Inkluze rychlejší žáky nebrzdí, naznačují výsledky testování

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Inkluze prý škodí. Alespoň s tím šly do voleb dnes už vládní strany SPD a Motoristé. Do programového prohlášení nové vlády se pak dostalo, že je nutné společné vzdělávání „zásadně revidovat“.

V Česku ale stát nemá ani přesně změřeno, jaký dopad inkluze na děti skutečně má. Nově vyhodnocená data, která mají Seznam Zprávy k dispozici, ale poukazují na zajímavé závěry. Informace vychází z testování žáků pátých a devátých ročníků základních škol, které provedla společnost Kalibro. Seznam Zprávy se tématu věnují v sérii textů Inkluze po Česku.

Ačkoliv bude nezbytné ještě řadu dat dále zkoumat, lze poměrně bezpečně konstatovat, že začlenění dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžných škol nemá zásadní negativní vliv na výsledky jejich spolužáků. Tedy padá častý argument, že takové děti své „nadanější“ spolužáky brzdí.

Když se totiž podíváme na průměrné výsledky všech žáků devátých ročníků a vedle toho postavíme skóre škol, kde se testovaly také děti se speciálně vzdělávacími potřebami (SVP), liší se jen minimálně. Přitom kdyby měla mít inkluze nějaký negativní vliv, musely by školy s inkludovanými dětmi vycházet hůře.

„Lze konstatovat, že u uvedeného vzorku škol nemá ‚inkluze‘ žádný významný negativní vliv na ostatní žáky,“ popisuje David Souček, ředitel společnosti Kalibro. Testování se účastnilo 116 škol, z toho 25 do něj zapojilo své žáky se SVP.

K tomu je potřeba doplnit také ještě jeden pohled z většího odstupu. Kalibro použilo stejné testy jako před dvaceti lety. A výsledky všech dětí jsou i po dvou dekádách téměř totožné, v angličtině se pak žáci dokonce významně zlepšili.

Na podrobnosti se můžete podívat v tomto článku:

To je ale doba ještě před zavedením inkluze. Pokud by tedy měla mít negativní dopad na ostatní děti, musely by se průměrné výsledky znatelně zhoršit. Nic takového se však nestalo.

Samotní žáci se SVP pak za svými spolužáky mírně zaostávají v českém a anglickém jazyce (do 5 % bodů), výrazněji pak v matematice (9,3 % bodů).

Výsledky u páťáků se liší také minimálně, ale o trochu více než u devátých ročníků. Ani v tomto případě ovšem inkluze zjevně neměla žádný významný negativní dopad na ostatní žáky. I zde vychází, že jsou děti se speciálními vzdělávacími potřebami v průměru horší. To ale není nic dramatického, protože podobně dopadne porovnání i mezi dalšími přirozenými skupinami. Například děti vysokoškoláků také v průměru poráží ty, které mají rodiče s nižším vzděláním.

Když se navíc podíváme na čísla podrobněji na úrovni jednotlivých tříd, vychází z nich, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami jsou co do výsledků v testech lepší než řada dětí bez SVP.

„Jinými slovy, kdyby se inkludovaní žáci z běžných škol ‚odstranili‘, nejednalo by se automaticky o ty nejhorší, kteří to ostatním ‚kazí‘,“ naráží Souček na nápady některých politiků, že by se tito žáci měli přesunout do speciálních tříd nebo škol.

Naopak, neobvyklé nejsou ani případy, kdy žák se SVP dosahuje v rámci třídy vysoce nadprůměrných výsledků v jednom, nebo ve více testovaných předmětech.

„Vyloučení takových žáků z hlavního vzdělávacího proudu by bylo nejen neopodstatněné, ale zcela kontraproduktivní z hlediska jejich osobního rozvoje i z hlediska celospolečenského zájmu,“ dodává Souček.

Do běžných tříd základních škol chodí asi 130 tisíc dětí s nějakým znevýhodněním. To ale rozhodně neznamená, že by bylo možné a hlavně vhodné tyhle děti přesunout do speciálních škol a tříd. Asi 30 tisíc z nich má sociální nebo jiné zdravotní znevýhodnění, které ze zákona ani neumožňuje přesun do speciální třídy.

Většinu žáků se zdravotním postižením – skoro 53 tisíc – v běžných třídách navíc tvoří žáci s poruchami učení, jako je například dyslexie nebo dysgrafie. V tomto případě je samozřejmě nesmysl, aby chodili jinam než do běžné třídy.

Žáků s lehkým mentálním postižením jsou v běžných třídách sotva čtyři tisíce a soustředí se jen v malém počtu škol. V 60 procentech škol není ani jeden takový žák, v dalších 30 procentech nanejvýš dva na celou školu.

„Nejdůležitější je k tomu říct, že tihle žáci byli ve školách vždycky. Akorát dostávali pětky, propadali nebo ze škol odcházeli. Nyní je identifikujeme a dostanou podporu, jakou je například asistent, nebo se změní organizace výuky,“ vysvětluje Jan Zeman, analytik PAQ Research, že díky tomu mohou žáci běžnou docházku zvládnout.

To ale neznamená, že se s inkluzí nepojí také problémy. Ale nejde o to, že by její myšlenka byla špatná. Nemusí být dokonalé provedení, protože části škol chybí dostatek odborného personálu, aby si s dětmi poradily. Skoro dvě třetiny škol totiž nemají psychologa ani speciálního pedagoga.

Zároveň se leckdy stane, že nestačí místa ve speciálních školách a v běžné třídě se tak ocitne žák s velkým hendikepem, jehož začlenění pak není přínosné ani pro něj.

„Data ukazují, že pokud škola umí s různými žáky pracovat, tak z toho mají prospěch všichni,“ potvrzuje ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal.

Jak dokládá v analýze PAQ Research, podporu nemá rozhodně cenu škrtat, je ji ale potřeba správně zaměřit, což je vidět i na zkušenostech ze zahraničí. Například v Dánsku pomohli asistenti pedagoga a druzí učitelé ke zlepšení žáků se speciálními vzdělávacími potřebami v čtenářské gramotnosti a negativně to neovlivnilo jejich spolužáky. Navíc se tato investice vyplatila, protože by vzdělávání dětí se SVP ve speciálních školách vyšlo dráž. Podobně to dopadlo v Nizozemsku.

Na druhou stranu příklady jiných zemí ukazují, že bez podpory začlenění dětí se SVP do běžných tříd nefunguje. Respektive otiskne se pak v horším klimatu třídy a také snížených výsledcích.

„Kontinuálně připravujeme podklady pro to, aby se v této věci dalo kvalifikovaně rozhodnout. Že se mají komplexně vyhodnotit aspekty společného vzdělávání od jeho zavedení, jsme upozorňovali v naší výroční zprávě už v roce 2020,“ dodává Zatloukal.

Česká školní inspekce je tedy připravená zajistit dostatečné informace pro to, aby ministerstvo školství pod staronovým politickým vedením Roberta Plagy (za ANO) mělo informace, co funguje a v čem je naopak potřeba zlepšit podpůrná opatření.

Takto se například i na doporučení České školní inspekce rozjela podpora pro školy v obtížnější situaci, které by si měly díky indexovému financování sáhnout na větší finanční prostředky než doposud.

Inspektoři rovněž dali dohromady zprávy věnující se zapojení asistentů pedagoga a také fungování běžných škol, které mají alespoň jednu speciální třídu. Tedy model, který se například v Praze zvažuje, že by mohl pomoci s přeplněným speciálním školstvím. Na začátek roku se pak chystá zpráva ke školním poradenským zařízením, která do velké míry určují, jak se pak reálně inkluze ve školách řeší.