Zásobují svět kakaem na čokoládu. O tu českou se přetahují

/Od zvláštní zpravodajky v Ghaně/

Denně sbírají kakaové boby, finální produkt - čokoláda - se jim ale do rukou dostane jen zřídka.

Když pěstitelům kakaa, s nimiž se setkáváme v Ghaně, dáváme několik tabulek čokolády, kterou jsme pořídili ještě v Česku, přetahují se o to, kdo si je potěžká a bude se s nimi moci vyfotit.

Následně je pečlivě rozdělují na malé kousky a ochutnávají. „Je moc dobrá, chutná sladce,“ říká Comforth Tetteh, jedna ze zdejších pěstitelek.

Jsme v odlehlé komunitě v oblasti Konogo, která leží zhruba dvě hodiny cesty od regionální metropole Kumasi.

Západoafrická Ghana patří vedle Pobřeží slonoviny k největším producentům kakaa na světě, pro Comforth i většinu místních je ovšem tato pochutina vzácností.

Zatímco průměrná česká domácnost ročně spotřebuje okolo devíti kilogramů čokolády, Ghaňané si ji dopřejí zhruba jednou ročně. Každý nákup čokolády musejí pečlivě zvažovat, protože za stejnou cenu můžou mít rýži, která dokáže týden sytit několikačlennou rodinu.

Obal z Česka dovezené čokolády, kterou právě jedí, zdobí kromě kresby kakaového bobu i ikona Fairtrade, tedy certifikace, která garantuje, že byla vyrobena udržitelně a za důstojných podmínek pracovníků.

Ačkoliv zmíněné tabulky vidí poprvé, mají k nim zdejší pěstitelé blíž než kdo jiný. Oni a další farmáři, kteří spadají pod družstvo Kuapa Kokoo, totiž vlastnoručně sbírají kakao, z něhož se následně vyrábí.

A jelikož se rozhodli zapojit do systému Fairtrade, mají nárok na minimální „spravedlivou“ cenu a navíc příplatek 240 dolarů na tunu, který míří do rozvoje komunity. Využívá se k výstavbě škol, stanic s pitnou vodou, zdravotnických zařízení či jiných projektů zkvalitňujících život místních.

Prospěch ve formě prémiového programu mají také z německého obchodního řetězce, se kterým na výrobě čokolády spolupracují.

Jak jsou podobná partnerství pro ghanské pěstitele důležitá, ukazuje i příklad komunity Abekoase.

Tamní farmáři (sdružení pod hlavičkou pěstitelského společenství Fanteakwa) navázali v roce 2019 podobnou spolupráci, jakou mají v Kuapa Kokoo. Začali se podílet na výrobě čokolády, jejíž prodeje ale nebyly uspokojivé a projekt před pár lety skončil.

Byť nyní nemají pro udržitelné kakao odběratele, dál pěstují v souladu s fair trade. A živí naději, že se objeví někdo, kdo ho od nich bude chtít kupovat. Bez fairtradeového příplatku ale tratí.

Místní si stýskají, že okusili dobrý život a pak o něj přišli. Dříve si mohli dovolit jezdit autem, teď jim nezbývá, než se po okolí pohybovat na kole. A zatímco před lety jim peníze ze sezonního prodeje kakaa vystačily na celý rok, teď se musejí poohlížet po přivýdělku jinde.

Ofori Gyekye Kennedy pěstuje kakao, předsedá místnímu sdružení farmářů a do toho se živí jako učitel. Ke své komunitě cítí závazek a trápí ho, že jí kvůli propadu v tržbách nedokáže víc pomáhat.

V minulosti zde díky systému Fairtrade vznikly stanice s pitnou vodou, školy a další zařízení. Místní měli možnost účastnit se edukačních programů, které jim pomáhaly osvojit si dovednosti v oblasti IT nebo zasahovaly proti dětské práci.

Fairtrade se podílel i na zlepšení biodiverzity a výsadbě stromů. To všechno je teď pryč.

Místní pěstitelé, pohánění silnou náboženskou vírou, se upínají k tomu, že se v dohledné době opět objeví vlivný odběratel a jejich život bude zase jednoduší. „Jak dlouho ale máme čekat?“ ptají se.

Živobytí jim v poslední době komplikuje vícero překážek. Jednou z těch hlavních je klimatická krize, která si svou daň vybírá i na pěstování kakaa.

Nepravidelné srážky a příliš vysoké teploty podle výzkumníků přispívají k poklesu kvantity i kvality sklizně. Problém představují zejména škůdci a nákazy, které se v těchto podmínkách snáze šíří - zejména pak černá hniloba plodů nebo viróza zduřelých výhonků kakaovníku.

George Ansah pěstuje kakao přes čtvrt století a mimoto působí v místní komunitě jako kněz.

Na své plantáži nám namátkou vede k jednomu ze stromů, který má na sobě kakaové boby s tmavými fleky - znak nákazy černou hnilobou a toho, že je nelze dále využít. Podobných okolo sebe vidíme desítky. „Ročně můžu kvůli nákaze přijít až o polovinu sklizně,“ popisuje.

Propad silně pociťuje i podstatně větší družstvo Kuapa Kokoo, které sdružuje přes 100 tisíc členů. „Když potřebujeme deště, nepřichází. A pak začne pršet v době, kdy se to už nehodí,“ přibližuje Frank K. Okyere, který má v družstvu na starosti otázky spojené s životním prostředím, a tudíž i mírnění dopadů klimatické změny.

Řada dříve prosperujících kakaových farem podle něj v minulosti z důvodů spojených s klimatickou změnou zanikla. V některých oblastech už dnes jednoduše nejsou příznivé podmínky, vysvětluje s tím, že do budoucna to může potkat čím dál více pěstitelů. „Pokud nebudeme mírnit dopady klimatické změny, přijdeme o pěstování kakaa a budeme to muset nahradit něčím jiným,“ přiznává.

Ještě palčivější - či přinejmenším hmatatelnější - hrozbou je pro pěstitele kakaa nelegální těžba zlata, která v posledních letech čím dál silněji sužuje africkou zemi a její obyvatele.

Nekontrolované kácení stromů a znečišťování vodních zdrojů, které se s nelegální těžbou pojí, přímo ohrožují živobytí farmářů. Často k němu totiž dochází v těsné blízkosti kakaových plantáží a mnohdy i na nich samotných.

Jak nám totiž vysvětlují místní, těžaři se neptají na svolení. Při těžbě nedbají na přírodu a poté, co z místa vytěží maximum, ho nechávají ležet ladem a vrty odhalené.

Když se blížíme k plantáži George Ansaha, upozorňují nás, ať si povšimneme děr v zemi. Těžaři zde podle nich zkoušeli štěstí, ale zjistili, že žádné zlato tu nenajdou, tak se přesunuli.

Dopad nelegální těžby dennodenně pociťuje i tím, že už nemůže k zavlažování používat nedaleký pramen, jelikož je znečištěný. Vodu si musí brát z domova, což je finančně nákladnější.

V poslední době místním dělá starosti nelegální kácení stromů, ke kterému dochází v noci, kdy plantáže obvykle nikdo nehlídá. Farmáři tím postupně přicházejí o stinné prostředí, které je pro pěstování kakaa důležité.

O jak rozšířený problém se jedná, ilustruje i to, že se Ghana nedávno rozhodla zavést registr stromů, kam se lidé podepisují k nově vysazeným dřevinám.

Již zmíněný Ofori Gyekye Kennedy říká, že už nemají sílu ani kapacitu se těžařům postavit. Často se prý jedná o ozbrojené skupiny, které nemají problém sáhnout k násilí. Místní, jimž mnohdy začnou kopat přímo před domem, tak raději v tichosti vyčkávají. S těžaři si mnohdy nedovede poradit ani ghanská policie.

Nelegální těžba pěstitele kakaa nepřipravuje pouze o přírodní, ale také lidské zdroje. Čím dál více místních se odvrací od tradičního způsobu obživy, který představuje právě pěstování kakaa, a zapojuje se do nelegální těžby. Důvod je prostý: můžou si vydělat výrazně více.

To, že mladou generaci pěstování kakaa už tolik netáhne, jde vidět na první pohled. Farmáři, s nimiž se potkáváme, jsou spíše starší ročníky. Mladí mají na rozdíl od svých rodičů více příležitostí, pro řadu z nich už život nekončí za hranicemi jejich komunity, ale odjíždějí studovat či pracovat do větších měst.