Zářijová tsunami českých dezinformací: únos voleb a spiknutí tajných služeb

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Vít Rakušan je držitelem Řádu hvězdy Rumunska. Soudci, kteří zrušili volby, dostali toto ocenění také,“ píše se v příspěvku na sociální síti, který okamžitě sdílela takzvaná „alternativní“ média i anonymní uživatelé s vysokým dosahem. Příspěvek se snaží vytvářet dojem, že existuje spojení mezi současným českým ministrem vnitra a soudci, kteří rozhodli o zrušení rumunských prezidentských voleb. Zároveň naznačuje, že rumunský scénář se chystá i v Česku.

Symbolem letošních dezinformací kolem českých voleb se stal právě „rumunský scénář“, který postupně transformoval do jednoduššího pojmu „ukradené volby“. V čase se pouze liší způsoby, kterým se podle dezinformátorů po volbách povede z letošních voleb vyšachovat opozici a nechat dál vládnout kabinet Petra Fialy. Takový scénář má zajistit mimo jiné Ústavní soud a tajné služby.

„Ze začátku byla hlavním tématem korespondenční volba, ta utichla poté, co se ke korespondenčnímu hlasování zaregistrovalo výrazně méně voličů, než se očekávalo. Z manipulací s volebními výsledky však bývají střídavě obviňovány také instituce, jako je armáda, zpravodajské služby, Ústavní soud a justice obecně. Řada kanálů, ale také někteří političtí kandidáti vyzývají k občanské kontrole průběhu voleb, a ještě více tak podporují nedůvěru v samotný volební proces,“ popisuje Veronika Víchová, analytička z Centra pro informovanou společnost.

Politické dezinformace či konspirace se podle expertů stupňují, na konci srpna se například Daniel Sterzik, předseda Stačilo!, pustil do kritiky volebních komisí. Podle něj se ve volebních místnostech dějí „podivuhodné věci“, konkrétní ale nebyl.

Jeho kolegyně Jana Bobošíková, jednička na kandidátce ve středních Čechách, zase v rozhovoru pro Parlamentní listy obvinila strany vládní koalice ze skrytého financování skrze dary pro mládežnické organizace. Údajné finanční propojení ODS a TOP 09 s monarchistickou stranou Koruna Česká prezentuje jako „de facto přípravu ústavního puče“, opět bez důkazů.

Před volbami se podle expertů také ještě výrazněji než dříve šíří i dezinformace, podle níž v Česku není svoboda slova. „Politici, kteří takto hovoří, se pak staví do pozice někoho, kdo nás zbaví ‚cenzury‘, takže konečně bude zaznívat ‚pravda‘ o Ukrajině či migraci,“ říká Tomáš Koblížek z Filosofického ústavu Akademie věd ČR, který se zaměřuje na témata, jako jsou hate speech či dezinformace.

Odborník přitom zdůrazňuje, že podle prestižního Indexu svobody vyjadřování je Česká republika šestá na světě, co se týká úrovně svobody projevu. V mezinárodním žebříčku svobody tisku, který sestavuje organizace Reportéři bez hranic, se Česko nedávno posunulo ze 17. na desáté místo. „Existují tedy dobré důvody k tomu, tvrdit, že výroky o absentující svobodě projevu v ČR jsou manipulativní,“ doplňuje Koblížek.

Odkud se dezinformace nejčastěji šíří? Podle analytičky Víchové jde o mix tradičních webů, různých uzavřených kanálů a skupin i sociálních sítí. „Telegram v Česku slouží jako podpůrná infrastruktura, kde neprobíhá zásadní moderace. Na TikToku zase mají i neznámí autoři možnost vyprodukovat virální obsah,“ konstatuje Víchová. Každá platforma má podle ní pro šíření dezinformací jinou přidanou hodnotu a nedá se úplně jasně určit, která má nejzásadnější vliv.

S tím souhlasí i Eva Klusová, expertka na dezinformace a hybridní hrozby a výzkumná analytička Akademie věd ČR. Podle ní nejde v případě „dezinfa“ ani tak o konkrétní platformu, ale spíše o formát. „Stále častěji se šíří krátká videa – reels, shorts či obsah z TikToku. Tato sdělení bývají atraktivní svou stručností, často jsou silně emocionální a manipulativní,“ vysvětluje.

Typickým rysem je podle expertů rámování situace do kontrastu „hrdina vs. ten, kým máme opovrhovat“, například vůči vládě, EU, NATO nebo Ukrajině.

Dalším výrazným trendem je dramatický nárůst obsahu generovaného umělou inteligencí, jehož cílem je emocionálně ovlivňovat veřejný diskurz. Klusová upozorňuje také na „tradiční“ strašení migrací po vzoru Polska a Maďarska.

„Je to funkční, protože chudší lidé mají strach o finanční příspěvky a konzervativní lidé z ‚cizího a nebezpečného,“ dodává psycholožka.

Tuzemskou dezinformační scénu dlouhodobě monitoruje internetová skupina Čeští elfové, hnutí, které mapuje, analyzuje a aktivně bojuje proti cizím dezinformačním kampaním na českém internetu. Od roku 2019 nabízejí pravidelný přehled toho, co se na zdejší dezinformační scéně děje.

Také Čeští elfové potvrzují, že dezinformace se už v Česku šíří jinak než dříve. „Pozorujeme masivní přerod dezinformační propagandy z textového formátu jako posty nebo řetězové maily do formy krátkých videí. Ta se pak snadno šíří všemi dostupnými kanály. Otázka tedy nestojí, zda více Facebook, Telegram, nebo TikTok. Všemi platformami protékají stejná videa, jen každá platforma znamená jiný druh konzumentů,“ vysvětluje Vít Kučík, mluvčí Českých elfů.

Narativ s „ukradenými volbami“ částečně odráží také náladu ve společnosti. Čtyři z deseti Čechů se obávají o férovost hlasování při říjnových parlamentních volbách a téměř polovina se bojí podvodů. Vyplývá to ze zářijového průzkumu agentury NMS. Podvodů se bojí hlavně voliči opozičních a menších stran.

Nejvíce – z 90 procent – se strachují voliči Stačilo!, přičemž 55 procent z nich se podvodů obává určitě, zbytek jen spíše. Strach má také 73 procent voličů SPD, polovina těch, kdo se kloní k Motoristům, a 59 procent těch, kteří dávají přednost hnutí ANO. Naopak nejméně se podvodů bojí příznivci koalice Spolu – takových, kdo se jich „obává určitě“, jsou jen čtyři procenta.

Podle Českých elfů spadá do „paralelní společnosti“, tedy té, která dezinformacím věří, zhruba 15 procent české populace. Češi zároveň šíření dezinformací vnímají jako závažný problém.

Podle výzkumu agentury Median pro Český rozhlas se jich jako závažného problému obává 43 procent Čechů. Souviset to může i s tím, že dezinformaci někdy alespoň jednou uvěřil každý druhý obyvatel Česka, jak vyplývá z loňského průzkumu společnosti Ipsos pro Seznam Zprávy.

Dezinformace na českém internetu mají podle odborníků původ především v Rusku. Češi tento fakt vnímají, pětina lidí nicméně podle zmiňovaného průzkumu Ipsos v ruský vliv a hybridní působení nevěří. V Česku přitom prokazatelně působí nástupce Sputniku, nástroje ruské propagandy, aktuálně vystupující jako web 42TČen, respektive telegramový účet neČT24.

Z platformy pochází například dnes již „slavné“ sestříhané video Petra Pavla zveřejněné před prezidentskými volbami, na kterém pozdější prezident údajně zatahuje Česko do války, nebo deepfake s Vítem Rakušanem, který na něm „vydrbává s dezoláty v Karviné“, i když nic takového neřekl.

Nový Sputnik má od konce srpna také facebookovou stránku, na kterou lákal například v Rusku žijící zastupitel za SPD v prvním plzeňském obvodu Jakub Zieba, jehož výstupy pravidelně přebírá ruská propaganda.

Nejde však samozřejmě jen o Sputnik, aktivní jsou různé trollí farmy, robotické účty, využívá se také deepfake obsah. Bezpečnostní informační služba v poslední výroční zprávě zmiňuje i další kanály, které působí v českém informačním prostoru a jsou napojené na Ruskou federaci.

Server Voxpot nedávno popsal, jak se ruský propagandistický obsah dostává k české veřejnosti skrze tuzemské proruské weby. Web Page Not Found zase rozkryl nadaci, která vyplatila desítky milionů různým proruským spolkům.

„Rusové pochopitelně tlačí české proruské subjekty k co nejlepšímu výsledku a naopak se snaží poškodit uskupení, která Putinovu Rusku nejdou na ruku. Jednoznačně tak platí, že Ruská federace se snaží ovlivnit výsledek českých sněmovních voleb ve svůj prospěch,“ přibližuje bezpečnostní analytik Roman Máca.

Do diskuze o boji s hybridními hrozbami nedávno vstoupilo hnutí ANO, podle průzkumů hlavní favorit nadcházejících voleb. Místopředseda hnutí Radek Vondráček a někteří další opoziční nebo mimoparlamentní politici se na konferenci Společnosti pro obranu svobody projevu shodli, že nejlepší postup ohledně dezinformací je stručně řečeno zrušit instituce, které se monitoringem dezinformací zabývají, zrušit všechna omezení problematických kanálů a nechat lidi rozhodnout se, z jakých zdrojů chtějí čerpat.

Odborníci před takovým krokem ovšem důrazně varují.

„Je to jako zrušit hasičské sbory na základě tvrzení, že požáry jsou výmyslem vládnoucí garnitury, že nám vlastně nic nehrozí. Hledat dlouhodobé příklady v zahraničí je těžké, protože samotné dezinformační kampaně v online prostředí jsou novým fenoménem, se kterým dlouhodobé zkušenosti moc nejsou. Ty špatné varovné příklady se právě teď rodí. V Maďarsku, na Slovensku, v USA,“ jmenuje Kučík.

Tomáš Koblížek takový postup připodobňuje k případu, jako kdyby pachatel korupce zároveň šířil zprávy, že podplácení ve státní správě neexistuje nebo že způsobuje jen zanedbatelné škody: „Nabízí se otázka, zda někteří zastánci benevolentního postupu vůči propagandě nepodléhají obdobným dezinformacím o dezinformacích.“

Konkrétní dopady nekontrolovaných konspirací a polopravd na společnost popisuje Miloš Gregor, poradce premiéra pro dezinformace. Příklad vidí u východních sousedů. „Na Slovensku je to v této době patrné třeba na otázce očkování, kdy jen kvůli tomu, že řada vládních politiků čerpá informace z ruských propagandistických médií a zároveň se těmto médiím vlichocuje, tak zpochybňují vědecká poznání o účinnosti vakcín. Tím přímo hazardují se životy lidí, kterým by vakcína mohla zachránit život,“ popisuje Gregor.

Dezinformace se (nejen) v Česku staly fenoménem v období covidové pandemie. Na něj ale bohužel nedostatečně reagovali politici. Chaos v komunikaci, především během bezprecedentní pandemie, v lidech důvěru ve stát a instituce neposílil, shodnou se experti.

Poté, co vládu Andreje Babiše vystřídala vláda Petra Fialy, mohla podle analytičky Víchové ukázat, že strategická a krizová komunikace i obrana proti dezinformacím mohou být potřebné nástroje státu v digitálním světě.

„Bohužel nás ale ani pandemie neprobudila dostatečně a navzdory dílčímu pokroku stát ani dnes nemá adekvátní systém, kapacity a strategii pro komunikaci v různých situacích. Česko v tom nyní dělá podobnou chybu jako předchozí vláda na Slovensku, která proces budování strategické komunikace rovněž nedotáhla, jelikož mu nevěnovala dostatečnou prioritu,“ uzavírá Víchová.