Unikátní most na Baťově kanále stavěli na suchu, až potom pod něj hnali řeku

Ocelových mostů s historickou hodnotou je možné v Česku najít desítky. Ten v Kostelanech nad Moravou, malé obci nedaleko Uherského Hradiště, zaujme na první pohled. Jeho elegantní příhradová konstrukce svými křivkami připomíná řetězové mosty. A navíc ji zdobí dva portály.

Podobně je tomu třeba u větších a slavnějších mostů Szabadság híd v Budapešti či Eiserner Steg ve Frankfurtu nad Mohanem. V Čechách je obdobný Štěpánský most v Obříství u Mělníka – o něco zdobnější, ovšem jen s jedním portálem.

Stavba, dle údajů Povodí Moravy budovaná mezi roky 1914 a 1918 a kolaudovaná 1920, je tedy v Česku svým tvarem jedinečná. Tato krásná ukázka inženýrství a stavitelství z první čtvrtiny 20. století obohatila krajinu v místech, kde korytem řeky vede i část trasy Baťova kanálu.

Pozoruhodná je však i historie tohoto portálového mostu. Už okolnosti jeho stavby nejsou právě běžné. Budovali ho totiž na suchu a až pak pod něj vpustili vodu z řeky. Stavba tak byla jednodušší a levnější. Možné to bylo z prostého důvodu: most překlenul nově budované koryto řeky Moravy při jeho napřimování v rámci protipovodňové regulace.

Díky ní se podstatně zlepšila situace Kostelan, které dřív ležely přímo za ostrým říčním meandrem a silně je ohrožovaly záplavy.

„Regulace toku Moravy na začátku 20. století byla nutnost. Na horním toku se během průmyslové revoluce začalo koryto postupně narovnávat, vysušovat bažiny, a o to ničivější povodně Kostelany zažívaly. Po skončení prací na regulaci se situace v katastru obce zásadně proměnila,“ říká Pavel Smělík, kostelanský občan a člen zdejšího spolku Lajbl.

Budování mostu trvalo několik let hlavně kvůli přerušení stavby v průběhu první světové války. Jeho otevření však poté bylo pro Kostelanské významnou událostí. Velká část katastru leží za řekou, a když chtěli občané na svá pole a do lesů, dříve se museli přeplavit nebo jezdit velkou oklikou.

Jakmile bylo tedy 26. listopadu 1920 zaslepeno staré koryto řeky Moravy a voda se vydala tím novým, děti i dospělí celý den přecházeli a přebíhali přes most sem a tam a nemohli se ho nabažit. Tak událost zaznamenala kronika zdejší farnosti, citovaná na výstavě uspořádané u mostu v roce 2021.

Poděkovat občané mohli i páteru Antonínu Cyrilu Stojanovi, poslanci rakouské Říšské rady a pozdějšímu olomouckému arcibiskupovi. Ten měl Kostelany v oblibě a přesun řeky i stavbu mostu v těchto místech prosadil u příslušných úřadů.

Na konci druhé světové války měla ovšem stavba opravdu namále. Ustupující německé vojsko ji v květnu 1945 zaminovalo a poté odpálilo, přičemž se konstrukce roztrhla na čtyři části.

„Z dostupných zdrojů jsme zjistili, že se o opravu postarali místní občané, a dokonce obdrželi ‚Veřejné uznaní obci, za první opravu mostu v republice‘ – už v srpnu byl most znovu zprovozněn. To dokazuje, jak byl už v té době pro místní důležitý a jak na opravu spěchali,“ říká Pavel Smělík.

O svůj most se místní báli také v červenci 1997, kdy zasáhly východní polovinu Česka obří povodně. Řeka Morava se spolu s přítoky vylila z břehů natolik, že se krajinou valilo jezero široké až čtyři kilometry. Zatímco však zdivočelý živel strhl 26 mostů, kostelanský most, tehdy čerstvě prohlášený za kulturní památku, zůstal bez úhony stát.

Domům v obci se díky již zmíněné regulaci řeky tisíciletá voda z Moravy prakticky vyhnula. I když záplava nakonec do obce pronikla z jiné strany, z protržené hráze potoka.

Pro Kostelanské je most důležitý i dnes. Proto se snaží jej udržovat v dobrém stavu, i když jako vesnice s necelými 900 obyvateli mají omezené možnosti. „Most je jedním z mála v republice, který patří obci, a ne státu. Tím pádem veškeré opravy musí platit obec,“ poukazuje Smělík.

Shánění financí podle něj pomohlo vyhlášení mostu za kulturní památku. Větší opravou tak most prošel až po povodních v letech 1997-98. Dle časopisu Malovaný kraj z července 2012 se při ní zvýšila nosnost z 1,5 na 2,5 tuny. I tak zde musel zůstat omezený provoz pro auta, aby se památka neničila.

„Následně trvalo několik let, něž si místní, ale i přespolní zvykli na to, že omezení provozu je nutností. Nikdo z jeho stavitelů nepředpokládal, že za necelých sto let bude most se ctí odolávat náporu těžké zemědělské techniky a průjezdu stovek aut,“ podotýká Pavel Smělík. Vede tudy totiž i zkratka k průmyslovému areálu v Kunovicích, a tak by most bez vjezdu omezeného jen na povolení nemusel intenzitu dopravy unést.

Most rádi v sezoně využívají cyklisté. Kolem vede oblíbená cyklotrasa a kousek je to i k jezerům vyhledávaným ke koupání. Most mohou obdivovat také turisté na Baťově kanále a nedaleko se dá i zakotvit – přímo v Kostelanech se nachází přístaviště.