Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Český kapitálový trh je v mnoha ohledech stále mladý. Po 33 letech intenzivního vývoje už ale nelze říct, že je v plenkách – spíše jsme dospěli do fáze školky. Stejně jako tam, i zde platí jasná pravidla, limity, omezení a funguje dohled. Kdo je opakovaně porušuje, může být ze „školky“ nakonec vyhozen. Každým rokem je vidět pokrok – roste vzdělávání, podpora i kvalita regulace.
Dnes už tedy nejsme „divokým Východem“ a nabízíme relativně stabilní investiční prostředí, které láká tuzemské i zahraniční investory. To ale neznamená, že v něm není dostatek „raubířů“. Mnozí se do školky sice zapsali, ale pravidla nehodlají respektovat. Kontrolní mechanismy obcházejí, a jejich počínání pak může poškodit nejen ostatní „žáky“, ale i celý trh. Proto by investoři měli být maximálně obezřetní a klást si správné otázky ještě předtím, než někomu svěří své peníze.
Kauzy, které otřásly důvěrou
Letošní rok přinesl řadu kauz z tuzemského kapitálového trhu. Několik investičních skupin se dostalo do problémů a přestaly splácet své závazky. Nejčastější příčinou byly přehnané emise korporátních dluhopisů a neschopnost získat nové investory pro výplatu těch starších. Problémy se nevyhnuly ani fondům, které tyto skupiny založily k financování svých projektů.
Důsledkem jsou tisíce rozzlobených investorů, stovky nervózních finančních poradců a desítky frustrovaných institucí, které pak čelí poklesu důvěry v celý investiční trh.
Co by vás k tématu mohlo zajímat
Jednou z obvyklých reakcí na podobné problémy bývá zpřísnění regulace. K tomu ale dochází průběžně a český trh v tomto směru za západními zeměmi nijak výrazně nezaostává.
Skutečné řešení mají v rukou samotní účastníci trhu – prostřednictvím vzdělávání a osvěty. A to jak na straně tvůrců investičních produktů, jejich správců a distributorů, tak především mezi samotnými investory, na které nakonec dopadají všechny následky.
Jak se chránit?
Každý investor by si měl před investicí položit několik zásadních otázek. Odpovědi mohou odhalit takzvané „červené vlajky“. Když jich uvidíte příliš, raději utíkejte.
1. O jaký produkt jde? Ne všechno, co se nazývá „fondem“, skutečně fondem je. Rozdíl mezi fondem dle §15 zákona o investičních společnostech, fondem kolektivního investování a fondem kvalifikovaných investorů je zásadní. Stejně tak se často objevují nepřesnosti u dluhopisů, směnek či certifikátů. Investor by měl přesně vědět, co kupuje, jaká má práva, rizika a jak (a zda vůbec) je produkt zajištěný.
2. Je pro mě tento produkt vhodný? Každému vyhovuje něco jiného – v práci, ve vztazích i v investicích. Digitální éra otevřela obrovské možnosti, ale také ztížila orientaci. Kvalitní poradce by měl pomoci sestavit portfolio odpovídající životní situaci, plánům a cílům investora. To, že si něco koupil soused, opravdu neznamená, že to musím koupit i já.
3. Kdo za produktem stojí? Každý fond nebo emisi vytvářejí konkrétní lidé. Díky internetu (a dnes i AI) si je lze snadno prověřit – pár minut hledání může předejít drahému omylu. Pozor na projekty typu „one man show“, kde o všem rozhoduje jediný člověk. Vždy je lepší, když klíčová rozhodnutí dělá zkušený tým.
4. Jaká je historie subjektu? Minulé výnosy nejsou zárukou budoucích, ale smysl má podívat se, zda firma či fond dlouhodobě plní, co slibuje. U developerů je to výstavba a prodej nemovitostí, u akciových fondů efektivní správa portfolia. Důležitější než čísla jsou konzistence a transparentnost strategie.
5. Jaká je vlastnická struktura? Jsem spoluvlastníkem projektu, nebo jen věřitelem? Zůstávají investované prostředky v produktu, nebo odcházejí dál bez dostatečného dohledu? Zkuste si představit nejhorší scénář – co se stane, když projekt zkrachuje? Dostanete alespoň část peněz zpět? Měl subjekt reálná aktiva, která lze zpeněžit?
6. Jaká jsou podkladová aktiva? Investor musí vědět, do čeho fond skutečně investuje. Častým případem jsou subjekty, které se tváří jako realitní nebo private equity fondy, ale ve skutečnosti jen půjčují peníze jiným propojeným firmám. Investor si myslí, že drží podíl na nemovitosti, ale ve skutečnosti vlastní pohledávku – tedy mnohem rizikovější aktivum.
7. Jaká je struktura dluhu? Finanční páka je legitimní nástroj, ale funguje oběma směry. Přehnané zadlužení může zlomit vaz i jinak dobrému projektu. Dobrým ukazatelem je LTV – poměr dluhu k hodnotě aktiv. Sledujte nejen úvěry, ale i vydané dluhopisy či směnky. Čím vyšší celkové zadlužení, tím větší riziko.
8. Jak je rozloženo riziko? Diverzifikace je základ. Platí to jak pro osobní investiční portfolio, tak pro jednotlivé produkty. Riziko lze rozložit buď napříč různými třídami aktiv (akcie, dluhopisy, nemovitosti, private equity apod.), nebo mezi více projektů v rámci jedné třídy.
Ptejte se, prověřujte a nenechte se uchlácholit marketingovými sliby. Zajímejte se o doložitelná fakta a informace. V konečném důsledku je odpovědnost za investiční rozhodnutí vždy na vás.
