Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Ruským zástupcům řeknu jen to: Víme, že vás mezinárodní právo nezajímá a neumíte žít v míru se sousedy. Váš pomatený nacionalismus žene touha po nadvládě, která nezmizí, dokud si neuvědomíte, že věk impérií skončil, a to vaše už nikdy nevstane z mrtvých,“ prohlásil v pondělí polský ministr zahraničních věcí Radosław Sikorski.
„Nechoďte sem fňukat“
Slova pronesl během zasedání Rady bezpečnosti OSN, která se sešla na žádost Estonska kvůli nedávnému narušení jeho vzdušného prostoru třemi ruskými stíhačkami.
Sikorski apeloval na Rusy, aby nezačínali další válku. „Mám na ruskou vládu jedinou prosbu. Pokud jakákoli vaše další raketa nebo letadlo vstoupí bez povolení do našeho vzdušného prostoru - záměrně, nebo omylem - a my je sestřelíme a trosky dopadnou na území NATO, pak prosím, nechoďte sem fňukat. Varovali jsme vás,“ zakončil svou řeč s tím, že dopad vraku na alianční půdě by dokazoval jednání v sebeobraně.
Svého adresáta si varování našlo rychle. Výroky polského ministra rezonovaly v ruských agenturách.
Reagoval na ně například místopředseda obranného výboru ruské Státní dumy Alexej Žuravljev, který Sikorského nevkusně přirovnal k nacistickému diktátorovi a označil ho za „klinického rusofoba“.
„Jsem si jistý, že muž, který se podobá Hitlerovi bez kníru, skončí jako jeho prototyp. Připomínám, že ten spáchal sebevraždu, když zjistil, že už jsou sovětská vojska u jeho sídla,“ prohlásil.
Sestřelování jen teoreticky?
Projev na jednu stránku A4 v plynulé angličtině pronesl Sikorski během čtyř minut. Zdůraznilo to údernost vzkazu Rusku.
Avízo má ovšem mezery. V rámci Aliance totiž platí princip proporcionality a deeskalace. Tři ruské stíhačky MiG-31 proto v pátek z estonského vzdušného prostoru vyprovodily finské, švédské a italské letouny.
Připomíná Buču, Mariupol i rok 1939
Na obrazu Sikorského v Rusku má velký podíl jeho konfrontační styl.
Ruská prorežimní média často líčí šéfa polské diplomacie jako agresivního protiruského jestřába a ztělesnění „protiruské hysterie“ v Polsku a v NATO. Jeho výroky prý uráží ruský národ a mají „neonacistický charakter“.
Sikorski zas Rusku na mezinárodní scéně často připomíná jeho spojenectví s nacistickým Německem z roku 1939, ale i zločiny na Ukrajině: masakry v Buči a Mariupolu i únosy dětí.
Dovedností přímo konfrontovat i ruské zástupce Sikorski posiluje hlas střední Evropy, jeho výroky totiž častěji rezonují ve velkých západních agenturách a dostávají se „do světa“.
Ministr twitteru
Kromě ministra zahraničí je Sikorski i pomyslným „ministrem twitteru“. Sít X (někdejší Twitter) aktivně využívá jako nástroj „veřejné diplomacie“ a často na ní zveřejňuje (mimo jiné) břitká, leckdy sarkastická nebo rýpavá prohlášení.
Opakovaně se tam dostal do ostré výměny s maďarským ministrem zahraničí Peterem Szijjártóem i s premiérem Viktorem Orbánem. Na přestřelku došlo také s technologickým miliardářem a majitelem platformy X Elonem Muskem.
Online výměnu bylo možné letos v březnu číst i mezi Sikorskim a novopečeným šéfem americké diplomacie Marcem Rubiem ohledně zpřístupnění systému Starlink pro Ukrajinu.
U podporovatelů vyvolává Sikorského politika hrdost ze silného a nebojácného hlasu Polska. Kritici mu naopak vyčítají neprofesionalitu, vynášení diplomacie z kuloárů na veřejnost a občas rychlejší „tweetování“ než myšlení o reálných důsledcích.
Nejdůvěryhodnější politik
Na domácí půdě ministr politicky posiluje. V létě ho premiér Donald Tusk určil za svého vicepremiéra. V průzkumu z konce srpna se stal lídrem v důvěryhodnosti: Věřilo mu bezmála 42 procent lidí a předstihl i nového prezidenta Karola Nawrockého.
Pro srovnání: Tuskovi ve stejné anketě věřilo 36 procent dotázaných a lídrovi opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) Jarosławu Kaczyńskému necelých 27 procent.
Posílení Sikorského pozice ve vládě někteří pozorovatelé polské politiky četli jako možnou přípravu pro předání „žezla“. Tuskův kabinet a celá nesourodá koalice centristů, levice a konzervativních agrárníků se totiž po prohraných prezidentských volbách potácela v hluboké krizi.
Parlamentní volby se mají konat na podzim 2027 a spekulovalo se, že se premiér Tusk může někdy příští rok v létě stáhnout ze scény a umožnit Sikorskému svěží start a pokus zvrátit návrat vlády strany PiS.
Ministrovi zahraničí totiž nechybí tah na branku, ambice skrývá jen velmi těžko a charisma se u něj mísí s jistou dávkou arogance – ta je občas patrná i z jeho postů na sociálních sítích.
„Tohle léto patří Sikorskému. Chytře buduje svou pozici, což potvrzuje povýšení na vicepremiéra. Je ale možné i to, že ho Tusk povýšil proto, aby svého možného potenciálního rivala ‚opotřeboval‘ dřív, než by ho mohl reálně ohrozit,“ psal v srpnu liberální týdeník Newsweek.
Spory s novým prezidentem
Zářijový průzkum o tom, jestli by byl lepším premiérem Tusk, nebo Sikorski, dopadl mírně lépe ve prospěch úřadujícího předsedy vlády 41 ku 35 procentům.
Na Sikorského pozici reaguje i opoziční strana PiS, která ministra kritizuje podobně intenzivně jako premiéra Tuska. „Tohoto pána nelze brát ani v nejmenším vážně. A okolí prezidenta tvrdilo, že Sikorski není v Bílém domě vítán,“ prohlásil na Sikorského adresu lídr PiS Kaczyński.
V ostrém sporu je se Sikorskim i nový prezident Karol Nawrocki. Vicepremiér se veřejně pře s prezidentovými spolupracovníky a trvá si i na svých velvyslaneckých nominacích.
Nawrocki se Sikorskim zatím o zahraniční politice nejednal a jako prostředníka volí premiéra. Tento týden ministra ani nevzal na palubu leteckého speciálu při cestě do New Yorku na jednání OSN. Oba přitom své spory politicky zúročují.
„Akcie polského vicepremiéra rostou. Dnes patří mezi nejznámější polské politiky na světě a hraje prim nejen v otázkách mezinárodní politiky, ale i v domácí politice,“ píše list Rzeczpospolita (Rz).
Sikorski přitom během své dráhy zažil politické zvraty (v roce 2007 změnil politický dres) i pády (osmileté vládnutí ukončily vlády PiS). Loni na jaře se spekulovalo, že má namířeno na post eurokomisaře pro obranu, jenže Sikorského nezajímají funkce bez skutečných exekutivních pravomocí.
Výjimkou je silná pozice polského prezidenta. O nominaci Občanské platformy na hlavu státu usiloval už dvakrát. V roce 2010 prohrál v primárkách s Bronisławem Komorowskim a loni s neúspěšným Rafałem Trzaskowskim.
Tehdy Sikorskému pro úspěch chybělo politické a organizační zázemí. To se teď může změnit.
„Růst Sikorského je vidět na první pohled. Všechno, co se kolem něj děje, přispívá k posilování jeho image. Už nejde jen o základy, ale o druhé patro jeho veřejného profilu,“ citoval list Rz experta Mirosława Oczkośe z varšavské obchodní univerzity SGH.
Pomoci mu může i nová mládežnická iniciativa Zryw (Impuls), jejímž zakladatelem je jeho syn Alexander. Minulý víkend se škola mladých lídrů poprvé sešla v Tatrách.
Sám Sikorski dlouhodobě deklaruje loajalitu šéfovi vlády a Občanské platformy Tuskovi a veřejně proti němu nevystupuje.
