Článek
Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.
Podvodníci se manipulací dostali k provozním financím neziskové organizace Tady a Teď, která na Plzeňsku podporuje sociálně znevýhodněné děti a jejich rodiny. Velkou zásluhu má organizace i na pomoci nezletilým, kteří čelili exekuci.
Pomocí veřejné sbírky se do konce roku podařilo vybrat nutné peníze na další fungování organizace. Ředitelka Michaela Stehlíková popisuje, jak podporu veřejnosti vnímá jako důležitou zprávu o tom, že si lidé uvědomují důležitost neziskových organizací. A popisuje, že nestátní organizace představují pro sofistikované útočníky lákavou oběť.
„Kyberšmejdi útočí na malé a střední neziskovky, u kterých je jasné, že nemají nějaký složitý schvalovací systém. Část lidí nám vyčítala, že nemáme dobře nastavené bezpečnostní mechanismy, což se do jisté míry ukázalo, že byla pravda. Ale realita neziskovek je úplně odlišná. Nemáme štáb lidí, abychom si složitě schvalovali finance,“ konstatuje Michaela Stehlíková.
Od konce října, kdy se vaše organizace stala obětí sofistikovaného podvodu a přišli jste o peníze na provoz, až do konce prosince, kdy se lidé ve veřejné sbírce složili, abyste mohli dál fungovat, jste balancovali na hraně přežití. Jak to teď, ve chvíli, kdy jste se za pomoci přispěvatelů zachránili, vnímáte?
Je to strašně silný impulz. Přes dva a půl tisíce lidí poslalo peníze, další desítky lidí nám poskytly svoji expertizu, jde o stovky hodin času. Vnímáme to jako vyjádření, že neziskové organizace a služby mají svoje místo ve společnosti, jsou ve společnosti a jsou potřebné. A že to i společnost vnímá, že jsou nenahraditelné. Šlo o záchranu Tady a Teď, ale myslím si, že to i trochu přesahuje jednu organizaci a je to zpráva veřejnosti.
V kontextu nově nastupující vlády, která kriticky vystupuje právě proti neziskovým organizacím a jejich financování, to vnímáte jako jakýsi vzkaz veřejnosti, že vás v tom nenechala?
Můžeme se jenom domnívat, ale naše komunita představuje zhruba 400 stálých podporovatelů, tím, jak poskytujeme službu lokálně, nejsme celorepubliková organizace. Stovky a tisíce lidí, kteří nám pomohli, vnímáme jako vyjádření podpory nejen nás a naší práce, ale celkově neziskovému sektoru. Přišlo mi, že se občanská společnost postavila na stranu neziskového sektoru. Přijde mi to velmi pozitivní.
Volali jako policisté, málem zlikvidovali potřebnou organizaci:
Vím, že sociální práce dokáže být velmi psychicky vyčerpávající. Jak zapůsobila podpora veřejnosti na váš tým a kolegy?
Nahrávala jsem video jako vzkaz pro dárce a přesně o tomhle jsem mluvila. V tom chaosu a v té strašlivé krizové situaci, kdy kolegyně a kolegové dál poskytovali služby, jako by se nic nedělo, ale uvnitř nich se odehrávala velká dramata, tak když přišla první vlna podpory, viděla jsem, jak tým pookřál. Nejenom z hlediska financí, že si říkali, že to není úplně ztracené, ale silně vnímali podporu a ocenění jejích práce. Obecně jsou sociální služby léta letoucí podfinancované a práce je extrémně náročná, a ještě navrch to od části veřejnosti schytáváme, že jsme paraziti. Cítila jsem, jak to lidi v přímé práci s klienty strašně potěšilo.
Ve výsledku se vám podařilo vybrat velkou částku 5,3 milionu korun nutnou na zachování provozu a k tomu ještě dalších zhruba 150 tisíc korun. Už jste veřejně zmiňovala, že peníze půjdou na volnočasové aktivity pro dětské klienty. Na co konkrétně tedy peníze nasměrujete?
Tím, že jsme ke konci roku museli řešit krizi, utekly nám některé standardní grantové příležitosti, o které žádáme. Třeba konkrétně o letní pobyt, kam jezdíme s dětmi standardně 20 let, kromě covidu, každý rok. Pro děti je to vyvrcholení školního roku. Stejně tak peníze pomohou ve volnočasových klubech pro mladistvé dívky a chlapce v jejich náročnějším životním období.
Neziskovky jako kořist pro podvodníky
Váš příběh nese i silné varování. Zdá se, že na neziskové organizace se zaměřují podvodníci. Vás se pokusili podvést během podzimu ještě podruhé, že ano?
Myslíme si, že to byli ti samí. Volali asi po týdnu znovu. Tentokrát volali, že jsou z naší banky a že chtějí podpořit oběti kyberútoku a chtějí spustit záchranný program pro oběti – a chtěli zjistit, jaká jsme podnikli bezpečnostní opatření.
Otevřela se po vašem případu alespoň debata, jak by se měly zlepšit nebo posílit bezpečnostní podmínky u neziskových organizací?
Mám za to, že by se měl klást důraz na větší bezpečnost ze strany donorů. Protože kyberšmejdi útočí na malé a střední neziskovky, u kterých je jasné, že nemají nějaký složitý schvalovací systém. Část lidí nám vyčítala, že nemáme dobře nastavené bezpečnostní mechanismy, což se do jisté míry ukázalo, že byla pravda. Ale realita neziskovek je úplně odlišná. Nemáme štáb lidí, abychom si složitě schvalovali finance. V našem případě má finance na starosti jenom jeden člověk, jeden finanční manažer. Je to realita mnoha dalších neziskových organizací. Nemáme peníze na to si vytvořit podmínky jako v korporacích.
Peníze, které investujete do finančního oddělení, pak, předpokládám, chybí v práci s klienty?
Přesně tak. A máme omezený objem peněz, který můžeme použít na financování managementu. Jsou to zákonné limity.
Vy jste se rozhodli změnit i banku. Změníte i systém kontroly?
Změnu ve schvalování finančních prostředků jsme zavedli okamžitě. Budeme mít rozhodně více účtů, aby se riziko rozmělnilo.
Dávali jste podnět i finančnímu arbitrovi, aby prošetřil postup banky. Co bance vyčítáte?
Přijde mi zvláštní, že banka nezasáhla. Protože jsme za 20 let nikdy neměli tolik plateb ve velkém objemu, které by odcházely jedna za druhou. Vnímám to jako podivné. A zároveň když jsme hned volali do banky, tak nám odstavili účet, ale nikoliv platby. Já do těch procesů nevidím, ale přijde mi, že by se měla zvednout debata o ochraně financí ze strany bank. Policie s tím nic moc dělat nemůže a jsou tam strašně dlouhé lhůty. Banky mají 30 dní dlouhé lhůty na odpovědi policii.
Takže co vlastně reálně policisté stihli od konce října vyšetřit?
V podstatě víme jenom to, na jaké účty peníze šly, komu patří a že se myslím všechny peníze vybraly v hotovosti v Praze. V momentě, kdy se zjistilo, že se peníze vybíraly v Praze, tak se dala další žádost a zase se čeká dalších 30 dní. Za 60 dní myslím stále policie nemá odpověď, jestli u těch bankomatů byly kamery. To se u takto rychlých případů, jakým jsou kyberpodvody, úplně míjí účinkem. Jestli jsou někde mezery a dá se něco dělat, tak je to na straně bank.
Myslíte třeba zkrácení lhůt?
Celkově. Společnost to vnímá jako chybu jednotlivce, ne těch zločinců, ačkoliv na tom fungují, že někoho napálí. Nálada ve společnosti je taková, že si za to ti lidé mohou sami… Nemohou. Banky to mohou ještě výrazně ovlivnit a poté i policie.
