Život v okolí „projektu století”: Ceny bytů za pět let vzrostly o 300 procent

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mluví se o něm jako o projektu století. V patnácti dalších letech změní část Vysočiny a jižní Moravy k nepoznání. Dva nové bloky dukovanské elektrárny před pár dny posvětila vláda podpisem s jihokorejskou firmou KHNP. Stát i firmy do reaktorů a související infrastruktury napumpují téměř půl bilionu korun.

A místní už přemýšlejí, jak to v dalších patnácti letech ovlivní jejich život. „Žijeme v bytě 2+1. Před devíti lety jsem ho kupovala za milion a čtvrt. Teď stojí přes tři, čtyři miliony, větší ani nemluvě. Chtěli bychom s dětmi do většího, ale na to teď při mé mateřské určitě nedosáhneme,“ uvažuje Vendula v návaznosti na očekávaný příchod dalších tisícovek lidí do oblasti.

Místní v dostavbě Dukovan vidí často hlavně přínosy, jako problém ale zmiňují právě rychle rostoucí ceny nemovitostí. „Pro nás je špatné, jak rychle zdražuje bydlení. To nám do karet nehraje,“ dodává třicátnice.

Procházíme se spolu po jižním okraji Třebíče. Jsme ve čtvrti Horka-Domky, mezi poliklinikou a baseballovým hřištěm. Do rozlehlého parkoviště pere slunce. A na okolní louky brzo najede těžká technika. Jen tady, v lokalitě Vídeňský rybník, má vyrůst 300 bytů a 60 řadových domků.

Město s 35 tisíci obyvatel, jehož části se pyšní památkovou ochranou UNESCO, pak počítá s většími počty. „Aktuálně je ve fázi výstavby nebo platného povolení 1050 bytů. Máme k dispozici 150 parcel na rodinné domy a s dalšími až dvěma tisíci byty počítá územní studie. Systematicky se na nápor připravujeme asi 7 let,“ popisuje starosta města Pavel Pacal (STAN).

Podle 200stránkové studie, která sleduje socioekonomické dopady na okolí elektrárny, má výstavba přivést do dotčeného území až 10 tisíc lidí. Asi čtyři tisíce z nich podle odhadů zamíří do Třebíče, druhého největšího města na Vysočině, které leží asi půl hodiny jízdy autem od dukovanských chladicích věží.

Nabídek bytů na webech je přitom minimum. Hlad po nemovitostech potvrzuje také realitní makléřka Bohdana Filippi. „Investoři v souvislosti s Dukovany poptávají hlavně nové byty s příslušnou energetickou třídou. Dvoupokojové stojí okolo 5,5 milionů. Ceny se odvíjí od mnoha parametrů, ale za posledních pět, šest let šly nahoru asi o 300 procent,“ vypočítává.

Skokový nárůst cen se týká také Ivančic, Moravského Krumlova nebo Jaroměřic nad Rokytnou.

Z auta na třebíčském parkovišti vystupuje osmdesátník Josef Kasala. Pospíchá na přilehlou polikliniku a poukazuje na další problém. „Před důchodem jsem sháněl zubaře. Pojišťovna mi ho nabídla až ve Znojmě. To je 60 kilometrů tam a nazpět. Naštěstí mi snacha nakonec sehnala zubaře tady. Už se na tom pracuje. Brzo jdu na otisky,“ se smíchem ukazuje do pusy s vytrhanými zuby.

Třebíč se podobně jako mnoho dalších měst v Česku potýká s nedostatkem lékařů, hlavně stomatologů. Na cedulích uvnitř zdravotnického střediska svítí jmenovky šestice praktiků, zato zubařů je pomálu. A platí to pro celý region.

Plánovaná bytová výstavba potíže ve městě prohloubí. Podle zmíněné studie bude potřeba alespoň 20 dalších lékařů, hlavně dětských praktiků a zubařů. Třebíč pro ně už před půldruhým rokem spustila speciální pobídky. „Za tu dobu jsme přilákali 4 nové lékaře. Spousta současných se blíží důchodovému věku. Je to obrovský problém. Když do Třebíče přijdou čtyři tisíce lidí, kvalita péče tomu musí odpovídat,“ zdůrazňuje starosta. Ve Vltavínské ulici má proto vyrůst také nové zdravotnické centrum.

Osmdesátník Kasal si jinak i přes výzvy přípravy na nové jaderné bloky chválí. „Lidi se těší, že bude práce. A nemusíte za ní jezdit třeba daleko do Jihlavy. Zároveň vidím, jak se opravují silnice. Můžu zodpovědně říct, že se to pohnulo,“ popisuje.

U Dukovan je potřeba opravit či rozšířit některé úseky silnic, týká se to třeba komunikací první třídy číslo 23, 38, nebo 53, ale také menších „okresek“. Cestu k elektrárně už nyní komplikuje několik uzavírek. Stát na dopravní stavby vyčlení 15 miliard korun.

Města se silničáři v regionu plánují obchvaty. Ten nejdiskutovanější má vést právě nedaleko Vídeňského rybníka a polikliniky. Šestikilometrovou stavbu, protínající jihovýchodní část Třebíče, po letech příprav zabrzdilo Ministerstvo životního prostředí. Na začátku dubna zrušilo stanovisko EIA, posuzující vliv stavby na životní prostředí. Úředníci v něm našli chyby a konstatovali, že je nezákonné.

Projekt za více než 4 miliardy korun na silnici I/23 se dostává do časového presu. „Je to v kritickém bodě. Stát na stavbu uvolnil peníze, vyprojektoval ji, teď se ji sám sobě snaží povolit. Pevně věřím, že zvítězí zdravý selský rozum,“ míní starosta.

Podle průzkumu z roku 2018, který na webu prezentuje radnice, s obchvatem 70 procent místních souhlasí. Nicméně vznikly i petice, bojují proti němu třeba spolky Obchvat Třebíče, Děti Země i někteří majitelé pozemků.

Pacal, stejně jako další političtí kolegové, přiznává, že jsou termíny napjaté. Stavba elektrárny se má naplno rozjet v závěru roku 2029, stát počítá se zkušebním provozem prvního bloku v roce 2036. Každé větší zdržení v okolní infrastruktuře může přinést potíže i pro navazující dostavbu „jaderky“.

V místě zamýšlených bloků začne v létě geologický průzkum, v areálu už staví novou administrativní budovu pro vedení elektrárny. „Překonali jsme tisíc překážek a dalších deset tisíc nás čeká,“ řekl nadneseně ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) na návštěvě Třebíče.

Stát po debatě se samosprávami reviduje i zmíněnou studii. Obce si v ní vyžádaly, jaké stavby, silnice či školky v souvislosti s elektrárnou potřebují. „Musíme si se zástupci regionu ještě ujasnit pořadí projektů i harmonogram, aby do sebe vše zapadlo,“ říká ministr.

Řešit budou i posílení městské policie či záchranných složek, které obstarají i tisíce nově příchozích. „Bude to mix lidí - investiční pracovníci, provozní personál, stavební dělníci. Bavíme se o tom, kam mimo jiné umístit ubytovny, aby zátěž na okolí byla co nejnižší. Z diskuze vyplývá, že bude třeba v některých regionech posílit policii,“ dává příklad šéf společnosti Elektrárna Dukovany II Petr Závodský.

Místní si v této souvislosti pochvalují, že můžou těžit ze zkušeností z 80. let minulého století, kdy se dukovanský kolos stavěl.

Smlouva s Korejci zaručuje alespoň 30procentní podíl českých firem na zakázkách, Vlček mluví až o dvojnásobku. Politici se s odborníky shodují, že nejtěžší bude sehnat právě tisíce řemeslníků a dalších vysoce odborných profesí.

Energetické Třebíčsko sdružuje obce i firmy navázané na jadernou energetiku. „Uvedu příklad. V 80. letech přišlo do obce se 640 obyvateli asi dva tisíce pracovníků bez zázemí. To byl opravdu masakr. Teď mají obce čas se připravit. Korejci s hrůzou zjistili, že tady je na pracovním trhu nula. Ani v Evropské unii neseženou tolik lidí. Rádi bychom udělali nábor třeba v Uzbekistánu, ve Vietnamu,“ tvrdí předseda sdružení Vítězslav Jonáš. Podle něj tomu však zatím brání přísné zaměstnanecké kvóty vůči některým asijským zemím.

Podle něj čeká velké množství úkolů celý region. „Důležití jsou aktivní starostové a samosprávy. Stále mi přijde, že na něco čekají. Je třeba mít nachystané územní plány. Ti připravení si budou vybírat investory a služby,“ dodává.