Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Absurdní hon na čarodějnice,“ který musí přestat! Izrael pronásleduje největšího ze svých synů navzdory skutečnosti, že právě prošel peklem boje proti tvrdému nepříteli jménem Írán. Soud s ním proto musí být ihned zrušen. Nebo ještě lépe: Hrdina, který pro Izrael tolik udělal, zaslouží milost. Tak zní výzva Jeho Veličenstva… , pardon, amerického prezidenta Donalda Trumpa, který se na sociálních sítích teatrálně zastal izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. Ten je doma stíhán za korupci. Z Trumpova výkřiku není jasné, kdo je adresátem. Logika napovídá, že americký lídr zaúkoloval prezidenta Jicchaka Herzoga, ba i justici židovského státu.
Absurdní? Směšné? Izraelská spravedlnost je nezávislá a jistě umí nestranně posoudit vinu Benjamina Netanjahua v několika korupčních kauzách. Jicchak Herzog je vzděláním právník a hlavou státu se stal po dlouhé kariéře ve středolevé Straně práce, která sklony k autoritářství nevykazovala. Zřejmě i proto izraelský prezident na Trumpovu výzvu reagoval s chladnou hlavou. Ministři krajně pravicové vlády ovšem řičí nadšením a sám Netanjahu poděkoval americkému příteli za „podporu Izraele a židovského národa“. Jedna z radikálních poslankyň dokonce vyzvala amerického prezidenta, aby uvalil sankce na generální prokurátorku a šéfa Nejvyššího soudu, protože jsou prý při své práci vedeni „zlými úmysly a politickou motivací“.
Izraelská justice se zastrašit nedá a premiér se procesu zřejmě nevyhne. Problém tkví v tom, že Donald Trump, Benjamin „Bibi“ Netanjahu i jejich ideoví souputníci jako pramálo osvícení monarchové opravdu přemýšlejí. Demokracii a její místy těžkopádné mechanismy mají za přežitou veteš. Cítí se být nad zákonem. Všechna obvinění odmítají jako pomstu, či rovnou spiknutí proti majestátu. Po Ludvíkově vzoru opakují „Stát jsem já“, podle čehož se i chovají. Omezují justici, posilují (svou) výkonnou moc. Rozdělují občany, aby po často těsných volebních vítězstvím panovali všem. A obklopují se dvorem, který jim servilně přikyvuje.
Trump oslavil narozeniny vojenskou přehlídkou, jakkoli ukrytou za výročí vzniku armády. Důležité posty obsadil příbuznými, kamarády z golfu a nejoddanějšími stoupenci. Neodmítl patolízalský návrh, aby navzdory ústavě kandidoval do Bílého domu potřetí. Ostatně, Trumpova matka milovala pompu obklopující britskou královskou rodinu a vkus zřejmě přenesla na syna - proto jsou teď návštěvníci prezidentových sídel vystaveni americké imitaci aristokratického stylu.
Také Netanjahu si podle spolupracovníků běžně plete peníze státní a soukromé, přičemž vlastní pobyt na trůně považuje za podmínku samotného přežití židovského státu. Jako správný král je ale připraven přinášet osobní oběti: k nim patří i nepohodlí jeho syna, který byl během íránského bombardování Izraele nucen zrušit svatbu. Je vhodné dodat, že tento bohorovný povzdech krále Bibiho vyvolal mezi Izraelci mimořádný rozruch.
Nabízí se otázka: Jde o nový trend, který posune Západ k autokracii s bizarními monarchickými prvky hodných divadelního Krále Ubu? Stane se vulgarita, neskrývaná touha po moci a směšnost namíchaná s pomstychtivostí poznávacím znakem nastupujících císařů? Nebo budou lídři post-liberálního světa připomínat spíše krále Benjamina? A půjde tak o vzdělané, výjimečně schopné, egocentrické politiky, kteří v zájmu svém i země rezignují na obecné hodnoty a cynický pragmatismus povýší na univerzální metodu?
Ještě jinak: Mohou - a mají - císař Donald s králem Bibim o své vůli zaútočit na jinou zemi? Ba co více, je přípustné, aby na sociálních sítích vyhlašovali rozsudek smrti nad jejím lídrem? Teokratický Írán je krutým, mizogynním, nesvobodným režimem a jeho nejvyšší vůdce Alí Chameneí jej svou minulostí i vládou ztělesňuje. Přesto, mají dva politici zvolení v podstatě těsnými většinami (v Izraeli 49,57 ku 48,94 %, v USA 49,8 ku 48,3) právo zabít předáka suverénního státu, ať už si o něm myslí cokoliv? Nemluvě o palestinském Pásmu Gazy, ze kterého bez rozpaků navrhli vystěhovat jeho těžce zkoušené obyvatele? Ocitne se post-liberální svět v rukou několika jednotlivců? A právě jen ti budou rozhodovat o vině, trestu i způsobu popravy, kterou pak také provedou?
Autokrati všeho druhu se tuze rádi zaklínají bezpečností. Někdy ji přinášejí, byť většinou dočasně. Poddané zato pokaždé zbaví práv a vystaví je třeba zdivočelým imigračním úředníkům či útokům rasistů a domácích teroristů. USA i Izrael jsou teď vystaveny klíčové zatěžkávací zkoušce domácích demokratických institucí. Ti, kteří odklánějí zrak, chtějí nevidět. A ne, nejde o antiamerikanismus, či antisemitismus - nepřeji si nic jiného než (opět) důstojné Spojené státy i (nadále) demokratický Izrael.
