Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Vážných následků nemocí z klíšťat v posledních zhruba pěti letech přibylo. Jak v rozhovoru pro Seznam Zprávy řekl Libor Grubhoffer, biochemik a virolog z Akademie věd ČR, průběh klíšťové encefalitidy a dopady nemoci se zhoršují. Může to souviset i s covidovou pandemií. Platí to zejména u dětí. Podle Grubhoffera pro to ještě není žádný důkaz, musíme počkat na solidní statistická data.
Často se mluví o vymírání druhů, a to i těch nejnepatrnějších. Jak jsou na tom klíšťata?
Klíšťatům se naopak daří. V souvislosti s klimatickými změnami jejich počty v mírném pásmu meziročně dramaticky narůstají. Šíří se i do míst, která dříve osídlená neměla, což jsou zejména vyšší nadmořské výšky.
Čím to vlastně je, že klíšťat i jejich promořenosti patogeny přenášejícími nemoci přibývá?
Větší promoření nám na jednu stranu vychází díky lepším diagnostickým metodám (to znamená, že více onemocnění lékaři odhalí díky lepším metodám - pozn. red.). Ale potíže s početnými klíšťaty jsou důsledkem toho, že mají hojnost zdrojů krve, tedy krmení, v přemnožené zvěři. Máme přemnoženou černou zvěř (divoká prasata – pozn. red.), ta je úplně největším dodavatelem krve pro klíšťata, vysokou zvěř (srnci, jeleni – pozn. red.), drobné hlodavce, to všechno spolu souvisí. A některá z těch zvířat jsou rezervoáry patogenů, o kterých mluvíme. Takže si to děláme do značné míry sami tím, jak nedobře hospodaříme v naší krásné kulturní krajině.
Přibývá tedy i klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy?
Zastavme se nejprve u klíšťové encefalitidy. Její výskyt stále roste – v letech 1965 až 1992 ročně onemocnělo v průměru 310 lidí, v období 1993 až 2006 už to bylo 620 případů a mezi léty 2015 až 2024 průměrně 670 onemocnění ročně. Měli jsme ale i 1200 případů za rok. Za první pololetí letoška jsme zaznamenali 239 pacientů s klíšťovou encefalitidou, z toho 50 dětí do 14 let.
Jak vážné je toto onemocnění? Končí i smrtí?
Komplikace, dokonce vážné, jsou poměrně časté, poznamenávají člověka po zbytek života. Nemusí jít jenom o ochrnutí, ale o projevy, které velmi znepříjemňují žití, jako jsou bolesti hlavy, poruchy spánku a soustředění. Dítě, které se výborně učilo, po prodělání nemoci má narušené kognitivní schopnosti, někdy se poruchy podobají epileptickým záchvatům.
Vážných následků je tedy více?
Ano, v posledních třech, pěti letech jich přibylo. Existuje domněnka, že změna epidemiologického obrazu (průběhu – pozn. red.) klíšťové encefalitidy a následků prodělaných onemocnění k horšímu může souviset i s covidovou pandemií, zejména u dětí. Není pro to ještě žádný důkaz, musíme počkat na solidní statistická data. Například letos už zemřeli dva lidé, byli to zdraví, ale neočkovaní senioři. Jeden z nich žil na severní Moravě, v blízkosti lesa, celý život míval klíšťata, ale bohužel, očkovat se nenechal. Už jsou u nás zaznamenána úmrtí dětí a mladých lidí.
Proti klíšťové encefalitidě se ale dá očkovat, takže všem těmto potížím se můžeme snadno vyhnout…
Vakcína je dostupná, účinná, není drahá, oproti tomu léčba je nákladná a následky mohou být veliké – přesto se mnoho lidí nenechá očkovat. Sousední Rakousko, na rozdíl od Česka, klíšťové encefalitidě poctivě a úspěšně čelí, proočkovanost obyvatelstva zde dosahuje téměř 90 procent. U nás je očkovaných jen asi 35 procent obyvatelstva. Teď počet očkovaných mírně stoupá, ale vzestup není tak výrazný, jak si hygienická služba a veřejné zdravotnictví slibovalo poté, co pro věkové kategorie 50 plus nabídlo třídávkovou inaktivovanou vakcínu zdarma. Zájem o očkování je nedostatečný, závažnost onemocnění se podceňuje.
Prof. RNDr. Libor Grubhoffer
Je český biochemik, parazitolog a molekulární biolog a vysokoškolský pedagog narozený v roce 1957. V letech 2012 až 2016 rektor Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, od roku 2017 ředitel Biologického centra Akademie věd České republiky.
Čím si lze vysvětlit, že v Rakousku je situace jiná? Jsme my Češi lehkovážnější?
To je zajímavá otázka. My Češi jsme si totiž s Rakušany dost blízcí, máme dlouhou společnou historii, obýváme stejný kulturní prostor, samozřejmě, oni nezažili 40 let komunismu. Pokud jde o očkování obecně, včetně poslední zkušenosti s vakcínami proti covidu, tak Rakousko určitě nebylo žádnou výjimkou, i tam byly protesty proti očkování, dokonce masové po unáhleném přijetí zákona o povinném plošném očkování proti covidu. U části populace rovněž panuje nedůvěra vůči vakcíně nové generace, její genetické podstatě, pomíjím fantasmagorie, jako že nás při očkování očipují.
Čím to tedy je?
Napadá mě jedno vysvětlení: Rakousko jako malý národ možná zažilo v sedmdesátých letech pocit národní hrdosti, když vakcínu proti klíšťové encefalitidě přivedl na svět jejich věhlasný virolog a lékař, profesor Christian Kunz. A tradice přetrvává, právě rakouští kolegové přispěli v posledních desetiletích k zásadnímu poznání viru klíšťové encefalitidy i samotného onemocnění
Jaké borelie jsou nejčastější v Evropě a jak jsou nebezpečné?
V Česku dominují Borrelia afzelii a Borrelia garinii. Infekce tou první vyvolává nepřehlédnutelné kožní projevy v podobě typického červeného okruží kolem místa po zakousnutí klíštěte, to naštěstí upozorní postiženého, že byl boreliózou nakažen. Pokud bez dalšího otálení navštíví svého praktického lékaře, ten mu předepíše příslušnou antibiotickou léčbu. Ta bývá zpravidla účinná, pacient tak má velkou naději či jistotu, že se borelií zbaví dřív, než nastanou větší problémy druhé fáze onemocnění postihující klouby či svaly.
Horší je, když se ale kožní potíže neobjeví…
Bakterie druhu Borrelia garinii, jejichž přirozeným rezervoárem jsou ptáci pohybující se při zemi v trávě, se v naší přírodě vyskytují méně, ale o to jsou nebezpečnější. Neupozorní totiž na sebe typickými kožními projevy a v konečném důsledku způsobují nejen problémy pohybového aparátu, ale zejména značné neurologické potíže. Což zase není takové překvapení, když si uvědomíme, že bakterie borelií je docela blízkou příbuznou bakterii Treponemu pallidum – původci syfilis. Naštěstí víme, že máme 24 hodin na to klíště odstranit, než se borelie dostane ze střeva do slin klíštěte.
Kolika lidí se nemoc týká?
Promořenost klíšťat spirochétami lymské boreliózy je v naší zemi v posledních letech vskutku vysoká, oficiální údaje uvádějí 20 až 25 procent, ve skutečnosti je to více. Tedy každé čtvrté klíště a víc má v sobě borelii. Navíc na rozdíl od klíšťové encefalitidy, která má typicky ohniskový výskyt infikovaných klíšťat, spirochety lymské boreliózy jsou rozprostřeny všude, promoření klíšťových přenašečů je plošné.
Roční výskyt onemocnění lidí se drží v posledních letech stabilně nad počtem 4000 hlášených onemocnění. Většina pacientů je vyléčena včasně nasazenými antibiotiky, přesto určitá těžko odhadnutelná část spadne do zanedbaných borelióz společně s těmi, kteří odbornou pomoc ani nepodstoupí. Mnozí z nich se poté sdružují v asociacích lidí postižených takzvanou chronickou boreliózou a často se též uchylují k alternativním metodám ve snaze zbavit se tolik život obtěžujících zdravotních problémů. V poslední době se též hovoří o postboreliózovém syndromu – podobně, jako je tomu v případě přetrvávajících zdravotních problémů po komplikovaně prodělaném covidu.
Boreliózu s oblibou diagnostikují a pak léčí různí léčitelé a šarlatáni…
Někdo chodí místo k lékaři k léčiteli, s tím nic nenaděláme. Ale zanedbaná borelióza často přivádí lidi k léčiteli až poté, co absolvují bludný kruh ve zdravotnických zařízeních, protože tam jim mohou nabídnout nejrůznější antibiotické kúry, ale pak si s nimi nevědí rady. Tito lidé se posléze často dostávají až do stavu zoufalství a psychických problémů, protože jim ta nemoc přináší velké útrapy, vleklou únavu, slabost, bolesti. Pak se, jak už jsem zmínil, chytají každé naděje na pomoc. Léčitelé nabízejí různé rostlinné přípravky, ale účinek je nulový nebo korektně řečeno v nejlepším případě krátkodobě symptomatický, nikoliv léčebný.
Zatímco proti klíšťové encefalitidě se lze chránit očkováním, u další obávané nemoci přenášené klíšťaty je to horší, na vakcínu léta marně čekáme.
Na vakcíně proti lymské borelióze se pracuje skutečně už dlouhá léta v řadě výzkumných center ve světě, ale teď už jsme se konečně dočkali. Společná vakcína VLA15 od firem Valneva a Pfizer je na samém konci schvalovacího řízení a měla by být na trhu příští rok. Účinná bude proti základním čtyřem druhům borelií, původcům lymské nemoci. Vakcína proti lymské borelióze přináší skutečně spásu, protože onemocnění, na které se přijde pozdě, může být nevyléčitelné.
Není to poprvé, co tu byla naděje ohledně vakcíny, nakonec to nedopadlo. Je to teď jiné?
Naposledy to byl případ vakcíny Limerix, účinné proti Borrelii burgdorferi, nejčastěji se vyskytující borelii v USA. Brzy poté, co ji Američané uvedli na trh, ji zase stáhli. Důvody byly v zásadě dva: ukázalo se, že není dostatečně účinná a antiočkovací opozice byla silná, což rezolutní stažení z trhu urychlilo. Samotný výrobce si ovšem poradil: prohlásil ji za veterinární vakcínu a od té doby jsou skoro všichni psi a koně očkováni právě Limerixem. Bylo ještě několik dalších pokusů o vývoj vakcíny, ale těm do cesty vstupovaly různé nečekané epidemiologické okolnosti, které práci zhatily. U dvou vyvíjených vakcín se náš Parazitologický ústav Biologického centra Akademie věd podílel jako testující pracoviště. Tu první vyvíjela americká firma Baxter v Rakousku, my jsme byli dodavatelem klíšťat pro testování účinnosti jejich kandidátní vakcíny.
Pak ale přišel další zlom, který vývoj vakcíny zbrzdil….
Ano, v roce 2007 svět vyděsila prasečí chřipka. Sice se nakonec nerozvinula a nebyla z ní velká epidemie či dokonce pandemie, ale firma ze dne na den ukončila práci na vakcíně proti lymské borelióze a celý tým dostal nové zadání vyvinout rychle vakcínu proti prasečí mexické chřipce. Druhý pokus, kde vakcínu vyvíjela firma Sanofi, a to s pozoruhodnými výsledky, na jejíž preklinickém testování se úspěšně podílel i českobudějovický tým našeho kolegy Ondřeje Gajdůška, skončil pro změnu s pandemií covidu. Sanofi opět okamžitě zastavilo práci na vakcíně proti borelióze a začalo vyvíjet vakcíny proti covidu.
Dá se ale předpokládat, že i dlouho očekávanou možnost očkování proti lymské borelióze budou někteří odmítat.
Odmítači očkování jsou v nějakém procentu zastoupení v populaci, a s nimi nepochybně nehne, ani když se vakcína proti lymské borelióze ukáže jako velmi úspěšná. Tito lidé by zřejmě odmítli i vakcínu proti nádorovým onemocněním, které tolik sužují lidstvo. Příčinou je nedůvěra určité části obyvatelstva v autority, vládu, vědu, farmaceutický průmysl, podezření producentů nebo výzkumníků a vývojářů vakcín z nekalých úmyslů.
Proč je problém vyvinout vakcínu proti boreliím?
Protože vedeme boj nikoli proti viru, ale proti bakterii – spirochétě. A druhový komplex borelií se vyznačuje obrovskou mezidruhovou, ale i vnitrodruhovou variabilitou, což velmi komplikuje situaci. Úspěšnost vakcíny proti lymské borelióze spočívá v tom, jak vybrat dostatečně reprezentativní obrazec antigenních struktur z povrchu spirochéty, aby specifické protilátky proti němu vytvořené chránily s potřebnou účinností před všemi druhy borelií způsobujícími závažné onemocnění. Musí být identifikována molekula proteinu nebo její část, která je tím společným antigenním jmenovatelem.
Jinou možností je vzít z povrchového antigenního obrazce spirochéty patřičné kousky různých proteinů antigenních determinant a propojit je do chimérní kandidátní vakcíny s žádoucím ochranných účinkem proti celému druhovému komplexu borelií, a to se dlouho nedařilo.
Valneva s Pfizerem se vrátily k původnímu konceptu vakcíny Limerix, který je založený na antigenních vlastnostech povrchového lipoproteinu OspA, který Borrelia burgdorferi produkuje v klíšťové fázi svého vývojového cyklu. Očkováním si člověk vytvoří protilátky proti OspA, a když nakažené klíště začne sát krev, protilátky se dostanou do střeva klíštěte a zabíjejí bakterie dříve, než stihnou proniknout do lidského organismu. Nová vakcína VAL15 je vylepšená v tom, že pokrývá infekční kmeny borelií vyskytujících se v USA i Evropě.
Autorka je redaktorka časopisu Vesmír.
