Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Galerie středočeského kraje hostí začátkem roku ještě tři další přehlídky, všechny potrvají do 22. února. První představuje porcelánové plastiky a šperky současné umělkyně Terezy Eisnerové. Ta dříve pracovala s klasickými i moderními materiály. Poslední roky se však nejvíc věnuje keramice. Především porcelán ji fascinuje svou jemností, ušlechtilostí, hladkým povrchem, tvrdostí a zároveň křehkostí.
Ačkoliv čtyřiačtyřicetiletá autorka má na kontě figury v životní velikosti i velkoformátové sochy, z porcelánu nyní vytváří miniaturní plastiky, často s náměty z dob secese či dekadence. „Ornament, magie říše živočichů a rostlin se mísí s lidskými lebkami a motivy vanitas,“ uvádějí pořadatelé.
Právě tuto část její volné a designové tvorby v reprezentativním celku poprvé představuje kutnohorská výstava nazvaná Mumie v krajkách. „Autorka je se svou virtuózní prací v miniaturním formátu i s výrazně expresivní tematikou mumií a dalších makabrózních výjevů v kontextu české sochařské scény skutečným solitérem,“ míní kurátorka Adriana Primusová.
Své ústřední téma, lebku, Eisnerová objevila již během středoškolského studia na Výtvarné škole Václava Hollara ve druhé polovině 90. let minulého století. K tematice vanitas se znovu vrátila po absolvování Akademie výtvarných umění. Kolem roku 2018 začala tvořit sochařsky zpracované mumie, jimiž klade otázky ohledně fyzické pomíjivosti, smrtelnosti či nezničitelnosti duše.
Eisnerová už se účastnila mimo jiné skupinové výstavy Vanitas v pražském DOX, projektu Sen ve Snu: Edgar Allan Poe a umění v českých zemích připraveného Národní galerií nebo kolektivní přehlídky Samota uprostřed davu: Charles Baudelaire a české umění, již hostil právě kutnohorský GASK.
Galerie Středočeského kraje v těchto týdnech zároveň představuje také multimediální práce Jany Kasalové, která vytváří takzvanou subjektivní kartografii. Mapy čte jako pomyslné vrstvy paměti kulturní krajiny, v nichž se fyzická realita prolíná s pamětí místa, respektive historickými, společenskými či náboženskými souvislostmi.
Inspirací pro cyklus nazvaný Zpaměti jí nebyly jen reliéf či hranice zaznamenané na mapách, ale také neviditelné stopy událostí a vztahů. Kasalová kreslí portréty tužkou a pastelem, používá zlato i fosfor zářící ve tmě, propojuje přesnost linie s uvolněným rukopisem a barevnými akcenty.
„Mapy skládám intuitivně, zrcadlově, a vzniká tak symetrický obrazec připomínající Rorschachův test. I já tak vlastně testuji, co v obraze divák vidí, a pokaždé je to něco jiného, stejně jako u testu psychologického,“ uvádí výtvarnice.
Poslední přehlídka v GASK zahrnuje obrazy a kresby Tomáše Pilaře, které se vztahují ke krajině a zvířatům. Umělec žije a pracuje v ústraní rodinného domku se zahradou v Podlažicích u Chrasti. Jeho obrazy se podle organizátorů vyznačují bezprostředností či nenuceností.
Výstava Žeň klidného oka, jejíž název je odvozený z básně anglického romantického literáta Williama Wordswortha, představuje průřez Pilařovou tvorbou posledních 13 let s důrazem na nejnovější práce. Vedle obrazů jsou k vidění i kresby.
„Tematicky je výstava zaměřena především na fenomén krajiny a zvířat coby ‚partnerských bytostí‘ v blízkém okolí člověka. Lyrické nálady se zde střídají s existenciální melancholií a kontemplací nad tím, co pomíjí a co trvá,“ shrnuje vedoucí kurátor galerie Richard Drury. Podle něj Pilař zdůrazňuje vzácnou hodnotu přírody, živých bytostí či přítomného okamžiku. „Připomíná, že nevyhnutelnou pomíjivost života přesahuje trvalost paměti, úcty, něhy a pokory,“ uzavírá Drury.
V roce 2026 kutnohorská galerie připomene díla českých konstruktivistů Milana Mölzera, Františka Kyncla a Jiřího Hilmara za jejich působení v západním Německu nebo rozsáhlou instalaci Lukáše Machalického.
Návštěvníci se mohou těšit i na výběr koláží z umělecké sbírky Pražské plynárenské, sahající od surrealismu a experimentalismu 60. let minulého století po nynější mladou generaci, nebo na projekt hledající renesanční odkaz v umění nových médií.
Na rok 2027 pak GASK chystá výstavu Terra incognita, která vzniká ve spolupráci s kurátorem vídeňského Belvederu Miroslavem Halákem. Představí výběr československého umění z let 1948 až 1989 v konfrontaci se sbírkou Liaunig. Ta shromažďuje díla nasbíraná podnikatelem a Herbertem W. Liaunigem, který žil v letech 1945 až 2023. Jeho soukromé muzeum umění dnes v rakouském městě Neuhausu vede syn, architekt Peter Liaunig.
