Česko volí: Víme, co je lež, věří si Češi. Kvůli volbám to ale v rodinách vře

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ačkoliv se v české společnosti stále mluví o nebezpečí dezinformací, lidé si v této oblasti poměrně fandí. Téměř dvě třetiny dotázaných (64 %) jsou přesvědčeny, že poznají pravdivou informaci od lživé. Každý pátý přiznává, že to nedokáže. A zbylých 15 procent zkrátka neví nebo nedokáže posoudit.

Sebevědomí je nejvyšší u těch, kteří k politice teprve přicházejí - prvovoliči, tedy mladí lidé, si v 81 procent věří, že dezinformace rozpoznají. Obdobně se cítí i podnikatelé. „Vysvětlení je poměrně logické. Mladí souzní s digitálními technologiemi a internetem, podnikatelé zase díky své úspěšnosti v životě, schopnosti zabezpečit rodinu a vydělat víc peněz mají sebevědomí i v případě dezinformací,“ vysvětluje pro Seznam Zprávy sociolog a analytik STEM/MARK Jan Burianec.

Naopak nevoliči, kteří k urnám často vůbec nechodí, jsou v tomto ohledu výrazně skeptičtější – důvěru ve vlastní schopnost rozeznat dezinformaci má jen necelá polovina z nich.

Dezinformace jsou obecně hrozbou i pro seniory, ovšem u nich se mediální gramotnost v čase zlepšuje, poznamenává sociolog. O tématu se podle něho víc mluví, své sehrává i větší edukace napříč společností.

Každopádně usnout na vavřínech Češi nesmějí, dezinformace zůstávají nadále hrozbou, shodují se experti i zpravodajské služby. Podle šéfa Bezpečnostní informační služby (BIS) Jana Koudelky sice dosah lidí a platforem šířících dezinformace loni v Česku spíše stagnoval, protože postrádaly téma, které by oslovily širší obecenstvo, parlamentní volby jsou nicméně cílem zájmu dezinformátorů.

Upozorňuje zejména na riziko nových technologií, především umělé inteligence. „Řízené účty ze strany AI (boti) se už dnes umí chovat jako lidé, vést debaty, reagovat na komentáře, a tím zvyšovat věrohodnost falešným informacím. Skrze AI je možné vytvářet falešný obsah v takovém množství a kvalitě, že se stává ‚zbraní hromadného matení‘,“ tvrdí kontrarozvědka ve své výroční zprávě.

Byť Češi necítí tolik nedůvěry k informacím, s důvěrou institucím je to trochu jiné. Nejdůvěryhodnější z nabízených institucí se ukázala být policie, které důvěřují dvě třetiny občanů. Následuje armáda se 60 procenty a kolem poloviny oslovených pak důvěřuje NATO či prezidentovi, který má ale navíc ze všech nejvyšší podíl odpovědí „velmi důvěřuji“.

Na chvostu se nachází vláda a právě Poslanecká sněmovna, což jsou instituce, kterým aktuálně důvěřuje pouze pětina Čechů.

Politika se nicméně už dávno „nepere“ jen ve Sněmovně. Češi se o ni hádají s partnery, rodiči i přáteli. „Už se s ním o politice nebavím. Vždycky to skončí hádkou,“ svěřuje se redakci sedmdesátiletá volička ze středních Čech, která má se svým manželem odlišný politický názor. K volbám chodí pravidelně, její manžel na své právo rezignoval už před pár lety. A nehodlá na tom měnit nic ani letos.

Podobné hádky u rodinného krbu nejsou v Česku výjimkou. Přiznává se k nim více než třetina Čechů (36 %). Rozepře jsou častější u lidí, kteří se o politiku intenzivně zajímají – podnikatelů, úředníků nebo tzv. swingujících voličů, tedy těch, kteří pravidelně mění svou volbu.

„Naopak příjmově slabší respondenti a nevoliči si moc nechtějí zatahovat politiku do rodinného kruhu. Když o politice diskutují, tak spíš mezi známými či přáteli,“ podotýká sociolog Jan Burianec. Tito lidé mají dost jiných problémů, zejména existenčních, nechtějí proto řešit další.

Průzkum rovněž prokázal, že politika doma rozhádává hlavně voliče současné vládní koalice, kteří také o ní s rodinou a přáteli nejčastěji diskutují. Zajímavostí podle Buriance je, že voliči koalice Spolu jsou značně různorodí podle toho, kterou samostatnou stranu podporovali v roce 2017.

Příznivci ODS jsou relativně průměrní, příznivci KDU-ČSL s rodinou o politice častěji diskutují a zároveň na ně mají názory členů rodiny výrazně nadprůměrný vliv. „To je dáno jejich tradičnější výchovou a do určité míry i vlivem náboženství,“ upřesňuje. A pokud jde o příznivce TOP 09, ti sice o politice a volbách se svou rodinou diskutují ze všech nejčastěji, ale názory ostatních členů rodiny je tolik neovlivňují.

Z vlivu rodiny se mimochodem dostává i čím dál tím víc mladých voličů, kteří razí i při své volbě individualismus. „U mladých má rodina daleko menší vliv než třeba před 10 lety. Ukázalo se také, že na ně nefungují ani veřejně známé osobnosti a influenceři,“ poznamenává Burianec.