Tolik českých vlaječek v Alpách a Pyrenejích? Fakt boží, žasne Bittner

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Stačil rok, aby o sobě dal vědět cyklistickému světu. Za sebou má teprve dva starty na akci Grand Tour, přesto si Pavel Bittner ve dvaadvaceti letech dělá jméno i respekt u hvězdných soupeřů. V nebezpečně vyhlížejících spurtech se do nich pouští s pokorou, ale také sebevědomě. Loni dokázal vyhrát etapu na Vueltě a potenciál ukázal i na letošní premiéře na slavné Tour de France. Jezdec stáje Picnic PostNL dvakrát usiloval o etapový vavřín - dojel čtvrtý a pátý. O svém životním sprintu vypráví rodák z Hlušovic na Olomoucku pro Seznam Zprávy.

Jak nahlížíte na vaši premiéru na Tour de France s odstupem několika týdnů?

Profesionální sportovec nebude nikdy stoprocentně spokojený. Určitě jsem chtěl v některých etapách předvést lepší výkon. Jak se v jedné etapě spadlo, byla to docela smůla, ne úplně má vina. Ale motivuje mě to do dalších závodů, abych mohl makat v přípravě na další edici a udělat lepší práci. Zpětně ničeho nelituju, spíš se těším do dalších závodů.

Jak hodnotili vaše vystoupení týmoví ředitelé?

Byli nadmíru spokojení, jak se nám povedly sprinterské etapy - pro mě a Tobyho Lunda Andresena. I s tím, jak jsme zajeli celkové pořadí.

Čtvrté místo parťáka Oscara Onleyho se cení.

I naše mentalita v týmu, atmosféra v autobusu. Do každé etapy jsme šli na sto procent. I v posledním týdnu se tým semknul a udělal dobrou práci. Také sportovní ředitel odvedl super práci, všechno držel pohromadě, bez stresu, v klidu.

Tour de France je pro cyklistu nejvíc. Kolik jste zažil wow momentů?

Bylo jich tam víc. Je to nejvíc, co cyklistika může nabídnout. Člověk to pochopí s odstupem času. Ostatní závody jsou super, ale je to něco jiného. Ani ne organizací, ale spíš tím, kolik lidí tam je. Kolik bylo v Alpách a Pyrenejích Čechů na těch kopcích, to bylo fakt boží. Některé kopce měly dvacet kilometrů a na každých třech stech metrech byla česká vlajka. Jelikož jsem jel jako jediný Čech, bylo to neskutečné. Vždycky někdo něco zakřičel, to mě hnalo a udělalo mi to ten den mnohem jednodušší. Jel jsem pak v klidu, tak už jsem si to mohl trochu vychutnat. Kdybych jel na výsledek, asi bych si toho moc nevšímal.

Registroval jste u trati i hrdé rodinné příslušníky?

Dvakrát nebo třikrát jsem rodiče zastihl u trati. Bratranec s dědečkem stáli v úvodních etapách u silnice, ale těch jsem si vůbec nevšiml. Ideální je, když stojí jako rodiče v kopcích, tam jsem měl čas koukat trošku kolem.

Dělal jste výbornou reklamu české cyklistice. Přijde mi, že zažívá boom. Nejen tím kolik nadaných závodníků se dere do profi stájí, ale i tím, kolik hobíků vidíte jet na kole z práce.

Pro mě to bylo hrozně moc speciální. Nikdy jsem tolik českých vlajek neviděl kromě Czech Tour, ale to se jede v Česku. A souhlasím. Když se vrátím domů do Olomouce, vidím to taky. Když jsem jel na trase do Šternberka, tak jsem potkal v cyklistickém dresu pořád ty samé lidi, ale teď tam vyjedu a vidím nové lidi na silničce. Je to boží. Není to už jen tak, že lidi sledují profesionální cyklistiku, ale sami na kolech jezdí. Je to posun dopředu. Je příjemné si vyjet na vzduch, je to lepší než běhání.

Slovinec Tadej Pogačar si připsal už čtvrtý triumf na Tour de France. Je motivující, nebo demotivující?

Je úplně jiný typ závodníka než já, kdybych byl vrchař, je to něco jiného. Ale jsem sprinter, nebo klasikář. Nikdy mu nebudu konkurovat v kopcích. Je neskutečné, jak je schopný jezdit rychle a ještě den co den. Generační talent.

Je zážitek ho pozorovat zblízka?

Když nezávodím, sleduji cyklistiku. Jsem fanoušek a při tom ten sport také dělám. Být u dění Tour de France je hrozně cool. Skoro mě mrzelo, že jsem Tour nemohl sledovat u televize. Teda nemrzelo, ale rozumíte mi.

Rozumím.

Po etapě se mi už nechce sledovat záznam závodu, kouknu na něco jiného, abych se odreagoval. Ale sledovat Tour v televizi je také fajn.

V čem nejvíc se liší vaše tréninky od vrchařů?

Snažíme se víc trénovat sprinty, i krátké úseky. Vrchaři je trénují také občas, ale v menším poměru. My zase trénujeme méně prahové intervaly. Někde kolem laktátového prahu. Dlouhé úseky do kopce trénujeme mnohem méně. Jsou různé typy intervalů v jiném poměru. Celkově co se týče hodin trénují vrchaři o něco víc než sprinteři a klasikáři, co zase chodí víc do posilovny, abychom udrželi výbušnost, kterou vrchaři moc nepotřebují.

Kolik času strávíte ve fitku?

Během sezony dvakrát týdně.

Vždy jste byl brán za toho rychlého borce, co přejede kopec. Jak se vlastně stalo, že jste nyní spíše ryzí spurter?

Pořád bych chtěl být závodník, který není jen sprinter, že se snažím přejet i přes nějaký kopec. To je má vize. Ale musíme rozvíjet to, co mi jde, s tím mohu vyhrávat závody. Sprint mi teď jde, takže na něm budeme pracovat. Musíme do toho přidat i široký rozvoj.

Hrál v tom roli i fyziologický vývoj, nebo hlavně doporučení týmu?

Je to souhra toho, jaké máte dispozice, rychlá, pomalá vlákna. Já byl přírodně vždy rychlý sprinter. Není to pro mě zase tak složité. Sprint budu mít vždycky i jako klasikář. Je to má výhoda, že mohu jezdit docela fajn i do kopce. Ne jako Pogačar, ale tak, abych mohl přijet v menší skupince a sprint pořád vyhrát.

Třeba jako Peter Sagan?

Pro každého cyklistu v mém věku je Peter vzor. Byl ve své době nejlepší na světě. Koukal jsem na něj. I na Zdeňka Štybara.

Jak moc se dá rychlost tréninkem posunout?

Dá se to zlepšit i tou prací v posilovně. Je to na úkor jiných věcí. Když jste moc rychlý, výbušný, tak se laktát tvoří moc rychle, a pak by to moc bolelo na dalších úsecích. Chce to balanc. Na tohle jsou trenéři připravení a ví, kolik tréninku na závody potřebuji. Zatím to fungovalo dobře.

Může vám pomoci i start na dráhových závodech?

Někteří závodníci to do přípravy dávají, ale já už jsem na dráze dlouho nezávodil. Třeba to někdy ještě do přípravy zařadím jako tréninky, ale závody ne.

Máte někdy strach v té brutální tlačenici v cílové rovince, kde jste pár centimetrů od sebe a valíte třeba sedmdesátkou, nebo tam obavy nepatří?

V té chvíli už ne, jste plný adrenalinu a nepřemýšlíte nad tím. V některých jiných částech závodů, které jsou méně napjaté, ale pořád chaotické nebo stresující nad tím občas přemýšlíte. Ale je důležité nad tím nepřemýšlet moc.

Trenér Jiří Kaňkovský o vás mluví jako o pitbullu ze železa. Sedí to?

To nevím, to si něco vymyslel, těžko říct.

Cit pro pohyb v balíku ukazujete. Co je tam nejdůležitější, co si hlídáte?

Musíte vědět, kdy na kterém místě chcete být. Blížíte se do cíle, nesmíte být moc vzadu nebo zavřený. Pořád se koukám, kde je skulinka se někam dostat. Hledáte správné zadní kolo, na kterém být. Nikdy jsem nad tím popravdě nepřemýšlel. Je to něco, co už jsem naučený. V závěrech už jste v takovém flow, že nad tím nepřemýšlíte a prostě děláte.

Ubírá se vaše kariéra podle plánu, nebo už jste vytyčené mety přesáhl?

To je dobrá otázka. Samozřejmě jsem chtěl, abych byl schopný se cyklistikou živit, i když to není na moc dlouho. Ale říkal jsem si, že mě to baví a jde mi to a kdyby byla možnost jezdit největší závody, bylo by to úžasné. Nikdy jsem si neříkal, že bych chtěl vyhrát to nebo tamto. Postupem času jsem se zlepšoval. A za docela rychlou dobu se mi teď podařilo dostat až sem. Plány to předčilo. Kdybych se ohlédnul teď zpátky a řekl mému sedmnáctiletému já, že takhle to bude vypadat za pár let, tak bych se docela hodně těšil.

Před Tour se konalo mistrovství republiky, které ovládl Mathias Vacek. Bylo to jiné v tom, že tentokrát dokázali elitní závodníci překonat přesilu českých stájí ATT Investments a Elkov Kasper?

Přesně tak. Snažili jsme o to s profi závodníky. Dřív to byla přesilovka, protože mají víc závodníků a okruh byl náročnější než minulé roky. Možná jsme udělali chybu minulý rok, že jsme to úplně opustili. Proto jsem se snažil s klukama domluvit, mít s nimi řeč, že budeme chtít závodit a uděláme ten závod těžký. Ať je vítěz ten nejlepší výkonnostně, ať to není jen taktický souboj, i když jde také o přípravu na další závody a pro mě před Tour. To jsme zvládli. Mathias byl na trati v ten den z nás nejlepší. Titul si zaslouží.

Takže je pravda, že jste inicioval komunikaci mezi eliťáky na WhatsApp, abyste lépe spolupracovali?

Ne že bych tvořil nějaký tým, ale pozval jsem ve skupině na WhatsApp všechny kluky, co jsou mimo české týmy. A jen jsem tak nadhodil, že by bylo fajn udělat závod těžký, ať vyhraje ten nejlepší. Přišlo mi, že minulý rok jsem závodili tak, že jsme koukali jen proti sobě a ostatní nám ujížděli. Únik měl pak moc minut a neměli jsme šanci. Tohle bylo silné semínko všem do hlavy. Všichni jsme do toho tento rok šli víc po hlavě. Závodili jsme od startu do cíle. Bylo to mnohem lepší.

Páté místo vás uspokojilo?

Popravdě jo i ne. Chtěl jsem vyhrát. Dny v přípravě na Tour byly těžké a nejelo se mi úplně ideálně. Ale bylo to super, protože mi to dodalo poslední hodně silnou prověrku před Tour. Je to závod, který bych chtěl jednou vyhrát, ale je jeden z nejtěžších na výhru. Uvidíme v dalších letech. Příští rok se to jede kolem Jeseníku, to taky nebude nic jednoduchého. Dám do toho všechno. Snad to jednou vyjde a budu mít tak trikoloru.

V nominaci na Vueltu je Jakub Otruba, další Olomoučan. Co mu dáte za rady jakožto loňský vítěz jedné etapy?

Kuba je jeden z mých nejlepších kamarádů, jsme v blízkém kontaktu. On už je chytrý, všechno zná. Pokud bude unavený už ke konci prvního týdne, že to bude náročné i kvůli vedru, tak si myslím, že už to pak nebude o moc horší. Bude mít jeden volný den, ráno se bude cítit unavený, ale jak se rozjede, hlava bude lepší, nohy uvolněné a nebude se ve třetím týdnu cítit hůř než na konci prvního. Jen to brát den po dni, nekoukat se moc dopředu na etapy. On to nějak zvládne.

Zaslouží si za vaše kariéry velký kredit trenér Kaňkovský, který vás oba vedl v Olomouci?

Stoprocentně. Jirka nám vytvořil v Olomouci neskutečné zázemí. Všechny kluky semknul dohromady. Hodně z nás máme super kariéry v cyklistice. Co udělal ještě líp, ty kluky dal pohromadě a také po několika letech jsme schopni se vidět, jsme pořád kamarádi i do života. To je také jeho obrovská stránka jako člověka. Jirka dělá všechno super. Pořád má úspěšné závodníky. Nedávno vyhráli Regionem Orlicka s Matějem Pitákem. Je schopný sehnat klukům sponzory a výborné podmínky. To je těžké, ale on je v tom hodně dobrý. V mládežnických kategoriích pomůže se vším, co je potřeba.

Co říkáte na výkon Tomáše Přidala, který na Czech Tour dojel na Pustevnách čtvrtý?

Díval jsem se. Nemohl jsem být tentokrát na Czech Tour osobně, protože jsem závodil jinde. Vždycky jsem jezdíval a koukal jsem, závodilo se skoro kolem baráku. Dojet čtvrtý na Pustevny v takovéto konkurenci je fakt skvělé. Minulý rok byl mistr republiky, letos byl třetí, to je také hezký výsledek. Už to není ani překvapení. Bylo by potřeba, aby už něco vyhrál. Klepe na ty vrata.

Podobně jako Matěj Piták, který podepsal kontrakt do Visma Lease-Bike Development?

Pamatuji si ho ještě, když jsem byl junior v týmu. Byl hrozně maličký kluk, co jezdíval na kole, které na něj vypadalo strašně veliké. Asi docela vyrostl. Je to pro něj výborné, udělal letos hezké výsledky. Všiml si ho tým. Udělal testy, byli spokojení, tak ho hned podepsali. Takhle se mu otevřou do budoucna neskutečné možnosti. Musí se toho chytnout, jít do toho na sto procent. Dostat do profi cyklistiky z development týmu je mnohem jednodušší, než se dostat do toho development týmu. Držím mu palce.

Bylo by krásné nemít na Tour de France jen jedno české želízko.

V jeho případě, s tím jak je šikovný, pokud se nic nestane, tam za pár let bude.

Profesionálně závodí také váš mladší bratr Jan za českou stáj ATT Investments. V čem se podobáte?

I fyziologicky. Také je hodně silový závodník, zarputilý. Honza má rád časovky. Letos vyhrál mistrák do 23 let. Teď bude mít i mezinárodní závody. Doufám, že se mu povede zajet nějaký výsledek. Byl by pro mě další sen se vidět v profesionálním zahraničním týmu. Jezdit největší závody spolu.

Můžete si pomáhat v tréninku?

Když jsem doma, snažíme se trénink spojit a vyjet si spolu. Je to ideální i na konverzaci. Když je zimní příprava, jsme spolu i ve Španělsku. Teď byl u mě na bytě ve Španělsku tři týdny. To bylo fajn.

Na kolo vyrážíte i s tátou. Stíhá vás ještě?

Jo, ale ne celý trénink. Nedávno jsem jel s bráchou pět hodin, jel s námi první hoďku a půl. Pak se otočil a jel v klidu domů.

Vaše partnerka Mirre Knavenová je také závodnice. Zbývá ve vašem okolí někdo, kdo nejezdí na kole?

Kolo je velká součást života. Nemám bohužel úplně moc čas se vídávat s lidmi, co nejsou spojeni s kolem. Jsem v kontaktu s pár spolužáky, ale vždycky je tam nějaké spojení ke kolu.

Jak funguje cyklistické partnerství?

Snažíme se to udělat tak, aby to fungovalo. Daří se nám to. Zimní přípravu spolu trávíme ve Španělsku. Když se udělá čas mezi závody, tak se s Mirre potkáme tam, kde to dává největší smysl - občas v Česku, zrovna teď jsem u ní v Belgii, protože mi startují závody Renewi Tour. Vždycky se to dá nějak nakombinovat. Do budoucna míříme k tomu, že bychom chtěli mít někde domov číslo jedna spolu.

Teď se jen shodnout kde.

Myslím, že v Česku by nebyl problém. Mám ho nejradši.

Otcem vaší přítelkyně je vítěz Paříž-Roubaix Servais Knaven. To je další balík rad a poznatků?

Úplně ne. Je to super člověk, pomáhá mi v různých věcech. Pořád dělá v cyklistice neutrální servis, i teď na Tour, tak se často vydáváme na závodech.

Je vám 22 let, zázemí máte ve Španělsku. Je tohle život, o kterém jste snil?

Víc věcí už není potřeba, ale člověk si pořád musí nastavit cíle. Ať už v cyklistice, nebo mimo sport. Zatím se to vyvíjí docela hezky. Hrozně moc se těším na další závody a kam mě kariéra požene.

Na Vueltu letos ne.

Určitě ne, teď World Tour závod v Belgii.

Vynecháte také světový šampionát ve Rwandě, kde je trať pro vrchaře?

Letos nepojedu ani mistrovství Evropy, mám jiný závodní program od týmu. Šampionáty mi moc nesedí.

A časovka do vrchu Štrauzák na začátku září v Hrubé Vodě s hobíky?

Možná se pojedu podívat, protože tam jezdím docela rád. Ale nechám závodit hobíky. Myslím, že by neměli radost, kdybych se přijel s nimi rovnat.