Skvělá hudba léčí, říká Rudy Linka. Jeho Bohemia JazzFest je inspirovaný New Yorkem

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„New York je město, které od lidí vybírá peníze na každém kroku. Zároveň ale nabízí obrovské množství kultury zdarma. Když máte newyorskou adresu, můžete jít zadarmo třeba do Metropolitního muzea, donedávna pro obyvatele New Yorku hrával zdarma v parku saxofonista Sonny Rollins. A město zve i na Paula Simona,“ vypráví Rudy Linka.

Právě princip „chvíli poslouchej, a když se ti to nebude líbit, zase jdi dál“ Linka aplikuje i na festival Bohemia JazzFest. Díky němu se mohou se špičkovým jazzem a jeho odstíny seznámit i třeba rodiny s dětmi, které by se nikdy na žádnou akci se vstupným nevydaly. Hudebníci zase zažijí úplně jiný koncertní zážitek, než na který jsou zvyklí z uzavřených klubů a hal.

Festival je putovní a kromě Prahy se koná také v Plzni, Brně, Hluboké nad Vltavou a Prachaticích. Vedle řady tuzemských interpretů a hudebníků a hudebnic z Dánska, Rakouska či Slovenska dorazí letos na zastávky do Hluboké a Prachatic i slavný americký kytarista a častý festivalový návštěvník John Scofield (73), o kterém Linka mluví jako o svém nejlepším kamarádovi. Seznámili se na konci 80. let, kdy k němu Rudy v New Yorku docházel na soukromé hodiny hry na kytaru.

„Byla to doba, kdy John přestal hrát s Milesem Davisem a měl trochu víc času,“ vzpomíná Linka. Ze vztahu žák-učitel se vyklubalo přátelství, které přetrvalo. Loni v prosinci navíc Scofield Linku překvapil nečekaným telefonátem. „Zavolal mi, jestli nechci jeho sbírku vinylů. Měl jich šestnáct set!“ Pražský rodák tak rázem nabyl všechno, co kdysi nemohl mít - první elpíčka The Beatles anebo Jimiho Hendrixe.

Když Linka dostane dotaz na tři alba, která by si vzal s sebou na pustý ostrov, paradoxně nepřemýšlí dlouho: zcela jistě by to byla deska Milese Davise My Funny Valentine, potom koncertní nahrávka kytaristy Jimiho Halla z Toronta a pak také deska The Bridge zmíněného saxofonisty Rollinse. Stejně nadšeně se ale rozpovídá i o muzice Jacka Nitzscheho z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, který letos slaví padesátiny. „Té fantastické hudby je hrozně moc. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem ji mohl objevit takhle brzy, moc mi to tehdy pomohlo. I z toho důvodu vlastně vznikl Bohemia JazzFest. Skvělou hudba vnímám jako něco spirituálního, co člověku může v těžkých chvílích pomoct.“

Rudy Linka odešel z Československa na začátku osmdesátých let. Bylo mu dvacet a v Praze vychodil konzervatoř v oboru klasická kytara, v srdci si však nesl touhu studovat jazzovou hudbu. Ve Švédsku - zemi tehdy jazzu zaslíbené, do které navíc krátce před ním odešel ze stejného důvodu jeho kamarád - se mu to doopravdy povedlo. K další cestě pak využili stipendia, hudbě se mohl dále věnovat na prestižní Berklee College of Music v Bostonu. Do Ameriky ale neodešel sám. Doprovázela jej jeho švédská žena Anna, která studovala v New Yorku film u Miloše Formana.

Společně pak zakotvili na Manhattanu. Čas strávený v České republice a USA ale Linka dnes dělí relativně spravedlivě: sedm měsíců pobývá za oceánem, kde často koncertuje, pět měsíců se snaží být tady. A spíš než na pustý ostrov se chystá - až mu to festivalové povinnosti dovolí - na chalupu. Před dvaceti lety ji pořídil kousek od Prachatic a jak říká, spolu s její renovací se pomalu proměňuje i on.

„Honím krtka a kunu, sekám trávu, jsem údržbář. Díky chalupě jsem začal zase mluvit česky, a taky mám pocit, že všechno to zahradničení je velmi podobné hudbě: něco zasadíte, ale nikdy nevíte, co přesně z toho vzejde. Každopádně se o to musíte starat každý den.“ Chalupu vnímá jako místo setkávání, natočil tu pět řad své hudební talk show a letos se tu chystá pohostit i zmíněného Johna Scofielda.

Pražská zastávka Bohemia JazzFest mívala kořeny zapuštěné v centru města na Staroměstském náměstí, kde - podobně jako v New Yorku - své umění čas od času předváděly různé typy umělců a hudebníků. Před třemi lety ovšem pražští radní vyhodnotili, že festival si náměstí „privatizuje“ a že celá akce příliš narušuje klasický turistický život. „Možná, že kdyby jazzmani hráli s hokejkou v ruce, mohli bychom tam zůstat,“ glosuje Linka skutečnost, že jakmile se jedná o hokejové přenosy z mistrovství světa, „potřebami“ turistů se nikdo neohání. Nakonec se Linka poměrně rychle domluvil se Správou Pražského hradu - v prostorách Královské zahrady a pod patronátem prezidenta Petra Pavla se pražská část festivalu letos rozezněla už potřetí.

V rozpacích je naopak z přístupu tuzemského Ministerstva kultury, respektive jeho hodnoticí komise. Z grantových pobídek jeho festival dostával podporu v maximální výši 200 tisíc korun, ačkoliv na tento typ kultury bývají vyčleněny celkové finance v řádech milionů. Peníze tedy Linka hledá u menších partnerů, díru v rozpočtu dokonce nejednou zalepil výnosem z prodané kytary.

„Upřímně si myslím, že ministerstvo, ale i CzechTourism by se měly o festival zajímat daleko víc. Ministr Martin Baxa by se měl ozvat a zeptat se, jak může s přípravou festivalu pomoci,“ konstatuje. Festival totiž vnímá mimo jiné i jako šanci, jak zahraničním novinářům - letos o akci přijede referovat například list Süddeutsche Zeitung nebo jeden z nejstarších amerických jazzových magazínů DownBeat - předvést mladé české jazzmany, o kterých by se svět jinak neměl šanci dozvědět. „Bohemia JazzFest už dnes slouží jako exportní přehlídka mladého českého hudebního talentu, a tak by ministerstvo mělo mít aktivní zájem tuhle skutečnost podpořit,“ domnívá se Linka.

„Dělá se to tak všude na světě, jen u nás to nikoho nezajímá. Česká republika má obří potenciál, ale spousta věcí by mohla být o tolik lepších! Ať se pak Praha nediví, že tu turisté zůstávají v průměru jen dva dny. Nerozumím tomu, že město nevidí, že Bohemia JazzFest je pro město i pro celou zemi skvělá reklama.“