Článek
„Je to víc než zločin, je to chyba!“ Okřídlený výrok, přisuzovaný velkému lišákovi evropské diplomacie, Napoleonovu ministru zahraničí Charlesi de Talleyrandovi, je zase jednou bolestně aktuální.
Pokud by se naplnila litera i duch míru, který se Ukrajině pokusil ruku v ruce s kremelskými zločinci vnutit pochybný Trumpův emisar Steve Witkoff, šlo by nejen o šikanování slabšího a napadeného ve prospěch silnějšího agresora. Byla by to krajně nebezpečná strategická chyba. Ne, nejde o moralizování či laciné pohoršování, jak zní od českých trumpistů. Hraje se o pragmatické, chladně kalkulované zájmy nás, Evropanů.
Proč je pro Evropu nebezpečné připustit demoralizaci Ukrajiny zjevně nespravedlivými mírovými podmínkami, tak jak to popisuje v pořadu Ptám se já! ukrajinista David Svoboda? Proč nepřipustit, aby se zraněná ukrajinská společnost změnila ve snadný terč ruských hybridních operací, v kandidáta na zhroucený stát, který by se pod tíhou vlastní deziluze sesul Moskvě do klína?
Protože staré rozdělení rolí už neplatí. Ukrajina už není jen příjemce, který čeká s nataženou rukou na evropské milodary. Změnila se v zeď proti rostoucí ruské hrozbě, za kterou pohříchu nestojí hradby neohrožených evropských armád, ale spíš děravý plůtek politických slibů. Kdo chce najít podklady pro tvrzení „Ukrajina je teď hlavní bariérou před ruskou invazí do Evropy“, má bohatý výběr. K dispozici jsou dobrozdání odborníků z CSIS, Atlantic Council, Chatham House… a dalo by se pokračovat.
I resumé aktuální studie předního francouzského think tanku Ifri je chladně nelítostné. Evropa by se v tuto chvíli ruské invazi sama ubránit nedokázala. Mezi evropskými hranicemi a plenícími, vraždícími a znásilňujícími vojáky Moskvy podle vědců stojí jen dvě síly.
Za prvé, moc Spojených států. V jejich čele ale stojí náladový, nevyzpytatelný populista s mizivými znalostmi mezinárodní politiky a ještě menším respektem k evropským spojencům.
Za druhé, ukrajinská armáda, která váže síly ruského státu a den za dnem mu pouští žilou.
Sliby ano, peníze ano. Teď už jen ty vojáky a zbraně
Čím to je? Obecně vzato evropské státy ve věci vlastní obrany v minulých letech slíbily hodně a splnily poměrně málo. Ano, někteří se k cíli pohybují rychleji než ostatní (Polsko, pobaltské a severské státy). Evropa obecně vydává a bude vydávat na obranu mnohem více peněz než dosud. Jen ty nové brigády, letecké perutě a dronové oddíly stále ještě v poli nestojí - a dlouho stát nebudou.
Autoři studie z institutu Ifri vypočítávají slabiny evropské obrany. Roztříštěnost Evropy, chybějící infrastrukturu, munici i zbraně. Kdo chce, může se do jejich zprávy začíst. Nebo do zprávy další elitní instituce, think tanku Bruegel. Nebo do reportu Kielského institutu pro světové hospodářství. Všechny vyznívají podobně: Evropa se bez USA a Ukrajiny nedokáže Rusku bránit přinejmenším do roku 2030. Tedy pokud okamžitě nezvýší výrobu zbraní a munice až pětinásobně a nevyčaruje odněkud dalších zhruba tři sta tisíc nových vojáků.
Že se tak nejspíš nestane, ukazuje příklad nejsilnější evropské ekonomiky, bez které bude evropská obrana vždy kulhat. Vláda německého kancléře Friedricha Merze sice nešetří penězi. Do médií unikl „nákupní seznam“ Bundeswehru. Jsou na něm položky za ohromujících 377 miliard eur (přes devět bilionů korun).
Co se ale nezměnilo, je k uzoufání pomalý a zkostnatělý systém akvizicí Bundeswehru. Německé zbrojovky stále vyrábějí v tempu, které je hluboko pod jejich možnostmi. Armáda má údajně k dispozici pouhých šest set dronů. V podmínkách současného konfliktu na Ukrajině by to stačilo jen na několik dní. A německá debata o povinné vojenské službě uvázla v kalu politické zbabělosti. Abychom byli k Němcům spravedliví: v Česku taková debata nemá kde uváznout, neboť se ani nevede.
Koupit si čas
I kdyby se teď celá Evropa přestala brodit malichernými spory a populistickým nadbíháním voličům, kdyby naráz začala dělat všechno správně, bude trvat roky, než se její po léta podvyživené armády postaví na nohy. I proto platí, že okamžik, kdy zavládne na Ukrajině klid zbraní, bude samozřejmě okamžikem oslav, ale také momentem, kdy Evropanům začne odtikávat čas.
Řada západních tajných služeb varuje před tím, že hlad ruského režimu se územními zisky na Ukrajině nezasytí. Ještě na jaře dánská i německá tajná služba předpovídaly, že ruský útok proti členům EU není pravděpodobný před rokem 2029. Nyní už šéf německé Spolkové zpravodajské služby (BND) hrozí, že ruský útok například na pobaltské země může přijít třeba zítra.
Jakmile přestanou boje na Ukrajině odčerpávat ruské armádě vojáky a materiál, bude moci své kapacity naplno obrátit proti Evropě. Český zmocněnec pro Ukrajinu Tomáš Kopečný zdůrazňuje, že Rusko už nyní vytváří armádu z jednotek určených ne pro válku na Ukrajině, ale pro válku proti Evropě.
Co z toho vyplývá? Dokud bude v čele USA Donald Trump a než se evropské armády postaví na nohy, spočívá bezpečnost Evropy do značné míry na bedrech ukrajinské armády. Evropa by měla usilovat nejen o to, aby se nezhroutila, ale aby si také zabezpečila její spojenectví i po skončení bojů na ukrajinské frontě.
Zatím bychom si přinejmenším mohli sednout s chladnou hlavou a kalkulačkou ke stolu a zeptat se sami sebe, zda pro nás Ukrajina v situaci, kdy zadržuje postup moskevského impéria, znamená přítěž a to i v úzce vymezeném, finančním smyslu. Do konce roku 2024 poslaly členské státy EU na Ukrajinu pomoc zhruba ve výši 130 miliard eur. Kielský institut pro světové hospodářství spočítal, že intenzivní konfliktu s Ruskem by mohl Evropu stát až 150 miliard eur - za jediný den.
