Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Příspěvek prezentující rozsah humanitární pomoci se na sociálních sítích českého ministerstva zahraničí objevil v druhé půlce května. Od té doby se mnohé událo jak přímo v Pásmu Gazy, tak na úrovni mezinárodní politiky.
S ohledem na kritickou situaci v Gaze, která se blíží hladomoru, některé země západní Evropy svou doposud bezpodmínečnou podporu Státu Izrael přehodnocují. Česká republika stále váhá, zda se k nesouhlasným hlasům připojit.
Kritika je v těchto dnech navázána především na kompletní blokádu humanitární pomoci, kterou Izrael zahájil na začátku března. Tady je nutné zdůraznit, že se nikdy nejednalo o dodávky z izraelských zdrojů, na hranicích byla z politického rozhodnutí zastavena mezinárodní pomoc, tedy potenciálně včetně té české.
Pod mezinárodním tlakem došlo před několika dny k prolomení tři měsíce trvající blokády a do válkou zdevastovaného Pásma Gazy se dostalo velmi omezené množství potravin. Pro jejich distribuci byly zbudovány oplocené koridory, jež jsou mezinárodním společenstvím přirovnávány ke koncentračním táborům. Operace provází chaos a několik lidí bylo při snaze získat pro své rodiny jídlo zastřeleno nebo uneseno vojáky izraelských ozbrojených sil.
A v tomto kontextu se Česká republika chlubí dodávkami potravinové pomoci, které kromě jejich zcela zanedbatelného množství provází řada dalších problémů.
Jak štědré je Česko?
V roce 2024 byl rozpočet na českou humanitární pomoc stanoven na 165 milionů korun. Prostředky vynaložené na potravinovou pomoc pro Gazu ve výši 15 milionů představují ani ne desetinu celkové částky. Vzhledem k tomu, že se jedná o jeden z největších konfliktů současnosti, jde o poněkud neadekvátní reakci.
Nejzásadnějším kontextem je nicméně přetrvávající politická podpora činnosti Izraele – i přes hromadící se důkazy o páchání zločinů proti lidskosti, předložené mnoha uznávanými mezinárodními organizacemi.
Investice do humanitární pomoci, které jsou v porovnání s reálnými možnostmi států nebo individuálních filantropických dárců zanedbatelné, jsou odbornou veřejností často kritizovány jako nástroj odvádění pozornosti od skutečných příčin problémů.
Pomoc ze vzduchu
V příspěvku na sociální síti ministerstva zahraničí zaznívá, že část humanitárního balíčku obsahujícího kojeneckou výživu byla do Gazy shozena ze vzduchu. Jejich vlastními slovy: „Pomoc, která doslova spadla z nebe“.
K této formě doručování se některé státy uchylovaly na jaře roku 2024, kdy Izrael rovněž blokoval hraniční přechody. Postup však byl široce kritizován humanitárními organizacemi kvůli jeho nákladnosti a neefektivnosti.
Doručování ze vzduchu je v rámci sektoru využíváno jako naprosto krajní možnost v případě přírodních katastrof či nutnosti zásobit těžko přístupné oblasti. V situaci, kdy jsou cesty záměrně blokovány politickým subjektem, se jedná o zásadní plýtvání zdroji, ale také o velmi nebezpečný způsob. Jedna ze zásilek ostatně na místě usmrtila několik lidí, když se zřítila do davu. Další lidé, včetně dětí, riskovali své životy, když se snažili dodávky lovit z moře, do kterého často dopadaly.
Otázkou tedy je, zda si české ministerstvo zahraničí není okolností doručení pomoci, jíž se veřejně chlubí, vědomo, nebo zda jej pouze považují za tolerovatelné pochybení.
Politici se probouzejí
Ve světle tříměsíčního cíleného hladovění populace čítající dva miliony lidí se začínají ozývat kritické hlasy i od zarytých podporovatelů Izraele. Dokonce i Německo, coby jeden z hlavních obhájců izraelské činnosti a klíčový dodavatel zbraní, začíná situaci v Pásmu Gazy považovat za nepřijatelnou.
Kritika ovšem začíná zaznívat i z české strany. Poprvé od začátku války se na webu iRozhlas k situaci vyjádřila zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, která se vyslovila pro ochranu civilního obyvatelstva. Prezident Petr Pavel označil situaci na místě za neudržitelnou. Senátor Pavel Fischer adresoval premiérovi Petru Fialovi dopis, ve kterém se tázal, zda Česká republika stále zastává zásadu mezinárodního práva, že území nelze získat ozbrojenou silou.
Mohlo by se tedy zdát, že se střelka kompasu začíná mírně posouvat směrem k důslednějšímu požadavku na dodržování mezinárodních úmluv a ochranu práv civilního obyvatelstva. Zároveň se však nevyhnutelně vynořuje otázka, proč na podobné reakce bylo třeba čekat téměř dva roky.
Diplomatický korespondent webu HufflePost Akbar Šahíd Ahmad na konci loňského roku v nadsázce prohlásil, že každý, kdo tvrdí, že operace Izraele budou mít nějaký limit, je „bílý muž, který si myslí, že milion hnědých lidí je v normě“. Je tedy možné, že onou hranicí začínají být desetitisíce mrtvých civilistů, a někteří politici se pod sílícím mezinárodním tlakem začínají na poslední chvíli od dění v Gaze distancovat.
Nyní se opět vyjednává o příměří mezi Izraelem a hnutím Hamás, které v minulosti několikrát padlo na izraelském požadavku udržet v Gaze vojenskou přítomnost. Pokud se podaří zajistit trvalý klid zbraní, bude čas si klást otázky, proč byla ona hranice ztracených životů postavena tak vysoko.
