TikTok, strach a frustrace. Mladé Středoevropany to táhne ke krajní pravici

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Německá AfD se nedávno dostala do čela předvolebních průzkumů. Tisíce lidí se účastní protiimigračních protestů pořádaných polskou stranou Konfederace. Na maďarské politické scéně si stabilní pozici vydobyla extremistická Mi Hazánk, s radikálními postoji hazarduje i vládní Fidesz. Příznivců přibývá také rakouské FPÖ a slovenské Republice.

Volby do Evropského parlamentu i hlasování v jednotlivých zemích hovoří jasně: radikální a krajně pravicové strany v Evropě, včetně té střední, sílí. Zatímco dříve bylo jejich místo spíše na okraji, nyní si na politické scéně v mnoha zemích vydobyly stabilní a silnou pozici a vyvíjejí tlak na mainstreamové strany.

Hlasy v čím dál větší míře získávají i od příslušníků mladé generace, kteří mají mnohdy pocit, že se na ně zapomnělo.

„Zatímco středopravé strany často oslovují starší lidi nebo lidi ve středním věku, mluví o penzi a spoléhají se na jejich hlasy, řada radikálních stran se strategicky rozhodla vsadit na oslovování mladých lidí – a v mnoha případech se jim to vyplácí,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy politolog Michael Zeller z Ludwig-Maximilians-Universität München, který se specializuje na krajní pravici.

K úspěchu radikálních stran podle něj přispívá pocit celkové nejistoty ve společnosti, jak ekonomického tak kulturně-společenského charakteru. Obzvláště silně to dopadá zejména na mladou generaci.

„Řada mladých lidí má pocit, že jejich příležitosti nejsou tak rozsáhlé a jejich bezpečí není takové jako u předchozích generací,“ vysvětluje Zeller s tím, že právě krajně pravicové, a mnohdy i krajně levicové strany, na to dokáží efektivně reagovat.

Mezi faktory, které mladé ženou do náruče krajní pravice, se často uvádí krize životních nákladů, nedostupnost bydlení, izolace, kterou zažili během pandemie covidu-19 i dopady migrační krize.

Podpora krajní pravice obecně roste zejména mezi mladými muži. Z průzkumu postaveného na výsledcích voleb do Evropského parlamentu v roce 2024 vyplývá, že se ke stranám zakotveným v této části politického spektra přiklonilo 21 % mužů a 14 % žen.

„Podpora krajně pravicových stran mezi mladými muži a ženami je dnes výrazně rozdílnější, než tomu bylo u předchozích generací. Když byli mladí naši dědové a babičky, otcové a matky, rozdíly byly mnohem menší,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy jeden z autorů studie Djordje Milosav.

Jedním z vysvětlení je podle Zellera propast ve vzdělání mezi muži a ženami, která se v poslední době prohlubuje. Roli hrají i obecné postojové tendence - muži mají sklony být více konzervativní, zatímco ženy progresivnější.

Důvodem může být i to, že země po celém světě zažívají rostoucí ekonomickou úzkost a kulturní posuny, které zpochybňují tradiční představy o mužnosti. Oba tyto trendy by mohly mladé muže povzbudit k podpoře krajní pravice, která se ve velkém opírá i o sliby „návratu k tradici“. Rostoucí náklady na bydlení, nestabilní trhy práce a dlouhodobá finanční závislost na rodičích mohou v mnoha lidech vyvolat pocit frustrace.

Takové prostředí vytváří úrodnou půdu pro krajně pravicová hnutí, jejichž sdělení odrážejí tón a přitažlivost online influencerů. Krajně pravicová politika pak může nabídnout smysl a uznání těm, kteří se cítí stále více opomíjeni.

Podle experta na politickou psychologii Djordje Milosava z Humboldtovy univerzity v Berlíně, který se ve svém výzkumu fenoménu věnuje, jsou kulturní změny ve vysvětlení toho, co mladé muže táhne ke krajní pravici, ještě důležitější než ekonomické faktory.

„Téma genderové rovnosti, a zejména snaha prosazovat progresivnější genderové normy, může vyvolávat zpětnou reakci u mladých mužů. Radikální pravice toho může potenciálně velmi dobře využít,“ vysvětluje a zmiňuje konkrétně hnutí Me Too.

„Mám dojem, že v této skupině panuje velký zmatek a že někteří z nich si zkrátka nedokážou najít své místo ve světě. A právě tahle nejistota je může vést k tomu, že se chytí té nejjednodušší odpovědi, nebo jednoduše řešení, které se jim nabídne. Politické strany o ně soupeří. A zdá se, že krajně pravicové strany jsou v tom čím dál úspěšnější,“ vysvětluje.

Velkou roli v tom podle všeho sehrávají sociální sítě, které jsou mnohdy jediným místem, odkud mladá generace čerpá informace. Z průzkumu Flash Eurobarometer Youth Survey 2025 vychází, že přes 40 % mladých Evropanů považuje tyto platformy za jeden z hlavních zdrojů.

Právě radikální strany jsou na sociálních sítích silně přítomné a budují si rozsáhlé základny podporovatelů, často mnohem větší než tradiční strany.

„Jak krajní pravice, tak krajní levice prokázaly, že jsou mnohem zručnější v oslovování mladých lidí. Nejaktivnější stranou na TikToku a dalších sociálních sítích v Německu jsou AfD a Die Linke, krajně pravicová a krajně levicová strana,“ ilustruje situaci Zeller.

Sociální sítě totiž fungují na základě algoritmů, které uživatelům doporučují obsah, jenž udrží jejich pozornost – ať už jde o zábavu, nebo hněv. To vede k upřednostňování polarizujícího obsahu včetně krajně pravicových videí, konspirací nebo nenávistných narativů, jak ve své studii přiblížil Manoel Horta Ribeiro, který působí na Princetonské univerzitě, kde se věnuje radikalizaci.

Navíc se krajní pravice velmi rychle přizpůsobila na sítích stylu mladých – místo explicitní politiky používá memy, ironii, líbivou vizuální estetiku nebo vtipné scénky. To pomáhá zamaskovat radikalismus a oslovit i ty, kdo by se jinak o politiku nezajímali.

Firma Meta, která provozuje Facebook a Instagram, a další sítě sice omezují dosah politických témat kvůli obavám z kontroverzí nebo dezinformací, ale v praxi to vede k tomu, že mainstreamové liberální hlasy mizí ze zorného pole běžných uživatelů, zatímco radikálnější a mobilizující obsah si našel cestičky jinde - právě třeba přes TikTok.

„Ještě loni byl algoritmus TikToku nastaven tak, že nový uživatel často hned ze začátku viděl 6–8 videí s obsahem od AfD. Němečtí mladí tráví na TikToku průměrně přes 100 minut denně – a velká část obsahu, který dostávají, není neutrální, ale extremistická,“ vysvětlil situaci pro Seznam Zprávy na příkladu Německa psycholog Rüdiger Maas, který působí jako ředitel organizace Generation Researcher.

Více než 60 procent mladých lidí z generace Z v sousední zemi navíc podle průzkumu získává hlavní informace o politice opět ze sociálních médií.

Přestože každá ze středoevropských zemí má svůj specifický kontext, některé prvky se napříč krajní pravicí celosvětově prolínají. První z nich je nativismus, tedy představa, že do státu patří pouze ten, kdo je jeho původním obyvatelem. To má automaticky vyloučit z národa všechny cizince a jakákoliv snaha o jejich integraci podle tohoto pohledu může státu jen uškodit.

Většina krajně pravicových stran podporuje etnický nacionalismus, tedy nahlížejí na národ z hlediska etnické příslušnosti a společných kulturních znaků, jako jsou jazyk, tradice a náboženství, a tvrdí, že mísení různých etnických skupin vytváří nepřekonatelné kulturní problémy – a proto je třeba se proti němu postavit, jak popsal kolektiv autorů z Univerzity v Oslu.

Podle projektu The PopuList, který se definicím věnuje, je pak často pro krajně pravicové strany charakteristická i forma vyloučení dalších lidí, kteří nezapadají do tradičního schématu. Důvodem může být například jiné náboženství (to je nejzřetelnější v případě islámu), nebo i sexuální orientace. Nepřekvapí tak, že krajně pravicové strany se vymezují proti právům LGBT lidí.

Zároveň hraje důležitou roli i nerovnost a s ní spojené autoritářství. V čele krajně pravicových stran často vynikají jednotlivci, kteří kolem sebe staví zástupy věrných podporovatelů.

Často to vše vychází z myšlenky, že si lidé nejsou rovni a někteří tak mají vrozeně větší předpoklady být u kormidla než jiní. To jde přitom proti hlavním ideálům demokracie, která staví na rovnosti a svobodě.

Zatímco národní politika zůstává pro tyto strany primárním zdrojem mobilizace, krajní pravice ovlivňuje i nadnárodní arény. Například strany jako francouzské Národní sdružení a Dánská lidová strana využily nadnárodních institucí jako Evropský parlament k budování mezinárodních vazeb a partnerství.

Navíc některé krajně pravicové strany – pozorovatelné je to například u již jmenovaného Národního sdružení – se za poslední roky přiblížily svými myšlenkami spíše k mainstreamu. I díky tomu získávají stále více příznivců, pro které se stává méně kontroverzním vyjádřit podporu tomuto proudu.