Českým firmám se rýsují nová lukrativní odbytiště

Špagety visí ze sušící linky a zaměstnanci italské firmy Barilla plní o sto šest další a další sušáky. Všichni ve firmě se mají na pozoru. Proces výroby prémiových italských těstovin musí běžet na sto procent, obzvlášť teď. Prezident USA hrozí uvalením 107procentní daně z dovozu těstovin do Spojených států. Pro výrobce tradiční italské potraviny by to znamenalo ztrátu největšího exportního trhu. Šancí jsou ale nová odbytiště, která Evropa získá po podpisu obchodních dohod. Čtyři z nich jsou na spadnutí.

Příklad z italské těstovinárny si vztáhněte na libovolnou evropskou zemi či byznys. Donald Trump celní válkou rozkládá desítky let přetrvávající obchodní vazby USA se zbytkem světa. Kvůli tomu onen „zbytek“ včetně EU rychleji buduje nová obchodní partnerství s dalšími regiony.

Mexiko, uskupení jihoamerických států Mercosur, Indonésie a Chile patří k zemím, s nimiž sedmadvacítka právě schvaluje smlouvy o vzájemném obchodu. Do konce roku slibují oficiální zdroje i kontrakt s Indií. Co se nepovedlo politikům a úředníkům EU za dekády snažení, dokázala Trumpova celní válka za půl roku.

„České firmy z těchto regionů nejvíce vyváží do Mexika. Export přesahuje 20 miliard korun. Následuje kvarteto zemí Mercosuru, kam jsme v roce 2023 vyvezli zboží za 12 miliard. Do Chile jde o necelou miliardu, v případě Indonésie asi o čtyři. Vývoz po odstranění cel může růst. Naše ekonomika do velké míry stojí na automobilovém průmyslu. V Mercosuru byla cla na auta až 35 procent, v Indonésii až 50 procent. Když toto odpadne, může se i Indonésie stát velkou šancí pro naše podniky,“ komentuje pro SZ Byznys europoslanec Ondřej Krutílek (ODS).

Nové smlouvy by měly přinést snížení cel na minimální či nulovou úroveň, větší otevřenost trhů pro stovky milionů spotřebitelů a zajištění dodávek strategických surovin. Evropa tak může posílit a snížit svou závislost na Číně a Spojených státech.

Dosavadní dohody o volném obchodu skončily v bilanci vývozu a dovozu pro EU většinou v plusu - tedy, že více vyvážela. Unie ale musí také nahradit výpadky obchodu s USA. Podle Krutílka jde o prioritu číslo jedna pro evropské firmy. Dohody k tomu otevřely cestu. Ale je tu jedno nebezpečí, které se jmenuje - samotná Evropská unie.

„Nepochybuji, že firmy udělají maximum, aby přesměrovaly dodavatelské řetězce do oblastí, kde se rýsují nové příležitosti. Odbourání cel s Mercosurem by našim firmám ušetřilo více než 7 miliard. To by zásadně zvýšilo možnost jejich vývozu na trh. Stejný princip platí i u dalších dohod,“ doufá Krutílek.

Zasaďme si jeho slova do evropských čísel. Dohoda s Mercosurem slibuje nárůst HDP Unie o zhruba 2 biliony korun do roku 2040. Smlouva s Indonésií ušetří EU zhruba 600 milionů eur každý rok. Dohromady čtyři dohody nabízí Unii celně bezbariérový přístup ke zhruba 730 milionům spotřebitelů. V případě dohody s Indií se pak otevře cesta k další miliardě zákazníků.

Mercosur představuje příležitost pro české firmy v oblasti automobilového průmyslu, elektroniky strojírenství, telekomunikací či IT služeb. Celkový objem obchodu mezi Českem a Mercosurem nyní přesahuje 18 miliard korun. Dohoda ale může český vývoz do regionu až zdvojnásobit, odhaduje Ministerstvo průmyslu a obchodu. Tuzemští podnikatelé z ní těží i přes export do dalších evropských ekonomik, jako je Německo či Španělsko. Příležitost nabízí také ostatní kontrakty.

„Mexiko a Chile jsou podle mě nejlepší partneři pro rychlou diverzifikaci našeho exportu. Nabízí rozvinutý průmysl a strategicky důležité suroviny. Těžit by z toho mohli výrobci v odvětvích automotive a také farmaceutický průmysl,“ podotýká pro SZ Byznys ekonom z poradenské společnosti Deloitte a bývalý poradce prezidenta, David Marek.

Smlouvy s asijskými a jihoamerickými státy s sebou ale nesou i rizika. Do Evropy mohou začít proudit kvanta konkurenčního zboží vyráběného levnější pracovní silou s levnější energetickou náročností a podkopávající tak ceny podobného zboží z Evropy. Kontinent má už nyní problém zvládat nápor čínských výrobků a nová konkurence by mu při špatném nastavení dohody hodila další klacek pod nohy.

V důsledků tohoto rizika tak nyní uvnitř evropských institucí probíhá lítá bitva. Co kontrakt – to názory, které si současně uvědomují, že obchodní dohody se rovnají velkým odbytištím pro evropské zboží, ale hrozí i zaplavením evropského trhu jinými produkty.

Hlasy nevole se v Evropě objevují už od začátku roku. Francouzští zemědělci se při protestech projeli v traktorech po evropských silnicích. Stovky farmářů demonstrovaly v Belgii s transparenty „Mercosur nás hodil přes palubu“. Europarlamentem v říjnu o pár hlasů neprošel návrh politické strategie EU s Latinskou Amerikou. Tím půlka instituce s Mercosurem vyjádřila dílčí nesouhlas.

„Chceme, aby zemědělci – lidé, kteří nás živí – měli dobrý příjem na obou stranách Atlantiku. Smlouva s Mercosurem ohrožuje oboje ve prospěch velkých korporací. Ty vykořisťují zranitelnou přírodu k chovu dobytka, pěstování sóji nebo nelegální těžbě dřeva. Znamenalo by to nekalou soutěž pro zemědělce a obrovské ničení přírody,“ říká pro SZ Byznys rakouský europoslanec Thomas Waitz za Zelené. I on byl proti přijetí strategie.

Vše visí na vlásku. Smlouvy se po letech povedlo dostat do současné fáze. Rizika i přednosti mají přirozeně všechny regiony. V Indonésii například nevyhnutelně dojde ke střetu evropských exportérů se státem řízenou čínskou konkurencí. Indie nevyhovuje ekologickým nárokům Unie. A tak dále. Jedna obchodní bitva se tudíž odehrává na globální úrovni, druhá probíhá uvnitř Unie.

Podnikatelé by se ale navzdory nejistotě měli podle oslovených expertů připravovat už nyní. Protože v případě nových trhů platí logika – kdo dřív přijde, ten dřív bere.

„Podle mě je nejlepší předpoklad, že dohody fungovat budou – tedy se na to připravit. Může se ale stát, že se ratifikace dohod nepovede, protože chování politiků se stále více posouvá do extrému. Bylo by to absurdní,“ varuje pro SZ Byznys ekonom a europoslanec Luděk Niedermayer.

Uprostřed jednacího chaosu běhá hlavní vyjednavač EU z jednání se zahraničními ministry na jednání s těmi evropskými, před nimiž smlouvy zuřivě obhajuje. Eurokomisař pro mezinárodní obchod Maroš Ševčovič během jedné tiskové konference novinářům předává příběh o miliardách plynoucích skrze kontrakt s Indonésií do evropské ekonomiky, aby o minutu později vysvětloval, že pro Evropu nevýhodnou smlouvu se Spojenými státy nešlo během posledního půl roku vyjednat lépe.

Kontrakt domluvený Ursulou von der Leyenovou a Donaldem Trumpem na golfovém hřišti ve Skotsku zvyšuje tarify na zboží z EU na většinu zboží. Tlačí ji také k nákupu amerických energetických zdrojů a polovodičů za stovky miliard dolarů. USA naopak nezavazuje v podstatě k ničemu. Navíc ho Trump porušuje dle libosti, jako například nyní u italských těstovin.

Hlavní výhodou dohody EU-USA je, že nevstoupila v platnost a podle Komise „čeká na další kroky“. Kvůli jednostrannému zvýhodnění Spojených států už Leyenovou grilují unijní politici i byznysmeni. Podle některých dokonce Komise nepostupuje podle evropského práva. Jan Exner ale tato obvinění pro SZ Byznys vyvrací.

„Došlo ke společnému politickému prohlášení EU a USA, nikoli ke schválení právně závazné mezinárodní smlouvy. Prohlášení stanovilo politické závazky a parametry – například strop amerických cel na 15 procent pro většinu evropského zboží. Právně závazné kroky na straně EU provedou instituce standardní legislativní cestou. Komise navrhla dohodu, schválit ji musí parlament a Rada EU. Tím je respektován institucionální rámec smluv,“ vysvětluje expert na evropské právo.

Snížení cel jako náhrada ztrát způsobených americkým výpadkem z evropských příjmů nemusí stačit. Unie má ale další želízko v ohni. Investiční projekt Global Gateway vedený českým komisařem Síkelou ze státních a soukromých zdrojů Evropy získal v říjnu 300 miliard dolarů. Došlo k tomu před plánovaným rokem 2027 a nyní Síkela cílí na částku o sto miliard vyšší. Čechům se tak otvírá cesta do Afriky

„České firmy mají v Africe co nabídnout. Patříme k top 10 na světě v oblasti 3D tisku, turbín, pump a dalších produktů. Tyto oblasti mají v Global Gateway své využití. Máme velmi dobré vztahy s africkými zeměmi, protože jsme v minulosti kontinent nekolonizovali na rozdíl od mnoha evropských zemí. Sundejme si klapky z očí a využijme toho,“ vyzývá europoslanec Jan Farský (STAN).

Gigantické investiční projekty ale nabízí i globální konkurence. Největší z nich vede Peking výstavbou Nové Hedvábné stezky. Do ní nateklo podle oficiálních zdrojů přes bilion dolarů, tedy zhruba celé HDP Nizozemska.

Vypadá to, že silnější globální hráči, tedy Spojené státy a Čína, Evropě svým přístupem ke zbytku světa nahrávají do karet. Investiční projekty Pekingu se proslavily špionážními aférami. Donald Trump během necelého roku dokázal poškodit důvěryhodnost USA jako obchodního partnera natolik, že poptávka po mnohdy těžkopádném ale stabilním přístupu EU ve světě roste. Teď si jen Evropa nesmí stát sama v cestě.