Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Plavecká rekordmanka Katie Ledecká v srpnu vyhrála pošesté na světovém šampionátu závod na 1500 metrů volný způsob. Američanka ovládla nejdelší bazénovou disciplínu od roku 2013 pokaždé, kdy do finále nastoupila. V Singapuru získala celkem 22. světový titul. Se čtrnácti olympijskými medailemi, z toho devíti zlatými, vládne historickým tabulkám.
Osmnáctiletá Kanaďanka Summer McIntoshová čtyřmi zlaty zase potvrdila, že by jednou mohla od svého idolu převzít žezlo pro vládkyni bazénu.
Stejně však jejich očekávaná fantastická představení poněkud zastínila plavkyně, jež byla na třech tratích čtvrtá. Jü C’-ti, dvanáctileté zázračné děvče z Číny, výjimečný talent.
A silné téma k diskuzím, jež rezonují globálním sportem i měsíc po mistrovství. Nemohou nároky vrcholového sportu uškodit zdraví, křehké duši dítěte? Je potřeba, aby také plavání stanovilo pevný věkový limit, jaký má třeba gymnastika? Nezamezí tak tomu, aby se měřili mezi sebou ti opravdu nejlepší? A co doping?
Výkony jsou to obdivuhodné. Pokud se budu držet předpokladu o čistotě sportu, tak jde o megatalent. I s tím, že děvče může být biologicky akcelerováno.
Výkony Jü C’-ti ohromily všechny. Na 200 metrů polohový závod byla jen šest setin od bronzu. Ten nakonec získala s kraulovou štafetou, třebaže se účastnila pouze rozplavby. Ale počítá se. Stala se tak nejmladší plaveckou medailistkou na vrcholné akci od olympijských her v Berlíně 1936, kde dvanáctiletá Dánka Inge Sörensenová také získala bronz.
Jü C’-ti v Singapuru hravě překonávala juniorské světové rekordy, jenže světová asociace je nezapočítá, neboť uznává časy pouze od plavců ve věku 14 až 18 let.
„Výkony jsou to obdivuhodné. Pokud se budu držet předpokladu o čistotě sportu, tak jde o megatalent. I s tím, že děvče může být biologicky akcelerováno,“ říká Seznam Zprávám Vlastimír Perna, bývalý reprezentační trenér, který vedl české plavce na OH v letech 2016 a 2021. „Bude zajímavé sledovat její další vývoj. Neboť je také pravdou, že skvělých čínských atletů se objeví každý rok dost v řadě sportů. Ale ne vždy je o nich slyšet i v dalších letech,“ upozorní.
Například Jie Š’-wen v šestnácti získala dvě zlaté na olympijských hrách v Londýně a vytvořila časem 4:28,43 světový rekord na 400 m polohového závodu. Od té doby však její výkonnost klesala a další medaili nepřidala.
Čtrnáct, nebo šestnáct let jako hranice?
Příběh Jü C’-ti znovu otevřel zásadní otázku stanovení pevného věkového limitu. Světová plavecká federace World Aquatics má pro MS hranici 14 let, ale když jste dost rychlí a splníte nominační kritéria, můžete se vrcholové akce účastnit. A to je podle mnohých expertů špatně.
„Pro plavecké evropské vrcholné soutěže takový limit existuje. A byl bych pro jej zavést i pro soutěže světové,“ dodává Perna. „Jistě se nabízí námitka, že jde o diskriminaci. Možná ano. Ale preventivně se omezí případné snahy vyždímat příliš mladé sportovce na úkor jejich dlouhodobého zdraví, fyzického i psychického.“
Sportovní psycholog Michal Šafář, jenž působil také u české reprezentace, by se zavedením pevného věkového limitu neotálel. Nejen v plavání. „Jsem pro pevnou věkovou hranici. Zejména u sportů, kde je nějaké riziko,“ zdůrazní. „Když se podíváte na tu dvanáctiletou plavkyni, tak tam musí být evidentně tak vysoká zátěž a specializace, že z hlediska celého vývoje a osobnosti je to minimálně vysoce rizikové.“
Věková hranice by být měla, abyste dítě nevystavoval pokušení dospělých zneužít jej k tomu, že ho dostanu na úroveň, kde úplně být vlastně nechce a do budoucna ho to může poškodit.
Dítě se může ve vrcholovém sportu snadno dostat do kolotoče systému, v němž hraje hlavní roli tlak na výsledek. Může pod být tlakem trenérů i rodičů.
„Svoboda je ve vrcholovém sportu vždycky s otazníkem. U dětí schopnost rozhodovat o svém směřování je limitovaná,“ pokračuje Šafář, děkan Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci. „Gymnastika má limit 16 let, plavání má doporučení, ale ne jako tvrdý limit. Je otázka, co s tím udělají. Každopádně to není dobrý trend, není to zdravé.“
V gymnastice vznikla věková hranice 16 let jako reakce na čínské gymnastky. Deklarovaly, že jim je dvanáct, ale možná jim bylo i méně. „Bylo evidentní, že to není dobré, tak nastavili hranici,“ připomíná Šafář. „O té se dá diskutovat. Ale nějaká by být měla, abyste dítě nevystavoval pokušení dospělých zneužít jej k tomu, že ho dostanu na úroveň, kde úplně být vlastně nechce a do budoucna ho to může poškodit.“
Když je dětské tělo výhodou
Dětské tělo má přitom v gymnastice, kde hraje roli variabilita kloubů, větší předpoklad pro úspěch než tělo dospělé závodnice. Podobné to může být v krasobruslení. Jenže v tom je právě háček. Výsledky nejsou všechno. Ani ve vrcholovém sportu by neměly být jediným argumentem.
„Obecně víme, že v některých sportech, třeba v gymnastice, může k podání vrcholového výkonu na úrovni koordinace, poměru svalové síly a dynamiky, raný věk pomoct. Když to vezmeme do extrému, tak biologické předpoklady k tomu, aby jedenáctiletá holka podala lepší výkon než dospělá žena, tam jsou,“ říká Šafář.
„Ale není dobré se na sport dívat čistě z výkonnostního hlediska, berete v potaz vývoj osobnosti, aspekty širšího zdraví, i mentálního. Víme, že vrcholový sport není úplně zdravý, ale snažíte se nastavit elementární bariéry, aby lidé měli co největší šanci, že ze sportu nevyjdou poškozeni. Mohou se dostávat na hranu zdraví, ale dlouhodobý předpoklad je, že z vrcholového sportu vyjdou nepoškození. To u děcek strašně těžko dokážete ve vývoji zaručit,“ varuje.
Děti sbírají medaile | Sport SZ
Děti na olympijských hrách nejsou ojedinělým úkazem. Čínská skateboardistka Čeng Chao-chao byla loni v Paříži v jedenácti letech nejmladší sportovkyní.
Gymnasta Dimitrios Loundras je považován za nejmladšího sportovce, který kdy soutěžil na olympiádě. V roce 1896, během prvních moderních her v Athénách, mu bylo pouhých deset let. Získal bronzovou medaili v týmové soutěži na bradlech.
U plavání výhoda lehčího, dětského těla prokazatelná není. „Bavil jsem se o tom s plavci, tam to není jednoznačné, je to spíš výjimka,“ podotýká Šafář. „Do tohoto konkrétního případu nikdo nevidí. Jestli je čínská plavkyně výjimečný talent… Pravděpodobně ano, ale v kombinaci s mimořádným tréninkovým zatížením, což není z hlediska vývoje optimální,“ zopakuje.
Olympijská odvětví zavedla minimální věkovou hranici ve skoku do vody (14 let), judu (14), gymnastice (16), řeckořímským zápase (18) nebo boxu (19). O výšce věkového limitu v plavání se také vedou diskuze, nejčastěji se skloňuje 14 let. Šafář by se přikláněl k hranici 16 roků.
„Těch šestnáct už je z hlediska vývoje osobnosti, mentálního zrání i biologického, dostačujících. Většinou se základně definují i rozšířená práva, že se na dítě už nedíváte jako na dítě. Má nějakou odpovědnost, může mít sexuální styk, diskutuje se o tom, že by někde mohly od šestnácti i volit. Zkrátka vnímáme tu osobnost jako méně zranitelnou a manipulovatelnou, byť je to individuální,“ říká Šafář. „Rozhodně bych dal dětem čas do toho dorůst, než budou vystaveny přímému tlaku na výkon na vrcholové úrovni v dospělé kategorii.“
Ve dvanácti letech by se mělo dítě sportem pořád ještě především bavit.
„V tomhle věku by mělo být nastavení, které naši elementární potřebu být nejlepší, tlačit se za výkonem, nebo vnějšími aspekty jako slávou a pozorností, vyváží tím, že v tréninku je hlavní všeobecný rozvoj. Pracujete na rozvíjení emočně-motivačního systému, aby dítě nabíralo radost, zkušenost s tím, co je to trénink, co je to ten závod, co znamená vyhrát a prohrát,“ dodává Šafář. „Když tuhle zkušenost dokážete dobře zpracovat, je to prospěšné. Když nejste pod aktuálním tlakem, výsledek není to nejdůležitější, vytváří vám to základní osobnostní psychickou odolnost, která je důležitá do další kariéry i života.“
Celoroční dril. Překoná McIntoshovou?
Perna nedokáže říct, zda považuje takto nízký věk za rizikový v profisportu. Přidává trenérský pohled na vedení mladé čínské sportovkyně: „Netuším, jakou přípravou si toto ještě dítě prošlo. Od kdy sportuje, jak bylo zatěžováno. Pokud je opravdu výjimečnou dívkou a příprava odpovídala jejímu biologickému věku, zásadní problém v tom nevidím.“
Pak však dodá: „Ale o metodice sportovní přípravy v Číně jsou různé informace, včetně sportovních internátů, kde je celoroční dril téměř bez kontaktu s rodinou. Pokud prošla něčím obdobným, tak z hlediska jejího osobnostního vývoje to jako problém vidím.“
Jü C’-ti přiznala, že kvůli vyčerpání z tréninků a studia loni málem plávání vzdala. Tehdy jí pouze o dvě sekundy unikl kvalifikační limit do Paříže. To na sebe v plavecké čepce s motivem kresleného psa upozornila poprvé.
Za měsíc oslaví třinácté narozeniny a experti ji už porovnávají s McIntoshovou, která získala v Paříži tři zlaté medaile. Jü C’-ti zvládne 200 m polohový závod o 12 sekund rychleji než McIntoshová ve dvanácti. Na dvojnásobné trati je lepší o 15 sekund.
Pokud nezpomalí, stane se z ní plavecký fenomén.
Na příštích hrách v Los Angeles jí bude patnáct. I kdyby však získala zlato, nebude nejmladší olympijskou šampionkou v plavání. Japonce Kyoko Iwasakiové bylo jen 14 roků a šest dní, když v Barceloně 1992 vyhrála 200 metrů prsa. Sedm děvčat získalo olympijské zlato před patnáctým rokem.
Nejúspěšnější plavkyně Ledecká mezi tyto zázračné děti nepatří.
