Článek
Od konce srpna, kdy SZ Byznys zveřejnil článek o „spících akciích“ z kupónové privatizace, se v Centrálním depozitáři cenných papírů (CDCP) něco pohnulo. Z více než půl milionu nezařazených účtů požádalo o výpis ze svého majetku přes 4400 lidí.
„Zhruba pětina z nich zjistila, že na jejich účtu skutečně nějaké akcie leží,“ říká v rozhovoru šéf CDCP Ondřej Dusílek.
Podle něj se díky zájmu náhle zrychlilo tempo převodů účtů do zařazené evidence – tedy k brokerům a bankám, přes něž lze akcie aktivně spravovat, nebo prodat a zpeněžit. „Dřív se přesouvalo kolem dvou set účtů měsíčně, teď je to zhruba dvojnásobek,“ přibližuje Dusílek.
Centrální depozitář cenných papírů
Centrální depozitář cenných papírů, a. s., je společnost působící v oboru vypořádání obchodů s cennými papíry na českém kapitálovém trhu. Jejím hlavním úkolem je správa a vedení centrální evidence cenných papírů na území České republiky. Jediným jejím akcionářem je Burza cenných papírů Praha.
Na konci léta zůstávalo v nezařazené evidenci kolem 529 tisíc účtů, z nichž asi 130 tisíc obsahovalo kotované akcie s tržní hodnotou přes 35 miliard korun. U více než 11 tisíc účtů jsou cenné papíry vedené na zemřelé a hodnota těchto akcií obchodovaných na burze přesahuje 700 milionů korun.
Na druhou stranu je třeba dodat, že i přes aktuální zvýšený zájem zůstávají stále statisíce účtů, u nichž se jejich majitelé zatím neozvali. A velká část z nich pravděpodobně zůstane neaktivní ještě dlouho, nebo navždy.
Někteří velcí hráči stále „spí“
Nejčastěji se podle depozitáře mezi zapomenutými akciemi objevují velké tituly jako ČEZ, Komerční banka a Philip Morris ČR, tedy firmy, které byly ještě v původním Středisku cenných papírů a nikdy se plně nepřevedly pod současnou evidenci.
„V mnoha případech jde o akcionáře, kteří své akcie drží dlouhodobě a nemají důvod s nimi hýbat. Dividendu dostanou i tak, takže necítí potřebu nic měnit,“ vysvětluje šéf depozitáře.
Právě komfort inkasovat dividendu i bez aktivní správy účtu je podle něj jednou z hlavních překážek, proč lidé své účty nepřevádějí. „Pokud s akciemi neobchodují, systém je nijak nelimituje,“ dodává.
Paradoxně právě pravidelná výplata dividend udržuje mnoho lidí v pocitu, že není třeba nic řešit. „Firmy jako ČEZ nebo Komerční banka vyplácejí dividendy prostřednictvím svých bank. Lidem stačí přijít s občanským průkazem na pobočku, kde si peníze mohou vyzvednout,“ popisuje Dusílek.
I když si ale akcionář pro dividendu nepřijde, peníze nezmizí. „V takovém případě je společnost drží několik let jako nevyplacenou dividendu. Po uplynutí této lhůty už s nimi může naložit podle svých stanov,“ vysvětluje.
Další velkou skupinu tvoří zmiňované účty zemřelých vlastníků. Tam často dědicové o majetku vůbec nevědí. CDCP dnes nabízí možnost ověřit existenci účtu zemřelého online, pomocí rodného čísla a čísla dědického řízení. Pokud systém potvrdí, že účet existuje, musí notář znovu otevřít dědictví a požádat o výpis.
Ondřej Dusílek
Ondřej Dusílek
- Svoji kariéru započal v roce 2005 jako analytik ve společnosti Univyc, dceřiné společnosti Burzy cenných papírů Praha.
- V roce 2012 absolvoval stáž v City of London Corporation, která zahrnovala dvouměsíční pracovní zkušenost na London Stock Exchange.
- V letech 2013 a 2014 se podílel jako poradce na projektu Světové banky zaměřeném na modernizaci kapitálového trhu v Ázerbájdžánu.
- V roce 2017 byl zvolen do představenstva Centrálního depozitáře a o dva roky později byl jmenován jeho generálním ředitelem a zároveň byl zvolen do představenstva Burzy cenných papírů Praha.
- V roce 2024 byl zvolen do představenstva Evropské asociace centrálních depozitářů (ECSDA).
- Vystudoval Ekonomickou fakultu VŠB-TU Ostrava, obor finance (2003) a obor eurospráva (2005).
- V roce 2016 absolvoval Diploma for graduates in Banking na University of London.
Dusílek upozorňuje, že bez zásahu státu to dál nepůjde. „Dokážu si představit právní úpravu, která by stanovila jasnou lhůtu, během níž se musí majitel nebo dědic přihlásit. Po jejím uplynutí by majetek mohl například propadnout státu,“ říká. Podobné modely podle něj fungovaly třeba u starých vkladních knížek.
Registr nyní připravuje jednání s Ministerstvem financí. Díky dočasnému přístupu do registrů obyvatel totiž depozitář poprvé získal přesnější přehled, kolik účtů skutečně patří zemřelým. „Teď máme konečně data, o která se můžeme opřít,“ dodává Dusílek.
Náklady i bezcenné papíry
Proč tedy depozitář sám neobesílá držitele účtů? Podle Dusílka by to bylo příliš drahé a prakticky neproveditelné. „Nešlo by to běžnou poštou kvůli ochraně osobních údajů, doporučený dopis by znamenal statisíce zásilek a obrovské náklady,“ vysvětluje.
Podobně komplikované je i čištění účtů od bezcenných akcií, tedy těch, které patří zaniklým nebo neobchodovaným firmám. Lidé je mohou darovat Nadačnímu fondu CDCP, ale depozitář s nimi sám nemůže nijak nakládat. „Nemáme právo cenné papíry zcizit nebo účet zrušit, dokud není prázdný,“ vysvětluje.
Na Slovensku podle Dusílka zavedli povinné fixní poplatky za každý účet, i ty neaktivní, na kterých jsou i jednotky cenných papírů s nulovou hodnotou, a tím lidi motivovali, aby se svých bezcenných akcií zbavili. „Tam se ale značná část poplatků nikdy nevybere a vytváří to účetní zátěž,“ říká.
Zároveň varuje před pochybnými zprostředkovateli, kteří se v minulosti snažili z této neznalosti těžit a slibovali vypátrat akcie, na které už lidé zapomněli. „Pamatujeme si kauzu Ztracené miliardy, kde si někteří lidé stěžovali, že platili vysoké poplatky a nic za to nedostali. Dnes už podobné projekty naštěstí nevidíme,“ dodává.
Pro samotný depozitář představují statisíce „spících“ účtů, které nikdo nespravuje, administrativní zátěž a omezení při úpravě ceníků. „Posílat faktury na jednu korunu například za tři kusy bezcenných akcií je absurdní. Existence nezařazených účtů nás zásadně omezuje ve standardizaci provádění korporátních akcí, jak je to běžné v západní Evropě,“ doplňuje Dusílek.
Podle něj by problém mohl reálně vyřešit jen zákonný rámec, který by jasně stanovil, co se s neaktivními účty děje. Do té doby se centrální depozitář může spoléhat jen na informovanost veřejnosti.
