Pražská zoo: obvinění ze šikany, stovky hodin práce zdarma, nízký plat

Vrcholní pražští politici dlouhodobě oceňovali pražskou zoologickou zahradu.

„Pro nás je Zoo Praha výkladní skříní,“ řekl v roce 2019 tehdejší náměstek primátora Petr Hlubuček (tehdy STAN), který aktuálně stojí před soudem v korupční kauze Dozimetr.

„Je úžasné se podívat zpět do minulosti na tu obrovskou škálu úspěchů, které má zahrada na kontě. My – jakožto zřizovatel – jsme rádi, že kvalitu nejen drží, ale neustále má motivaci se překonávat,“ chválila zoologickou zahradu v září 2023 při oslavách 92. výročí náměstkyně primátora Jana Komrsková (Piráti).

„Když se podíváte, ta zahrada funguje fantasticky. Každý rok je jiná a lepší. Vztahy mezi ošetřovateli, chovateli a zvířaty jsou vlastně mimořádně dobré. A myslím si, že je třeba této zahradě přát, aby tak dobře, jako funguje do dneška, fungovala dál,“ řekl Deníku N primátor hlavního města Prahy Bohuslav Svoboda (ODS) poté, co Seznam Zprávy a Deník N zveřejnily svědectví o bossingu ředitele zahrady Miroslava Bobka.

Jistě, pravidelně přibývají nové expozice, třeba naposledy Rezervace Dja pro gorily. A pro politiky jsou fotky ze zvířaty cenným marketingovým nástrojem.

Úroveň péče o zvířata je na vysoké úrovni a v zahradě pracují mezinárodně uznávaní odborníci. Mezi chovateli jsou srdcaři, pro které je starost o jejich zvířata posláním.

Funguje ale zahrada opravdu tak fantasticky? Je výkladní skříní Prahy?

Z rozhovorů s bývalými i současnými zaměstnanci zoo se ukazuje, že ne tak docela. Zahrada není harmonickým pracovištěm. Řada chovatelů pracuje za velmi nízké mzdy a bez proplácených dlouhých přesčasů. Kvůli nízkému ohodnocení se nedaří najít kvalitní chovatele. Kurátoři jsou přepracovaní. A výjimkou nejsou ani velmi závažné incidenty.

Jeden takový nastal na podzim 2020. Šárku, pracovnici oddělení karantény, v září odvezla ze zoologické zahrady kvůli panické atace sanitka do Psychiatrické nemocnice Bohnice.

Této situaci předcházela stížnost Šárky na její nadřízenou Martinu (vzhledem k citlivosti celé situace neuvádíme příjmení).

Šárka si stěžovala, že ač byly dříve velmi dobré kamarádky, nyní ji Martina přehnaně kontroluje, hledá chyby, vyčítá jí maličkosti, křičí na ni a uráží. Šikana se pak podepsala i na jejím zdraví, mimo jiné výrazně zhubla.

Vzhledem k tomu, že v pražské zoo vlastně neexistovalo personální oddělení, začaly situaci vyšetřovat odbory. Jedna z aktivních členek Jindřiška Kotrbáčková je navíc švagrovou Šárky.

Martina před odbory jakoukoli vinu odmítla, Šárka podle ní naopak podrývala její autoritu, nedodržovala zadání, negativně ovlivňovala kolektiv a nedělala dobře svou práci.

Tři současné či bývalé kolegyně ve svých výpovědích podpořily Šárku. Naopak 12 lidí z jiných oddělení, kurátorů nebo veterinárních lékařů napsalo dopis odborům a podpořilo Martinu.

Během září kvůli celému dění dostala Šárka už zmíněnou panickou ataku.

„Po hospitalizaci jsem byla tři měsíce doma. Bála jsem se jít zpátky do zoo. Všichni na mě samozřejmě koukali skrz prsty, že jsem blázen. V Bohnicích mě přemlouvali, ať změním práci. Ale já jsem jim říkala, že nic jiného neumím, když to dělám celý život,“ popisuje Šárka.

Odbory tehdy vyzvaly zoologického náměstka, aby Martinu odvolal. Celou situaci nakonec rozhodoval v prosinci sám ředitel Miroslav Bobek.

Martina na své vedoucí pozici zůstala, Šárku přeřadil jinam. Zřídil novou pozici kurátora, která dlouhou dobu chyběla a která měla dohlížet i na oddělení karantény.

Jinými slovy: napravil dlouhodobý organizační problém a přeřadil stěžovatelku, zatímco nadřízenou nechal na jejím místě. Žádné další jiné opatření nepřijal.

Martina i dnes tvrdí, že neví, co se stalo. Šikanu jednoznačně odmítá. „Nepamatuji si, že bych si na ni zasedla, že bych jí dávala víc práce. Celých pět let se s tím srovnávám a nemůžu to pochopit. Nedokážu to pochopit. Byla jsem předem odsouzená odbory, protože všichni hned věřili jí,“ říká do telefonu. Po asi dvacetiminutovém rozhovoru se rozpláče. „Opravdu mi z toho není dobře.“

Šárka zase pracuje na jiném úseku, který je fyzicky náročnější. „Ve svých padesáti to nedávám. Mám problémy se zády. Přišla jsem o svou práci snů,“ říká.

Je zřejmé, že tato situace nebyla ani po letech vyřešena. Odbory se ji snažili ještě v roce 2021 znovu otevřít s ředitelem Bobkem, ale neúspěšně.

„Ještě jednou jsem se pokusil oslovit na společné schůzce pana ředitele se stejným výsledkem: kauza je uzavřená a pan ředitel splnil vše, co jeho pozice umožňuje. Pohledem nezúčastněného pozorovatele by se celý případ dal chápat jako uzavřený, protože vedení zoo udělalo to nejjednodušší a to, že přeřadilo jednu z pracovnic na jiný chovatelský úsek, což je dle zákoníku práce v souladu se zákonem. Z pohledu lidského nebylo asi vše úplně v pořádku, ale je to naprosto nenapadnutelné,“ uvedl předseda odborů Jan Thuma.

Není to jediný problém, který v posledních letech v zoologické zahradě nastal. Mluvili jsme s další chovatelkou, která si stěžovala na svou nadřízenou kurátorku. Mluví o nátlaku a nucení do situací, které považovala za nebezpečné.

Z obavy, že přijde o místo, si přála zůstat v anonymitě. Její zkušenost potvrzuje i její otec: „Dcera tam pracuje jako ošetřovatelka od dokončení školy. Bohužel, příliš často domů chodí vynervovaná, kolikrát i se slzami v očích a bez nálady. Kurátorka se někde potřebovala vyventilovat. A je jedno, jestli byla na ráně dcera, nebo její kolegyně.“

Na jiné dva kurátory také přišla anonymní stížnost na pražský magistrát a inspektorát práce.

„Chovatelé, kteří jsou považováni mezi znalci z ostatních zoo za odborníky a mají skvělé výsledky v chovu a práci, jsou šikanováni a trestáni většinou jen proto, že se odvážili oponovat nesmyslným (ohrožující nebo nevhodná pro zvířata v jejich péči) nebo ponižujícím příkazům svých nadřízených (následně zařazení na jinou pozici, zařazení na jiné pracoviště, nedostali odměny apod.),“ stojí v dopise.

Podle už zmíněného předsedy odborů Jana Thumy totiž kurátoři neřeší konflikty mezi podřízenými, které následně eskalují. V ten okamžik je řeší přeřazením zaměstnanců na jiné pracoviště, jenže křivdy přetrvávají.

„Jsem v zoologické od roku 1989. Pamatuji si ji jako jednu velkou rodinu. To už dávno neplatí. Je to rozkastované. Jeden si myslí, že je lepší než druhý. Jsou tady party lidí, kteří spolu pracují třeba 20, 25 let, a když přijde někdo nový, tak nezapadne, protože má jiný pohled, jiný názor. A pak ty konflikty gradují,“ říká.

Dokládá to další situace z let 2023 a 2024. Jedna z bývalých chovatelek poskytla pořadu Ve stínu nahrávky, které v práci tajně pořizovala. Z nich je zřejmé, že se noví chovatelé vzájemně pomlouvají a snaží se zalíbit těm zkušenějším. Šíří o sobě intimní a důvěrné informace, ukazují ostatním soukromé zprávy od jiných kolegů. Ona sama se pak opakovaně vulgárně vyjadřuje o vrchním chovateli před kurátorem (kurátor je nadřízeným vrchního chovatele).

Nahrávky odhalují i příčiny problémů. Kurátoři totiž byli dlouhodobě přepracovaní, zároveň se na jejich hlavu snášel hněv ředitele Bobka. Další problémy způsobovalo jeho chaotické vedení a přílišná náročnost.

Chovatelé jsou navíc v náročné situaci. Pokud chtějí zůstat ve své profesi, nemají příliš na výběr. Nemohou jednoduše odejít jinam.

Zároveň se ukazuje, že zoologická zahrada není úplně lukrativní adresou. Kromě špatné pověsti bývalého vedení je velkým problémem finanční ohodnocení.

Na zmíněných nahrávkách to přiznává jeden z kurátorů. Popisuje, že se do zoologické zahrady vůbec nehlásí lidé s dětmi. Důvodem je, že musejí vydělávat, aby uživili rodinu. Dodává, že by bral mámu od dětí, „která má děti ve škole, nepůjde na mateřskou a neřeší takový ty hovadinky“.

Jeden z chovatelů, který si přál zůstat v anonymitě, Seznam Zprávám popsal, že do práce přijíždí před šestou hodinou ranní a odjíždí okolo páté, šesté. I když má osmihodinovou pracovní dobu, běžně pracuje přes deset hodin. Výjimkou není ani situace, kdy kvůli práci nestihne pauzu na oběd.

„Úžasně fungující ze stránky provozu to tady je v tom smyslu, že to lidi odmakají zadarmo,“ říká.

Na konci roku totiž mají všichni zaměstnanci tzv. „křišťálovou nulu“. Jinými slovy: přesčasy se neproplácejí, mohou si za ně ale vzít náhradní volno. Jenže v okamžiku, kdy jsou standardem napracované desítky i stovky hodin, nelze si náhradní volno vzít.

Tento chovatel má za rok 2025 dva měsíce neuznaných přesčasů. Celkem 330 hodin.

Jaký plat za tak náročnou profesi pobírá? Zhruba 30 tisíc čistého. Plat je totiž tabulkový, odměny s odkazem na konsolidační balíček seškrtal už dříve ředitel Bobek.

Důstojná minimální mzda je v Praze zhruba 42 tisíc korun.

„Bydlel jsem u mámy, to bylo v pohodě. Teď bydlím s přítelkyní, dělá v obchodu a má o pět tisíc víc. Rozpočet je napnutý, ale nestěžuji si,“ říká.

Na nízké platové ohodnocení upozorňuje i bývalý šéf odborů a vedoucí stavebního oddělení Jiří Kotek. Přidává zkušenost jiného chovatele, který si ve volnu musí přivydělávat jako stěhovák. Ve svém oddělení má zase už dva roky prázdné místo investičního referenta, který by se měl starat o mnohamilionové stavby. Za 35 tisíc měsíčně se jim ale nedaří nikoho najít.