Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Losího samce Emila poprvé lidé zahlédli v červnu v Ludgeřovicích u Ostravy, pravděpodobně přišel z Polska. Během léta se vydal směrem na jihozápad po Moravě a krátce se dostal i na Slovensko. V posledních týdnech se pohyboval na severu Rakouska. Jeho putování sledovaly tisíce lidí, největší česká facebooková skupina čítá přes 19 tisíc členů a rakouská přes 26 tisíc.
V Rakousku losa v pondělí nakonec uspali, protože se přiblížil k dálnici u hornorakouské obce Sattledt a tamní úřady měly obavy, aby nezpůsobil nehodu. Následně byl převezen do okresu Rohrbach na pomezí hranic Rakouska, Německa a Česka, kde ho v blízkosti šumavského národního parku vypustili do volné přírody.
„Uspávání a transport je pro losy extrémně nebezpečný, proto jsme rakouským kolegům všichni drželi palce. Byl převezen k nám, což je výhra jak pro nás, tak pro něj,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy mluvčí Národního parku Šumava Jan Dvořák s tím, že losi mají v této oblasti ideální podmínky pro život.
Jakou má Emil šanci na dobré přijetí od ostatních losů na Šumavě?
Uvidíme. To zatím nedokážeme říct. Bylo by skvělé, kdyby na Šumavě zůstal, ale ani to není jisté. Rádi bychom, aby se Emil připojil k losí populaci a přinesl do ní nové geny.
Jak velká ta populace je?
V rámci jednotek. Sice se teď zdá, že losa je jednoduché spatřit kdekoliv a kdykoliv, ale není to tak. Žijí většinou velmi skrytým životem a není jednoduché je monitorovat. Odhadujeme, že na Šumavě se pohybuje mezi pěti a patnácti losy.
Kdy se losi na Šumavě poprvé objevili?
Přimigrovali v 70. letech minulého století. Původně přišli ze severního Polska na Třeboňsko, část se jich tam odtrhla a přešla na pravý břeh Lipna.
A proč zrovna Šumava?
Mají tam velmi dobré podmínky pro život. Díky tomu, že je tam největší rašeliniště v Česku - Mrtvý luh - tak má krajina severský ráz. Losi jsou většinou na pravém břehu Lipna, ale občas nacházíme známky jejich přítomnosti třeba i na Prášilsku, tedy na druhém konci Šumavy. Jsou schopni pohybovat se velmi rychle a na dlouhé vzdálenosti, jak ostatně Emil předvedl.
Hlavní nebezpečí je doprava
Hrozí losům nějaké nebezpečí?
Ano, zejména pozemní doprava je nebezpečná jak pro ně, tak pro ostatní zvířata. Bohužel během roku 2017 několik mladých losů srazila auta a oni to nepřežili. Silnice, dálnice a železnice jsou pro jejich úspěšnou migraci největší překážkou. Pak jim hrozí potenciální nebezpečí od nelegálních lovců, o kterých ale na Šumavě známky nemáme.
Je u nás běžné zahlédnout losa?
Vůbec. Ačkoliv je los největší zvíře volně žijící v Česku, tak zachytit ho je unikátní. I kolegové zoologové, kteří pečlivě monitorují jejich pobyt, je málokdy zahlédnou. Často nacházejí pouze trus, který posílají na genetickou analýzu. Snažíme se naši losí populaci lépe zdokumentovat, ale je to složité. Je možné, že v tom nám Emil pomůže, jelikož má na sobě obojek s GPS lokátorem, který by měl fungovat alespoň několik týdnů.
Proč byl Emil převezen právě na Šumavu?
Šumava je chráněné území a podmínky pro život tu losi mají ideální. Zároveň u nás žije životaschopná populace losů, do které má možnost se začlenit. Dlouho jsme čekali a doufali, že přijde přirozeně. Bohužel ale uhnul do Rakouska, kde se pohyboval několik posledních týdnů. Nakonec se dostal nebezpečně blízko dálnice, kde mu hrozilo velké nebezpečí a bylo potřeba ho uspat. Uspávání a transport je pro losy extrémně nebezpečný, proto jsme rakouským kolegům všichni drželi palce. Byl převezen k nám, což je výhra jak pro nás, tak pro něj.
Čím je Emil výjimečný?
Jeho chování opravdu není běžné. Losi jsou při migraci i běžném životě nenápadní, ale Emil se neskrýval. Je velmi populární, zvedl povědomí o tom, že se u nás losi mohou pohybovat. Skvělé bylo to, že lidé se ho snažili při cestě chránit, tak snad se to přenese i na ostatní migrující zvířata.
