Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Po přečtení rámcových údajů o tom, jak bude stát hospodařit v příštím roce, musí být každému jasné, proč ministr financí Zbyněk Stanjura s publikací tak dlouho otálel. Nejde jen o to, že se jen těžko bude mezi zájmovými skupinami hledat aspoň jedna, která by s návrhem mohla být spokojena. V první řadě si po jeho přečtení uvědomí celá veřejnost, že se peněz nejspíš nebude dostávat ani v mnoha dalších rozpočtech.
Napjatou situaci osvětlí krátký výčet. Ministr Stanjura skutečně posílil výdaje na obranu na 2,3 procenta HDP, jak slíbil. To však znamená, že se za bezpečnost proti letošku utratí o 30 miliard navíc. O dalších 34 miliard se proti letošnímu rozpočtu zvýší dotace na energetiku, ať už jde o obnovitelné nebo jaderné zdroje. Navýšení o 22 miliard si vyžádal důchodový systém. O deset miliard navíc proti letošnímu roku se utratí za úroky státního dluhu.
Jen v těchto položkách dosahuje navýšení téměř 100 miliard korun – a to se ještě nepočítá vzdělávací systém, kde se náklady zvyšují o 18 miliard, pokud se do nich započte 32 miliard na platy nepedagogických pracovníků, které se podle vládních slibů přesunou ze státního do komunálních rozpočtů.
Jednou větou, náklady na obranu, Green Deal a stárnutí populace rostou dohromady rychleji než příjmy z daní. Proto nezbývá než zvýšit rozpočtový deficit o 45 miliard (na 286 miliard korun) a ještě škrtnout 30 miliard dotací na stavbu dálnic a železnic.
Se škrty v příjmech se v roce 2026 se budou muset vyrovnat i další resorty, včetně tak důležitých, jako jsou zemědělství a spravedlnost. Autoři rozpočtu přitom nejsou líní rozepsat úspory do nejmenších položek, a tak už dnes je vidět, že i horská služba přijde o 33 milionů, tedy desetinu dosavadní dotace. Někde se příjmy zmrazí bez ohledu na inflaci, to platí například po odečtení důchodů v sociálním sektoru. Za minimální nárůst mohou ministrovi financí děkovat některé citlivé resorty, například Národní sportovní agentura nebo Akademie věd.
Přesto může být ještě hůř, pokud jde o zaměstnance státu a vládní programy. Na návrat do exekutivy se sice chystá opozice v čele s hnutím ANO, o kterém je z minulého vládního angažmá známo, že má sklony utrácet. Pokud ovšem opravdu vyhraje volby, pak se bude muset nejdříve vypořádat s úkolem, u kterého je jednoduchá jen definice. Jak v dalších letech uhradit rostoucí nároky sociálního státu, náklady za transformaci energetiky i požadavky Severoatlantické aliance, a zároveň na rozdíl od roku 2026 deficit snížit?
Nezbývá než věřit, že příští vláda najde lepší řešení než zvednout daně.
