Článek
Jak píše agentura DPA, vítězná próza se jmenuje Holanďanky. Protagonistkou je fiktivní spisovatelka, která se s partou divadelníků vypravila do jihoamerické džungle po stopách dvou nizozemských občanek, jež roku 2014 zmizely v Guatemale. Zůstal po nich jen digitální fotoaparát obsahující záhadnou sérii desítek po sobě pořízených snímků.
Umělci vedení německy hovořícím režisérem chtěli téma zmizelých žen zpracovat formou takzvané divadelní rekonstrukce. Spisovatelka měla zaznamenat vznik projektu. Čím hlouběji do džungle se však výprava dostala, tím více účastníky pohlcoval prales, až z projektu zcela sešlo, popisuje týdeník Die Zeit. Román začíná až o několik let později, kdy má spisovatelka přednést řeč o poezii a místo toho začne líčit okolnosti nezdařilé výpravy.
Porota Německé knižní ceny román označuje za literární událost a „fascinující cestu do srdce temnoty“, což je odkaz na stejnojmenné dílo Josepha Conrada pojednávající o cestě do nitra Afriky. Na námět této knihy režisér Francis Ford Coppola natočil film Apokalypsa, odehrávající se pro změnu v době americké války ve Vietnamu.
Podle nakladatelství Carl Hanser Verlag próza Dorothee Elmiger volně odkazuje jak na Conrada, tak na Coppolu. „V tomto metafyzickém románu je západní civilizace přinucena v cizím prostředí nahlédnout do vlastní propasti. Je to zjevná pocta Srdci temnoty od Josepha Conrada, což autorka podtrhuje citací jeho nejslavnější věty ‚Ta hrůza! Ta hrůza!‘,“ napsal o knize deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Spisovatelka Dorothee Elmiger (vlevo) přebírá Německou knižní cenu od Karin Schmidt-Friderichs, prezidentky pořádajícího Svazu německých knihkupců.
Podle jeho recenze Dorothee Elmiger strukturovala svou prózu podobně jako Conrad. Stejně tak využila jejího principu, kdy už v Conradově románu nešlo o přímé líčení, nýbrž na cestu do nitra Afriky vzpomínal v rámcovém příběhu anglický námořní kapitán Charles Marlow.
Výsledek každopádně ukazuje, jak lze účinně využít starou literaturu k vytvoření něčeho nového, skvělého, pochvaluje si kritik Frankfurter Allgemeine Zeitung. Spisovatelka dostane odměnu ve výši 25 tisíc eur, v přepočtu více než 600 tisíc korun.
Čtyřicetiletou autorku knihy Dorothee Elmiger znají také čeští čtenáři. Rodačka ze švýcarského města Wetzikon už v roce 2015 představila svou tvorbu libereckým čtenářům. Naposledy před čtyřmi roky pak byla hostem pražského veletrhu Svět knihy, kde v rámci programu Das Buch uvedla román o cukru a kolonialismu nazvaný Aus der Zuckerfabrik.
Spisovatelka, jež dříve obdržela Švýcarskou knižní cenu, dnes žije v USA. Holanďanky jsou její čtvrtý román.
Německá knižní cena existuje od roku 2005, uděluje ji Svaz německých knihkupců. Patří k nejvýznamnějším literárním oceněním v německojazyčném světě, vítězi se kromě finanční prémie dostává zvýšené pozornosti také za hranicemi Německa, Rakouska a Švýcarska. K dřívějším laureátům patří Lutz Seiler, Bodo Kirchhoff, Robert Menasse, Saša Stanišić nebo Kim de l'Horizon.
Ocenění je spjato s Frankfurtským knižním veletrhem, jednou z největších literárních akcí na světě. Letošní ročník začíná tuto středu, potrvá do neděle. Ani letos mezi vystavovateli nechybí Česko, které se v roce 2026 stane čestným hostem.
Kromě Německé knižní ceny pořadatelé veletrhu vždy vyhlašují ještě Mírovou cenu německých knihkupců, jejímž laureátem se roku 1989 stal Václav Havel. Letos ji v bývalém frankfurtském kostele Paulskirche, kde zasedal první německý parlament, převezme sedmasedmdesátiletý historik a esejista zabývající se dějinami východní Evropy Karl Schlögel. Dle pořadatelů jako jeden z prvních Němců varoval před ruským prezidentem Vladimirem Putinem a jeho expanzivní politikou.
