Alarmující data: Rakoviny v Česku dramaticky přibývá. Na co si dát pozor?

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Je smutným faktem, že se v Česku s rakovinou dříve či později setká téměř každý – ať už jako pacient, nebo jako někdo z blízkého okolí nemocného. Ročně ji totiž lékaři diagnostikují téměř sto tisícům Čechů a každý třetí na ni umírá. Rakovina je tak druhou nejčastější příčinou úmrtí v zemi, hned po nemocích srdce a cév.

Případů navíc rapidně přibývá. Od začátku devadesátých let se počet více než zčtyřnásobil. Zatímco v roce 1990 bylo v Česku přibližně 150 tisíc lidí, kteří někdy rakovinu prodělali, v současnosti míříme k 700 tisícům.

Důvody tohoto trendu jsou složitější. „Nárůst lidí léčených pro nádorová onemocnění je opravdu enormní. Částečně je to dáno vyšším výskytem rakoviny. Ještě důležitějším faktorem jsou však paradoxně pokroky v léčbě. Díky novým lékům a dalším postupům se lidé s pokročilými nádory dožívají delší doby než dříve – u některých typů i řady let,“ upozorňuje lékař Jiří Šedo z Masarykova onkologického ústavu v Brně.

Z rakoviny se tak podle něj postupně stává „chronické“ onemocnění. Pacienti žijí déle, což je bezpochyby dobrá zpráva. Ale právě to s sebou přináší i novou realitu – potřebu dlouhodobé péče, drahé léčby a častého sledování.

„Léčba je velmi nákladná. Ale pacienti často nejsou úplně vyléčeni a potřebují pravidelné návštěvy nemocnice. Kromě klasické chemoterapie se stále více uplatňují nové moderní cílené léky včetně imunoterapie, které jsou ale také podstatně dražší. A to je samozřejmě spojeno s rostoucími výdaji. Stejně tak pacienti podstupují spoustu vyšetření a speciálních zákroků,“ popisuje Šedo.

Populace zároveň roste a stárne. A i to stojí za zvýšeným počtem případů rakoviny. S vyšším věkem totiž obecně roste riziko nádoru. Lidé navíc neumírají tolik na některá onemocnění jako dříve. Rakoviny se tedy obrazně řečeno „dožijeme“.

„Za posledních 20 let stoupl počet lidí nad 65 let zhruba z 1,4 milionu na 2,2 milionu, což je nárůst o 60 procent. Průměrný věk našeho pacienta je zhruba 67 let, pouze čtvrtina nemocných je mladší než 60 let,“ vypočítává onkolog z brněnského Masarykova onkologického ústavu Peter Grell.

Zlepšila se také diagnostika - na spoustu nádorů lékaři přijdou dříve. To lze dobře vidět například na statistikách výskytu rakoviny prostaty nebo děložního čípku. Ukazují sice nárůst, je ale způsobený tím, že je lékaři zpravidla odhalí v časnějším stadiu.

Jsou to však jen částečné odpovědi. „Vzhledem k tomu, že se nám posouvají nádory i do nižších věkových skupin, tak je to velice těžko odbytelné touto odpovědí. Navíc to je u každého nádoru jiné. Ty, co se týkají tlustého střeva a třeba prostaty a prsu, stále narůstají, nádory mozku ale jsou naopak, co do výskytu, dlouhodobě stabilní,“ upozorňuje Ondřej Slabý z Centra precizní medicíny.

Proč přesně mladých pacientů přibývá, ale lékaři netuší. „Spekuluje se o vlivech mikroplastů nebo životního prostředí. Ale férová odpověď je, že důvody nevíme,“ konstatuje onkolog David Feltl, který zároveň vede Všeobecnou fakultní nemocnici v Praze.

Alarmující ale je i typ rakovin, který se u mladých lidí častěji objevuje. Zatímco dříve měli více „své“ diagnózy jako například sarkomy (nádor podpůrných tkání) nebo lymfomy (nádory lymfatického systému), dnes se čím dál víc objevují nádory typické pro starší generace.

„Ať už je to melanom, karcinom prsu nebo nádory tlustého střeva. Důvody pořád nevíme,“ upozorňuje Feltl.

Výrazný posun v medicíně se pak odráží na míře úmrtnosti - u mnoha typů rakoviny klesá nebo zůstává stabilní. Znamená to, že sice více nádorů odhalíme, ale méně lidí na ně umírá.

Nejčastější typy rakoviny se liší podle pohlaví. U mužů nejčastěji postihuje plíce, prostatu, tlusté střevo a konečník, žaludek a játra. U žen je nejčastějším zhoubným nádorem rakovina prsu, následovaná nádory tlustého střeva a konečníku, plic, děložního čípku a štítné žlázy.

Rozdíly lze vidět i mezi jednotlivými věkovými skupinami. V nejmladší kategorii do 19 let se nejčastěji vyskytuje leukémie.

Ve věkové skupině 20–39 let a 40–49 let se na prvním místě ve statistikách objevují takzvané nádory in situ. Nejde ale o nádory v pravém smyslu - představují shluky abnormálních buněk, které se zatím nešíří do okolní tkáně, ale mohou se vyvinout ve zhoubný nádor. Kromě nich se v těchto věkových kategoriích nejčastěji objevují zhoubné nádory prsu (u žen) a štítné žlázy, respektive tlustého střeva.

Rakovina prsu je celkově nejčastějším zhoubným nádorem i v dalších věkových kategoriích. U mužů se s rostoucím věkem nejčastěji objevuje rakovina prostaty. Mezi nejčastější diagnózy u obou pohlaví se řadí také zhoubné nádory průdušek a plic.

Screeningové programy dnes odhalí často i onemocnění, na která lidé dříve umírali. Data ale ukazují, že na ně stále většina lidí nechodí. „Stále neexistuje dostatečně zodpovědný přístup veřejnosti ke svému zdraví a dostupné možnosti často nevyužívají,“ hodnotí onkolog Jiří Šedo.

V současnosti v Česku funguje pět onkologických preventivních programů (podrobné informace o nich jsou v boxu níže). Nejvíce lidí chodí na screening karcinomu prsu - je to také nejdéle fungující program. Pravidelně se ho účastní téměř 60 procent žen. Na pravidelný screening děložního hrdla dochází přibližně polovina. U kolorektálního karcinomu jsou ale čísla výrazně horší. Z cílové skupiny ho pravidelně navštěvuje jen 28,6 procenta lidí.

Velké rozdíly jsou i mezi jednotlivými kraji. Možná překvapivě na screeningy chodí nejméně lidí v Praze. Nejlépe si v prevenci vede Vysočina.

Stále tak zůstává velká část lidí, která umírá „zbytečně“ - protože nevyužívají kontroly, které jim kompletně hradí pojišťovna. „To tak je a vždycky bude, protože nikdy nedosáhnete stoprocentní účasti ve screeningu. Ale nádorů, kde jsou programy úspěšné, skutečně ubývá,“ vyzdvihuje onkolog Feltl.

„Pochopitelně na kolonoskopii se nikomu nechce. To je jasné – nechat si prohlédnout mateřská znaménka nebo jít na kolonoskopii, to je opravdu velký rozdíl,“ doplňuje.

Zároveň vysvětluje, proč není řešením poslat na preventivní vyšetření všechny. Může totiž dojít k takzvané overdiagnosis - nadměrné diagnostice.

„Když lidé, kterým nic není, procházejí zbytečnými vyšetřeními, mají třeba radiační zátěž z CT a podobně. Nacházejí se u nich změny, které nejsou závažné, ale dále se vyšetřují. Stojí to peníze, stres a často i zbytečné zatížení člověka. Čili ten příběh není černobílý,“ upozorňuje Feltl.

Nejen, že mnozí na screeningy nechodí, ale dokonce 45 procent lidí starších 18 let ani neví, co to je nebo proč je dobré je absolvovat. Vychází to z průzkumu Všeobecné zdravotní pojišťovny publikovaného na začátku letošního roku.

Znalosti mladých lidí ve věku do 29 let pak jsou výrazně horší oproti průměru. Třináct procent mladých respondentů považuje screening za nadstandardní placenou službu, 22 procent vůbec netuší, co to může být. Screening karcinomu děložního hrdla přitom mohou dívky absolvovat od 15 let.

Problém je i v tom, že lidé nechodí na klasické preventivní prohlídky u praktického lékaře. „Kdyby všichni docházeli na preventivní prohlídky, mohli by si lékaři lépe ohlídat, zda jejich pacienti absolvovali patřičná vyšetření,“ myslí si Šedo.

Ani kontroly ale samozřejmě nejsou všespásné. Mnohdy běžným vyšetřením nelze nádor odhalit. U některých diagnóz – typicky rakoviny slinivky – pacienti k lékaři přichází stále většinou až ve chvíli, kdy je onemocnění nevyléčitelné. Týká se to přibližně 80 procent případů.

Podle odborníků by se u vybraných rizikových skupin pacientů mohly více využívat speciální metody vyšetření. Například u lidí, kteří mají v rodině zvýšený výskyt nádorů, a mají tak potvrzené zvýšené genetické riziko.

Podle onkologů je spektrum aktuálně dostupných screeningových vyšetření dostatečné. Soustředit bychom se měli kromě zvýšení účasti na preventivních kontrolách i na zlepšení životního stylu.

„V české populaci je stále poměrně vysoká expozice rizikovým faktorům – vysoká spotřeba alkoholu, zejména piva, vyšší procento obézních, nízká fyzická aktivita, špatné stravovací návyky a v některých regionech i znečištěné životní prostředí,“ vysvětluje onkolog Grell.

„Tyto věci jsou obecně známé a často zmiňované, ale důležité je, jak konkrétně lidem pomoci – například pokud se rozhodnou přestat kouřit, zhubnout nebo změnit jídelníček,“ doplňuje Šedo.

Pomoci by podle něj mohla digitalizace. S kolegy se proto aktuálně podílí na tvorbě aplikace, v níž si lidé budou moci sami zhodnotit svůj zdravotní stav. A dostanou personalizované rady na jeho zlepšení.

„Uživatel do aplikace zadá například svou hmotnost, fyzickou aktivitu, rizikové faktory a další údaje. Na základě toho dostane návrh konkrétních kroků ke zlepšení zdraví – například změnu jídelníčku, pohybových návyků nebo doporučení, která vyšetření by měl absolvovat,“ popisuje Šedo.

Právě alkohol, oblíbená neřest Čechů, je velkým problémem. Patří mezi takzvané karcinomy 1. třídy, která zahrnuje také například azbest nebo záření.

Nejnovější údaje ukazují, že polovina rakovin způsobených alkoholem v evropském regionu Světové zdravotnické organizace WHO pochází právě z „lehké“ a „umírněné“ konzumace – méně než 1,5 litru vína nebo 3,5 litru piva nebo 450 ml lihovin týdně.

Bylo prokázáno, že alkohol může způsobit minimálně sedm typů rakoviny, včetně rakoviny úst, jícnu, hrdla, jater, tlustého střeva a konečníku a prsu.

Riziko přitom zvyšuje konzumace jakéhokoli množství alkoholu. Nelze tedy mluvit o bezpečné úrovni. Jisté je pouze jedno, čím více alkoholu člověk pije, tím je to škodlivější. Snížit riziko lze omezením konzumace alkoholu nebo ještě lépe úplnou abstinencí. „Rakovině nelze zcela zabránit, ale lze snížit riziko jejího vzniku,“ shrnuje Šedo.

„Co se týče incidence rakoviny, jsme zhruba uprostřed Evropské unie. Co se týče mortality, jsme na tom o něco hůř,“ dodává Grell.

Může to poukazovat na to, že lidé přicházejí k lékaři pozdě – například už s větším nádorem, který se pak hůře léčí než ten zachycený včas. Pokud se tedy objeví nějaké příznaky, je zásadní, aby pacient vyhledal lékařskou pomoc co nejdříve.