Bill Gates nabídl vlastní recept na zlepšení života na Zemi

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Právě jsme vyhráli válku proti podvodu se změnou klimatu, ohlásil euforicky Donald Trump na sociálních sítích. Reagoval tak na nové memorandum Billa Gatese, které spoluzakladatel Microsoftu zveřejnil koncem října, měsíc před 30. klimatickou konferencí OSN (COP30) v brazilském Belému.

Trump nebyl sám, kdo text interpretoval jako překvapivou kapitulaci. Podobně zmatené titulky se objevily i v médiích v Česku, jako například: „Mýlil jsem se, řekl Gates. Změny klimatu podle něj lidstvo nezahubí“.

Problém je, že Bill Gates nic takového nenapsal. Ve svém textu ani jednou netvrdí, že by se v minulosti mýlil. Klimatickou změnu nadále označuje za velmi důležitý problém, který „je třeba vyřešit“. To, co Gates udělal, není ideologický obrat, ale spíše pokus o „brutální pragmatismus“ tváří v tvář nepříjemné realitě. Vyzval svět, aby přestal měřit úspěch jen v desetinách stupně Celsia a začal jej počítat v zachráněných lidských životech. Je to výzva k přehodnocení priorit v situaci, kdy peněz na pomoc nejchudším dramaticky ubývá.

Než se pustíme do analýzy, proč Gatesův text způsobil takový rozruch, je klíčové podívat se, co v něm doopravdy stojí. Gates, jak jsme uvedli, nepopírá vážnost situace. Naopak zdůrazňuje, že „každá desetina stupně oteplení, které zabráníme, je nesmírně přínosná, protože ve stabilním klimatu je jednodušší zlepšovat lidem život“.

Terčem jeho slov má být katastrofický pohled na budoucnost lidstva v měnícím se klimatu – tedy představa, že „za pár desetiletí změna klimatu zdecimuje civilizaci“, abychom citovali Gatesova slova. Tento pohled je podle něj nejen věcně nesprávný – změna klimatu nepovede k zániku lidstva a lidé budou schopni žít a prosperovat na většině míst na Zemi – ale především škodí celé věci. Vede totiž veřejnost i elity k tomu, aby se příliš soustředily na krátkodobé emisní cíle, a tím „odvádí zdroje od nejefektivnějších opatření, která bychom měli dělat, abychom zlepšili kvalitu života v oteplujícím se světě“.

Své tvrzení, že apokalypsa se nekoná, opírá o data o pokroku v inovacích. „Před deseti lety,“ píše Gates, „Mezinárodní energetická agentura (IEA) předpovídala, že do roku 2040 bude svět vypouštět 50 miliard tun oxidu uhličitého ročně. Jen o desetiletí později prognóza IEA klesla na 30 miliard tun a předpokládá se, že emise v roce 2050 budou ještě nižší.“

A dodává: „Přečtěte si to znovu: Za posledních 10 let jsme snížili projektované emise o více než 40 procent.“ To se podle něj nestalo náhodou, ale díky inovacím. Klíčovým faktorem je, že u technologií jako solární energie, větrná energie, baterie a elektromobily klesla takzvaná „zelená přirážka“ – rozdíl mezi cenou „čisté“ a „špinavé“ technologie – na nulu, nebo do záporných hodnot.

Druhý pilíř Gatesovy argumentace je filozofický. Tvrdí, že jsme si zvolili špatnou metriku úspěchu. Zaměřili jsme se na jediné číslo – globální teplotu – které je sice důležité, ale samo o sobě nic neříká o tom, jak se lidem daří.

„Globální teplota nám neříká nic o kvalitě lidských životů,“ argumentuje. „Pokud vám sucho zabije úrodu, můžete si stále dovolit jídlo? Když přijde extrémní vlna veder, můžete jít někam s klimatizací?“ A navrhuje přejít na měřítko, kterým je lidský blahobyt.

Gates také upozorňuje, že absolutní priorita snižování emisí může mít devastující následky. Uvádí příklad nejmenované vlády chudé země, která ve snaze snížit emise zakázala syntetická hnojiva, což vedlo ke zhroucení výnosů, mnohem menší dostupnosti potravin a raketovému růstu jejich cen.

Třetí pilíř je nejpraktičtější. Gates tvrdí, že ačkoli změna klimatu poškodí chudé lidi nejvíce, pro drtivou většinu z nich nebude jedinou ani největší hrozbou pro jejich životy a blahobyt. Největšími problémy jsou chudoba a nemoci, tak jako tomu bylo vždycky. Jinými slovy, klimatická změna do budoucna bude působit potíže, ale chudoba a nemoci jsou krize už dnes a zabíjí miliony lidí ročně.

Cituje zprávu o studii Climate Impact Lab z Chicagské univerzity, která modelovala, co se stane s počtem úmrtí v důsledku klimatu, pokud se započítá očekávaný ekonomický růst chudých zemí do konce století. Odpověď: počet předpovězených úmrtí klesne o více než 50 procent. Už sám ekonomický rozvoj chudých zemí tedy sám o sobě je adaptací na život na teplejší planetě.

Na základě těchto tří pilířů Gates formuluje dva konkrétní návrhy pro nadcházející klimatický summit. Zaprvé, přestat se soustředit jen na vágní národní závazky a místo toho se zaměřit na snižování „zelené přirážky“ v pěti klíčových sektorech (výroba, elektřina, zemědělství, doprava, budovy). A zadruhé si přiznat, že peníze jsou omezené, a proto je nutné rigorózně měřit dopad každé investice.

Jako příklad uvádí vakcinační alianci Gavi, která dokáže zachránit život za zhruba 1000 dolarů, a tvrdí, že „každé úsilí ve světové klimatické agendě by mělo projít podobnou analýzou“.

Proč ale přichází Gates s touto změnou optiky právě teď? Jak sám vysvětlil v rozhovoru pro stanici CNBC, nejde ani tak o filozofický obrat, jako spíše o reakci na tvrdá data. Poprvé po pětadvaceti letech totiž klesají rozpočty bohatých zemí určené na pomoc těm chudým. A neklesají málo, ale „poměrně významně“. To si vynucuje nepříjemné kompromisy.

Gates uvádí jako příklad už zmiňovanou globální alianci pro vakcíny Gavi, která dokáže prokazatelně zachránit lidský život za částku kolem tisíce dolarů. Jenže Gavi bude mít v příštích pěti letech o 25 procent méně peněz než dosud. „Letošní rok je první, ve kterém zemře více dětí než v roce předchozím,“ shrnul Gates pro novináře.

V této situaci se podle něj musí přestat hrát na oddělené rozpočty – jeden na klima a druhý na zdraví. Je nutné se ptát, co přinese víc užitku. „Pokud byste mi řekli: ‚Hej, co takhle 0,1 stupně versus vymýcení malárie?‘ Nechám teplotu stoupnout o 0,1 stupně, abych se zbavil malárie,“ prohlásil.

Nejde tedy o nějaké „prozření“ ohledně existence změny klimatu. Jde o výzvu k přísné analýze nákladů a přínosů v situaci, kdy peníze určené na klima jsou podle něj často utráceny za méně efektivní projekty, které odčerpávají zdroje pro osvědčená opatření, jako jsou vakcíny nebo lepší osiva.

Gatesův klid a optimismus navíc vycházejí z faktu, že svět už není na trajektorii k těm nejhorším scénářům změny klimatu. Bývalý šéf Microsoftu uvádí, že současný konsenzus je oteplení o 2 až 3 °C do roku 2100, a další s ním souhlasí. Přehled organizace Climate Analytics, který shrnuje různé projekce, mluví o oteplení o 2,2 až 3,4 °C – a to proti době před průmyslovou revolucí, tedy zhruba 0,8 až 2 °C proti současnosti.

Situace se přitom nezlepšila sama od sebe. Svět před několika desítkami let začal investovat do rozvoje a podpory „zelených“ technologií a to má své výsledky. Nejsou dokonalé, ale nějaké jsou.

Podle Gatese je hlavní důvod úspěchu to, že například u solárních panelů, větrných elektráren či elektromobilů „zelená přirážka“ významně klesla, v některých případech a za některých okolností až na nulu.

Jeho „zrada“ je tedy ve skutečnosti jen konstatováním, že strategie, kterou razili leckdy „proroci“ klimatické změny, byla alespoň částečně úspěšná. Což, dodejme, neznamená, že není důvod kritizovat provedení.

Přes rozruch, který Gatesova esej vzbudila v Česku nebo v USA, se do značné míry věnuje i jiným tématům, než jaká zajímají veřejnost v těchto zemích. Jak Gates opakuje v textu i ve vyjádřeních pro novináře, bohaté země si s adaptací na změnu klimatu podle jeho názoru poměrně jednoduše poradí. Náklady pro USA nebo Evropu budou jen zlomkem celkového HDP.

Předmětem zájmu pro Gatese jsou spíše například farmáři v Keni, kteří žijí z jednoho hektaru půdy a vydělávají dva dolary denně. Pro ně je větší hrozbou možné letošní sucho po zbytek roku, nebo malárie, než oteplení o 0,1 °C za dvacet let.

Proto Gates tvrdí, že řešením otázky změny klimatu – a nezbytné adaptace – je ekonomický rozvoj, ne snižování ceny emisí za každou cenu. To je stejný postoj jako třeba u známého „skeptického ekologa“ Bjørna Lomborga.

Proto podle Gatese jsou tak nejlepšími „klimatickými investicemi“ ty do zdraví a zemědělství. V Keni prý nové odrůdy kukuřice odolné suchu zvýšily farmářům výnosy o 66 %, což se rovnalo pěti měsícům příjmu navíc. To je adaptace v praxi.

I když Gates v textu nijak nezpochybňuje nutnost politických řešení problémů vyvolaných změnou klimatu, podpora by podle něj měla směřovat především k podpoře inovací. Jeho recepty jsou technologické: vymazat „zelenou přirážku“ a přesně měřit dopady.

Tento technologický optimismus je místy až nakažlivý, ale nemusí být zcela reálný. Například když Gates mluví o rychlém škálování bezemisního cementu a oceli nebo o nadšení pro „zlatý“ geologický vodík. O technologiích přímého zachycování CO2 ze vzduchu (DAC) ani nemluvě.

Gatesův optimismus data ne vždy potvrzují. Jak upozornil Energy Institute a deník Financial Times, nízkouhlíkové zdroje zatím nestačí pokrývat ani nárůst globální poptávky, natož aby nahrazovaly fosilní paliva. Čistých zdrojů tedy nepřibývá ani tak rychle, aby stačily pokrýt rozdíl mezi letošní a loňskou spotřebou energie.

Stejně tak Gates zjednodušuje, když říká, že obnovitelné zdroje jsou levnější. Jak upozorňuje IEA, vztah mezi levnou výrobou ze solárního panelu a účtem pro koncového spotřebitele je složitý, protože zahrnuje náklady na sítě a zálohování.

A konečně, jeho technologická řešení pro Afriku, jako jsou nová osiva a hnojiva, čelí kritice za to, že zvyšují závislost farmářů na korporacích a bez dalších změn nemusí nutně vést ke zlepšení jejich životů.

Gatesův text však není třeba číst jako nezúčastněnou analýzu stavu světa. Musíme ho číst jako to, čím je: manifest aktivisty. Gates není pozorovatel, je to hráč. Sám přirovnal tento moment ke svému slavnému memorandu „Internet Tidal Wave“, kterým před třiceti lety otočil směřování celého Microsoftu. Nyní se snaží otočit směřování globální klimatické politiky. Jeho motivací je snížit lidské utrpení. A v tomto boji, zdá se, pravda snese nějaký ten šrám.

Ne, že by Gates lhal. Ale vybírá si fakta a lakuje technologický pokrok narůžovo, protože potřebuje burcovat a přesvědčit svět, aby investoval do jeho řešení – ať už jde o fond Breakthrough Energy, reaktory TerraPower nebo jeho nadaci.

Můžeme ho za tento optimismus a účelové zjednodušování peskovat. Ale člověku, který na rozdíl od většiny kritiků dlouhodobě „nosí kůži na trh“ a investuje miliardy vlastních peněz do řešení malárie i jaderných reaktorů, se to vyčítá obtížně. Jeho „otočka“ je možná jen připomínkou, že v globálním měřítku jsou naše lokální klimatické debaty vedeny z pozice výjimečného luxusu.