„Stěny jsou jako od žiletek.“ Čeští dobrovolníci vozí okna na Ukrajinu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Lukáš Pokorný pomáhá na Ukrajině od roku 2014, tedy od ruské anexe Krymu. Intenzita pomoci se začala stupňovat po únoru 2022, kdy Rusové zahájili plnohodnotnou invazi. Od té doby byl jako dobrovolník v napadené zemi podle svých odhadů asi dvacetkrát, poslední měsíce jezdí hlavně do Chersonské či Mykolajivské oblasti obhlížet svůj nejnovější projekt „Okna pro Ukrajinu“.

Zjistil totiž, že Česko má nespočet starších oken, která by jejich majitelé vyhodili, a naopak Ukrajina má oken kvůli bombardování nepřítelem zásadní nedostatek. Rozhodl se situace využít.

„Hledáme jakákoli použitelná okna. Podmínkou je, aby byla včetně rámů. Řešit odděleně okna a rámy je logisticky takřka nemožné,“ vypráví Pokorný. Doplňuje, že „bere“ skoro cokoliv, je ale nutné, aby byla okna konstrukčně v pořádku, nikde nedrnčela a aby byla těsná. „Ideální se jeví použitá plastová, ale není to tak vždy a bezpodmínečné,“ dodává.

Pro okna jezdí ve volném čase po celé republice, sváží je pak na „velín“, který má jeho tým v prostorech Nákladového nádraží Žižkov. Odtud je do válkou zasažených oblastí odváží s pomocí neziskové organizace Koridor UA, která už na Ukrajinu dovezla přes 1000 tun humanitárního materiálu.

Odvážet a instalovat nová okna podle Pokorného není jednoduché, jedno váží přes 100 kilogramů a musí ho zpravidla nést čtyři zdatní muži. „Po třech hodinách práce jsou hotoví,“ přibližuje. Po čase je pak Pokorný jezdí zkontrolovat a podívat se, jestli slouží. Díky takové práci se dostane i k historkám, z kterých mrazí.

„Byli jsme se podívat, jak se daří oknům, která jsme odvezli do jedné ukrajinské vesnice, blízko fronty mezi Mykolajivem a Chersonem. Tři tisíce baráků a všechny do jednoho v háji, každej dům posekanej od malých zbraní, jako jsou minomety nebo kulomety. Všem domům chyběla okna, dveře. Stěny jsou jako posekané žiletkama,“ popisuje dobrovolník.

V hlavě mu utkvěla historka paní Oleny z doby, kdy se po okupaci „měnily strany“. Kolem domů jezdily ruské kolony v obrněných vozech, když v tom za nimi ze dveří vyběhl pes. „Už byli na doslech, když za nimi ten hafan vyběhl. A Olena za ním. Z pár metrů slyšela dva ruské vojáky, jak jeden druhému říká: Koljo, nestřílej. K čemu ti bude, když zastřelíš starou bábu,“ vypráví dobrovolník, kterého jinak živí práce v jeho bezpečnostní firmě a je také vášnivý muzikant.

Ukrajinci pomoc výrazně oceňují, okna jsou totiž zpravidla první, co vlivem výbuchu vezme za své, a bez nich se žije skutečně těžko. O pomoci od českých dobrovolníků už si prý pomalu ale jistě začínají dávat vědět. „Ozval se mi jeden chlápek, Oleg, přes naši webovou stránku. Viděl, že nabízíme šest oken, prosil alespoň o jedno, má doma pět dětí a místo oken jen papír a igelit. Dovezli jsme mu je všechny, měl velkou radost,“ dává příklad.

Potíže mívá, stejně jako každá podobná parta, s mnoha věcmi. Musel se například naučit trpělivosti, často trvá týdny a měsíce, než se pomoc dostane z Česka na potřebné místo na Ukrajině. Řešit musí logistiku, techniku a samozřejmě peníze. Oknům navíc podle svých slov nijak výrazně nerozumí, není ani stavař, přesto se prý to nejdůležitější stihl naučit.

„V Česku máme tisíce plně funkčních oken, která by jinak skončila na skládkách nebo ve spalovnách. Každé okno musíme v takovém případě ekologicky zlikvidovat – a to také něco stojí na emisích CO₂. Místo toho je ale můžeme poslat tam, kde jsou akutně potřeba: do míst poničených válkou,“ nastiňuje další pohled na dobrovolnickou práci. „Okna, která dovezeme, na Ukrajině znovu poslouží, místo aby se likvidovala,“ dodává.

Přestože práce jeho týmu dobrovolníků pomáhá Ukrajincům zůstat doma, schytává paradoxně „hejty“ na sociálních sítích od lidí, kterým vadí mimo jiné česká pomoc uprchlíkům. Pokorný to bere sportovně, jen prý některé reakce nechápe.

„Když nechceš pomoct, v pohodě, nemusíš,“ říká a dodává, že chápe, když jsou lidé z tématu Ukrajiny už unavení. Jedním dechem ale dodává, že si vždy stačí jen vzpomenout na místa, jako je rozstřílená vesnice poblíž fronty, a motivace pomáhat je hned zpátky. Ukrajinci navíc podle Pokorného berou i okna v horším stavu, která v Česku nechtějí například ani lidé z oblastí, které zasáhly loňské povodně.

„Ti lidé berou vše, hlavně aby jim nebyla zima,“ vysvětluje.

I přes mnoho negativních komentářů stále ve své práci vidí smysl. „Zlých lidí je malé procento, zlo je ale vždycky hlasitější. Když není dobro výrazně silnější, zpravidla bohužel prohrává. Občas mívám soucit i s ruskými vojáky, i když vím, že do armády vstoupili dobrovolně. Vždyť ti lidé znají od narození jen Putinovu propagandu,“ míní Pokorný.

Cílem jeho iniciativy je nyní vybrat peníze na dva kamiony oken. Když se to Pokornému a jeho týmu podaří, potvrdí si prý, že práce má smysl. Mimochodem, všechna vyřazená okna, které chce po skončení sbírky Pokorný na Ukrajinu odvézt, darovalo město Mimoň. „Město a stavební firma poskytly partu ukrajinských chlapů, kteří nám je půl dne nakládali,“ popisuje Pokorný a dodává:

„Pokud rekonstruujete dům a máte použitelná okna, ozvěte se mi.“