Srdci starších lidí škodí i nízký tlak. Neplatí, že káva a pohlavní styk jsou riziko

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Věděli jste, že pro srdce je zima a mráz horší než letní vedra? A že zvláště pro starší lidi může být nebezpečný i nízký tlak, nejen ten obávaný vysoký? Nebo že pokud vás nějaká činnost zmáhá, že sotva popadáte dech, měli byste ji s ohledem na srdce a oběhový systém okamžitě nechat, a ne se ji snažit za každou cenu překonat?

Je dobré naučit se poslouchat signály, kterými nám tělo dává najevo, že náš oběhový systém není úplně v pořádku. Kromě únavy, slabosti či motání hlavy mezi ně patří třeba silné zadýchávání se nebo zhoršení dušnosti. V takové chvíli je už třeba vyrazit na vyšetření k lékaři a nevysvětlovat si je tím, že s věkem či nárůstem váhy naše kondice bere zasvé.

Kardiolog Jan Krejčí v rozhovoru rovněž vysvětluje, jak je to s kávou či alkoholem a co se může stát, když člověk s vysokým tlakem skočí z horké sauny do ledové vody.

Jaké vnější vlivy srdce ovlivňují nejvíce? Mám na mysli třeba počasí, fyzickou námahu, stresové situace.

Tohle všechno má na srdce a cévy vliv, protože jejich činnost do velké míry řídí autonomní nervový systém, který na tyto podněty velmi citlivě reaguje. Z hlediska zdraví srdce a cév jsou nejrizikovější zimní měsíce, kdy je nejvyšší výskyt kardiovaskulárních onemocnění, ať už jsou to infarkty myokardu nebo zhoršení srdečního selhání. I letní horka jsou spojena se zvýšeným rizikem, ale nízké teploty jsou nebezpečnější. V chladu se cévy smršťují, což vede ke zvýšení tlaku, což je zátěží zejména pro jedince s vysokým tlakem nebo třeba anginou pectoris.

V horku spíše hrozí kolapsové stavy – lidé se hodně potí, jsou dehydratovaní. Navíc se v horkém počasí roztahují cévy a tlak klesá. To je výraznější třeba u lidí, kteří berou léky na vysoký tlak, nebo u lidí se srdečním selháním.

A jak nebezpečné je pro srdce v létě střídání venkovního vedra a hodně klimatizovaných prostor a v zimě přechod z vytopených místností do zimy a naopak?

Citliví jedinci na to mohou reagovat. Když v zimě vyjdete z teplé místnosti do studeného vnějšího prostředí, cévy se stáhnou a mohou se stáhnout i věnčité cévy zásobující srdce. Může dojít ke zhoršení anginy pectoris nebo v extrémním případě nastane infarkt myokardu.

Na klimatizaci a prudké změny teplot není tělo úplně adaptováno, protože v minulosti nic takového neexistovalo. Vždy záleží na dalších okolnostech a přidružených onemocněních, jak se s tím dokážeme vypořádat. Lidé, kteří mají třeba cukrovku nebo jiná onemocnění postihující vegetativní nervový systém (ten, který nelze ovládat vůlí, pozn. red.), na tyto vnější vlivy reagují pomaleji. Klesá jim tlak, vznikají kolapsové stavy. Obecně můžeme říct, že pokud člověk trpí nějakou chronickou chorobou, zhoršují se tím i problémy s oběhem.

Lidé už celkem vědí, že vysoký tlak je špatně. Vadí tedy i ten nízký?

Z hlediska dlouhodobého zatížení kardiovaskulárního systému je vysoký tlak stoprocentně horší. Pro starší lidi ale může být problém i nízký tlak, vadí třeba, když mají tu vyšší hodnotu – tedy systolický tlak – 120 mmHg, což je sice tabulkově normální hodnota, ale pro ně to může být málo. Hrozí kvůli tomu nedokrvení mozku, motání hlavy, mohou spadnout a třeba si zlomit krček stehenní kosti.

Poškozují krátkodobé zátěžové situace srdce z dlouhodobého hlediska? Co se v něm děje?

Kardiovaskulární systém zatěžuje dlouhodobě neléčený vysoký tlak, stejně jako neléčené metabolické choroby – cukrovka, vysoký cholesterol nebo třeba obezita. Ale pokud někomu třeba v horku poklesne tlak, z dlouhodobého hlediska to srdce nijak neohrožuje. Dramaticky vadit nemusí ani krátkodobé přechodné zvýšení tlaku třeba při nějaké zátěži či stresové situaci. Pokud samozřejmě nepřesáhne nějakou hranici – třeba 160 mmHg systolického tlaku. Vyšší tlak je vždy o něco horší. Když se to stane dvakrát do roka, nemá to dramatický dopad. Pětkrát do týdne už to je jistá zátěž. Velmi prudký vzestup tlaku na vysoké hodnoty je ale opravdu nebezpečný, protože může způsobit krvácení do mozku, nebo naopak jeho nedokrvování, akutní srdeční selhání nebo infarkt myokardu.

Změny teplot vyvolávají stresovou reakci, vyplavují se katecholaminy (látky, jako je například dopamin nebo adrenalin, které ovlivňují činnost orgánů, pozn. red.) a to může přispět i ke vzniku arytmií. Mám pacienty s nepravidelnou srdeční činností, kterým se výrazně zhoršila arytmie, když se ponořili do studené vody při otužování, protože to spustilo stresovou reakci.

Co se se srdcem a oběhem děje při fyzické námaze?

Nároky organismu na zásobování krví a živinami se zvyšují. Kardiovaskulární systém na tohle je připravený. Katecholaminy a stresové hormony způsobí, že se zrychlí tepová frekvence, srdce se více stahuje, o něco se zvedne krevní tlak. Zdravý člověk to zvládne, i když samozřejmě je důležité, jak je trénovaný.

Avšak u člověka s vysokým krevním tlakem zátěž může vést k tomu, že tlak přestřelí třeba na 200 mmHg, a to už hrozí infarkt nebo mozková příhoda. A pak jsou jiné choroby, například hypertrofická kardiomyopatie nebo zúžení aortální chlopně, u kterých velká fyzická zátěž může naopak vést k poklesu krevního tlaku a kolapsu.

Je rozdíl, když sportuje zdravý člověk, nebo hypertonik čili člověk s vysokým tlakem?

Pokud je hypertonik správně léčený a má normální hodnoty krevního tlaku, může se chovat prakticky jako zdravý člověk. Ale může být citlivější na dehydrataci a může mu více klesnout tlak, ale jsou to v zásadě drobnosti.

Ale pozor na saunování či otužování. V horku se cévy roztahují a člověk může mít relativně nízký tlak, při potopení do studené vody se smrští a tlak může vystřelit, což zejména pro člověka s ne optimálně zaléčeným krevním tlakem představuje riziko.

Pokud má někdo nedostatečně léčený vysoký tlak, určitě není dobré, aby měl výraznější fyzickou zátěž, protože tlak by se mohl dostat do kritických hodnot, kdy hrozí riziko výše zmíněných komplikací.

Jaký vliv má na srdce fyzická zátěž?

Fyzická zátěž je zdraví prospěšná a její nedostatek je jedním z problémů naší civilizace. Ale je nutné reagovat na některé specifické situace, jako je třeba extrémní počasí. To znamená v zimě být dostatečně oblečený, pít dostatek teplých tekutin, aby organismus nebyl zatěžován nadměrně termoregulací krom toho, že se musí vyrovnávat se zátěží. Naopak ve velkém vedru není rozumné sportovat minimálně výkonnostním způsobem. Pokud už se fyzicky zatěžujeme, musíme dbát na dostatek tekutin pro riziko dehydratace.

Dehydratace se nejdříve projeví poklesem tlaku, ale později se kvůli ní krev stává viskóznější, méně tekutá a sílí tendence ke vzniku trombóz. Můžete dostat zánět žil, ale také plicní embolii, infarkt myokardu, mozkovou příhodu.

Jak poznat, kdy je fyzická zátěž už přes čáru?

Lidské tělo je poměrně chytré a většinou nám pošle nějaký signál – člověk je unavený, slabý, začne se mu motat hlava, může mít bolesti na hrudníku nebo být dušný. Těmito projevy nás tělo upozorňuje, že je potřeba si odpočinout. Problém je v tom, že někdo se „kousne“ a myslí si, že to urve silou. Tohle není zdravé.

Co se srdcem dělá alkohol?

Rozšiřuje cévy, a tím snižuje tlak. Dávat si panáka na zvýšení tlaku je proto nesmysl. Pití v horku ještě prohlubuje pokles tlaku, v zimě může být tento dopad snad o něco menší.

A káva?

Dříve se třeba lidem s hypertenzí zakazovalo pít kávu. Dneska víme, že 90 procentům z nich vůbec nevadí, ale desetině ano. Takže jde o to, aby si každý vychytal to, co mu dělá a nedělá dobře, a přizpůsobil to svému individuálnímu stavu. Například organismus lidí, kteří pijí hodně kávy, je na to zvyklý. Kofein je stimulant, může zvedat tlak i tepovou frekvenci, ale v kávě ho vypijeme poměrně málo, jedna dvě kávy jsou zcela bezpečné, někomu nevadí ani čtyři nebo pět káv denně, ale lidé s arytmiemi nebo vysokým tlakem mohou reagovat citlivěji.

Více kofeinu a dalších povzbuzujících látek je v energetických nápojích. Ty jsou bezpečné?

Zde je riziko nepochybně mnohem vyšší. Když se jimi člověk předávkuje, může mít tachykardii, tedy vysoký tep, a také vyšší tlak. Tím se zase vracíme ke stresové reakci při aktivaci neurohumorálních mechanismů, ke které může nadužívání stimulačních prostředků vést. Nejen u lidí, kteří mají zúžené věnčité cévy, to může zhoršit anginu pectoris či arytmie nebo v extrémním případě vyvolat infarkt myokardu.

Platí, že infarkt více hrozí při sexu, nebo to není až taková námaha?

To je takový mýtus. Když někdo zvládne vyjít do prvního nebo druhého patra, měl by zvládnout i sexuální styk. Někdy se říká, že častěji k tomu dochází při nemanželském styku než při manželském, asi tam hraje roli stres či další faktory jako alkohol, stimulancia a podobně.

Každopádně při sportu by se člověk trochu zadýchávat měl, ne?

Prospěšná úroveň fyzické zátěže je taková, pokud u ní jste ještě schopni mluvit. I když se jdete proběhnout, byste měli být schopni s někým prohodit pár slov, a ne jen lapat po dechu. Třeba pacienti se srdečním selháním, které se projevuje dušností, vědí, že zvládnou dvě tři poschodí a pak si musí odpočinout. Což je dobře, po regeneraci mohou bezpečně pokračovat.

Jaký je rozdíl mezi zadýcháváním se a dušností? Jak člověk pozná to, že třeba jen není v kondici, od toho, kdy zadýchávání se svědčí o zdravotním problému?

Je třeba se porovnávat s vrstevníky nebo rodinou. Pokud najednou máte pocit, že se zadýcháváte dříve nebo více než ostatní, nebo když víte, že vám dříve nedělala problém čtyři patra, ale najednou se po jednom nemůžete pořádně nadechnout, jde o známku toho, že se něco děje. A mělo by to vést k tomu, že se člověk nechá vyšetřit. Dušnost může být způsobená onemocněním plic, může za ní být třeba chudokrevnost, ale může ukazovat také na srdeční selhání, ischemickou chorobu srdeční nebo třeba chlopenní vadu.

Lidé si často spojují zadýchávání se s věkem nebo vyšší váhou…

S věkem se fyzická kondice logicky zhoršuje, ale je dobré vědět, že zvláště u starších lidí, zhruba od 70 let výše, se poměrně často může vyskytnout jeden typ srdečního selhání, který nebývá vždy správně a včas diagnostikován. Navíc lidé s popsanými potížemi k lékaři vůbec nejdou, protože si řeknou: Jsem starý, jsem tlustý, a proto se zadýchávám. Přitom pokud diagnózu srdečního selhání stanovíme, máme léky, které ten stav mohou zlepšit.

Je možné z krve udělat velmi jednoduché vyšetření takzvaných natriuretických peptidů. Pokud jsou zvýšené, je dušnost velmi pravděpodobně způsobena srdečním selháním. Pokud jsou nízké, má dušnost původ někde jinde, třeba v astmatu. To nám umožní trochu přesněji zacílit další vyšetření a dále poslat pacienta ke kardiologovi nebo třeba na plicní.

Může toto vyšetření provést praktický lékař?

Ano, může mít v ordinaci přístroj, který dokáže natriuretické peptidy vyhodnotit, a bylo by skvělé, kdyby tato možnost byla široce dostupná. Bohužel někdy je požadováno, aby k proplacení tohoto vyšetření praktický lékař měl doporučení specialisty. To dle mého názoru zbytečně komplikuje stanovení správné diagnózy, a tím i zavedení efektivní léčby.

Jak tělo reaguje na stres?

Stres má samozřejmě velký vliv na srdce. Stresová reakce je evolučně starý mechanismus, který byl přípravou na boj a vede ke zvýšení tlaku, zvýšení tepové frekvence, k některým metabolickým změnám, jako je zvýšení hladiny cukru, dále ke zvýšení množství krve, které srdce přečerpá za minutu, což vše zlepšuje okamžitou fyzickou výkonnost.

Z dlouhodobého hlediska může stres kvůli vyplavování stresových hormonů vést k nepřiměřenému vzestupu krevního tlaku, může zhoršit anginu pectoris a tak dále. Ale každý člověk je jinak nastavený a reakce na stres se liší, nicméně dlouhodobý a vystupňovaný stres má na kardiovaskulární zdraví negativní dopad. Podle některých odborných prací má například vysoká tepová frekvence spojená se stresem z dlouhodobého hlediska negativní prognostické dopady.

Jak se mění fungování srdce a oběhu se stoupajícím věkem?

Cévy jsou při stárnutí méně elastické, tužší, takže sílí tendence k vzestupu tlaku, třeba právě při zátěži. Zároveň stoupá tlak uvnitř srdce, což může vést k tomu, že se objeví dušnost nebo v extrémním případě dokonce plicní edém, kdy se plíce zalijí vodou. Tak to bývá typicky častější u starších lidí, u kterých se snižuje poddajnost či elasticita srdečních stěn. Starší lidé také mívají častěji anginu pectoris, tedy bolesti na hrudníku při zátěži, infarkty nebo onemocnění chlopní.

Starší srdce mívá tendenci k jednomu stavu, který se odborně jmenuje chronotropní inkompetence, a to znamená, že srdce není schopné dostatečně zvýšit tepovou frekvenci třeba při fyzické zátěži, kdy by zrychlení tepu pomohlo jejímu zvládnutí. Když třicetiletý člověk poběží po schodech, může mít tepovou frekvenci 190 za minutu a srdce díky tomu zvládne zvýšení požadavku na zásobování živinami. Ale dejme tomu sedmdesátník se dostane maximálně třeba na 100 tepů za minutu. Pomalejší tepová frekvence může být na druhou stranu známkou trénovanosti organismu, což ale v uvedeném případě neplatí. Naopak to vede k tomu, že dotyčný špatně zvládá zátěž. V takovém případě pomůže implantace kardiostimulátoru, který dokáže tepovou frekvenci zvýšit.

Takže i tepová frekvence může ukázat, že něco není v pořádku?

Nepochybně příliš vysoká, či naopak nízká tepová frekvence mohou být škodlivé, či dokonce životně nebezpečné. Nejčastější arytmií – tedy poruchou srdečního rytmu – je takzvaná fibrilace síní. Mívá ji kolem pěti až deseti procent lidí ve věku kolem 70 let. Řadě nemocných nedělá větší potíže, jen je nezbytné užívat léky proti srážení krve, aby nedošlo ke vzniku mozkové příhody. V některých případech ale může dojít k náhlému záchvatovitému zrychlení tepu třeba na hodnoty 160–180 za minutu, což už obvykle vyvolá výrazné obtíže. Někdy se tak stane bez jasné příčiny, ale může to nastat třeba po rozčilení nebo po nějaké nadměrné fyzické zátěži, po nevyspání nebo po požití alkoholu. Kvůli narušení spánkového stereotypu je riziková třeba noční práce, ta mimochodem také zvyšuje tlak, protože jde vlastně o porušení fyziologických mechanismů, na které tělo reaguje zmíněnou stresovou reakcí.

Autorka je šéfredaktorkou webu Vitalia.cz.