Článek
Nicoláse Madura během jeho třináctileté vlády zachránily od pádu nejrůznější skupiny lidí. V prezidentském paláci ho udržela venezuelská armáda, polovojenské jednotky či kubánští agenti.
Za svou politickou životnost ale tento diktátor, který v pondělí v New Yorku se svou ženou Cilií Floresovou předstoupí před soudce, aby se začal zodpovídat za svou roli drogového pašeráka, vděčí i jedné ženě.
Řeč je o Delcy Rodríguezové, jeho viceprezidentce. Ta měla v roce 2019 vůdce přesvědčit, aby zemi ekonomicky otevřel a dokonce, aby za jedno z oficiálních platidel označil americký dolar.
Maduro měl poslechnout a „měnu gringů“ opravdu uzákonil i přesto, že používání dolaru bylo léta na venezuelské ulici považováno za trestné a „provinilec“ za to mohl skončit i ve vězení.
„Je to (dolar) naše vzduchová kapsa,“ prohlásil tehdy Maduro v narážce na fakt, že se venezuelská ekonomika od onoho roku začala po letech krachu přeci jen trochu vzmáhat.
Kdo je Delcy Rodríguezová (56 let)
Nová prozatímní vůdkyně Venezuely je dcerou marxistického partyzána, který se v 70. letech minulého století „proslavil“ únosem amerického podnikatele. Část studia absolvovala ve Francii, kde se specializovala na pracovní právo.
Rodríguezová je také známá tím, že má dobré kontakty s venezuelskými ekonomickými elitami, zahraničními investory a diplomaty. Prezentuje se jako kosmopolitní technokratka v militaristické venezuelské vládě, které dominují muži.
Do popředí se dostala v roce 2013 po smrti Huga Cháveze, zakladatele venezuelské socialistické revoluce. Maduro ji jmenoval ministryní komunikací a poté ministryní zahraničních věcí, stala se tak vůbec první ženou v této funkci v historii Venezuely.
V roce 2018 byla opět povýšena, tentokrát na viceprezidentku a šéfku venezuelské zpravodajské služby Sebín. V roce 2020 převzala další povinnosti jako ministryně hospodářství.
Byla však také terčem sankcí ze strany Spojených států, Kanady a Evropské unie za svou roli při potlačování disentu ve Venezuele.
Zdroj: The New York Times
Delcy Rodríguezová.
Maduro nakonec odstoupil i od byrokratické kontroly cel a přísných dovozových restrikcí.
„Maduro tehdy vsadil na svou vlastní čínskou cestu, tedy politickou tyranii, ale ekonomiku volného trhu. Stála za tím přitom Delcy,“ říká Seznam Zprávám venezuelský politický analytik s řeckými kořeny Dimitris Pantoulas, který dnes žije v exilu a působí na britské University of Bath.
Delcy Rodríguezová vůdci poskytla své zkušenosti a expertizy. Vystudovala ve Francii právo a jako ministryně zahraničí měla celou řadu vazeb a kontaktů nejen na politické špičky v regionu i jinde ve světě, ale také na nejrůznější investory, diplomaty a šéfy velkých společností.
Maduro ji navíc důvěřoval i proto, že Delcy pochází z partyzánské rodiny marxistického vůdce Jorge Antonia Rodrígueze, který zemřel v rukou tajných služeb tehdejšího prezidenta Carlose Andrése Péreze.
„Ubit k smrti“
Jak Delcy a její bratr Jorge (současný šéf Národního shromáždění, který rovněž patří do někdejší Madurovy mocenské kliky) často na státní televizi během let připomínali, že byl jejich otec „ubit k smrti“. Jorge Antoniovi bylo pouhých 34 let.
Je nicméně nutné dodat, že jako šéf guerillového komanda nechal unést amerického byznysmena jménem William Niehous, kterého partyzáni obviňovali z členství v CIA. Niehous zůstal v zajetí komanda přes tři roky.
Každopádně Jorge Antonio se stal v hnutí chavismo ikonou a jedním z mučedníků revoluce. A jeho dcera stejně jako syn začali ve chvíli, kdy se socialisté pod vedením Huga Cháveze dostali k moci, stoupat po mocenském žebříčku.
Další kandidáti na prezidenta
Diosdado Cabello - ministr vnitra, často označovaný za buldoka režimu Nicoláse Madura. Je nepsaným šéfem militantního křídla hnutí chavismo. Američané na jeho dopadení vypsaly odměnu 25 milionů dolarů a je rovněž součástí žaloby, kterou americká justice vede proti Madurovi a jeho ženě Cilii Flores.
Jorge Rodríguez - šéf Národního shromáždění a hlavní propagandista režimu. Opozice ho léta označovala za „Madurova Goebbelse“. Stál také v čele volebních kampaní Nicoláse Madura. Uvnitř hnutí nicméně čelí kritice za to, že poslední volby v roce 2024, které Maduro vyhrál rozsáhlým podvodem, nechal uspořádat příliš brzy.
Vladimir Padrino López - ministr obrany, který by si mohl dělat ambice na prezidentský post s důrazem na fakt, že má pod kontrolou venezuelskou armádu, klíčový subjekt v mocenské hierarchii revoluce. López ale zatím stejně jako Cabello a Rodríguez vyjádřil podporu Delcy Rodríguezové.
María Corina Machadová - šéfka venezuelské opozice a držitelka Nobelovy ceny míru. Měla být jasným kandidátem na prezidentství po pádu Madura. Podle amerických médií ale proti ní mluví fakt, že nemá žádné vazby na mocnou armádu a další ozbrojené skupiny. Deník The Washington Post k tomu píše, že Trumpa dopálilo, že místo něj získala „nobelovku“, po níž americký prezident toužil.
Edmundo González Urrutia - představitel opozice, který by nebýt manipulací pravděpodobně zvítězil v posledních prezidentských volbách. O nejvyšší post se ale ucházel jen proto, že Machadová kandidovat nesměla. Proti jeho dosazení do čela země mluví i jeho vysoký věk, je mu 76 let.
Rodríguezová si vydobyla význačnou roli především v kabinetu Nicoláse Madura, který ji nejprve jmenoval šéfkou komunikace prezidentské kanceláře, následně ministryní zahraničí a nakonec viceprezidentkou, což z ní podle ústavy udělalo druhou nejmocnější v zemi.
Když se k tomu přidá i přízeň, kterou si Rodríguezová zachovává u generálů venezuelské armády, zdá se, že by skutečně mohla být novou lídryní Venezuely.
Američtí představitelé, píše ve své analýze stanice CNN, se zaměřili právě na Delcy Rodríguezovou, kterou Trumpovi poradci měli před několika týdny označit za „dočasnou alternativu“ k Madurovi. Ke stejnému závěru na základě svých zdrojů v Trumpově kabinetu dospěl i list the New York Times.
„Několik týdnů předtím (dopadením Madura) se američtí představitelé již dohodli na přijatelném kandidátovi, který by, alespoň prozatím nahradil Madura, na viceprezidentce Delcy Rodríguezové. Na Trumpovy představitele zapůsobila svým řízením klíčového venezuelského ropného průmyslu,“ napsal list.
Pragmatismus vítězí
Analytici se tak domnívají, že v Trumpově administrativě převládl pragmatismus, který ze hry, alespoň dočasně, vyřadil vůdkyni venezuelské opozice a držitelku Nobelovy ceny míru Maríu Corinu Machadovou.
„Pro její stoupence to je jistě hořké poznání, ale Trump ví, že Corina Machado prostě nemá vazby na armádu a další ozbrojené skupiny uvnitř Venezuely. Ty by v případě její vlády mohly povstat a americký prezident nechce do země poslat své vlastní jednotky, aby zpacifikovaly výbuch případného násilí či přímo občanskou válku,“ řekl Seznam Zprávám nejmenovaný bezpečnostní analytik toho času stále ve Venezuele.
Přál si zůstat v anonymitě vzhledem ke „křehkému“ stavu věcí a jak řekl „paranoidní“ vládě v Caracasu.
Dynamika se ale samozřejmě může každým dnem měnit. Trump v neděli prohlásil, že pokud Delcy Rodríguezová nebude jednat podle představ Američanů, může „dopadnout ještě hůř než Nicolás Maduro“. Není jasné, co tím americký prezident myslel. Maduro je dnes v americkém zajetí a hrozí mu minimálně třicet let vězení.
Navíc „vztah“ mezi Trumpem a Rodríguezovou je dost zmatený. Prezident USA například v sobotu prohlásil, že venezuelská viceprezidentka udělá vše, co si Američané přejí.
Delcy Rodríguezová ale toho samého dne vystoupila ve státní televize obklopena špičkami socialistického režimu a americký úder proti Venezuele vášnivě odsoudila. Označila přitom Nicoláse Madura ze právoplatného prezidenta a vyzvala USA k jeho navrácení do Venezuely.
„Nenecháme se už nikdy zotročit žádnou koloniální a imperialistickou mocností,“ prohlásila také Rodríguezová.
O den později nicméně zvolila mírnější tón, když Trumpovi vzkázala, že je připravena s USA spolupracovat a „koexistovat“.
