Článek
Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.
Velcí odběratelé ruské ropy, zejména v Asii, se začínají odvracet od ruské ropy a přední ruské ropné společnosti jako Rosněft, a zvláště Lukoil, čelí celosvětovému tlaku, protože hrozba amerických sekundárních sankcí dusí jejich obchod a budoucí vyhlídky. Sankce na klíčové obchody se společnostmi Rosněft a Lukoil vstoupily v účinnost tento pátek.
Ruská ekonomika je už nyní křehká (úrokové sazby jsou ve dvojciferných číslech, inflace ji stále trápí a jakýkoli ekonomický růst je poháněn přehnanými a neudržitelnými výdaji na obranu) a její příjmy z exportu fosilních paliv byly už v září na nejnižší úrovni od začátku války. Nyní se situace pro ruskou ropu a příjmy z ní ještě zhoršuje.
„Nikdy nevíte, která poslední kapka převrátí hrnek,“ říká Edward Fishman, bývalý americký vládní úředník a nyní odborník na energetickou politiku na Columbijské univerzitě. „Výhodou zastavení obchodu s ropou je, že zasahujete ruský vojensko-průmyslový komplex přímo u jeho zdroje.“
Čína, největší odběratel ruské ropy, je toho dobrým příkladem. Peking dlouho přehlížel americká varování ohledně své závislosti na ruské energii, a dokonce na konci letošního léta zvýšil nákupy ruského zemního plynu, čímž ignoroval americké sankce. Po Trumpově říjnovém oznámení však nejen čínské státní rafinerie zastavily nákupy ruské ropy, ale učinily tak i některé menší, nezávislé rafinerie.
Dokonce i obchod s ropou po potrubí z Ruska do Číny je nyní ohrožen: velké čínské rafinerie na severovýchodě pro příští měsíce neplánují příjem žádných objemů z Ruska.
Jde o zásadní změnu a nejde jen o Čínu.
Druhým největším odběratelem ruské ropy je Indie. Trumpovo letošní varování před „sekundárními tarify“ vůči zemi, pokud nepřestane nakupovat ruskou ropu, ještě kalkulace Nového Dillí příliš nezměnilo. Nové sankce však už mají efekt. Přibližně dvě třetiny ruské ropy, která směřovala do Indie, nyní zůstávají bez odběratele; skutečný zájem o nákup vykazuje jen jediná rafinerie – spravovaná Rosněftem.
Zasažená „prasátka“
„Sankce proti Rosněftu a Lukoilu jsou zdaleka nejsilnějšími kroky, které byly dosud proti ruské ropě podniknuty. Poznáváme to podle toho, jak rychle zareagoval trh,“ říká Fishman. „Sekundární tarify vedly k větší závislosti Indie na ruské ropě. Ukazuje to, že v ekonomické diplomacii mají zbraně opravdu váhu a tarify jsou mnohem méně účinné než sankce.“
Předchozí západní sankce ohrožovaly spíše menší ruské energetické firmy. Nejnovější opatření však zasáhla dvě hlavní „prasátka“ Moskvy a zejména Lukoil se od té doby potýká s těžkými následky.
Nejprve se Lukoil pokusil prodat všechny své mezinárodní podíly švýcarské firmě, aby obešel dopad amerických sankcí. Ministerstvo financí USA však tento plán zamítlo. Poté Bulharsko, které je téměř výhradně závislé na rafinerii Lukoilu pro dodávky paliva, oznámilo, že komplex znárodní, aby se vyhnulo komplikacím s USA. Situace je stále složitá a pro Lukoil to nevypadá dobře.
Posléze v Iráku, kde Lukoil provozuje významné ropné pole produkující téměř půl milionu barelů ropy denně (pole West Qurna-2 je tak samo o sobě srovnatelné s Libyí nebo Ekvádorem), společnost nedávno vyhlásila takzvanou vyšší moc (force majeure), čímž oznámila, že nemůže pokračovat v provozu kvůli nepředvídatelným okolnostem mimo její kontrolu, zejména sankcím a geopolitickému tlaku. Bagdád stále hledá východisko, ale ani zde to pro Lukoil nevypadá dobře.
A to vše bez započtení opatření mimo ekonomickou diplomacii, která rovněž zasahují ruskou ropu. Ukrajina zesílila dronové útoky na ruský petrochemický komplex a zasahuje cíle stovky kilometrů od hranic. Nedávno byly přes noc zapáleny dvě ruské rafinerie, což představuje významnou část už tak omezené domácí rafinérské kapacity země. Tento kinetický útok snižuje morálku, ziskové marže a další ukazatele – a zároveň nutí levnější ruskou ropu vstupovat na zmenšující se globální trhy, kde stále méně kupců riskuje porušení amerických sankcí.
Lepší pozdě než nikdy
To však neznamená, že by administrativa Trumpa vyvíjela tlak na Rusko jednotně. Před pár týdny například Maďarsku umožnila pokračovat v dovozu ruské ropy a plynu alespoň po dobu jednoho roku – Maďarsko má před sebou volby a premiér Viktor Orbán je ideologickým spojencem amerického prezidenta.
Konečným cílem amerických a západních sankcí je omezit schopnost Ruska financovat svou válku na Ukrajině, a tím vytvořit podmínky pro možné mírové jednání. Dá se argumentovat, že tento stisk mohl být účinnější už od začátku války, místo až ve čtvrtém roce, ale pozdě je lepší než nikdy.
Rusko se však, povzbuzeno některými omezenými úspěchy na bojišti, zdá být tvrdohlavě odhodláno pokračovat. Přestože při pokusu o dobytí města na východě Ukrajiny, které kdysi mělo 60 tisíc obyvatel, utrpělo těžké ztráty, zdá se, že je blízko k dosažení svého cíle.
Kreml trvá na tom, že ke stolku mírových jednání přistoupí až tehdy, když budou naplněny jeho původní cíle invaze na Ukrajinu – konkrétně „denacifikace“ a „demilitarizace“ suverénní, nezávislé sousední země.
Zbankrotovat Moskvu je nutné, ale bude to stačit?
V den, kdy začaly platit dosud nejtvrdší sankce na ruské ropné společnosti, se totiž objevil nový Trumpův mírový plán, který jde v řadě klíčových bodů vstříc ruským požadavkům a může dosavadní tlak zásadně oslabit.
Původní text redaktora časopisu Foreign Policy Keitha Johnsona Seznam Zprávy publikují ve spolupráci a se souhlasem Foreign Policy Magazine. Titulek a mezititulky textu jsou redakční. Text vznikl ještě před oznámením posledního Trumpova mírového plánu.
