Peking drží v ruce trumf v podobě vzácných zemin, o čem jednali Trump a Si

Bylo to setkání, při němž šlo o osud největšího obchodního svazku v lidských dějinách. Americký a čínský prezident Donald Trump a Si Ťin-pching ve čtvrtek hledali cestu k utišení obchodní války, která vypukla po návratu republikánského politika do Bílého domu. Podle odhadů si přitom loni obě země vyměnily zboží a služby za v přepočtu více než 13 bilionů korun. Jak očekávané jednání vlastně dopadlo?

Další eskalace v obchodní válce mezi dvěma největšími ekonomikami světa je, zdá se, zažehnána. Tedy alespoň pro tuto chvíli. Tak by se snad dal číst výsledek čtvrtečního rokování amerického a čínského prezidenta v jihokorejském Pusanu. Donald Trump dokonce po rozhovorech se Si Ťin-pchingem mluvil o „úžasném setkání“. Což je ovšem tvrzení, které se ze střídmých prohlášení čínské strany dá jen těžko ověřit.

Právě Čína se po letošním Trumpově návratu do Bílého domu stala jedním z hlavních cílů jeho tarifní baráže. Peking si to líbit nenechal, mezi velmocemi se tak rozpoutala přestřelka plná odvetných opatření. Přitom loni si podle Úřadu amerického obchodního zmocněnce (USTR) vyměnily zboží a služby za v přepočtu více než 13 bilionů korun.

„Vztahy mezi Čínou a USA jsou (teď) na jednom z nejnižších bodů v podstatě od 70. let, kdy došlo k čínsko-americkému sblížení,“ říká politolog a expert na východní a jižní Asii z Metropolitní univerzity Praha Aleš Karmazin. V rozhovoru pro podcast 5:59 podotýká, že právě v potřebě řešit zmíněný propad spočíval význam pozorně sledovaného jednání. A jak dopadlo? Podle Karmazina „poměrně slušným výsledkem“ – nicméně i díky tomu, že se prý žádné skutečně zásadní ujednání ani nedalo čekat.

Trump a Si ve čtvrtek z Jižní Koreje nakonec odcestovali s rámcovou dohodou, která obsahuje ze strany Číny zejména roční pozastavení omezení vývozu vzácných zemin, což je materiál klíčový pro velkou část moderní průmyslové výroby. Asijská země také například obnoví nákupy sóji od amerických producentů. Naopak Spojené státy souhlasily se snížením cel na čínské zboží o deset procentních bodů.

„Je to dobrý výsledek pro obě dvě strany, které do toho investovaly poměrně hodně politické energie a pro něž ta situace byla velmi citlivá,“ dodává expert s tím, že klíčové teď nicméně bude to, jestli dohodu z Pusanu budou následovat i nějaké další reálné kroky. Z Karmazinova pohledu jsou totiž v pozadí stále patrná některá „strukturální napětí“, ať už jde o Trumpův záměr snižovat americký obchodní deficit, nebo snahu krotit Čínu v jejím technologickém vzestupu.

Zmíněné restrikce pro čínský vývoz kovů vzácných zemin, které měly vstoupit v platnost 8. listopadu, budily ve světě silné obavy třeba v automobilovém průmyslu. Řada výrobců varovala, že může dojít k nedostatku součástek, a dokonce až k uzavírání závodů.

Čína má totiž pod kontrolou až 70 procent globální těžby těchto nerostů. „Využití vzácných zemin je jednou z nejsilnějších karet (Pekingu ve sporech s USA),“ říká Aleš Karmazin, který upozorňuje, že nejde jen o samotnou těžbu, protože ještě vyšší podíl Číně připadá ve zpracovatelské fázi, v níž jsou tyto kovy připraveny k průmyslovému použití: „Ta dominance je skutečně v různých fázích produkčního řetězce. A právě proto je to tak účinný a strategický nástroj.“

Jenže účinnými „zbraněmi“ disponuje i druhá strana velmocenské přetahované. Navyšování amerických celních tarifů na dovážené zboží totiž těží i z faktu, že export výrobků a služeb do zahraničí má pro čínské hospodářství stále velmi důležitou roli. Podle akademika z Metropolitní univerzity Praha na něm závisí zhruba pětina čínského HDP. Trumpova cla tak prý jsou cítit, přestože Čína výpadek částečně kompenzovala přesměrováním některého exportu do jiných zemí, převážně do jihovýchodní Asie.

„Klíčovým cílem je přenastavit ekonomiku tak, aby byla tažená domácí spotřebou a hlavně spotřebou domácností. (…) Číně se to ale nedaří,“ popisuje Karmazin.

Do mezinárodního obchodního a mocenského střetu s Washingtonem vstupuje také další čistě čínský kontext. Z nejrůznějších náznaků pronikajících z jinak jen málo transparentního politického systému je totiž podle Aleše Karmazina možné usuzovat aktuálně silnou domácí pozici prezidenta Si Ťin-pchinga.

V čele čínské komunistické strany stanul už v listopadu 2012, hlavou státu se pak Si stal v březnu následujícího roku. Letos se prý nicméně spekulovalo o tom, že jeho pozice slábne.

„Skutečně na pár týdnů (Si Ťin-pching) zmizel z politického a diplomatického výsluní. Ale teď se zdá, jako by se někdy v září nebo říjnu vrátil s takovým plným úderem, kdy se zbavil oponentů. Myslím, že i pro jeho domácí politickou situaci mohlo být důležité to, že Čína dokázala velmi dobře zvládnout ta vyjednávání (v dosavadním sporu s USA),“ podotýká český politolog s tím, že pozici Pekingu nakonec posílilo i to, že Donald Trump naopak dával už dopředu najevo, že o dohodu velmi stojí a že je připravený i k ústupkům.

Donald Trump po setkání nešetřil superlativy:

Při jednání mezi oběma delegacemi pak měla přijít řada také na téma, které minimálně Evropu enormně zajímá: Válka na Ukrajině, kde Rusko útočí už více než tři a půl roku. A zatímco velká část Západu se snaží na režim Vladimira Putina vytvářet tlak a pomocí sankcí a mezinárodní izolace navýšit náklady za jeho agresi, Čína zůstává na mezinárodním poli klíčovým ruským partnerem a tvrdí, že v konfliktu zastává neutrální pozici.

A podle Trumpa se právě dění kolem Ukrajiny na schůzce se Si Ťin-pchingem probíralo „dlouho a důkladně“. „On (čínský prezident) nám pomůže, v otázce Ukrajiny budeme spolupracovat,“ dodal také šéf Bílého domu, když průběh schůzky komentoval na palubě speciálu Air Force One.

Jenže expert Karmazin upozorňuje na to, že vůbec není jisté, jestli nějaký takový příslib z čínské strany zazněl. A i kdyby ano, dost možná se jednalo jen o obecný výrok, který vůbec nemusí znamenat budoucí tlak na Putina. Peking totiž nemusí mít na míru zrovna velký zájem. „Číně v podstatě vyhovuje to, že USA musí věnovat konfliktu na Ukrajině nějakou diplomatickou, materiální, vojenskou pozornost a nemohou se soustředit na Tchaj-wan nebo Čínu. Takže si myslím, že Si nebude výrazně aktivním partnerem,“ říká politolog Karmazin.

V podcastu 5:59 také uslyšíte, jakou roli v jednáních mezi Čínou a USA hrají podle Aleše Karmazina osobní vztahy prezidentů obou zemí nebo jakým způsobem Trumpův návrat k moci poznamenal síť spojeneckých vztahů, kterou si Spojené státy v Asii vypěstovaly. Poslechněte si v přehrávači v úvodu článku.