bydlel v Sokolově na ubytovně a obracel každou korunu. Jak klubům, kde působil, hrozil bankrot - Vítkovicím, Příbrami…

Jak během čtyř let třikrát sestoupil z první ligy. „Mám na ni vůbec?“

Filip Zorvan při dlouhé cestě po dálnici z Olomouce na svůj první reprezentační sraz zase zapochybuje, zda je mezi těmi všemi borci na správném místě. Popravdě - rok před třicítkou nemohl být na lepším.

I trenéra Ivana Haška při skládání nominace na kvalifikační zápasy na mistrovství světa s Černou Horou a v Chorvatsku zaujaly výkony drobného středopolaře Sigmy, jenž má za sebou životní sezonu. Hanákům pomohl vyhrát domácí pohár, ve finále sestřelil Spartu dvěma góly, v lize se blýskl pěti zásahy a deseti asistencemi, více jich posbíral jen Lukáš Provod z mistrovské Slavie, teď parťák z národního týmu.

Navíc Zorvanovi skončil kontrakt a jako volný hráč vybírá z lákavých nabídek. Poznává, že i takový umí být fotbal. O obou jeho tvářích vypráví v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Když jste ve finále poháru porazili Spartu, trenér Tomáš Janotka měl v kabině řeč o tom, jak ne vždy život a fotbal vrací tvrdou práci, ale teď se to povedlo. Vrací se vám všechna ta dosavadní dřina?

Teď mi fotbal vrátil úplně všechno, co jsem mu do této doby dal. Během pár týdnů se mi splnilo, co jsem vždycky chtěl, co jsem si doma vysnil, a to je trofej a reprezentace. Smíchalo se mi to v jedno krásné období. Přál bych si, aby nikdo neskončilo.

Když jste přicházel do Olomouce, připomněl jsem vám v rozhovoru vaši trudnou bilanci tří sestupů z ligy za čtyři roky - s Hradcem, Příbramí a Karvinou. Teď poznáváte fotbal z krásnější stránky?

Spadly i Vítkovice, kde jsem byl… Konečně jsem poznal, jak fotbal dokáže být hezký. Byl jsem v Sokolově, který skoro zanikl. Vítkovice také skoro zanikly. Příbram skoro zanikla.

To jsou všechno štace, kdy hráč nemá ani jistý příjem.

Je to velká škola. V devatenácti jsem byl v Sokolově, přes celou republiku jsem jel na ubytovnu. To člověka zocelí. Ale já jsem hráč, který chtěl vždy hrát místo toho, aby seděl na lavičce. Taková je má povaha. I v Sigmě po zranění, když jsem nehrál každý zápas v základu a 90 minut, jsem měl v hlavě, že změním působiště, že nemám problém jít někam, jsem dobrodruh. Chci hrát každý zápas. Jsem zabejčený. Po těžkých časech, kdy nechodily peníze, hrál jsem spodek, i druhou ligu, jsem se usadil v lize a mám stěžejní roli. Jsem rád, že jsem dokázal, že umím hrát pod tlakem, že to unesu na zádech a mohu být oporou pro mladší kluky na hřišti.

V mládežnické reprezentaci jste byl a teď před třicítkou naskočíte i do áčkové. Co to pro vás znamená?

Pamatuji si, jak jsme s taťkou a s bráchou koukali na nešťastný zápas na Euru 2004 s Řeckem. Od té doby jsem měl v hlavě, že bych jednou chtěl být v reprezentaci. Částečně se mi to podařilo v mládežnických výběrech, i když to ve finále nic neznamená. Ale áčková nominace je něco, o čem sní každý fotbalista.

Říkal jste si, kdy jindy by to mělo přijít, když ne teď, po sezoně, ve které jste v desítce nejproduktivnějších hráčů ligy?

Velká motivace pro mě byla už březnová nominace mezi náhradníky. Byl to zlom, kdy jsem si říkal, že třeba o mně i někdo ví, že by to mohl být bonbónek. Ale vím, jak kvalitní hráči tam jsou, v jakých týmech hrají. Pořád jsem si říkal, že cesta je daleká. S Olomoucí se nám ovšem všechno podařilo tak, že jsem dostal pozvánku.

A zase se po letech potkáte na srazu s vrstevníkem Patrikem Schickem, kanonýrem Leverkusenu.

Neznámá to není, ale dlouho jsme se nepotkali. K těm hráčům vzhlížím, jsou úžasní. Sleduji každý víkend, jak si vedou. A teď s nimi budu moc sdílet šatnu. Pro takového kluka, jako jsem já, je to něco neskutečného. Strašně si vážím, že tady můžu být a trénovat s nimi.

Že si toho vážíte, jste ukázal už účastí na dobrovolných trénincích reprezentace před srazem. Byl jste nervózní?

Nejvíc nervózní jsem byl na cestě v autě, když jsem jel do Prahy. Před Strahovem jsem se začal klepat. Říkal jsem si, jak mě přijmou, abych nebyl na hřišti úplně trapný. Nejtěžší bylo nastavit hlavu na ten přechod, že v Olomouci mám nějakou pozici, ale tady přicházím jako no name. Chtěl jsem ukázat, že jsem normální kluk, který umí nějakým způsobem hrát fotbal. Kluci mě přijali skvěle už ráno na snídani. O to příjemnější tréninky byly. Cítil jsem se výborně.

Mákli jste si?

Mákli jsme si, ale ta dřina je krásná. Člověk je s nejlepšími hráči Česka. Můžete sledovat, jak se chovají hráči z top klubů v top ligách. Dřina se snáší lépe. Můžete se s nimi porovnávat, pozorovat detaily z jejich přípravy.

Kdo na vás udělal největší dojem?

Tím, co má všechno za sebou, tak Tomáš Souček, ztělesnění profesionála na hřišti i mimo. Může si užívat chvíli volna po náročné sezoně, co měli v Premier League, všech těch zápasech, repre srazech, ale je i na dobrovolných trénincích, dělá i černou práci, točí pozvánky. Udělal na mě velký dojem. Musím říct i Honzu Bořila a Lukáše Provoda, kteří mi pomohli se cítit dobře.

Měl jste jasno, že nemůžete chybět ani na dobrovolných trénincích?

Neváhal jsem. Chtěl pro to udělat maximum. Ale bylo tam riziko, aby mě z nominace hned po prvním tréninku ještě nevyndali. Chtěl jsem, aby mě trenéři viděli, seznámil se s kluky a v pondělí začal naostro, abych si první fázi nervozity odbyl týden předtím.

Mám pocit, že se i po skvělé sezoně sám podceňujete.

Pořád je rozdíl tohle splňovat v Olomouci, anebo v top klubech v Česku i Evropě.

Svým způsobem může být těžší mít pět gólů a deset asistencí v Sigmě než v top klubu.

Je to možné, ale kluci tam hrají pod větším tlakem a hlavně hrají evropské zápasy. Vím, že v tom mám limit, že mi evropské zápasy chybí. O to víc musím ukázat motivaci a nováčkovský elán, že tady nejsem náhodou. Chtěl bych všem ukázat, že jsem fakt rád, že jsem dostal tu možnost přijet na sraz.

Evropské zápasy teď můžete mít v Olomouci. Sigmu čeká minimálně deset utkání v Evropě, ale vám končí smlouva a novou jste odmítl.

Když jsme šli slavit po finále poháru do města, byl jsem příjemně překvapený, jak za mnou fanoušci chodili a děkovali mi. Bylo to úžasné, ale chtěl bych se posunout dál životně i fotbalově. I když mi poháry v Sigmě budou určitě chybět, tak další krok je nezbytný, pokud chci ještě něco zkusit. Nastala správná chvíle. Jsem rád, že můj poslední domácí zápas bylo vyhrané finále. Tohle mi z hlavy nikdo nevymaže. O Olomouci už budu mluvit jen dobře, protože se loučím nejlepším možným způsobem.

S trofejí nad hlavou a dvěma krásnými finálovými góly Spartě. Když jste do poločasu zvýšili na 3:0 a každý hráč se rozletěl slavit do jiného koutu hřiště, to jsou chvíle fotbalového nebe?

To byl totální fanatismus. Každý se rozletěl jinam, protože nikdo nevěděl, co má dělat.

Vést 3:0 o půli nad Spartou nebylo v zápasovém plánu.

Nikdo si ani nedokázal představit, že bychom mohli vést nad Spartou 2:0 o poločase, natož 3:0. Myslím, že jak Sparta viděla, jak létáme vysmátí na hřišti v euforii, tak se jí šlo ještě o to hůř do kabiny. Fanoušci nás hnali za vysněnou trofejí a tohle byl rozhodující moment. Semkli jsme se a na hřišti bychom udělali úplně všechno, abychom životní poločas dotáhli do vítězného konce a mohli trofej pozvednout.

Koukali jste po sobě o přestávce v šatně, jako co se to vlastně děje?

Byly dvě fáze: když jsme přišli, sedli jsme si, tak jsme se začali smát a říkali si, co se děje. A pak jsme, my starší hráči, začali apelovat, že teď nás čeká nejtěžší poločas. Věděli jsme, že je jeden gól může nakopnout, nedej bože druhý. Tomu jsme chtěli předejít. Byl to pro nás životní zápas.

Tomáš Janotka po zápase říkal, že vás musí opít a podepsat. Podařilo se aspoň to první?

Pobavil jsem se, když jsem to četl. První se podařilo, byl jsem připravený udělat i to druhé, ale nikdo mi nic nepodstrčil! Škoda, že se o tom jen mluvilo.

Jak jste si užil vítěznou ranní jízdu městem ve vlečce za traktorem?

Mám tři silné momenty z finále. První - že u toho byla celá má rodina na domácím stadionu. To jsem vždy chtěl. Druhý moment - oslavy v noci, když mě fanoušci vyvolávali a já si vůbec nepřipadám jako nějaký hrdina, ale bylo to moc příjemné. A třetí byl ten traktor. To bylo tak spontánní, neplánované, úžasné! Lidé spěchali do práce, ale mávali na nás, zastavovali auta, troubili a zpívali s námi. Jezdili jsme kolečka a já si přál, aby ta cesta nikdy neskončila.

Jak přemýšlí hráč po životní sezoně a konci kontraktu? Máte teď v rukou dobré karty.

Fanouškům chci poděkovat za zájem. Někdo si sehnal i číslo, telefon po finále mi skoro bouchnul. Cítil jsem obrovskou podporu a tolik žádostí, abych zůstal. Měl jsem toho červíčka, když jsem si to četl. Od jednoho kluka jsem si vzal transparent, na kterém mě prosí, abych zůstal. Mám ho doma. Ale nastavení, které jsme si řekli se ženou, jsem měl dané už dávno předtím. Když je člověk volný hráč po takové sezoně, byl by hřích nevyzkoušet něco, po čem toužil celý život. Každý fotbalista má v hlavě reprezentaci a přestup do zahraničí. Vím, že do Premier League se mi to asi nepodaří, ale přestup ven chci zažít. Zkusit si novou kulturu někde, kde vás nikdo nezná a musíte zase dokazovat, že něco umíte. A nebudeme si lhát, dalším aspektem jsou finance.

To je pochopitelné, hráčská kariéra je krátká.

Do této doby jsem neměl nikde velkou smlouvu, v nějakých klubech mi i neplatili.

Byť Sigma očekává vstup nového majitele, nebude to klub, který by vám dorovnal nejlepší zahraniční nabídku a udržel vás aspoň na evropské poháry.

Kdyby přišel majitel a dorovnal mi, co mi nabízí venku, tak bych to samozřejmě podepsal. Měl bych starty v Evropě a zajistil se i doma. Ale to je nereálné. Ještě nevíme, kam nás to zavane, vše je otevřené. Žena mi řekla, že se mi ještě na pár let přizpůsobí.

Máte z čeho vybírat? Podle informací Seznam Zpráv o vás stojí v kluby v Polsku, Turecku, Japonsku, nebo v Perském zálivu.

Jasno bych chtěl mít po repre srazu, abychom si nastavili už směr. Riskoval jsem dost, nepodepsal jsem smlouvu a mohl se zranit. Teď se otevírají ještě nové možnosti.

Neozvala se vám i Sparta? V sezoně jste jí dal čtyři góly.

Lukáš Juliš mi říkal, že dřív, když někdo takhle zahrál proti Spartě, tak byl na jejím radaru. Mně se podařily všechny zápasy proti Spartě, jsem volný hráč, ale nikdo se mi neozval. Nabídky z Česka však jsou a vážím si každé. Nedokázal jsem si ani představit, že bych takové mohl mít. Mé velké přání je jednou se vrátit do Hradce a doma kariéru ukončit. Na novém stadionu jsem hrál jen jako host, moc se mi líbí.

Olomouc před poháry ztratí nejen vás, ale také stopera Jakuba Pokorného a možná i střelce Jana Klimenta. Nemáte o Sigmu obavy, když se jí rozpadne celá osa týmu?

Jsem v očekávání, jaká sezona bude. Nebude jednoduché, když dostanou třeba Nottingham a pak pojedou do Zlína. Musí si s tím poradit. Celou dobu se chtěla Evropa, teď je, ale zapomínat se nesmí ani na domácí soutěž, která vás dostává do Evropy. Bude neskutečně těžké zopakovat, co se nám povedlo.

Co se změnilo, že jste měl tak odstřelenou sezonu od těch předešlých?

Je tam moc faktorů. Dřív jsem držel rituály, musel jsem udělat před zápasem asi čtyřicet věcí až do úvodního hvizdu.

To vás svazovalo?

Ano, nechal jsem si jen pár hlavních rituálů, co držím celý život. Nemusím být na nic upnutý. Jsem víc v pohodě. Impulzem, který mě nakopl, byla změna trenéra. Dostali jsme velké tréninkové dávky, které mě hrozně rozběhaly. Věděl jsem, že budu mít v 60. minutě víc šťávy než soupeř, že jsem vytrvalec, uběhám ho a také po hodině hry dokážu být nebezpečný pro obranu. Hlavní je důvěra. Od prvního zápasu jsem ji dostal. Hrál jsem všechno od začátku, to hráči dá do hlavy, že je důležitý, o to víc to chce vrátit trenérovi a týmu.

Když v létě převzal Sigmu trenér Janotka z druholigového béčka a začal tím, že vyhodil tři zkušené hráče, znejistili jste všichni, anebo vás to utvrdilo, že vsadil na pozici desítky na vás, neboť z týmu vyřadil vašeho konkurenta Martina Pospíšila?

Všichni zpozorněli, co se to děje. Nikdo takový řez nezažil. Čuměli jsme a byli jsme překvapení. Začalo to už před přípravou, kdy měl trenér rozhovory a říkal, že potřebuje sehnat desítku.

To vám zatrnulo?

Byl jsem v Turecku na dovolené s rodinou a přečetl jsem si tohle. To byl první impuls, že asi není něco v pořádku a je na čase pořádně hrábnout. Nikdo neměl nic jistého. Pokračovalo to tím řezem, kdy mi byla vyjádřena důvěra, že jsem dostal přednost před Pospou, kterého mám moc rád, stýkáme se doteď. Je to famózní fotbalista a člověk taky. Bylo pro mě těžké to přijmout. Zbytek už byl na hřišti na mně.

Když jste přicházel do Sigmy, hrál jste i z křídla. Byl přesun pod hrot a určitá volnost zásadní v tom, že jste mohl ukázat, co ve vás je?

Dostal jsem jasně danou roli. Jednu hru na soustředění v Polsku nevycházeli hráči a jak jsem byl nastavený, že zvládnu víc pozic, stoupnul jsem si na křídlo. Trenér Janotka mi řekl: Copak ty jsi křídlo? Tak jsem se zase postavil na střed a od té doby jsem věděl, že jsem zafixovaný jako desítka a že můj konkurent je Pospa. Máme se rádi, ale každý chce hrát. Od té doby jsem si šel pro to místo za každou cenu.

Má Sigma v Janotkovi trenérský poklad?

Už ve druhé lize dokázal být druhý s béčkem, vyhrát deset zápasů, to není lehké ani v krajském přeboru. A teď dokázal na Olomouc mít neskutečnou sezonu. Když takhle bude pokračovat dál, může být v hledáčku i movitějších klubů v Česku. Vidí mladého trenéra, který má chuť, drajv a hraje nepříjemný fotbal pro soupeře.

Působí jako velmi náročný trenér. Co vyžaduje po desítce?

Velkou intenzitu, akční rádius. Kolikrát ani nejde tolik o práci s balonem, ale bez, ať už vychází od presinku, anebo rozbíhání za obranu, trhání obrany, hledání skulinek, abychom, desítka a útočník, byli nároční pro obránce. Trenér ví, že mám rád balon, ale také ví, že jsem schopný to odběhat. Kluci vybojují míč, odevzdají mi ho a rozbíhají se také. Věděl jsem, že všichni budou v pohybu a když zvednu hlavu, tak mám aspoň dvě možnosti - někdo jde za obranu, další si odskočí pod ni. Byli jsme i nečitelní.

Napadání s jazykem na vestě do poslední minuty je vám vlastní.

Mám rád dřinu. Když se běhají kilometry, není mi to příjemné na hlavu, ale odběhám to. Od přírody, nebo geneticky od rodičů, mám danou dobrou fyzičku. Přikořenili jsme to ještě náročnou přípravou, takže pak vydržím celý zápas ve vysoké intenzitě.

Jste typem běhavé desítky podobně jako Pavel Šulc, nebo Matěj Šín. Je vám někdo inspirací?

Když je kombinace na lajně u vápna soupeře, tak chodím tam pomoct, to mi bylo vyčítáno. Nejsem hráč, co potřebuje mít čísla každý zápas, chci vítězství. Ale tuhle sezonu trenér do mě chtěl dostat, abych chodil do vápna. Poprvé se mi to podařilo ve finále, kdy se to ke mně odrazilo. Jirka Sláma centroval a já šel do vápna. Byly tam tři odrazy a já to pak trefil. Ale to se míč ke mně takhle odrazil poprvé za celou sezonu. V tomhle je pro mě inspirací Šulcík. Nechodí do kombinací kolem vápna, ale dá za sezonu deset gólů z malého vápna, že se tam krásně dostane a vykulí se to k němu. Proto je tak úspěšný - spojí běhavost s produktivitou, kterou má díky tomu, že doplňuje box častěji než já. Plzeň má větší kvalitu, takže i víc závarů, to s tím souvisí.

Snažíte se k Pavlu Šulcovi přibližovat?

Zkouším se víc tlačit do koncovky než dřív, ale v porovnání se Šulcíkem pořád málo. V Česku je pro mě v tomto inspirací.

Neříkáte si, jak je někdy fotbal nefér v tom ohledu, že se tolik u ofenzivních hráčů měří čísly, že nemá druhé asistence jako hokej, třebaže předfinální přihrávka může být stěžejní, a že vlastně nehrajete zase tak úplně jinak, jen máte spoluhráče, co vaše počínání zúročí?

Čísla prodávají. Dokud se bude hrát fotbal na góly, budou čísla potřeba. Neřekl bych, že jsem se jako fotbalista změnil radikálně, ale produktivita je důležitá pro ofenzivní hráče. Mám zato, že když budete plnit, co máte, tak se vám to vrátí v kariéře.

Co vás jako hráče pod hrotem zajímá v přípravě na soupeře jako první informace?

Záleží, jak trefíme sestavu a kdo bude na mě vycházet. Máme návody, jak na ně. Když máme balon, tak křídlo, útočník, nebo desítka, musí jít jeden za obranu, druhý proti míči a třetí si může vybrat. Pak si vybírám, na jaké straně se mi hraje lépe jak z našeho týmu, tak soupeřova. Na desítce máte volnost, takže si vybíráte prostory a také tím udáváte rytmus hry, jestli tým bude hrát spíš vlevo, nebo vpravo, kde uděláme přečíslení. Hledám si místo před stopery.

Sedla vám souhra s útočníkem Janem Klimentem. Od prvního kola vám to šlapalo.

V Českých Budějovicích vystřihl nůžky a druhou gólovou akci si udělal sám. Ale už se i vy cítíte dobře, máte nahrávky, vyhrálo se a jste stěžejním hráčem. Tlak mám rád. Když jde do tuhého, trenér ví, že se na mě může spolehnout. A já na něj, že když mi to nepůjde, tak v 60. nejdu dolů, ale jsem tam do konce.

Kliment dal 18 gólů v 21 zápasech, byl nejlepším střelcem ligy s neuvěřitelnou úspěšností zakončení 35 procent. To je dar pro záložníka, ne?

Ta jeho úspěšnost zakončení je úplný nesmysl, neskutečné, nezopakovatelné v českých podmínkách, ale asi i na světě.

Přihrát mu můžete do běhu, do nohy, silný je i vzduchu. Komplexnějšího útočníka Olomouce neměla, se vším respektem k Laudovi, Drulákovi, Reiterovi, Vlčkovi a dalším.

Pomohl mi i tím, že je silný jak do těla, tak běžecky. Věděl jsem, že když jsme v hlubším bloku, zvednu hlavu a vidím, jak natahuje ten svůj gazelí krok, tak to stačí kopnout za obranu a on si balon najde. Anebo naopak, když si potřebuji míč jen narazit, naznačí tělem, odskočí si a můžeme navazovat kombinaci. Ano, pro každého záložníka je takový útočník dar. Třeba Tomáš Chorý měl skvělou spolupráci s Pavlem Šulcem. To pak máte jako záložník o starost méně, víte, že se máte nahoře o koho opřít, že nebezpeční můžeme být z bloku i brejku. Klimič dokáže dát góly všemi způsoby.

Takže se nedivíte, že jej Slavia chce koupit i se zlomenou nohou?

Ne, po této sezoně se fakt nedivím vůbec ničemu. Spíš se divím, že je v Česku. Když jsem viděl jeho zakončení na tréninku, tak to bylo úžasné. A ještě v lepší úrovni to přenášel do zápasů. Vybíral si prostory, které by si normální hráč nevybral. I pro mě na hřišti bylo něco neskutečného to vidět takhle zblízka. Klimič byl tento rok jak magnet. Míče se k němu odrážely a on všechno proměnil.

O to víc vás zasáhlo jeho zranění v Ostravě, v hodně emotivním zápase. Vy jste pak přišel na televizní rozhovor v jeho dresu se jmenovkou na hrudi a mluvil jste otevřeně o tom, že i rozhodčí by se měli zlepšit. To bylo v emocích, nebo promyšlené?

Byl jsem toho plný po zápase. Slyšel jsem pak i nějaké narážky od rozhodčích. Vím, že je to zasáhlo, ale bylo potřeba to říct. Rozhodčí musí mít větší kvalitu! Musíme ji mít my, hráči, i oni. Myslím si, že není náhoda, jak se občas píská, co se nepíská, co se otočí. Doufám, že budou pískat jen to, co vidí a nebudou pod tlakem.

Úroveň rozhodčích v Česku se vám nezamlouvá?

Dokázal bych si představit větší kvalitu rozhodčích v lize - na hřišti i VAR.

Máte čtyřletého syna, vnímáte život ze širšího kontextu, pomáhá vám i na hřišti, jak se vyvíjíte jako člověk, nejen hráč?

Myslím si, že jsem se změnil jako člověk hodně. Pomohly mi předchozí štace. Prošel jsem si docela peklem a já se také nechoval vždy nejlépe. I třeba na trenéry, občas jsem odmlouval, nebylo to se mnou jednoduché. Ale když mám větší volnost, dokážu to vrátit. Život není jen fotbal. Pomáhá mi i rozptýlení doma s malým. Hlavním smyslem života je rodina, druhým fotbal. Když potřebuji uvolnit myšlenky, sejdeme se s kamarády, děti si pohrají, nebo jdeme na kroužky. Někdo je vyzrálý takhle ve dvaceti, pak se nedivím, že má obří kariéru. Já to pochopil trošku později a stálo mě to pár roků.

Někdo to nepochopí vůbec.

Jsem rád, že jsem si něčím už prošel a řekl bych, že jsem se jako člověk změnil k lepšímu.

Říkal jste mi, že sám sebe nevnímáte ani tak jako fotbalistu, ale jako fanouška fotbalu. Hltáte ostatní zápasy, novinky, podcasty?

Fotbalu podřizujeme i volný čas. Když hraje někdo, koho chci vidět, žena to pochopí. Přimhouří oko. Vrací mi tak lásku. Ví, že je mám nejradši, ale že fotbal mám taky rád.

Se ženou jste od střední školy, zná dobře vaši cestu.

V ženě jsem vyhrál jackpot. Když bylo nejhůř, pomáhala mi psychicky a jednu dobu i finančně. Táhla domácnost.

A pak že jsou ženy fotbalistů zlatokopky.

Žena chtěla co nejvíc šetřit, ať se jednou máme hezky. Mám v ní velkou oporu. Prošla si se mnou štace ve Vítkovicích, v Sokolově, v Příbrami. Ví, že fotbalista automaticky nevydělává miliony a nevozí se v mercedesu. Do této doby jsme zažili odvrácenou tvář fotbalu. Co jsem v Karviné a Olomouci, mám pravidelný příjem, nastavili jsme si normy, žijeme si normálním životem a jsme spokojení.

Teď můžete podepsat životní kontrakt. Nemáte z toho hlavu jak balon?

Za to všechno, co si žena musela se mnou vytrpět, stěhování čtyřikrát během roku, si to zaslouží. Ona byla ta, co to všechno řešila, balila. Teď to může být odměna pro ni i pro malého. Když se to podaří, můžeme si pak pořídit něco vlastního, žít si v bytě nebo v domečku a mít se hezky.

Budete vybírat klub i podle toho, abyste měl šanci porvat se o světový šampionát, anebo to je něco, s čím se nedá počítat?

Nic se nedá naplánovat. Nemůžu říct, jestli se reprezentaci oddálím, nebo přiblížím. Ale reprezentace pro mě byla motivace odjakživa, takže ať budu hrát kdekoli, tak to mít v hlavě budu. Když budu hrát dobře, mohu mít dveře otevřené, ale chápu, že ta soutěž musí být dobrá, že z Bangladéše nevystrčím nikoho ze Sparty, nebo Plzně. Do této doby jsem to vůbec nezvažoval, je to nový obzor a moc se mi líbí.