Článek
Jedenáctiletý chlapec ze západního Slovenska leží v nemocnici v kritickém stavu. Pravděpodobně se při plaveckém výcviku nakazil vzácným, ale velmi nebezpečným parazitem - slzovičkou zhoubnou (Naegleria fowleri).
Odborníci nyní zjišťují, zda se chlapec nakazil na koupališti Vadaš ve Štúrovu, které často navštěvují i čeští turisté. Hygienici koupaliště preventivně uzavřeli a zahájili odběr vzorků vody, které mají přítomnost parazita potvrdit, nebo vyloučit.
Nákaza je velmi vzácná, pokud k ní však dojde, bývá obvykle smrtelná. Podle parazitologa Jana Votýpky ale není pravděpodobné, že by podobných případů přibývalo.
„Bude spíš snaha ta místa více kontrolovat – třeba testovat vodu v lázních. Ale z mého pohledu je to opravdu výjimečná věc, pravděpodobnost nákazy je mizivá,“ uklidňuje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Slovensko nyní registruje případ možné nákazy parazitem, kterému se přezdívá „améba požírající mozek“. Jak je nebezpečný?
To označení pochází z anglického názvu. Angličtina nemá binomický systém názvosloví, jako je „smrk ztepilý“ nebo „bažant obecný“, a často používá popisné přezdívky. Odtud pochází i „mozkožravá“ améba.
Je to ale popis nejděsivějšího účinku. Ve skutečnosti jde o volně žijící organismus. Většinu života tráví ve vodě, kde se živí bakteriemi. Jen ve výjimečných případech – za velmi specifických podmínek – se dostane do těla člověka nebo jiného savce.
Necílí na ně?
Ne. Není cizopasná jako třeba tasemnice. Díky určitým adaptacím je schopná přežít i v hostiteli, je to pro ni ale spíš smůla. Améba o to nestojí – raději by žila ve vodě. Zahyne totiž spolu s hostitelem.
Mezi lidmi se nákaza nešíří
Když už se jednou infekce objeví, jak je pravděpodobné, že se rozšíří – třeba teď po dalších místech na Slovensku nebo v Česku?
U slova „šířit“ si většina lidí automaticky představí klasickou infekční nemoc – ale v tomto případě člověk není nakažlivý.
Může se ale stát, že se nakazí více lidí ze stejného místa – z vody, která byla kontaminovaná. Právě proto se teď na Slovensku epidemiologové intenzivně snaží zjistit, kde přesně se ten chlapec nakazil, aby mohli zdroj najít a zlikvidovat. Někdy se ho ale vůbec nepodaří zpětně dohledat.
Dopady pro člověka mohou být fatální. Co může tato améba způsobit?
Améb existuje spousta. Tato konkrétní (Naegleria fowleri) je speciální – snáší vysoké teploty, včetně teploty lidského těla. Vyvinula si řadu adaptací, aby mohla žít ve vodě, lovit bakterie, zabíjet je, rozkládat a trávit.
Když voda vnikne do nosu, může se dostat čichovým nervem až do mozku. A právě tam se projeví její schopnost přežít při vysokých teplotách. Začne působit škody.
I když se jí říká „mozkožravá“, ve skutečnosti mozek nesežere – rozpouští ho pomocí takzvaných lyzačních enzymů. V mozku tak vznikají doslova díry, zároveň se přidává zánět – a to je to, co člověka zabije.
Jak se jí člověk nakazí?
Vstupuje nosem, typicky při skoku do vody. Jiné cesty prakticky nefungují. Je to ovlivněno i teplotou vody. Améby se víc množí v teplejších, stojatých vodách, třeba v mělkých bazéncích nebo lagunách. Pochopitelně existují různé způsoby dezinfekce – ozon, chlor a podobně – takže pokud je voda hygienicky udržovaná a navíc chladná, výskyt améb je minimální.
Ale může se stát, že i u dobře udržovaného koupaliště existuje nějaká kapsa s teplou vodou, třeba za obložením, kde se améby množí a odkud se občas vyplavují do hlavního bazénu.
Rychlý zabiják
Jak rychle se potíže projeví?
Je velmi rychlá. Už dva dny po vniknutí do mozku může pacient vykazovat neurologické příznaky. V tu chvíli je mozek často výrazně poškozen. Problém je, že améba napadá právě mozek – pokud by se dostala například do svaloviny, nebyla by tak nebezpečná. Ale mozek je výjimečný i v tom, že je tzv. imunologicky privilegovaným místem.
To znamená, že tam imunitní systém nefunguje tak aktivně jako jinde v těle. Je to jakási ochrana, aby nedocházelo k autoimunitním poškozením. Imunita je totiž silná zbraň, ale může ublížit i vlastnímu tělu. Pokud se tam dostane patogen, tělo s tím má problém – obranyschopnost je oslabená. A to je další důvod, proč je tato infekce tak nebezpečná.
Proto se na ni tak často umírá?
Ano, jde navíc o velmi vzácný výskyt. Nyní kolem toho vznikla velká kauza, ale předtím jsme o ní téměř neslyšeli. Podobný případ se objevil v šedesátých letech ve Vrbenského lázních, což byla jedna z největších epidemií na světě. Od té doby se tu objevilo minimum případů.
Z pohledu diagnostiků vás ani nenapadne, že by mohlo jít o tak vzácnou amébu. Na celém světě se takových infekcí vyskytuje jen několik případů ročně. Takže není divu, že když se pacient objeví v ordinaci nebo nemocnici, lékař tu možnost vůbec nezváží – a ani se mu to nedá vyčítat.
Navíc i když na ni pomyslí, diagnostika je složitá – obvykle je třeba odebrat mozkomíšní mok a hledat amébu mikroskopem nebo speciálními testy. Klíčové je ale vůbec na tuto možnost přijít a testovat cíleně. Proto vzniká velké zpoždění, zatímco infekce postupuje velmi rychle.
„Pravděpodobnost nákazy je mizivá“
Jak vypadá léčba?
Existují případy, kdy se pacienty podařilo vyléčit. Klíčové je, že se musí diagnostikovat včas, dokud je člověk ještě naživu. Často se na přítomnost améby přišlo až posmrtně – pacient zemřel a teprve pitva ukázala, co bylo příčinou. Dnes už máme lepší diagnostické nástroje a také se o té nemoci ví víc než dřív.
Dá se použít kombinace několika léků, pořád ale nemáme cílený lék. Kolegové v Biocevu (Biotechnologický ústav AV ČR, pozn. red.) na jeho vývoji pracují, zatím je ve fázi testování na zvířatech.
Při zmíněné epidemii umírali lidé od osmi do 25 let. Je tedy nebezpečnější pro mladé?
Nemáme na to přesnou odpověď, ale souvisí to se statistikou. Mladí lidé se obecně víc koupou, častěji skáčou do vody – to znamená, že tam je větší pravděpodobnost, že se jim voda dostane do nosu.
Hrozí teď lidem, kteří se pojedou koupat na Slovensko nebo do Maďarska nějaké větší riziko?
Na amébu se teď všichni upnuli, protože je to děsivé a neznámé. Myslím si, že když se něco takového stane, bude spíš snaha ta místa více kontrolovat – třeba testovat vodu v lázních. Ale z mého pohledu je to výjimečná věc, pravděpodobnost nákazy je mizivá. Skutečná rizika jsou úplně jinde, mnohem více lidí se například utopí.
