Pastrňák jasně vládne. Ale jeho česká dominance ukazuje i problémy

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kdo má rád český hokej, musí být za Davida Pastrňáka rád. Útočník Bostonu není jen hvězdou doma, ale stejnou hodnotu má i pro NHL. Zařadil se mezi nejdůležitější hráče své organizace i nejlepší ligy na světě. Je to tak z pohledu kvality i marketingové síly.

Jedna věc jsou jeho góly, kličky a nápady. Druhá hlášky, úsměv a ochota se o hokej starat, rozvíjet ho tak, že o něm vypráví, sdílí svoje soukromí ve zdravé míře na sociálních sítích. Obě stránky mají svoji sílu, byť každá dělá body trochu jinak a klidně i u odlišného publika.

A dál? Kdo se mu může blížit?

Za posledních devět let vyhrál David Pastrňák Zlatou hokejku pro nejlepšího hráče Česka osmkrát. Jednou ho předčil král play off s Tampou Ondřej Palát. Jinak není pochyb, že vyhraje hvězda z Bostonu. Stejné to pravděpodobně bude i dalších pět let, pokud „král David“ vydrží zdravý.

Tohle je právě ale současně problém, který se Česku daří tak trochu obelhávat tím, že Radim Rulík nasadil odvážný systém u týmu do dvaceti let a teď se ho snaží aplikovat u áčka. Národní týmy hrají nad individuální možnosti hráčů.

Manažer firmy zatleská, protože tohle je často cíl úspěšného podnikání. Disponujete třeba omezenějšími zdroji než konkurence, ale protože vymýšlíte jiné cesty, naplno vyždímáte svůj potenciál a třeba v práci sedíte i ve chvíli, když se jinde už odpočívá? Nakonec soupeře předjedete.

Problém je, že v hokeji to nejde donekonečna. Systémem překvapíte jednou, dvakrát. Pak se ukáže realita a omezené zdroje.

Medaile z velkých akcí tenhle pohled možná otupí, ale český hokej na tom pořád není dobře.

Za Davidem Pastrňákem je propast, stal se hvězdou NHL. Teoreticky by jí mohl být i Martin Nečas. Ale dál nikdo z českých hráčů takový potenciál aktuálně nemá. Možná by jednou do výjimečné skupiny mohl vyskočit Jiří Kulich, jen před ním je ještě pár let práce.

Když jsem před MS do dvaceti let oslovoval kolegy ze zámoří a ptal se jich, jak vidí české hokejisty, tak se většinou shodovali v zajímavé charakteristice: Češi jsou hodně pracovití, výborní spoluhráči.

Což je na jednu stranu hezké, ale takoví zkrátka jen vždycky nosí tašky. Nákup do nich vybírá a strká někdo jiný.

Krize, kterou si český hokej prochází a dobře ji i maskuje, propuká docela dobře v Evropě. David Tomášek odešel do NHL, zkusí se nacpat do sestavy Edmontonu.

Dovede vyjmenovat další střední útočníky s potenciálem hrát velkou roli na mistrovství světa? Ne v NHL, stačí na světovém šampionátu. Tak čtyři centry, ze kterých si třeba dva vyberete.

Zkusím pomoci.

Lukáš Sedlák je nyní jednička. Je mu 32 let a vynikl by na mezinárodním fóru spíš jako druhý až třetí centr. Tam by byl extrémně silný.

Jinak najdete hodně hráčů, o kterých se dá říct, že jsou opravdu dobrými spoluhráči: Jáchym Kondelík, Daniel Voženílek, Kristián Reichel… Jasná hvězda chybí.

Není to chyba nikoho ze zmíněných, ale mělo by to být téma do hokejového hnutí, že je třeba ještě víc rozvíjet dovednosti a kreativitu.

Posunuli jsme se, že čeští hráči lépe bruslí. Mají lepší kondici a dovedou plnit dobře pokyny. Obránci jsou kreativnější než dřív, takže už není potřeba jen vyhazovat puky o mantinel ze třetiny ven.

Produkujeme dobré hráče, ale ne rozdílové. Pokud jednou David Pastrňák s Martinem Nečasem nepřijedou na mezinárodní akci, najednou začnou padat otázky, co se stalo. Roman Červenka už tohle nevytrhne.