Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kritika na adresu soudních znalců míří mimo jiné ze strany zástupce veřejného ochránce práv Víta Alexandera Schorma. Ten v létě zahájil dvě šetření – v jednom z nich se začal zajímat o znalkyni v oboru psychiatrie, která zhotovuje v průměru jeden posudek denně.
„Pokud někdo dokáže psát znalecké posudky takovým tempem, vyvolává to ve mně otázku, zda to dělá pečlivě a odpovědně. Mám za to, že v takovém případě je povinností ministerstva, aby prověřilo, zda jsou znalecké posudky této znalkyně kvalitní a neohrožují práva lidí, o jejichž životě se podle nich rozhoduje,“ uvedl v listopadu.
Schorm se dále zabýval tím, jakým způsobem Ministerstvo spravedlnosti na znalce dohlíží – jenže resort mu v obou případech odmítl požadované informace a podklady poskytnout.
„Ministerstvo má podle zákona oprávnění hlídat kvalitu posudků, ale myslím si, že to zatím vůbec nedělá,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy znalec v oboru elektrotechniky Pavel Mužík, který je také členem předsednictva Unie soudních znalců.
Velkým problémem je podle něj i nedostatek znalců - a zároveň podmínky, které je dostatečně nemotivují.
Zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm řekl, že má pochybnosti o kvalitě některých posudků. Je podle vás jeho kritika oprávněná?
Nemyslím si to. Dělám i revizní posudky, takže vidím, jak pracují jiní znalci, a jen výjimečně se setkám s něčím, co je opravdu špatné. Když už to přesahuje všechny meze, předávám to ministerstvu – může ukládat pokuty, odebrat znalecké oprávnění a v krajním případě může jít i o trestný čin.
Nemám ale přehled o všech znalcích ve všech oborech. Samozřejmě i mezi nimi jsou slušní lidé i lumpové. V novinách, televizi, rádiu se ale mluví hlavně o těch lumpech.
„Vypadá to špatně“
Zástupce ombudsmana kritizoval i ministerstvo, které mu podle něj neposkytlo součinnost. Funguje podle vás systém v tomto ohledu?
Ministerstvo má podle zákona oprávnění hlídat kvalitu posudků, ale myslím si, že to zatím vůbec nedělá. Vyhlášky, které měly začít platit spolu se zákonem, vznikly s několikaletým zpožděním. Některé věci chybí dodnes – například průkazky nebo jasné členění na obory, odvětví a specializace, což pořádně nezačali řešit. Udělali nějaký návrh pro několik oborů, ale pak to zapadlo.
Ministerstvo strašně se vším váhalo. Mělo celý rok mezi schválením zákona a jeho účinností, kdy mohlo připravit vyhlášky nebo průkazky znalců. Nové průkazky nemáme dodnes, i když jejich podoba byla stanovena už před pěti či šesti lety.
Ministerstvo také vydalo vzor, jak má posudek vypadat. Snažím se ho dodržovat, ale je vhodný spíš pro medicínské než technické obory. Vypadá to špatně. Často se musím omlouvat, že je v něm spousta nelogických povinností, které ale musím respektovat.
Reakce Ministerstva spravedlnosti
Pokud jde o dotaz na dohled prováděný ministerstvem nad znalci, resp. výtku jeho nedostatečnosti ze strany znalců, musím konstatovat, že se v praxi setkáváme od znalců spíše se zcela opačnou námitkou, kdy jsou nová právní úprava (zákon č. 254/2019 Sb.) a s ní související dohledová oprávnění vnímána jako přísná, a to včetně sankcí, které za přestupky znalcům hrozí. Objektivní pohled na jeho výkon je k dispozici v naší výroční zprávě.
O co jde třeba konkrétně?
Je tam třeba požadavek na uvádění toho, jak a proč byly vybrány konkrétní zdroje. Dříve měl posudek jasnou strukturu – popis stavu, následnou analýzu, závěry a seznam podkladů. Mělo to logickou strukturu. V technických oborech tyto formulace působí divně.
Zpracování posudku trvá i rok
Znalců je nedostatek. Čím to je?
Zákon zavedl zkoušky – obecné ze znalosti práva a odborné. Noví znalci musí absolvovat obě, stávající měli pětileté přechodné období a poté musejí složit obecnou zkoušku. To mnoho znalců odradilo – zhruba třetina oprávnění rovnou odevzdala.
Novela znaleckého zákona toto od 1. ledna 2026 ruší. Zavádí celou řadu dalších účelných změn. Jenže znalci, kteří už se znaleckou činností skončili, tak se k tomu nevrátí, protože by museli skládat obě části zkoušky - obecnou i zvláštní.
Dalším faktorem jsou hrozby vysokých pokut, až půlmilionových, které jsou pro běžného člověka likvidační. Průměrný věk znalců je navíc vysoký, takže jich přirozeně ubývá. Dnes je nás v elektrotechnice třeba kolem osmdesáti v celé republice.
Ve kterých oborech je situace nejhorší?
Největší nedostatek znalců je v medicínských oborech, hlavně v psychologii a oborech pracujících s dětmi. Se soudci jsem v kontaktu a dnes není výjimkou, že lhůta na zpracování posudku trvá i rok. Pokud je navíc posudek napaden, může se revizní řízení protáhnout o další rok.
Věčným tématem jsou také peníze.
Dřív jsme měli 350 korun na hodinu. U soudu jsme byli směšné figurky ve srovnání se soudci a advokáty, kteří měli desetkrát víc, a přitom rozhodovali podle toho, co znalec řekne nebo zdůvodní. To se zvedlo – máme 800 až 1 000 korun na hodinu. Pokud se jedná o znalce - tedy špičkové odborníky ve svém oboru- tato částka je v podnikatelské sféře celkem běžná, z finančního hlediska to těžko někoho přiláká. Není to ale jen o penězích.
O čem ještě?
Obecná část zkoušky je opravdu dost, řeknu to tvrdě, dost hloupě udělaná. Byl jsem asi na dvou školeních, která k tomu ministerstvo dělalo, a nachytali jsme je na tom, že ve vyhodnocování odpovědí měli chyby. Požadavky jsou navíc poměrně velké. Zkouška je náročná a hodně lidí u ní odpadává. Obecnou část by bylo potřeba dát dohromady.
Chybějící komora i komise
Co ještě by pomohlo, aby systém fungoval lépe?
Možná by pomohlo, kdyby znalci měli ze zákona vlastní komoru jako advokáti nebo lékaři. Máme sice spoustu znaleckých organizací, Unii soudních znalců nebo Komoru soudních znalců, ale jen podle názvu, členství není povinné. Pak jsou různé znalecké spolky, odhaduji, že jich je po republice deset až dvacet.
Jak systém funguje teď?
Když chcete být znalcem, musíte mít odpovídající kvalifikaci – tedy vysokou školu nebo dlouholetou praxi potvrzenou institucí. Následují zkoušky: právní, takzvaná obecná část, a odborná zkouška. Problém je, že v řadě oborů neexistují zkušební komise. Třeba v elektrotechnice ji nemáme, takže si ani nedovedu představit, jak má někdo odbornou zkoušku absolvovat. Zároveň tu vzniká riziko korupce – kdo bude ten „superznalec“, který bude ostatní zkoušet.
Často zaznívá, že posudky jsou nejednotné. Dá se s tím něco dělat?
Soud má možnost nechat zpracovat revizní posudek nebo svolat konfrontaci znalců. U konfrontace jsem byl několikrát. Je to zajímavé. Soudce odborným otázkám nerozumí, zatímco my se tam přeme o detaily. Rozhodování pak někdy působí dojmem, že záleží na tom, kdo mluví hlasitěji nebo agresivněji, což je zvláštní.
Samozřejmě se může stát, že dva znalci mají odlišné zkušenosti a z toho vyplývají různé závěry. To se pak řeší buď revizním posudkem, obvykle od znaleckého ústavu, nebo právě konfrontací.
Někdy je ale rozdíl dán tím, že je někdo vyhraněně zaměřený určitým směrem nebo se snaží jednu stranu zvýhodnit. To by se dít nemělo – posudek má být nezávislý a nestranný. Nedokážu říct, v kolika případech jde o rozdílné zkušenosti a v kolika o skutečnou podjatost.
Případy „přes kopírák“
Kancelář ombudsmana také kritizovala, že někteří znalci používají zastaralé metody nebo se vyjadřují k oblastem mimo svou odbornost. Není problém ve vzdělávání?
Ke kvalitnímu vzdělávání by ale určitě pomohla existence té komory. Věřím, že řada znalců nebyla dvacet let na žádném semináři ani konferenci a nesleduje, co je v oboru nového. Takových je podle mě hodně. Už jen průměrný věk hraje roli – v elektrotechnice je kolem 65 let, jinde to asi nebude lepší.
Vyjádření zástupce ombudsmana
Zástupce ombudsmana je znepokojený stavem znalecké činnosti v České republice. Jeho poznatky totiž svědčí o vážných systémových problémech.
Například v některých odvětvích působí extrémně málo znalců – v dětské a dorostové psychiatrii jich je aktuálně pouze šest.
Nepřehledná může být i samotná evidence jednotlivých oborů a odvětví znalecké činnosti. V současné době totiž existují dva seznamy podle starého zákona č. 36/1967 Sb. a nového
Další šetření zástupce ombudsmana zahájil kvůli znalkyni, která zhotovuje v průměru jeden posudek denně, a naznačoval, že kvalita nemůže být valná. Lze nějak říct, co je adekvátní doba?
Je to velmi různé. U některých případů je nutné dlouhé studium, místní šetření nebo laboratorní zpracování. Posudek často nevzniká jen prací jednoho člověka.
Já sám dělám zhruba 20 až 30 posudků ročně. Jsou ale i případy, které se dají dělat téměř „přes kopírák“. Typicky posudky pro energetické společnosti k neoprávněným odběrům nebo náhradám škody. Tam se postupuje podle zákona a vyhlášky a práce se dá výrazně zjednodušit. Myslím si, že takoví znalci pak mohou být podjatí ve prospěch energetiky, což vyvolává podezření z jednostrannosti nebo manipulace.
