S trenérem a hráči z béčka do Evropy. Olomoucká pohádka i slovácké varování

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

První sezona trenéra Tomáše Janotky v dospělém fotbale: druhé místo ve druhé lize s olomouckým béčkem. První sezona trenéra Janotky v první lize: mistrovská skupina, vítězství v českém poháru a postup do čtvrtého předkola Evropské ligy, případná jistá účast v hlavní fázi Konferenční ligy. A to s omlazeným týmem, který doplnil právě o hráče, na které sázel v béčku a předtím ještě v olomouckém dorostu jako Mikulenka, Hadaš, Langer nebo brankář Koutný.

Ti všichni se v naprosté euforii rozlétli do všech koutů olomouckého hřiště, když ve finále Mol Cupu ještě do poločasu navýšili sigmáci skóre nad Spartou už na 3:0. Jedinečná chvíle pro olomoucký fotbal. „Tato sezona je zázrak,“ odpovídal Janotka na dotaz Seznam Zpráv, jak si považuje toho, že ve svém prvním ročníku v lize se povedlo to samé, co legendárnímu trenérovi Petru Uličnému v jeho poslední sezoně.

Tehdy v roce 2012 Olomouc vyhrála pohár poprvé. Ve finále v Plzni skolila Spartu, rozhodující branku dal Janotkův asistent Michal Vepřek. Oba tehdy obsadili kraje obrany.

V sestavě byl i křídelník Jan Navrátil, který znovu po třinácti letech jako jediný aktivní hráč Sigmy slavil pohárový triumf podruhé. Celkově vyhrál poctivý dříč domácí pohár třikrát, jednou ještě ve Slovácku. A pokaždé skolil Spartu. Na Andrově stadionu tomu přihlížel Uličný. Překonal zdravotní potíže a finále si nenechal ujít. Na tribuně nechyběl ani další ikonický olomoucký kouč Milan Máčala.

Také bardi fotbalového řemesla byli jako malí kluci zvědaví, zda Janotkův kurážný tým dopíše olomouckou pohádku 14. května. Což je den, kdy se v Olomouci před 120 lety hrál fotbal oficiálně poprvé.

Povedlo se to náramně a nikterak to nezlehčuje ani fakt, že sparťané se nedokázali nahecovat ani na finále. V hladovosti a týmovosti byl největší rozdíl.

„Když jsem přišel do kabiny, tak jsem z týmu cítil, že to chceme. Na rozcvičce jsme si řekli, že když budeme nechutní, tak to zvládneme. Nechutnost a poctivost rozhodla. Jak říká Karlos Vémola – dřina poráží talent,“ citoval pohnutě Navrátil, nenápadná legenda. V lize mu chybí jen sedm zápasů a završí úctyhodnou porci čtyř set utkání.

Levý bek Olomouce Jiří Sláma se zaťatými pěstmi a řevem jako lev slavil i to, když břichem srazil centr sparťana Haraslína. Jako by říkal: „A to je všechno? Klidně dej větší ránu.“

Správně emoce dokázali Hanáci využít a ukočírovat. Vynikající Sláma rozjel všechny tři gólové akce. Olomouckých hrdinů bylo víc. Dvougólový záložník Filip Zorvan zářil nejvíc, dal dva góly, proti Spartě se trefil počtvrté v ročníku a potvrdil životní formu. Na pozici deset pod hrotem a hlavně pod Janotkou pookřál. Oslní čísly v lize (pět gólů a 10 asistencí) v kombinaci s dynamickým pohybem po celý zápas. Finále byl jeho velkolepý last dance v Olomouci.

„Vyhrát doma před rodinami, fanoušky, je to nejvíc, co můžete zažít,“ pronesl po výhře 3:1.

I Zorvanovi končí po sezoně smlouva a podle informací Seznam Zpráv nebude v silách Sigmy konkurovat nabídkám ze zahraničí. „Musíme ho opít a podepsat smlouvu,“ vtipkoval Janotka.

Pak přiznal, že setrvání Zorvana nevidí příliš pravděpodobně. Podobná je situace také u klíčového stopera Jakuba Pokorného, který vyléčil kotník a naskočil do finále po měsíci. I jeho se snaží Sigma přesvědčit k novému kontraktu, naděje je o něco málo větší než v případě Zorvana, ovšem pokud elegantnímu stoperovi s dobrou rozehrávkou přijde laso z ciziny, nebo z pražských S, nejspíš odejde.

„Myslím, že musí být na oba fronta zástupců, které nepřebijeme,“ tuší Janotka.

A když si k tomu vezmete, že mistrovská Slavia lanaří Jana Klimenta, nejlepšího střelce ligy, toho času na marodce, byť zatím se dohoda nepřiblížila, pak vám rychle dojde, že Olomouc stojí před rozpadem osy týmu. A před evropskými poháry. To je velká výzva pro celý klub a sportovního manažera Ladislava Mináře. Smlouva končí i Navrátilovi. Novou ještě nedostal, to se může nyní změnit, prověření hráči se budou hodit.

„Máme co dělat. Nespíme. Systematicky pracujeme na doplnění kádru, plno hráčům končí smlouva. Víme, že kádr musí být široký a kvalitní. Týkají se nás příští sezonu tři soutěže. Mančaft musí být proto konkurenceschopný,“ uvědomuje si Janotka.

Výhodou je, že do olomoucké pokladny přitečou miliony za účast v Evropě, na kterou slyší i potencionální posily. „Sigma pro příští sezonu získává na atraktivitě. Je to pro nás X faktor při dojednávání posil,“ souhlasí Janotka.

Sigma si po těžkých časech, kdy stále vlastní kotel kvůli neshodám s vedením bojkotuje domácí zápasy, užívá fotbalové radosti, kterou její fanoušci i zaměstnanci už tolik potřebovali zažít. Je to odměna pro všechny v klubu. Atmosféra na vyprodaném Andráku tomu odpovídala.

„Neuvěřitelné, fantastické. Kluky strašně podporovali. Slyšel jsem naše fanoušky víc než sparťanské. Dali jsme jim víru, že můžeme uspět. Budou na to vzpomínat jako my,“ těšilo Janotku. „Každý touží po úspěchu a musíme brát v potaz, jaké my tady můžeme mít ambice. Já jsem realista a v létě tohle nikdo ani nečekal. Tohle naprosto předčilo vše. Dneska se naši hráči stali legendami klubu. Je to vzácnost, speciální.“

Olomouc hrála naposledy v Evropě před sedmi lety za kouče Jílka, tehdy nestačila na Sevillu. Zároveň pro regionální klub musí být mementem zkušenost Slovácka, které na účast v Konferenční lize dojíždí ještě teď a bojuje o záchranu. Navýšily se výdaje na hráče, vznikly problémy. V Olomouci to může být jinak také proto, že se podle informací Seznam Zpráv přiblížila dohoda o prodeji klubu podnikateli Karlu Pražákovi, majiteli hokejové Sparty. Sigmu by ekonomicky posunul, stabilizoval.

Když loni v létě přebíral Janotka olomoucké áčko, náročnou misi jako začínající trenér zahájil ostrým řezem - matadorům Benešovi, Pospíšilovi a Macíkovi oznámil, že s nimi nepočítá. To chtělo odvahu.

Fanoušci Sigmy se obávali nejisté sezony někde v suterénu, avšak Janotka se pustil do práce - od Mináře měl volnou ruku při skladbě realizačního týmu. Jen se musel vtěsnat do rozpočtu. Za nejbližší pobočníky si vybral rovněž v lize začínající trenéry, olomoucké srdcaře - Michala Vepřeka a Iva Gregovského. Důležitá byla schůzka s budoucím kondičním koučem Patrikem Kmínkem, který odvedl vynikající práci. Hráčům dopřáli pořádně náročnou přípravu, jakou mnozí ještě nezažili.

„Bylo to těžko předvídatelné. Věděli jsme, že chceme být ve středu tabulky a hlavně se vyhnout nějakým problémům. Měli jsme nezkušený realizační tým, já jsem nezkušený hlavní trenér, nezkušené mužstvo. Ale někdy je risk zisk,“ ohlíží se Janotka.

Šéf Minář zvažoval, zda už je čas mu dát šanci, anebo vsadit na Martina Hyského. Rozhodl se pro domácí volbu. Sigma si tak vychovala nejen většinu sestavy (ve finálové bylo šest odchovanců), ale i realizační tým. Minář viděl Janotkovu poctivost v dorostu, jak je do fotbalu zažraný, jak se kolem něj střídají asistenti, protože má vysoké nároky na všechny včetně sebe.

„Hele, asi to budeš muset dělat sám,“ říkal mu.

Ale zároveň se Minářovi zamlouvalo, že je Janotka na hráče přísný a tvrdý, že z jejich umu dokáže disciplínou vytlačit ještě víc. „To si myslím, že jsme v posledních sezonách tolik neměli. Tomáš Janotka má nakročeno k tomu být dobrý trenér,“ vyprávěl Minář v lednovém rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Zkušený manažer v něm také řekl: „Chci se Sigmou udělat sakra úspěch, něco vyhrát, být v předkole poháru. Věřím, že to, co tomu vnitřně dávám, se vrátí.“

Vrátilo, rychleji než doufal. Pro svérázného Mináře, jehož hlavu mnozí fanoušci žádali, to teď musí být hřejivé chvíle.

Když přes dveře vedlejší kanceláře slyší, jak Janotka zapáleně hodnotí zápasy u videa, potvrzuje si, že nemusí řádit, jak sám říká. „Protože je to dobře pod kontrolou.“

Janotka se svými pobočníky udělali z Olomouc běžecky nadupaný stroj. Na Andrově stadionu všichni rádi používají spojení „pro soupeře jsme nechutní“. Díky vysokému presinku a neustále plné nádrži, jež zakryly i nedokonalosti ve výstavbě hry. A k tomu měla Sigma precizní standardní situace, 66 variant, kupa gólů. Nezastavily ji ani četné absence, byť na hrotu musel alternovat šikovný záložník Mikulenka.

Jako ve finále proti Spartě. Olomouc v těžké cestě za trofejí uspěla i na hřišti Slavie nebo Baníku. „Nikdo nemůže zpochybnit, že to vítězství je zasloužené a ve správných rukách. Vyřadili jsme prvního v lize, třetího, čtvrtého. Měli jsme strašně těžký los a ten mančaft to přesto zvládl,“ vypíchl Janotka.

Podobný scénář, tak málo pravděpodobný, si vysnil už v létě. Inspirací mu byl trenér Zdeněk Psotka, který také k prvnímu týmu Sigmy přišel kdysi od dorostu a dotáhl Olomouc až do poháru. „A já to chci taky,“ vyprávěl Janotka před finálovým mačem matadorům Navrátilovi, Breitemu, Pokornému a Zorvanovi. „Chemie mezi hráči a realizákem fungovala fantasticky, ale že to takhle vyšlo, je haluz. Nikdy jsme nepolevili v rámci tréninku. A ne vždy platí, že co člověk něčemu dá, to se mu vrátí. Teď se to vrátilo.“

Je potřeba si úspěch prožít, nikdy nevíte, jestli to není naposledy jako všechno v životě. Sigmáci si v šatně zapěli sparťanskou písničku Letná, zapálili doutníky a tančili. Ještě ve čtvrtek dopoledne na cestě do práce Olomoučané pobaveně pozorovali, jak největší tahouni pohárové party si užívají vítěznou jízdu centrem ve vlečce za traktorem: „Fandí celý bobík!“ Mělo to styl. Nic honosného, ale osobité. Stejně jako olomoucká pohádka.

„Když někdo přijde až v pátek a stejně mě uvidí trojmo, vyčítat mu to nebudu,“ usmál se Janotka, vystudovaný pedagog.

Jako Uličný, od něhož odkoukal psychologii kabiny, dokázal vyhrát pohár coby hráč i trenér. Okusil slastnou chuť fotbalového nebe, jež otvírá jen na chvíli, jak vyprávěla největší olomoucká fotbalová persona Karel Brückner. Janotka týmu po zisku trofeje v šatně poděkoval a zdůraznil, jak důležité je jít na hřišti i v životě za sny. Bublinky a nějaké to pivko k tomu patří, ale hlavně vztahy a zážitky. „Věřím, že do neděle posbírám kluky, abychom ještě tento ročník dohráli se ctí. Pak půjdeme do zaslouženého volna,“ vyhlíží.

Příští sezona plná dobrodružství je tu brzy.