Od štěněte k profi kariéře. Fotografie ukazují psí cestu k pomoci nevidomým

Časosběrný fotoprojekt začal vznikat v březnu 2024, kdy se ve Svitavách narodil vrh štěňat označený písmenem Q. Kynologové psí vrhy pojmenovávají podle abecedy, a štěňata z konkrétního vrhu se pak všechna jmenují od jednoho písmene. A tak přišel na svět Quenty.

Fotoreportér Seznam Zpráv pak Quentyho v průběhu dvou let navštěvoval na jeho „štaci“ za kariérou vodicího psa. V neděli jsou tomu přesně dva roky ode dne, kdy jako jeden z novorozeňat vrhu Q přišel na svět.

U rodiny Křenkových se narodilo již několik budoucích vodicích psů. Štěňátka vrhu Q si psí máma Cindy kontroluje a čas od času okolo zvesela pobíhá.

Po odstavení od matky štěňata putují ze Svitav do Prahy. Každé ze štěňat nastupuje jednotlivě do takzvané předvýchovy. V rodinách dobrovolníků se štěně socializuje a učí se základy slušného chování, aby bylo připraveno na budoucí výcvik.

Zájemcem o předvýchovu může být každý. Stačí projít základními požadavky výcvikového centra. Kdo projde, má možnost participovat na výchově budoucích vodicích psů.

První setkání je jeden velký roztomilý chaos. Malí psíkové pobíhají po trávníku mezi novými majiteli, kteří dostávají poslední instrukce.

Štěňata teď čeká přibližně 10 měsíců u předvychovatelské rodiny, která je po celou tuto dobu jejich přechodným domovem, než se vydají o krok blíže k jejich nevidomému majiteli.

Doba předvýchovy může být často pro předvychovatelské páníčky výzvou. Pes je v jiném režimu, než jsou ti klasičtí, domácí. „Pes si například nesmí zvyknout na to, že by ho mohli hladit kolemjdoucí,“ vysvětluje Kristýna Neubergová ze střediska výcviku vodicích psů. 

Což je občas náročné, protože tak roztomilému štěněti se jen těžko odolává. „Kolemjdoucí si štěně chtějí často pomazlit, jenže je to proti pravidlům toho, jak se budoucí vodicí pes vychovává, a já lidi musím odmítat, což mnoho z nich nechápe,“ svěřuje svoji zkušenost Eliška Brejchová, která je také jednou z předvychovatelů vrhu Q.

Předvýchovu psa Quentyho má na starosti rodina Valenzových z Kladna. S Lukášem Valenzem, hlavou rodiny, Quenty často jezdívá do práce na fakultu v pražských Dejvicích. Quenty se tak na pár měsíců stal studentem nejen kurzu pro asistenci, ale i technických oborů pražské vysoké školy.

„Učíme ho různým situacím, které dostaneme zadané z výcvikového střediska,“ vypráví Valenz, který přidal k přednáškám pro studenty i výuku pro psa.

Jak se v zápětí ukazuje, rodina Quentyho připravuje důsledně. „Podívejte, klíče umí podávat jak na běžícím páse,“ ukazuje Valenz, když hází svazek klíčů na zem. A opravdu, Quenty klíče bere hned do tlamy a vrací je jejich majiteli zpátky do ruky.

Budoucí pes Quenty má na fakultě ještě kamaráda, „studuje“ tu totiž jeho o trochu starší sestra, další brzy vodicí pes, se kterým si o pauzách může hrát.

„Necháme je tady vždycky trochu vyblbnout a trénujeme třeba to podávání klíčů,“ ukazuje Valenz. Cesta zpátky do útrob školy už se Quentymu tolik nelíbí, rád by zůstal ještě venku.

Po úspěšném absolvování předvýchovy nastupuje roční pes do výcviku ve středisku v pražských Jinonicích.

Následný specializovaný výcvik trvá přibližně osm měsíců a je zakončen zkouškou vodicího psa, při které pes musí zvládnout 34 povelů.

Během předvýchovy a krátce po nástupu do výcviku procházejí všichni psi několika přísnými zdravotními a povahovými testy. Psi, kteří nejsou vhodní pro výcvik, se vyřazují z cesty na vodicího psa a vrací se do domácností předvychovatelů nebo jiných dobrovolníků jako mazlíčci.

Celkový výcvik je nákladnou záležitostí. Přestože je pořízení vodicího psa hrazeno ze státních prostředků, stejně jako jiné kompenzační pomůcky, nemusí být nevidomému přiznán příspěvek v celé výši.

Již během výcviku středisko vyhledává vhodné budoucí páníčky. „Co člověk, to originál. A to samé platí i u psů. Proto je pro nás důležité, abychom konkrétnímu klientovi vybrali dle jeho potřeb, povahových vlastností a temperamentu toho správného psa,“ vysvětluje Kristýna Neubergová ze Střediska.

Od prvního setkání ale ještě uplyne několik měsíců, než je pes připraven k tomu, že bude žít naplno s nevidomým.

Finální fáze výcviku probíhá již s klientem, aby pes měl možnost řádně poznat nového pána a prostředí, do kterého bude umístěn.

„Dbáme na to, aby klient zvládl o svého psa správně pečovat, naplňovat jeho potřeby a aby spolu vzájemně se svým psem dobře spolupracovali,“ vysvětluje cvičitelka Kristýna Neubergová. „Z těchto důvodů všechny naše klienty na budoucí život se psím parťákem pečlivě připravujeme, poskytujeme jim nejen poradenství, ale i praktický zácvik ve středisku i v místě bydliště.“

„Jakmile jsme vstoupili poprvé do bytu, Quenty se pustil do objevování. Každý kout si poctivě očichal, všechno chtěl poznat a pochopit. Jeho zvědavost mě bavila i dojímala zároveň,“ vzpomíná Pavel Koudelka.

V polovině listopadu se Quenty oficiálně nastěhoval k panu Koudelkovi domů a začala tak naplno jejich společná cesta.

Pavel Koudelka si nového parťáka pochvaluje. „S Quentym to nebude jen o chůzi. Bude to o svobodě, jistotě a pohybu s lehkostí. Věřím, že s ním se všechny trasy promění v nové zážitky. Možná si spolu i trochu popoběhneme. Jen tak, pro radost.“

Vřelé poděkování za vznik unikátní fotografické série patří Středisku výcviku vodicích psů, předvychovatelské rodině i panu Koudelkovi.