Další rána do zničeného života. Propustili vraha, který jim zabil syna

„Neboj, už jen přes Vánoce, pak opravdu končím.“ Svůj slib dává drobný černovlasý mladík matce zcela klidným tónem. Že na něj doma tlačí, aby nechal brigády, kterou si našel v hospodě U Jelínka na zlínských Jižních Svazích, je zvyklý.

Byla to poslední konverzace, kterou syn s rodiči na toto téma měli. O pět dní později, 5. prosince 2001, našla uklízečka Ondru kolem šesté ráno mrtvého. Někdo ho v hospodě brutálně ubodal.

Vraha našli po třinácti letech, před dvěma měsíci ho pustili na podmínku. „Zásadně s tím nesouhlasím,“ protestuje Milan Borýsek. Ondru vychoval, ačkoli není jeho biologickým otcem. „Nikdy neprojevil žádnou lítost ani se nepřiznal. Co nám způsobil, si nikdo nedovede představit,“ říká na adresu odsouzeného vraha Jana Prokopa.

Ondrova brigáda ve zlínské hospodě U Jelínka se rodičům nikdy nelíbila. Přes den je to sice normální restaurace, ale večerní směna se často protáhla až do rána. Končily tu podivné existence, automaty v zadní místnosti přitahovaly potíže.

„Slíbil nám, že skončí, ale nechal se na ty Vánoce přemluvit,“ vzpomíná Milan Borýsek, jak Ondrovi doma brigádu rozmlouvali.

Smrt mladého brigádníka policie vyšetřovala jako loupežnou vraždu.

Našli ho v zadní místnosti za barem restaurace, po těle měl 14 bodných ran. Jak před svým vrahem utíkal, krevní stopy objevili kriminalisté po celé hospodě. Dokonce i na vchodových dveřích, které se mladý muž pokusil zřejmě v posledním zoufalém pokusu o záchranu života proskočit, ale už neměl dost sil.

Od prvního dne bylo jasné, že jsou tři podezřelí.

Mladík, který hrál v zadní místnosti počítačové hry. Dalším byl gambler, který toho večera prohrál u automatů všechny peníze, a tak musel zastavit mobilní telefon. Třetím pak muž s trestním rejstříkem lupiče a násilníka, který seděl celý večer na baru a s Ondrou si povídal.

„Jeho profil docela odpovídal natipovanému pachateli,“ vzpomíná na třetího z podezřelých tehdejší vyšetřovatel Ondrovy vraždy Martin Baláž. „Družka mu ale potvrdila alibi.“

Alibi měli všichni podezřelí. Policie si sice byla jista, že jeden z nich je Ondrův vrah, ale brzy narazila na nedostatek jiných důkazů a vyšetřování usínalo.

Ondrova Matka Yvetta Borýsková se ale nevzdávala. Každý rok se policistům kolem Mikuláše ozvala s prostým vzkazem: „Nezapomeňte na Ondru.“

Tak se to opakovalo dlouhých třináct let. Tehdy vznikl tým Tempus vyšetřující staré případy a původní vyšetřovatel zlínské vraždy Martin Baláž si do něj přinesl svůj vlastní „pomníček“, jak se v policejním žargonu nevyřešeným případům říká.

„Nedalo mi to a pořád jsem obcházel dřívější svědky,“ vzpomíná Martin Baláž. „A najednou se situace změnila. Bývalá družka třetího podezřelého - Jana Prokopa - byla ochotna promluvit.“

Původně Prokopa kryla, po letech však souhlasila, že půjde aspoň na detektor lži. Krátce před tím se však sesypala a podle Baláže přišla s tím, že už nemůže lhát. A popsala, co viděla, když se její přítel vrátil osudnou noc domů.

„V tašce měl podle ní doutníky, nějaký alkohol… A hlavně mincovníky. To je taková specifická věc (na srovnání mincí) – a ona ji popsala naprosto přesně,“ říká Martin Baláž, proč výpovědi té ženy věřil.

Hned po ní se rozhodl vypovídat i bratr Jana Prokopa. Přiznal, že sourozence viděl přijít domů v zakrvácené bundě. A tak byl Jan Prokop po 13 letech od vraždy odsouzen na 17 let do vězení. Seděl tam až do loňského roku.

Smrt staršího syna rodinu zdecimovala. Matka, pro kterou byl Ondra vymodlené dítě, nemohla přestat plakat.

Mladší syn Matěj prý tomu nerozuměl. „Matěj mi říkával - tys ho měla radši, pořád kvůli němu brečíš,“ svěřila se už před lety reportérovi Yvetta Borýsková. „Ale tak to nebylo, jen jsem zrovna přišla o Ondru,“ vysvětlovala.

Pak přišla další tragédie. Borýskovi přišli i o druhého syna Matěje. Jenom dva roky po Ondrově smrti si hrál s plynovým zapalovačem, nadýchal se plynu a zemřel.

Yvetta Borýsková s tím dlouho bojovala, ale tragická ztráta dvou dětí ji nakonec přemohla. Druhého května roku 2023 napsala Yvetta Borýsková svému muži SMS zprávu: „Promiň, ale končím. Tohle není život. Měj se, jak to půjde nejlíp. Ahoj.“ Pak skočila pod vlak.

„Už to prostě nedokázala,“ říká Milan Borýsek. „A tohle všechno nám udělal ten vrah. Že ho pustili, nedokážu pochopit,“ opakuje.

Soudy totiž došly k tomu, že Jan Prokop jejich syna zavraždil zvlášť surovým a trýznivým způsobem. Ondra neměl šanci se ubránit pětiminutovému útoku, byl celou dobu při vědomí a vnímal, že se blíží jeho smrt. To vše kvůli majetku uloupeném v hospodě v hodnotě necelých třiceti tisíc korun, a to včetně mincí…

Psycholožka, která svědčila u soudů jako znalkyně, tehdy uvedla, že Prokop je psychopat s agresivním potenciálem a možnost jeho začlenění do společnosti je minimální až nulová.

Proč je tedy dnes Ondrův vrah na svobodě? To musel nově zdůvodnit soud v Karviné, který se - přes nesouhlas mediační a probační služby - pod propuštění Jana Prokopa svým verdiktem loni podepsal.

Nechal si na odsouzeného loupežného vraha zpracovat nový posudek, že je jeho návrat do společnosti možný. Nařídil mu vyhýbat se pozůstalým a nejezdit do Zlína. A také „dle svých možností zodpovědně hradit dluhy z trestné činnosti, obzvláště škodu způsobenou pozůstalým po poškozeném“, jak stojí v propouštěcím rozsudku.

Odsouzený Jan Prokop se k vraždě Ondry nikdy nepřiznal. Trest nepřijal, je prý nevinný.

Svou nevinu demonstruje i v kavárně v centru Brna, kde si s ním reportér Seznam Zpráv dal schůzku. „Nepřiznal jsem se, protože jsem to neudělal,“ tvrdí a pak glosuje sladkou chuť chia pudinku, na kterém si pochutnává. „Tohle jsem tam neměl,“ říká s narážkou na roky ve vězení.

Když ho reportér informuje, že jeho nevině nevěří, odsouzený se na něj zadívá a beze změny tónu hlasu vrací míček zpátky: „Ale já vás chápu, nevím, jak vás přesvědčit.“

Rozumně nedokáže ani vysvětlit, proč proti němu stojí dvě klíčová svědectví jeho blízkých. Proč by jeho bývalá přítelkyně a bratr lhali? „Spolčili se s Balážem, ten za tím stojí,“ konstruuje Jan Prokop komplot vyšetřovatele a svědků.

Jako vraha při tom označuje jednoho ze tří původních podezřelých - muže, který v hospodě hrál automaty. „S Ondrou se pohádal kvůli mobilnímu telefonu,“ tvrdí Prokop, žádný jiný důkaz však pro svá tvrzení nemá.

O lidech, jejichž svědectví ho poslalo na 17 let do vězení, se však hanlivě nevyjadřuje. Prý je chápe a nemá jim to za zlé. „Cítím na sobě, že jsem se změnil, uvědomuji si, že jsem byl násilník,“ říká.

Odsouzení za vraždu Ondry bylo pro Jana Prokopa jedenáctým trestem, který nad ním za jeho činy soudy vynesly.

I proto má s podmíněným propuštěním problém mediální a probační služba. „Právě to, že se nikdy nepřiznal a neprojevil lítost, byly důvody, proč jsme nedoporučovali jeho propuštění,“ říká její karvinský ředitel Radim Valián.

Na druhou stranu říká, že i podle jeho názoru ušel Jan Prokop ve vězení dlouhou cestu. „Místní kaplan s ním deset let pracoval, nějaký vývoj u něj je skutečně vidět,“ vysvětluje probační úředník.

Soudu doporučil, aby v případě propuštění dostal Jan Prokop pro pobyt na svobodě podmínky. Kromě zákazu požívání alkoholu a návykových látek je jednou z nich i povinnost zaplatit odškodné rodině oběti. Dosud totiž z milionu korun, který za Ondrovu smrt rodině přiřkl soud, nezaplatil ani korunu - ve vězení totiž vyhlásil osobní bankrot.

„Nechtěl jsem platit, protože trvám na tom, že jsem to neudělal,“ pokouší se hájit Jan Prokop. Od ledna však podle podmínek propouštěcího verdiktu bude muset začít platit.

„Vím to, je tam rozsudek,“ říká Prokop. Práci žádnou zatím nemá, ale prý se něco snaží sehnat. „Je to těžké, jsem v invalidním důchodu.“