Článek
Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.
/Od zvláštního zpravodaje na Aljašce/
Generátor, přenosné topení, konzervy s jídlem, náhradní pruty, oblečení.
Pilot Gene Baker obhlíží náklad vyrovnaný na dřevěném molu. Za okamžik ho se svým „dokařem“ začnou nakládat do Geneova malého letadla zaparkovaného společně se stovkami dalších strojů na Lake Hood, zátoce u aljašského města Anchorage.
Gene má zítra s těmito zásobami odletět do 300 kilometrů vzdálené oblasti na západní Aljašce, kam se lidé mohou dostat jen letecky, nevedou tam totiž vůbec žádné silnice.
Na jeho zásilku čeká zhruba desítka lidí, kteří v odlehlé divočině hustých lesů, mohutných řek a nepřístupných hor, žijí ve srubu. Vydali se tam lovit. Sezona je ostatně v plném proudu, než do státu přijde krutá zima a sruby mimo civilizaci opět z většiny osiří.
„Lovci jdou po losech. Tam nahoře to jsou úplná monstra,“ říká mi s tím, že losi, které je možné zahlédnout i zde v okolí města Anchorage, jsou ve srovnání s těmi v divočině jen „babies“.
Pilot přinese i nejnovější zprávy, jelikož v oblasti totiž není žádný signál, natož internet. „Lovci nemají často o světě ani ponětí. Ostatně i proto divočinu vyhledávají,“ podotýká.
Pilot Gene Baker má za sebou patnáct let létání. Přesto má v pilotní kabině stále velký respekt.
Skupina, kterou zítra navštíví, zřejmě nic neví ani o tom, že v Anchorage před pár dny jednal Donald Trump se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem o ukončení války na Ukrajině.
Gene má přitom za to, že až jim o summitu poví, stejně je to nebude příliš zajímat. „Trump a Putin? To je pro ně prostě nezáživné a pomíjivé téma,“ míní.
„Žijeme si tu úplně pro sebe a je vlastně jedno, kdo je nebo není v Bílém domě,“ pokračuje Gene s tím, že se rozhodnutí prezidenta tohoto kusu země a místních obyvatel většinou nijak zásadně nedotýká.
Jeho „dokař“, téměř osmdesátiletý Mark, přizvukuje. Do jednoho z křídel právě pumpuje letecký benzin. Když je hotový, pomocí provazu obtočeného kolem vrtule obrací letoun tak, aby hadicí doplnil palivo i v druhém křídle.
Mezitím oba muži vyprávějí o krásách a nebezpečích zdejšího létání. Aljaška eviduje nejvíce leteckých neštěstí z celých USA. Podle lokálních médií zde havaruje přes 40 procent všech malých letadel, která k nebi v Americe vzlétnou.
Na vině je drsný, členitý terén. Ostatně Gene bude přistávat na řece a doufat, že její proudy budou klidné. Skutečnou loterií jsou ale nenadálé změny počasí.
Momentálně je jasný, slunečný den a zátoka, kde je Geneovo letadlo ukotveno, se třpytí jako vyleštěné zrcadlo, člověku při pohledu do vody až přechází zrak. Během chvíle se ale může zatáhnout a začít vát silný vítr. Nebo se do údolí snese hustá mlha.
Příliš mnoho masa a paroží
Někdy je za tragédií i nezodpovědnost pilota. Místní si dodnes vyprávějí o pádu letadla z před dvou let. Na palubu stroje pilot tehdy naložil příliš mnoho losího masa a paroží, jež přitom může vážit až 18 kilo. Havárii tehdy nepřežil jediný pasažér letu - Eugene Pelota, manžel dnes už bývalé demokratické kongresmanky za Aljašku Mary Pelota.
Národní rada pro bezpečnost dopravy tehdy po vyšetření za příčiny havárie označila přetíženost letadla, zvýšený odpor vzduchu a nerovnováhu na boční straně letadla u pravého křídla, kde bylo naloženo příliš velké množství losího paroží.
„Musíš mít tady jako pilot dobrý úsudek, nebo tady dlouho nevydržíš,“ říká Mark eufemisticky o pádech letadel. Sám se přitom dlouhá léta jako pilot živil, než odešel do důchodu. Stále ale pracuje, aby měl šanci být v blízkosti letadel, jež nade vše miluje.
Dokař Mark doplňuje za pomoci pilota Gena do jednoho z křídel palivo.
Gene se usměje a pokývá hlavou. Ptám se ho, zda je v kokpitu nervózní či má snad dokonce strach. „Vždycky,“ řekne nejprve.
Hned se ale rozpovídá o krásách zdejšího létání. „Z výšky vidíte veškerou velkolepost Aljašky, její divokost, nespoutanost. Všechny ty hory, řeky, lesy, ledovce a často i zvířata,“ nechá se na okamžik unést tento spíše málomluvný muž.
Pozorování medvědů
Když zrovna není na cestě se zásobami, bere do svého letadla, které podle něj stálo 400 tisíc dolarů (zhruba 8,5 milionu korun), turisty na vyhlídkové lety. Patří mezi ně například i pozorování medvědů grizzly při lovu lososů.
Gene tak má za to, že divočina „každého pohltí“ a dotyčný tak zapomene na svět. „Kdo by se taky chtěl dnes zajímat o politiku? Vždyť je to jen špinavost,“ uleví si.
Bylo by ale na omylu se domnívat, že obyvatelé Aljašky politickému dění nevěnují pozornost.
„Naše ekonomika je založena na přírodních zdrojích jako ropa, plyn a minerály. Joe Biden potlačil rozvoj Aljašky svými regulacemi a zákazy na ochranu přírody. Trump to naštěstí změnil a přináší nám opět prosperitu,“ řekl mi o pár dní dříve rodák z Aljašky Huge Ashcroft.
Huge Ashcroft využívá hydroplány k přeletům do svého srubu.
„My tady na Aljašce máme divokou náturu. Biden z nás chtěl vlastně udělat dětskou zoologickou zahradu,“ dodal s tím, že i on sám hydroplány létá, ve vnitrozemí Aljašky má svůj vlastní srub a také tam vyráží na lov.
K výpravám využívá letadla v Lake Hood, kde panuje čilý provoz. Každých pět, deset minut se tu zpoza pohoří vynoří hydroplán, aby do vod zátoky přistál s menším či větším gejzírem vody při dosednutí. Každý den tady vzlétne a přistane zhruba 200 strojů. Zítra to bude se svým letadlem i Gene.
Do kokpitu s ním nakonec nasedne i veterán Mark. „Je to to nejhezčí sedadlo na světě,“ dodá.
