Článek
Některé rady týkající se řešení běžných zdravotních problémů a jejich léčby se mezi lidmi drží dlouhodobě, ačkoli se už dávno ví, že nemají žádné odborné opodstatnění.
Pojďme uvést na pravou míru nejčastější mýty.
Zánět močového měchýře: Hlavně spoustu tekutin
Potíže, kterými trpí především ženy, pětina z nich dokonce opakovaně. Řeč je o zánětu močových cest, který minimálně jednou v životě prodělá osmdesát procent žen.
Jako první pomoc mnoho z nich sahá po urologickém čaji, kterého se snaží vypít co nejvíce. Jenže protože má opravdu ošklivou chuť, nakonec vypijí méně tekutin, než by bylo potřeba k tomu, aby se rozjíždějící se zánět takzvaně vyplavil. Právě množství je v tomto případě zásadní.
„S nástupem prvních obtíží bychom měli zavést režimová opatření: zůstávat v klidu a teple a zajistit si dostatečný přísun tekutin, jako jsou voda nebo bylinné čaje na podporu močových cest. Vyhnout bychom se měli kávě, citrusovým plodům nebo silně kořeněným pokrmům, které mohou přispívat k podráždění sliznice měchýře,“ doporučuje praktická lékařka Ludmila Mazylkinová. Urologický čaj sice obsahuje například bylinu medvědici, které se přisuzují antiseptické účinky, ale ve skutečnosti je podle ní efekt sporný a nepodložený.
Někdy se právě vypitím velkého množství tekutin podaří slabý začínající zánět rozehnat. Zabrat může třeba i nealkoholické pivo, byť to jinak kvůli obsahu cukru není ideální nápoj na zahnání žízně.
Asi nejpopulárnější jsou na zánět močového měchýře různé kapsle s brusinkami, ale jejich efekt je také hodně sporný.
„Existuje dokonce studie, ve které byly tři větve lidí – jedni dostali lék, jedni placebo a jedni extrakt z brusinek. A brusinky a placebo vyšly na úplně stejné úrovni. Jediné, co pro sebe můžete udělat, je dostatečně pít,“ řekl urolog Michael Jánský. Efekt brusinek a placeba, z něhož rostlinné přípravky nevyšly dobře, srovnávala třeba tato studie.
Pomoci mohou některé volně prodejné přípravky, například s obsahem látky D-manosa (například Blokurima, Uroval, Urinal D-manosa), která zabraňuje tomu, aby se na stěnách měchýře držely bakterie, například E.coli. Ta normálně žije v ve střevech a může se dostat do močových cest, kde způsobí infekci. Efekt D-manosy dokládá například tato studie, nezabírá ale zdaleka všem. Navíc jde pořád jen o potravinový doplněk, ne o lék, u kterého se narozdíl od doplňku zkoumá i účinnost, ne jen bezpečnost.
Podle lékařů se však zánět, který už se projevuje silnou bolestí či se dokonce objeví krev v moči, podaří rozehnat málokdy a je potřeba dojít k lékaři pro antibiotika. To, že se člověku trochu uleví, totiž nemusí znamenat, že má vyhráno.
„Volně prodejné přípravky jsou pro léčbu samotné infekce ve většině případů nedostačující. Léky k tišení bolesti navíc často zároveň snižují horečku, a mohou tak maskovat další postup nemoci směrem k ledvinám,“ vysvětluje praktička Mazylkinová.
Špatně léčená infekce může vést ke změnám sliznice močového měchýře a ke vzniku syndromu takzvaného zvýšeně aktivního močového měchýře, kdy člověka trápí opakované náhlé a obtížně zvladatelné nutkání na močení, někdy i únikem moči. Případně se vyvine chronický zánět, který sice není tak bolestivý, ale nepříjemný ano, jeho léčba přitom může být poměrně zdlouhavá.
Mimochodem, ženy, které trpí na záněty močového měchýře mnohem častěji než muži, s potížemi často zamíří ke gynekologovi. To ale není nejlepší volba, správně by měly jít k praktikovi, který umí tenhle problém léčit. V případě opakovaných zánětů je na místě návštěva urologa, který může provést potřebná vyšetření.
Na příkladu zánětu močových cest se dá také dobře ukázat, jak snadné je nechat se zmást informacemi, které se tváří odborně, ale nejnovějším poznatkům ani doporučením lékařů neodpovídají.
Týká se to třeba webu Urologické listy s podtitulem Kompletní urologické informace, na němž čtenáři najdou doporučení na užívání brusinek a dalších konkrétních volně prodejných bylinných přípravků včetně údajného hodnocení jejich účinnosti. Na titulní straně sice nechybí fotka lékaře, ve skutečnosti tady ale žádný odborník nemluví, není tu odkaz na žádné studie a není ani jasné, kdo web vydává či kdo přípravky testoval.
S brusinkami se můžete setkat i na webech lékáren - většinou spíše v souvislosti s preventivním užíváním.
Pálení žáhy: Na jedlou sodu zapomeňte
Zažívací potíže, jako je pálení žáhy neboli reflux, či pocit těžkého žaludku, jsou časté a přinejmenším někdy se s nimi potýká prakticky každý, například po těžkém mastném jídle. Tomu odpovídá široká nabídka volně prodejných léků v podobě pilulek, cucacích tablet či sirupů. Přesto někteří lidé věří tomu, že stačí jedlá soda z kuchyňské skříňky.
Je pravda, že tuto látku obsahují i některé léky. „Jedlá soda, tedy hydrogenuhličitan sodný, se v lékárnách opravdu používá – například v některých tabletách na pálení žáhy. Ale vždy krátkodobě a s rozmyslem,“ říká lékárnice Zdenka Morvai o lécích zvaných antacida.
Ty navíc obsahují i jiné látky, například hydroxid hlinitý a hořečnatý, takže jejich celkový efekt je jiný, než když si člověk dá samotnou sodu – její užívání se obvykle doporučuje tak, že se má rozpustit lžička přípravku ve dvou deci vody.
Soda sice okamžitě neutralizuje žaludeční kyseliny, ale tělo na to reaguje vyplavením ještě většího množství kyseliny, což problém zhoršuje. Navíc se kvůli vysokému obsahu sodíku soda nehodí pro jedince s vysokým krevním tlakem.
Lepší je na krátkodobé občasné potíže užívat antacida a s opakujícími se příhodami se obrátit na lékaře, který může předepsat léky zvané inhibitory protonové pumpy. Tedy za předpokladu, že vyloučí vážnější příčiny.
Tyto léky se sice dají koupit volně, ale bez konzultace s lékařem by se neměly užívat déle než 14 dní. Má také smysl jíst menší porce, omezit tučná a kořeněná jídla, alkohol, citrusy a někdy i kávu. Důležité také je nejíst těsně před spaním a spát s mírně vyvýšenou hlavou.
Na sociálních sítích se dokonce objevují videa, která jedlou sodu doporučují nejen na pálení žáhy, ale dokonce na takzvané odkyselení těla. „Tvrzení o odkyselení organismu nemá žádný vědecký základ. Lidské tělo má přesně nastavené hodnoty pH v různých orgánech. Žaludek musí být kyselý – bez toho nedokáže trávit potravu ani chránit tělo před bakteriemi. Tenké střevo je zásadité, moč naopak kyselá,“ varuje před podobným nápadem lékárnice Morvai.
Zásadní pak podle ní je, že tělo si pH reguluje samo, s využitím propracovaných biologických mechanismů. Když do toho zasahujeme pravidelným pitím sody, můžeme si rozhodit rovnováhu, přetížit ledviny a zvýšit krevní tlak – protože soda je stále sodná sloučenina.
Rýma a dutiny: Mořská voda rýmu nevyléčí
Před pár lety to byl hit a populární je pořád. Mořská voda ve spreji jako prevence rýmy i jako lék na ni. Mnoha lidem to přišlo jako dobré řešení, když se u sebe nebo svých dětí chtěli vyhnout používání klasických kapek do nosu, ať už třeba z obavy před vznikem závislosti nebo z jiných důvodů.
Jenže tady je potřeba to celé zasadit do kontextu. Existují dva typy mořské vody – takzvaná isotonická mořská voda, v níž je koncentrace soli relativně nízká a v zásadě odpovídá slanosti tělních tekutin, která se může používat preventivně ke zvlhčování sliznice a mechanickému pročištění nosu. Rozhodně nezabere při rozjeté rýmě.
Druhým typem je hypertonická mořská voda. Ta by měla být v případě rýmy účinnější, protože snižuje otok sliznice, ale jelikož je slanější, může některé lidi dráždit. „Hypertonický nosní sprej s mořskou vodou u ucpaného nosu pomáhá mnohem více než standardní sprej s mořskou vodou,“ říká praktická lékařka Lucie Kozáková. Silnou rýmu ani tak většinou nevyléčí a dlouhodobou úlevu nepřinese.
„Když má někdo ucpaný a neprůchodný nos, mořská voda ho neuvolní. Není to žádný zázračný lék,“ říká ve svých příspěvcích dětský lékař Cyril Matějka s tím, že to platí i pro dospělé. K tomu, aby se člověku, dítěti stejně jako dospělému, s ucpaným nosem začalo lépe dýchat a třeba se vyspal, jsou potřeba kapky s účinnými látkami, jako je třeba oxymetazolin nebo xylometazolin, které mohou přinést úlevu až na deset hodin. Je nicméně pravda, že by se neměly užívat déle než týden. Koupíte je například pod obchodním názvy Nasivin, Olynth, Otrivin, Muconasal, Sanorin či Xylomax.
Záleží také na původu rýmy. „U virové rýmy bývá dostačující používání volně dostupných přípravků s látkami na uvolňování ucpaného nosu, šetrná péče o okolí nosu a zvlhčování nosní sliznice, v případě bakteriální rýmy lékař nasazuje obvykle lokální antibiotickou léčbu,“ doporučuje farmaceutka Ivana Lánová. Pro virovou rýmu je typický průhledný výtok z nosu a kýchání, bakteriální se projevuje nejčastěji hustým žlutým či zeleným hlenem.
Farmaceutka doporučuje používání mořské vody k průběžnému čištění nosu. Stejně jako jsme zvyklí mýt si ruce, měli bychom podle ní v období zvýšeného výskytu infekčních onemocnění pečovat i o nosní sliznici a pravidelně ji čistit. Na tom se ale odborníci neshodnou, podle části z nich to potřeba není.
Horečka: Srážet, ale o kolik?
Každý, kdo věří, že jakmile dojde na nachlazení, je potřeba se pořádně vypotit, a proto například nesráží horečku, mýlí se. Vysoká teplota je jedním z projevů probíhající infekce. Nezabíjí viry či bakterie, ani se díky ní v těle netvoří protilátky. Naopak představuje zvýšenou zátěž třeba pro srdce a cévy a pokud ji nebudeme snižovat, může nemocnému paradoxně přitížit. Někdy propagovaná informace o tom, že horečka léčí, prostě není pravda.
„Lékaři rozlišují mezi zvýšenou teplotou, tedy mezi 37 a 37,9 °C, kterou není třeba snižovat, a horečkou, která je od 38 °C, kdy už má smysl zasáhnout. V každém případě je však důležitý klidový režim a dostatek tekutin,“ říká praktická lékařka Kristýna Veselá z pražské Flexi Clinic. Podle ní to lze zvládnout pomocí léků s paracetamolem nebo ibuprofenem.
Na druhou stranu není nutné, aby člověk měl hned obvyklých šestatřicet, cílem je pokles o jeden až dva stupně tak, aby se člověku ulevilo. Někdo se ještě při horečce přes 38 stupňů cítí dobře, ale pokud je pacient schvácený, bolí ho hodně hlava, klidně lze začít teplotu snižovat i při nižších hodnotách. Neznamená to, že se kvůli tomu člověk bude uzdravovat pomaleji.
Kromě léků na horečku platí sprchování vlažnou vodou (okolo 25 °C) po dobu dvou minut, které lze po dvaceti minutách opakovat. Osvědčené jsou podle praktičky také deseti až patnácti minutové zábaly hrudníku a břicha pomocí osušky namočené ve vlažné vodě, nohy ani ruce nepřikrývejte.
„Nikdy však nesprchujeme ani nedáváme zábaly při mramorované kůži nebo studených, promodralých končetinách. Důležité je také nepřehřívat místnosti, často větrat a nezabalovat se do příliš teplých peřin,“ dodává Veselá. Dříve propagované „vypocení“ je už také dávno považované za nesmysl.
Zásadní je dostatek tekutin, protože při horečce jich tělo kvůli pocení ztrácí mnohem více než obvykle. Potřeba tekutin roste přibližně o deset procent s každým stupněm teploty nad 37 °C. Obvyklé dva litry denně se tak při horečce stačit nebudou.
Autorka je šéfredaktorkou webu Vitalia.cz.

















